Čís. 14720.

Exekuce zajišťovací (§ 370 ex. ř.).
Navrhuje-li se na základě neprávoplatného rozsudku jak proti veřejné obchodní společnosti, tak i proti jejím společníkům exekuce zajišťovací též proti osobně ručícím společníkům, jest zpravidla osvědčiti nebezpečí podle § 370 ex. ř. též co do těchto společníků.
(Rozh. ze dne 22. listopadu 1935, R I 1076/35.)
Prvý soud povolil na základě neprávoplatného rozsudku vymáhajícím věřitelům, kteří osvědčili nebezpečí dobytnosti pohledávky u povinné veřejné společnosti, zajišťovací exekuci jak proti veřejné společnosti, tak i proti jejím veřejným společníkům. Rekursní soud zamítl exekuční návrh čelící proti veřejným společníkům v podstatě proto, že u nich nebezpečí ohrožení dobytnosti pohledávky nebylo osvědčeno.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
V projednávaném případě jde o otázku, zdali k povolení zajišťovací exekuce podle § 370 ex. ř. proti osobně ručícím společníkům veřejné obchodní společnosti na základě neprávoplatného rozsudku civilního soudu, vyneseného jak proti veřejné obchodní společnosti, tak i proti společníkům stačí osvědčiti, že dobytnost peněžité pohledávky soudně přiřčené jest ohrožena u společnosti, zdali tudíž osvědčení tohoto nebezpečí u společnosti nahrazuje zároveň osvědčení nebezpečí ohledně osobně ručících společníků, anebo zdali nutno také ohledně každého společníka zvláště osvědčiti, že dobytnost pohledávky je také u něho podle § 370 ex. ř. ohrožena. Jak nejvyšší soud zejména v rozh. čís. 5411 sb. n. s. blíže dolíčil, jsou veřejná obchodní společnost a její společníci různými hospodářskými jednotkami; jmění společnosti nutno rozlišovati od jmění společníků, ale třebaže společníci ručí za všechny závazky společnosti rukou společnou a nerozdílnou celým svým jměním (čl. 112 obch. zák.) a lze podle exekučního titulu vydobytého proti společnosti za jistých předpokladů povoliti exekuci i přímo na jmění jednotlivých společníků osobně ručících (§ 11 ex. ř.), jest přece myslitelno, že jmění osobně ručícího společníka převyšuje veškeré dluhy společnosti a je dosahu věřitelovu snadno přístupné, takže nedobytnost pohledávky u společnosti ještě nemusí znamenati i její nedobytnost u společníků. Exekuce proti společníku je samostatnou exekucí, odlišnou od exekuce proti společnosti. Nutno proto trvati na tom, aby nebezpečí také ohledně společníků bylo osvědčeno, pokud nebylo již v exekučním řízení proti společnosti osvědčeno, že dobytnost u ní jest ohrožena buď vůbec anebo alespoň částečně také pro poměry společníků. Vymáhající strana tvrdila sice v projednávaném případě, že proti veřejné společnosti a proti jejím společníkům je značný počet exekucí v běhu, ale osvědčila tuto okolnost pouze, pokud šlo o veřejnou obchodní společnost, kdežto proti společníkům samým pouze dvě exekuce pro menší částky byly vedeny. Tyto dvě exekuce ovšem ještě neopodstatňují závěr, že dobytnost pohledávky u společníků osobně ručících jest ohrožena, jak to požaduje ustanovení § 371 ex. ř. Exekuční návrh nebyl také opřen o způsob, jakým povinní vedli spor, ani o zvláštní povahu pohledávek, které proti společnosti musily býti vymáhány, a nelze proto k dotyčným vývodům do volacího rekursu ani k jeho povšechným úvahám o volnám uvážení soudu a o všeobecných nynějších hospodářských poměrech přihlížeti.

Citace:

č. 14720. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 853-854.