NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

Č. 4117.

Úrazové pojištění (Slovensko): I. Kočí zaměstnaný v podniku živnostenském nestává se hospodářským sluhou podle § 1 zák. čl. XLV : 1907 již proto, že koná též práce v polním hospodářství majitele živn. podniku. — II. O kompetenci ministerstva zemědělství ve věci úrazového pojištění hospodářských dělníků.
(Nález ze dne 15. listopadu 1924 č. 19889.)
Prejudikatura: Boh. 3096 adm.
Věc: Martin M. v P. (adv. Dr. Rud. Abel z Prahy) proti exposituře ministerstvu zemědělství v Bratislavě (za zúč. Slovenskou pokladnici pro hosp. dělníky, tajemník Jaroslav Kořista) stran úrazové renty.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Dne 3. listopadu 1921 utrpěl Josef M., zaměstnaný jako kočí u st-le, úraz, spadnuv s vozu, na němž vezl palivové dříví. Když okresná robotníkov poišťujúca pokladnica v Bratislavě oznámila Slovenské pokladnici pre hospodárských robotnikov ve Sv. Juru, že lhůta podporování Jos. M. se strany zmíněné okr. pokladny vyprší dnem 12. ledna 1922, zavedla Slovenská pokladnice pre hospodárských robotnikov ve S. šetření v tom směru, ze které příčiny jí úraz nebyl hlášen a proč M. u pokladny této nebyl přihlášen.
St-l byv dne 15. března 1922 vyslechnut udal, že M. u Slovenské pokladnice pro hosp. robot. nepřihlásil proto, ježto k tomu nebyl povinen, poněvadž M. nebyl u něho zaměstnán jako hospodářský dělník nebo hospodářský čeledín, nýbrž jako domácí sluha a kočí a jako takový byl pojištěn u okresní nemocenské pokladny, k níž příslušné poplatky byly zaplaceny. Při hospodářství prý pomáhal jen tehdy, když v domě a při řeznické živnosti st-lově neměl někdy práce. Kromě toho namítal st-l, že si M. úraz zavinil sám, vzav samovolně na vůz vedle polenového dříví celý kmen pro osobu třetí (Magdalenu P.), následkem čehož dříví s vozu padalo. Vystoupil tedy M. na vůz, aby dříví urovnal a při tom spadl. Josef M. pak vypovídal (25. března 1922) v ten rozum, že byl u st-le zaměstnán jako kočí za měsíční mzdu 400 K, stravu a byt.
Rozhodnutím Slovenské pokladnice pre hospodárských robotnikov z 11. dubna 1922 bylo na základě usnesení ústřední správy této pokladny z 3. dubna 1922 vysloveno, že dělník Josef M. utrpěl dne 3. listopadu 1921 při zaměstnání v hospodářství st-lově úraz v důsledku něhož jest dle lékařského dobrozdání do 30. června 1922 70% práce neschopným. Této práceneschopnosti odpovídá ve smyslu § 8 zák. čl. VIII. z r. 1912 resp. min. nařízení č. 4196/1910 úrazová renta 140 K měsíčně počínaje 14. týdnem po úraze. Nárok poraněného na úrazovou podporu však řečená pokladna odmítla s následujícím odůvodněním:
»St-l nepojistiv Josefa M. u Slovenské pokladnice pre hospodárských robotnikov pro případ úrazu nevyhověl zákonné povinnosti jemu v § 8 zák. čl. XVI : 1900 uložené. Udání st-lovu, že M. byl u něho zaměstnán jako domácí sluha a nikoli jako hospodářská čeleď, odporuje ta skutečnost, že ho zaměstnával nejen pro domácí, nýbrž z větší části i pro hospodářskou polní práci. Že podobné zaměstnání charakterisuje pojem »hosp. čeleď«, dokazuje ustanovení § 1 zák. čl. XLV : 1907, dle něhož je hospodářskou čeledí ten robotník, který pracuje za mzdu aspoň jednoměsíční. Ta čeleď, která se sjedná na domácí, ale též na hospodářskou práci, když ze smlouvy nebo z dohodnutí není nic jiného zřejmo, musí se považovati za hospodářskou čeleď »vonkajší«. To dostačuje úplně k tomu, aby zaměstnavatel byl ve smyslu § 24 zák. čl. XIV. z r. 1902 za veškeru škodu zodpověděn, ježto povinnosti ve smyslu § 8 zák. čl. XVI : 1900 nevyhověl«.
Odvolání st-lovo bylo nař. rozhodnutím zamítnuto a rozhodnutí v odpor vzaté bylo potvrzeno.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Stížnost brojí proti nař. rozhodnutí dvojím směrem, namítá totiž jednak, že Josef M. nebyl hospodářským robotníkem, nýbrž domácím sluhou a jednak vytýká, že žal. úřad vůbec nebyl příslušným, aby určil úrazovou rentu a činil st-le zodpovědným za škodu Josefu M. vzešlou.
Nss zkoumaje především otázku, zda žal. úřad byl příslušným nař. rozhodnutí vydati, shledal, že nař. rozhodnutí vyslovilo 1. že sice Josef M. by hospodářským kočím, že však Slovenská pokladnice pre hospodárských robotníkov není povinna jemu úrazovou rentu platiti; a
2. že st-l ručí ve smyslu § 24 zák. čl. XIV : 1902 za škodu, která úrazem zraněnému vzešla. Z doslovu rozhodnutí obou instancí plyne nade vší pochybnost, že úřad nechtěl toliko upozorniti na stávající právní stav, nýbrž že autoritativním způsobem učinil výrok, že se st-li ukládá vůči poškozenému náhradní povinnost ve smyslu § 24 zák. čl. XIV : 1902. Nss však již ve svém nál. Boh. 3096 adm. vyslovil právní názor, že ani pokladnice ani žal. úřad nemohou, — a sice ani provisorně — upravovati podstatou svou soukromoprávní nárok poškozeného proti zaměstnavateli na náhradu škody z opominutí placení úrazového pojištění. Na názoru tomto trvá nss i v tomto případě. Uložil-li tedy žal. úřad svým výrokem st-li vytčený soukromoprávní závazek, překročil meze svojí zákonné kompetence a porušil zákon.
Pokud pak jde o otázku, zda Josef M. byl hospodářským robotníkem nebo čeledínem a měl-li u Slovenské pokladnice pre hospdárských robotníkov býti přihlášen, není vzhledem k ustanovení §§ 26 a 29 zák. čl. XVI : 1900 pochybnosti o tom, že žal. úřad o otázce této rozhodovati příslušným byl. Bylo se tedy nss-u obírati námitkou stížnosti, že Josef M. hospodářským robotníkem vůbec nebyl a že řízení, na základě jehož úřad dospěl k úsudku opačnému, trpí podstatnými vadami. Ze spisů jde na jevo, že st-l již ve svém vyjádření z 15. března 1922 k závěrečné zápisnici úrazové popřel charakter úrazem poškozeného jako hospodářského robotníka, namítaje, že větší čas pracoval při domě a v řeznickém obchodě st-lově, kdežto při hospodářství pomáhal jen tehdy, když při domě práce neměl. Proto prý jej také st-l přihlásil u okr. nemoc. pokladny a nikoli u Slovenské pokladnice pre hospodárských robotníkov. Totéž tvrzení opakoval st-l i ve svém odvolání namítaje, že M. vždy jen u domu a v uzenářském závodě st-lově pracoval, kdežto při hospodářství pomáhal jen tehdy, když žádné jiné práce neměl.
Naproti tomuto tvrzení jde ze spisu jen tolik, že Josef M. podle své výpovědi z 25. března 1922 byl u st-le zaměstnán jako kočí za měsíční mzdu 400K, stravu a byt, že podle zápisnice o úraze byl zjednaným sluhou a že konečně jej úraz stihl při vezení dříví. Z těchto zjištění není však zřejmo, zda Josef M. byl zaměstnán v podniku, jehož zaměstnanci ve smyslu § 3 č. 13 zák. čl. XIX : 1907 úrazovému pojištění podléhají a zda se snad nejedná o případ § 9 cit. zák. článku, podle něhož zaměstnanec, který podle tohoto zákona jest pojištěn, se považuje za pojištěného i pro případ takového úrazu, který ho stihne ve službě, konané z příkazu zaměstnavatele nebo jeho zmocněnce anebo v zájmu závodu; ze zjištění spisového není také patrno, jaká smlouva byla mezi st-lem a Josefem M. uzavřena a nevyplývá-li snad z ní ve smyslu § 1 odst. II. zák. čl. XLV : 1907 opak tvrzení žal. úřadu, že Josef M. byl hospodářským čeledínem. O okolnostech, o kterých se Josef M. při svém výslechu z 25. března 192 vyslovil, nebyl pak st- vůbec slyšen.
Všechny tyto okolnosti, jejichž vyšetření bylo opominuto, znemožňují nss-u přezkoušení otázky, zda Josef M. v době kritické hospodářským sluhou byl, a zakládají podstatnou vadu řízení. Ježto však žal. úřad okolností těchto nezjišťoval, vycházeje z mylného právního názoru, že st-l již proto, že vedle prací v domácnosti konal práce i v hospodářství st-lově, jest hospodářským sluhou ve smyslu § 1 zák. čl. XLV : 1907 a proto podle § 5 nař. min. pro správu Slovenska z 24. července 1920 č. 45/1920 Ú. N. povinnému úrazovému pojištění u Slovenské pokladnice pre hospodárských robotnikov podléhá, porušen byl i v tomto směru zákon a bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 4117. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 794-797.