Čís. 14148.

Jde-li o soucovské zástavní právo nabyté za vyrovnacího řízení (pro útratovou pohledávku, jež nebyla vyrovnáním dotčena) a bylo-li vyrovnací řízení zastaveno a současně vyhlášen byl konkurs, nelze použiti předpisu § 2 (2) konk. ř., podle něhož trvají právní účinky zahájení vyrovnacího řízení až do prohlášení konkursu; bylo-li však soudcovského zástavního práva nabyto v posledních šedesáti dnech před prohlášením konkursu, spadá soudcovské zástavní právo pod ustanovení § 13 konk. ř. a účinkuje konkurs na vymáhání zajištěné pohledávky podle tohoto ustanovení, podle něhož nelze zrušiti exekuci, nýbrž jen zpeněžovaní řízení. Musí-li však zpeněžovaní řízení býti povoleno z jiných důvodů, nelze věřitele z něho vyloučiti, dokud jeho zástavní právo nezaniklo.
(Rozh. ze dne 7. února 1935, R II 25/35.)
Prvý soud nevyhověl návrhu povinného, by byla exekuce proti němu podle § 11 konk. ř. zrušena. Rekursní soud k rekursu povinného exekuční řízení zrušil. Důvody: Pohledávka vymáhající strany vymáhaná exekucí nebyla dotčena vyrovnáním, ježto jde o útraty přisouzené 17. dubna 1934, pokud se týče 31. března 1934, kdežto vyrovnání bylo zahájeno usnesením ze dne 3. března 1934, a není povolení exekuce ze dne 15. května 1934 v odporu s ustanovením § 11 konk. ř., který ustanovuje, že po vyhlášení konkursu, v tomto případě 30. května 1934 nemůže býti pro pohledávku proti úpadci nabyto soudcovského práva zástavního nebo práva na oddělené uspokojení. Nehledíc k tomu, že usnesení konkursního komisaře ze dne 30. srpna 1934, kterým bylo okresnímu soudu uloženo provésti exekuční dražbu, se nevztahuje na tuto exekuční věc a že konkursní komisař se zřetelem na tuto exekuci nepoužil práva ve smyslu § 12 odst. 2 konk. ř., bylo exekuční řízení exekučním soudem zrušiti ve smyslu § 13 odst. 2 konk. ř., ježto bylo zahájeno k zpeněžení věcí zabavených dne 26. května 1934, tedy ve lhůtě 60 dnů před prohlášením konkursu, kterým podle odstavce 1 cit. paragrafu zanikají práva na oddělené uspokojení, kterých věřitel na jmění úpadcově nabyl v uvedené lhůtě.
Nejvyšší soud změnil k rekursu vymáhajícího věřitele usnesení rekursního soudu a obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Soudcovského zástavního práva vymáhající věřitelky bylo nabyto dne 24. května 1934 po zahájení vyrovnacího řízení. Tato exekuce byla přípustná, poněvadž vymáhaná pohledávka útratová nebyla vyrovnáním podle plen. rozhodnutí čís. 7392 sb. n. s. dotčena. Vyrovnací řízení bylo však 30. května 1934 zastaveno a současně vyhlášen byl konkurs. Přicházelo by proto k účinnosti ustanovení § 2 odstavec 2 konk. ř. a počítání 60denní lhůty (§ 13 odstavec 1 konk. ř.), jež však předpokládá, že soudcovského práva zástavního bylo nabyto před zahájením vyrovnání, a jen v tom případě lze počítati 60denní lhůtu od zahájení vyrovnacího řízení nazpět, ano jinak by to ani početně nebylo možné. Ustanovení § 2 odstavec 2 konk. ř. přišlo by proto v úvahu jen, pokud se tam praví, že za předpokladu v § 2 odstavec 2 konk. ř., které jsou splněny v souzeném případě, trvají právní účinky zahájení vyrovnacího řízení až do prohlášení konkursu. To značí, že, jsou-li účinky zahájeného vyrovnacího řízení a prohlášení konkursu stejné, trvají po prohlášení konkursu nepřerušené dále. Pakli jsou stejné, trvají právní účinky vyrovnacího řízení až do prohlášení konkursu, odtud pak počínajíc nastávají ihned právní účinky prohlášení konkursu. V souzeném případě však nejsou účinky stejné. Neboť vyrovnací řízení nemělo vliv na vymáhanou útratovou pohledávku, jinak však konkursní řízení: pohledávka ta vznikla před prohlášením konkursu v posledních 60 dnech před jeho prohlášením, byla proto konkursní pohledávkou, spadá pod pohledávky v § 13 konk. ř. míněné a podle tohoto ustanovení účinkoval konkurs na její vymáhání. Zrušiti však exekuci nelze, ano podle § 13 odstavec 2 konk. ř. lze jen zrušiti zpeněžovací řízení, kdežto lhůta pro zánik zástavního práva nabytého exekucí na movitých věcech hmotných se staví a oživne, bude-li konkurs zrušen podle § 166 konk. ř. (§ 13 odstavec 1 konk. ř.). Avšak ani řízení zahájené k zpeněžení nelze zrušiti, poněvadž na návrh konkursního komisaře ze dne 3. srpna 1934 bylo zpeněžení zabavených věcí povoleno a toto zpeněžení se týká právě movitých věcí, k nímž vymáhající věřitelka nabyla soudcovského zástavního práva. Dokud stanovení lhůty pro zánik exekučního práva vymáhající věřitelky trvá, nemůže sice vymáhající věřitelka své právo ve zpeněžovacím řízení ovšem uplatňovati. Poněvadž však zpeněžení z jiných důvodů musí bytí provedeno, nelze vymáhající věřitelku z něho vyloučiti, dokud její zástavní právo nezaniklo.

Citace:

č. 14148. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 129-131.