Čís. 14492.

Z § 469 obč. zák. nelze dovoditi, že by zaznamenaným zástavním právem nemohlo býti nakládáno podle poslední věty tohoto paragrafu, jde-li o záznam podle § 38 c) knih. zák.
(Rozh. ze dne 28. června 1935, R I 694/35.)
Prvý soud rozděluje nejvyšší podání přikázal vymáhající věřitelce Spar- und Vorschussverein v A. na její vykonatelnou pohledávku v pořadí pod C 15 zbytek nejvyššího podání a nevyhověl odporu firmy Josef R. proti přikázání v tomto pořadí. Důvody: Proti přikázání pohledávky vymáhající strany Spar- u. Vorschussverein v A. v přihlášeném pořadí podala firma Josef R. odpor s odůvodněním, že vymáhající strana má nárok na přikázání v pořadí pol. čís. 18 a ne pol. čís. 15. Proti právnímu názoru odporovatelčinu, že převod zaznamenaného zástavního práva podle § 469 vš. obč. zák. na novou pohledávku jest právně neúčinný, jest uvésti, že záznam zástavního práva pro daňovou a poplatkovou pohledávku nepotřebuje spravení, takže záznam zástavního práva ve svých účincích jest postaven na roveň vkladu práva zástavního. Berní úřad v T. byl oprávněn vystaviti výmazní prohlášení, neboť jest oprávněn ke vkladu zástavního práva jménem státu a tedy i k vystavení výmazního prohlášení. Na žádost povinné byl povolen vklad výmazu zástavního práva pol. 15 pro daňovou pohledávku čsl. státu a současně vklad zástavního práva za pohledávku Spar- und Vorschussverein v A. v částce 30000 Kč a to v pořadí pol. čís. 15 současně vymazaného zástavního práva za pohledávku čsl. státu. Podle § 469 vš. obč. zák. mělo sice býti zástavní právo za starou pohledávku převedeno na pohledávku novou. Ježto však vklad nové pohledávky byl proveden současně s výmazem staré, byly splněny předpoklady § 469 vš. obč. zák., třebas nebyla dodržena předepsaná forma. Rekursní soud uložil prvému soudu nové rozhodnutí. Důvody: Podle výpisu z pozemkové knihy vysvítá tento knihovní stav: Pod C pol. 15 bylo zaznamenáno právo zástavní za berní pohledávku státu v částce 46380 Kč s přísl. a došla žádost dne 5. ledna 1926. Pod C pol. 16 bylo vloženo zástavní právo za kauční pohledávku odporovatele firmy Josef R. v částce 50000 Kč a došla žádost dne 3. srpna 1926. Pod C pol. 18 bylo zástavní právo C pol. 15 vymazáno. Pod C pol. 19 bylo vtěleno zástavní právo za pohledávku strany vymáhající v částce 30000 Kč, v pořadí C pol. 15 ohledně položek 18 a 19 došla žádost č. j. 560/28 dne 3. května 1928. Lze proto použíti § 469 vš. obč. zák., neboť jde při zástavním právu C pol. 15 o záznam podle dvorního dekretu ze dne 11. dubna 1848, čís. 1134 sb. z. s., jenž nepotřebuje spravení. Pokud není třeba spravení, má záznam týž účinek jako vklad, tím však není řečeno, že má zaznamenané právo zástavní tentýž účinek jako vložené. Na pohledávky, byly-li zaznamenány podle dvorního dekretu ze dne 11. dubna 1848, čís. 1134 sb. z. s. k žádosti správního úřadu k zajištění veřejnoprávních požadavků ve smyslu dvorního dekretu ze dne 18. září 1786 čís. 577 sb. z. s. a ze dne 24. října 1806, čís. 789 sb. z. s., nelze použíti § 228 ex. ř. (srov. čís. 9883 sb. n. s.). V souzeném případě bylo se zaznamenaným právem
34* zástavním disponováno. Proti tomu nelze podle § 469 vš. obč. zák. nic namítati, neboť zástavní právo státu bylo současně vymazáno, když bylo vtěleno právo zástavní ve prospěch vymáhající strany a berní úřad smí vyhotoviti prohlášení o výmazu. Ale v daném případě bylo zástavní právo C pol. 15 jen zaznamenáno. Okolnost, že při tomto záznamu není třeba spravení, nemůže znamenati, že je tím záznamu dána povaha vkladu. V tomto směru vyplývá z rozhodnutí čís. 9883 sb. n. s., že není možno přikázati pohledávku, je-li zaznamenáno právo zástavní. Soudce musí vyčkati nařízení příslušného úřadu, případně se postarati o úročné uložení. V tomto případě však nedošlo ke spravení, poněvadž bylo zástavní právo vymazáno. A nedošlo-li ke spravení, nemůže míti opatření podle § 469 vš. obč. zák. vlivu na pořadí pohledávky vtělené pod C pol. 19. Bylo proto v prvé řadě přihlížeti k pohledávce pod C pol. 16 (odporovatelově). Soud rekursní však nemohl ve věci samé rozhodnouti. Vymáhající strana vznesla totiž odpor proti přikázání pohledávky 50000 Kč, o němž prvý soudce nerozhodl podle § 231 ex. ř. ani při rozvrhovém stání, ani v rozvrhovém usnesení a proto zůstalo řízení kusým.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Jde o otázku, zdali vymáhající věřitelka podle § 469 obč. zák. pro svoji vykonatelnou pohledávku nabyla zástavního práva v pořadí pod C pol. 15 ve vložce čís. 702 pozemkové knihy pro A. před zástavním právem váznoucím pod C pol. 16 pro pohledávku hypoteční věřitelky firmy Josef R., či nikoliv. V pořadí C pol. 15 bylo od 5. března 1926 zaznamenáno zástavní právo pro berní pohledávku československého státu v částce 46380 Kč se 7% úroky ode dne 1. ledna 1935 podle § 38 písm. c) kn. zák. a dekretu dvor. komory ze dne 11. dubna 1848 čís. 1134 sb. z. s. Vzniklo tím podmíněně zástavní právo, k němuž jest soudcům přihlížeti, i když nejsou prokázány předpoklady § 228 ex. ř. (rozhodnutí čís. 9883 sb. n. s.). Z § 469 obč. zák. nelze dovoditi, že by zaznamenaným zástavním právem nemohlo býti nakládáno podle poslední věty tohoto paragrafu, pokud jde o záznam práva zástavního provedený na požádání veřejných úřadů podle § 38 c) knih. zák. Vlastnice zastavené nemovitosti byla proto oprávněna převésti také toto podmíněné zástavní právo podle § 469 obč. zák. na nynější vymáhající věřitelku, zejména byla-li zapravena pohledávka, pro kterou zástavní právo vázlo. Převod ten není však převodem práva v pravém slova smyslu, nýbrž znamená znovuzřízení zástavního práva v pořadí práva zapsaného pro zaniklou pohledávku, což vyplývá i z toho, že nová pohledávka může co do výše býti odlišná od původní pohledávky, na jejíž místo nastupuje, ovšem že nesmí býti větší. Požadavkům § 469 obč. zák. bylo proto zadost učiněno, bylo-li současně s výmazem zaznamenaného práva (pol. C 18) vloženo zástavní právo pro číselně menší pohledávku nynější vymáhající věřitelky v pořadí pol. C 15. Z pol. C 18 je patrno, že zaznamenaná pohledávka čsl. státu zanikla zaplacením, takže není pochybnosti o tom, že podmínky přeměny podmíněného zástavního práva byly splněny. Řízení nezůstalo vadné, i když první soud nerozhodl o odporu vymáhající věřitelky proti přikázání pohledávky firmy Josef R., ježto rozvrhová podstata již dříve byla vyčerpána a nedošlo k přikázání zmíněné pohledávky. Nárok dovolací rekurentky na přikázání její pohledávky v pořadí pol. C 15 byl tedy opodstatněn.

Citace:

Čís. 14492.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 553-555.