Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče, (8). Praha: Ministerstvo sociální péče, 570 s.
Authors:

Z judikatury Nejvyššího a Nejv. spr. soudu.


Úrazové pojištění.
(Podává odborový přednosta Vladimír Šmídek.)

K § 1, odst. 4 a 5 úraz. zák. Rozsah a podmínky pojistné povinnosti.

Význam zařazovacího schematu.

Užívání silostroje v hospodářském podniku polním nebo lesnickém nemá podle předpisů zákona vždy a za všech okolností za následek pojištění všech zaměstnanců, jako při podnicích v § 1, odst. 1, uvedených a jim na roveň postavených, nýbrž jen těch, kteří jsou vydání nebezpečí úrazu s veškerou strojní prací spojenému, avšak za předpokladu, že silostroje užívá se právě jen takovým způsobem, že jen určité osoby nebezpečí tomu jsou vydány.
Právnímu názoru, že pojistnou povinnost zakládají jedině stroje hospodářské, t. j. takové, jež slouží přímo a bezprostředně k hospodářské prvovýrobě a prvovýrobnímu zpracování zemědělských nebo lesních plodin nelze přisvědčiti. § 1 zák. o úrazovém pojištění váže v odst. 4, bodě 2, pojistnou povinnost toliko na podmínku, že se při podnicích tam uvedených používá parních kotlů nebo hnacích přístrojů, které hnány jsou živelnou silou nebo zvířaty. V odst. 5 pak pojistnou povinnost omezuje na osoby, které za vytčených tam předpokladů vydány jsou nebezpečenství s veškerou strojní prací spojenému. Z obsahu právě uvedených předpisů zákona vysvítá zřetelně, že zákon po stránce pojistné povinnosti nečiní nijakého rozdílu, jenž by měl svůj důvod v určení stroje v hospodářském podniku používaného, nýbrž podrobuje pojistné povinnosti všechny osoby, které vydány jsou nebezpečí úrazu spojenému s používáním strojů jakýchkoli (tedy na př. kolářského soustruhu a brusu s elektrickým pohonem), za předpokladu ovšem, že jde o práci při stroji a že používaný silostroj náleží k podnikovému zařízení.
Na tom nemění ničeho okolnost, že ministerské nařízení z 6. července 1914, č. 143 ř. z., jmenuje v zařazovacím schematu ve skupině I. přímo podniky polního hospodářství. Neboť nařízení to, jež upravuje roztřídění podniků do nebezpečenských tříd po rozumu § 14 cit. zákona, stanoví toliko zásady, jichž má býti šetřeno při praktickém zařazování podniků pojištěním povinných do nebezpečenských tříd, vyznačuje tudíž, do které nebezpečenské třídy zařaditi jest hospodářské podniky, při kterých pojistná povinnost omezena jest na osoby při strojích ve skupině I. schematu vyjmenovaných, neobsahuje však a nemůže obsahovati nijakých předpisů, které by otázku pojistné povinnosti upravovaly odlišně od zákona samého. Schema nevyčerpává a přirozeně ani vyčerpati nemůže veškeré případy, jež se v hospodářském životě vyskytují a vyskytnouti mohou, a uvádí zařízení hospodářských podniků polních dle strojů, jichž se obyčejně používá. Jde-li o případy nepravidelné a ve schematu neuvedené, poskytuje znění §§ 1—5 citovaného nařízení dostatečný podklad, aby i tu nebezpečenská třída mohla býti určena.
(Nález Nejv. správ. soudu z 27. září 1926, č. 8844/26.)
Citace:
K § 1 odst. 4 a 5 úraz. zák. Rozsah a podmínky pojistné povinnosti. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1927, s. 107-108.