Čís. 1373.

Předražování (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
Ke skutkové podstatě přečinu dle §u 11 čís. 4 lich. zák. se nevyhledává, by závadným jednáním bylo využíváno mimořádných, válkou vyvolaných poměrů.
Závadná činnost ve smyslu §u 11 čís. 4 lich. zák. může spočívati též v tom, že pouze doprava děla se způsobem nekalým.
Při posuzování otázky, zda nastalo nebo mohlo v konkrétním případě nastati činností pachatelovou bezprávné zdražování zboží, dlužno bez výjimky vycházeti z výrobních nákladů právě onoho zboží, jímž pachatel pletichářsky nakládal, a zkoumati, zda na tvoření konečné, vůči tuzemským spotřebitelům uplatňované ceny zboží účinkoval nekalý způsob obchodování pachatelova ve směru vzestupném.
(Rozh. ze dne 22. listopadu 1923, Kr II 659/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu ve Znojmě ze dne 22. srpna 1922, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem pletich dle čís. 4 §u 11 zákona ze dne 17. října 1919 čís. 568 sb. z. a n. a přestupkem předražování dle §u 7 (1) téhož zákona — mimo jiné z těchto
důvodů:
Proti odsuzujícímu výroku pro přečin pletich dle §u 11 čís. 4 namítá stížnost dle čís. 9 lit. a) §u 281 tr. ř., že nekalým nebyl ani způsob nákupu, ani způsob stěžovatelova prodeje, nýbrž jen způsob dopravy zboží, a že stěžovatel svým jednáním nevyužitkoval mimořádných, válkou vyvolaných poměrů, jelikož jeho prodejní ceny byly u srovnání s cenami, v tuzemsku obvyklými, nejen přiměřeny, nýbrž namnoze nižší, než tuzemské ceny tržní. Nelze k vývodům přisvědčiti. Zákon o válečné lichvě vyžaduje využitkování mimořádných poměrů válkou vyvolaných jen v §§ 7, 8, 10 jako skutkovou známku deliktů tamtéž normovaných. Z toho, že na jiných místech tak nečiní, dlužno odvoditi, že ostatní skutkové podstaty v zákoně stanovené nevyžadují zvláštního zjištění takového využitkování poměrů, nýbrž že je toto po rozumu zákona již pojmově spojeno s jednáním rázu zákonem potíraného. Tak tomu jest i v ustanovení §u 11 čís. 4. Pokud jde o manipulaci obžalovaného s tabákem dlužno přisvědčiti nalézacímu soudu, který správně kvalifikoval toto jednání jako přečin pletich dle §u 11 čís. 4 zákona o lichvě. Za pletichy dlužno považovati jakékoliv jednání, které při převodu zboží z výroby do spotřeby dostává se do rozporu s požadavky hospodářské nutnosti a účelnosti a touto nekalostí účinkuje na ceny zboží ve směru vzestupném. Při posouzení, zda tu je taková nekalost, nezáleží jedině na okolnosti, zda je pachatel k obchodování živnostensky oprávněn; s hlediska spotřebitelstva může býti prospěšnou činností, t. j. takovou, která zboží zdražuje jen o tolik, kolik je nutno neb alespoň účelno, by zboží bylo přivedeno k spotřebitelům, i činnost osoby, k obchodování živnostensky neoprávněné. Zdali je prospěšnou a proto bezzávadnou v tomto smyslu, dlužno posuzovati dle toho, zda je činnost pachatelova k převodu zboží vůbec nutná neb účelná a zda nakládal v případě kladném pachatel se zbožím způsobem, jakým jím nakládá obchod řádný, dbalý oněch požadavků. Podstatnou částí převodu zboží z výroby do spotřeby, tedy obchodu, tento převod obstarávajícího, je doprava zboží z místa výroby, po případě velkoobchodu, na místo spotřeby, při zboží cizozemské výroby pak též dovoz z ciziny do tuzemska. Třebaže způsob nabývání a způsob odbytu zboží jsou bezvadnými, může nekalá, bezprávná, pletichářská a proto s hlediska §u 11 čís. 4 trestná povaha činnosti pachatelovy v tom spočívati a příčinou zdražovacího účinku zákonem potíraného to býti, že doprava zboží děje se způsobem nekalým. Po této stránce nemůže býti pochybnosti o tom, že řádný, požadavků hospodářské nutnosti a účelnosti dbající obchod dopravuje zboží dopravními prostředky hromadnými ve množstvích větších jako náklad, nikoli jako cestovní zavazadlo, by takto dopravní náklady poměrně snížil, a že zboží dováží z ciziny cestami k tomu určenými, nikoli cestou tajnou a podloudně. Jest na bíledni, že tato nekalost dopravy (dovozu) účinkuje na ceny zboží ve směru vzestupném, jelikož doprava osob a osobních zavazadel jest poměrně dražší, než doprava nákladů, a podloudný dovozce domáhá se nejen náhrady za zmeškaný čas, nýbrž i většího zisku již pro nebezpečí trestu a ztrátu zboží v případě přistižení. Nelze proto shledati pochybeným právní názor nalézacího soudu, že zjištěná činnost stěžovatele — který jel za účelem nákupu poměrně malých množství osobně do Vídně a dopravil zboží tam nakoupené do tuzemska podloudně — vybočuje — pokud jde o tabák, z rámce řádného obchodování a bylo způsobilé, stupňovati cenu předmětu potřeby a zakládá tudíž přečin trestných pletich dle §u 11 čís. 4 bez ohledu na to, že ceny kuřiva tuzemského jsou autoritativně stanoveny. Pokud jde o ostatní předměty potřeby, stěžovatelem z Rakouska do tuzemska dopravené a zde dále zcizené, nelze sice souhlasiti s náhledem prvního soudu, že jednání obžalovaného tvoří skutkovou podstatu trestních pletich v technickém smyslu, jak zákon má je na mysli, nicméně jednání toto nutno kvalifikovati jako přečin řetězového obchodu, poněvadž obžalovaný jest na cestě přechodu věcí, o které se jedná, od výrobce k spotřebiteli článkem zbytečným, a včlenil se do věci zcela neužitečně a neprospěšně. Za tohoto stavu věci nebylo při obchodování těmito předměty potřeby třeba zvláště ještě zjišťovati, že činnost obžalovaného byla způsobilá stupňovati jich ceny, neboť řetězový obchod tuto způsobilost již pojmově předpokládá. Vzhledem k tomu, že každý řetězový obchod jest dle doslovu zákona zároveň druhem pletich, není třeba rozsudečný výrok v tomto směru opravovati. Pod cenami přiměřenými, za jaké se mají předměty potřeby dle účelu zákona dostati do rukou spotřebitelů, rozumí zákon o válečné lichvě ceny, které převyšují výrobní náklady jen o režijní náklady řádného obchodu a o mírné zisky výrobce a řádných obchodníků. Zákon nerozeznává v tomto směru, zda jde o zboží tuzemské či cizozemské výroby. Při posuzování otázky, zda nastalo nebo mohlo v tomto případě nastati činností pachatelovou bezprávné zdražování zboží, dlužno proto bez výjimky vycházeti z výrobních nákladů právě onoho zboží, jímž pachatel pletichářský nakládal, a zkoumati, zda na tvoření konečné, vůči tuzemským spotřebitelům uplatňované ceny zboží účinkoval nekalý způsob obchodování pachatelova ve směru vzestupném. I nezáleží pak na tom, že za jiné zboží — lhostejno, zda tuzemské či cizozemské výroby — platívaly se, třebas i v řádném obchodě tuzemském, stejné nebo ještě vyšší ceny, než jaké požadoval pachatel. Není tu ani právního, ani hospodářského důvodu, by jako odměna za bezprávnou činnost, skládající se z podloudného dovozu a nekalého obchodování, připadlo pachateli rozpětí v cenách, které je výsledkem různosti poměrů výrobních v tuzemsku a v cizozemsku. Nelze proto pokládati za právně pochybené stanovisko nalézacího soudu, který přihlížel výhradně k tomu, že nekalou činností stěžovatelovou byly ceny zboží, podloudně jím dovezeného, jeho překupnickým ziskem bezprávně stupňovány, ponechávaje právem stranou výši cen, za jiné zboží téhož druhu v tuzemsku placené.

Citace:

č. 1373. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 520-523.