Č. 6082.

Učitelstvo: I. Pensionovaný učitel veřejné školy národní pozbývá ztrátou čsl. státního občanství nároku na pensi. — II. Placení pens. požitků samo o sobě nezakládá nárok na pensi.
(Nález ze dne 22. listopadu 1926 č. 22864/25).
Prejudikatura: Boh. 4354 adm.
Věc: Markéta B. v Ch. proti ministerstvu školství a národní osvěty stran výslužného.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-1ka byla rozhodnutím zšr-y v Praze z 12. prosince 1910 jako def. odborná učitelka ve St. ke své žádosti pensionována a přiznána jí pense; dne 28. listopadu 1911 se provdala za švýcarského stát. příslušníka Karla B.; pense požívala dále až do května 1919, kdy jí příslušný berní úřad další výplaty odepřel. Její žádosti o další vyplácení výslužného žal. úřad nař. rozhodnutím nevyhověl z těchto důvodů: Výplata pens. požitků Markéty B. nemůže býti převzata česk. pens. fondem učitelským, poněvadž percipientka, provdavši se za švýcarského příslušníka, není státní občankou republiky čsl. a v důsledku toho se zřením k § 48 říš. zák. o školách obecných, a to jak ve znění podle zák. z 2. května 1883 č. 53 ř. z., tak ve znění zák. z 10. dubna 1919 č. 205 Sb. nemůže býti učitelkou veř. škol. Tato ztráta způsobilosi k úřadu učitelskému na veř. školách má za následek i ztrátu nároku na pens. zaopatření.
Nss neshledal stížnost důvodnou, naopak setrval i v daném případě na právním názoru vysloveném již v nál. Boh. 4354 adm. toho obsahu, že pensionovaný učitel veř. školy národní (v Čechách) pozbývá ztrátou tuzemského státního občanství nároku na pensi. V nálezu tom bylo stanovisko to odůvodněno v podstatě tím, že podle § 48 ř. z. o školách národních, a to jak ve znění zák. z 2. května 1883 č. 53 ř. z., tak ve znění zák. z 10. dubna 1919 č. 205 Sb. jest služba na školách veř. úřadem veřejným, jíž dosáhnouti může každý státní občan, z čehož jde, že jak dosažení úřadu učitelského na tuzemské veř. škole národní, tak i setrvání v úřadě tom jest vázáno na požadavek tuzemského stát. občanství; poněvadž dále nárok osoby učitelské na veř. škole národní na pensi ve smyslu § 56 ř. z. o školách národních a §§ 50 a násl. č. z. z. o právních svazcích učitelstva z 19. prosince 1875 č. 86 z. z. ve znění podle zák. z 27. ledna 1903 č. 16 z. z. (viz též § 26 a násl. zák. z 23. května 1919 č. 274 Sb.) jest toliko důsledkem postavení těchto osob učitelských ve veř. úřadě učitelském a poněvadž i pensionovaný učitel nepřestává býti »učitelem«, má ztráta povšechné způsobilosti k nabytí a zastávání místa učitelského za následek také ztrátu nároku na pensi a ztrátu pense samotně, pokud ovšem zákon sám nestanoví jinak, zejména tím, že ztrátu toho neb onoho požadavku způsobilosti prohlašuje právě přímo za důvod vzniku nároku na zaopatř. požitky, jako na příklad tomu jest ve příčině ztráty způsobilosti zdravotní. Má tudíž ztráta tuzemského státního občanství za důsledek zánik pens. nároků a pense, před touto ztrátou již požívané. Na tom nemůže nic změniti okolnost, že zákony školské nemají pro takovýto případ výslovného předpisu o ztrátě pense z tohoto důvodu, když právě, jak shora vyloženo, ztráta tato jest důsledkem jinakých předpisů zákonů školských.
Stejně na tom nemění nic ta okolnost, že učitelé po dobu své činné služby platí pens. příspěvky, neboť povinnost platiti příspěvky pens. uložena jest osobám učitelským (dříve §em 75 zák. z 19. prosince 1875 č. 86 z. z. čes. ve znění zák. z 27. ledna 1903 č. 16 z. z., resp. nyní ve §em 33 zák. z 23. května 1919 č. 274 Sb.) za určitých v cit. předpisech uvedených podmínek bezvýhradně a bez ohledu na to, zda kdy nabudou konkrétních pens. nároků, takže z pouhé skutečnosti placení pens. příspěvků nárok na skutečné pobírání pense vyvoditi nelze, pokud zákonem stanovené podmínky tohoto nároku, jako na příklad služební doba určité délky, nezpůsobilost zdravotní a pod. a tedy také tuzemské státní občanství, nejsou splněny.
Jelikož tedy již podle zvláštních předpisů učitelských ztráta tuzemského stát. občanství způsobuje též ztrátu pense učitelské, nebylo ani zapotřebí, aby nss uvažoval o tom, jaké předpisy v té příčině platí u státních úředníků a do jaké míry by předpisů úřednických po případě zejména se zřetelem na § 56 ř. z. škol. z r. 1869 (»vztahují se k nim vůbec všeliká nařízení, týkající se úředníků státních«) mohlo býti použito též ve příčině učitelstva veř. škol národních.

Citace:

č. 6082. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 653-654.