Č. 9071.

Zaměstnanci veřejní: * Propůjčení služebního místa státnímu úředníku není účinné pouhým uveřejněním v úředním listě, nýbrž teprve doručením dekretu o něm. Na vydání dekretu nemá státní úředník nároku.
(Nález ze dne 16. února 1931 č. 3640/29). Prejudikatura: Boh. A 300/20 a 5257/26.
Věc: Karel G. v T. proti ministerstvu spravedlnosti o propůjčení služebního místa.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l žádal v roce 1927 o propůjčení systemisovaného místa soudního kancelářského revidenta 3. služební třídy v 6. platové stupnici u krajského soudu v L. Vrchní zem. soud v Praze se sice usnesl dne 23. března 1928, aby bylo uvedené místo st-li propůjčeno, propůjčení to však svým usnesením z 30. března 1928 odvolal. Dekret o propůjčení místa nebyl ani vyhotoven, ani doručen: Nicméně uveřejnil »Úřední list republiky Čsl.« v č. 80 ze 4. dubna 1928, že vrch. zem. soud v Praze propůjčil st-li systemisované služební místo soudního kancelářského revidenta v 6. platové stupnici u krajského soudu v L.
Po té sdělilo presidium vrch. zem. soudu v Praze výnosem z 11. června 1928 presidiu kraj. soudu v L., že st-li nebylo propůjčeno místo soudního kancelářského revidenta v L. a že uveřejnění tohoto propůjčení bylo pojato do »Úředního listu« toliko omylem. Ve stížnosti podané proti tomuto výnosu uplatňoval st-l nárok na vydání dekretu o propůjčení řečeného služ. místa a opíral se při tom zejména o okolnost, že bylo propůjčení to uveřejněno v Úředním listě. Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad stížnost jako bezdůvodnou, a to v podstatě v úvaze, že podle § 138 odst. 2. stává se propůjčení služ. místa účinným teprve doručením dekretu o propůjčení, že však nemá zaměstnanec právního nároku na doručení dekretu, a to ani tehdy, bylo-li jmenování uveřejněno v Úředním listě.
O stížnosti uvážil nss toto: Poukazujíc na § 138 plat. zák. vychází stížnost z názoru, že úředník má stihatelný nárok na to, aby mu byl vyhotoven a doručen dekret, bylo-li jmenování jeho provedeno činitelem k tomu po zákonu povolaným. Má tedy st-l za to, že projeví-li činitel ten svou vůli, propůjčiti určité služební místo určitému úředníku, je projev ten již sám o sobě správním aktem, na jehož vydání má dotčený úředník stihatelný nárok. Stížnost se mýlí.
Úřednické právo nezná předpisu, který by poskytoval a zaručoval státnímu úředníku stihatelný nárok na to, aby mu státní správa propůjčila určité služební místo. Naopak je zásadně jí ponecháno, aby podle své volné úvahy propůjčila služební místo tomu, koho považuje za schopna, aby úřad s místem spojený zastával. Propůjčování služebních míst děje se podle § 138 plat. zák. č. 103/26 formou dekretu, v němž sluší uvésti služební místo, které se propůjčuje, den, jímž se místo propůjčuje, a úřední titul s místem spojený. Teprve doručením tohoto dekretu stává se propůjčení místa účinným. Z toho plyne, že propůjčení služebního místa vyžaduje ke své perfekci nejenom projevu vůle příslušného orgánu státní správy, propůjčiti někomu určité místo úřednické, nýbrž také ještě i vtělení tohoto projevu v písemnou formu dekretu a doručení jeho osobě, jíž se týče. Není tedy akt o propůjčení služebního místa ukončen, dokud nebylo provedeno doručení dekretu o propůjčeni tom. Je-li tomu tak, jest vše, co předchází doručení dekretu o propůjčení určitého služebního místa, pouhým vniterním úředním děním, jež úřad vůči straně vázati nemůže, a jest proto i činitel k propůjčování služebních míst po zákonu povolaný oprávněn od propůjčení upustiti a dekret, třeba i vyhotovený, ale nedoručený, zrušiti. Postupem tím nemůže porušiti nějaké subj. právo osoby, jíž propůjčení místa se týkalo.
V daném případě vysvítá ze spisů správních, že se vrch. zem. soud v Praze sice usnesl dne 23. března 1928 propůjčiti st-li služební místo soudního kanc. revidenta v 6. plat. stupnici 3. služ. třídy u kraj. soudu v L., že však dekret o propůjčení tom nebyl vydán, ani st-li doručen, nýbrž že propůjčení bylo odvoláno usnesením z 30. března 1928. Nemohlo proto propůjčení z 23. března 1928 právně zapůsobiti vůči st-li a nemohlo pro něho založiti žádných práv subjektivních, jež jinak spojena jsou s propůjčením určitého služ. místa. Leč potom mohl vrch. zem. soud v Praze propůjčovací akt, který dosud právně ukončen nebyl, zrušiti, a tím projev vůle své o propůjčení zmíněného služ. místa úřednického st-li odvolati, aniž tím zasáhl do právní sféry jeho. Na tom nemůže nic měniti skutečnost, že propůjčení služ. místa shora označeného bylo uveřejněno v Úředním listě, ježto platový zákon neb jiná norma práva zaměstnaneckého nepředpisuje, že by bylo podmínkou účinnosti aktu o propůjčení služ. místa úřednického uveřejnění aktu toho v Úředním listě. Že tomu tak, připouští i stížnost sama.

Citace:

č. 9071. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 443-445.