NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 2

Čís. 4757.

Odklad exekuce vyklizením (zákon ze dne 26. dubna 1923, čís. 86 sb. z. a n.). I když se nájemník zavázal soudním smírem, že najaté místností do určité doby vyklidí pod exekuci, lze mu povolit odklad exekuce, nevzdal-li se ve smíru tohoto práva výslovně.
(Rozh. ze dne 3. března 1925, R I 169/25.)
Soudním smírem ze dne 11. srpna 1924 zavázal se nájemce vyklidit najaté místnosti do 1. listopadu 1924 pod exekucí. Ježto nájemce smíru nesplnil, domáhal se pronajímatel exekuce vyklizením. Žádosti dlužníka o odklad exekuce soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud žádost zamítl. Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Nelze sdíleti právní názor rekursního soudu, že, když exekučním titulem vyklizovací exekuce jest soudní smír ze dne 11. srpna 1924, povinná strana již se nemůže dovolávati ochrany zákona ze dne 26. dubna 1923, čís. 86 sb. z. a n. zachovaného zákonem čís. 86/1924 v platnosti. Jest sice možno, by se povinná strana vzdala této ochrany, to však musilo by se státi výslovně a tomu není tak v tomto případě, neboť to nelze ze smíru vyčisti, jmenovitě není obsaženo toto vzdání v závazku povinné strany, že najaté místnosti vyklidí do 1. listopadu 1924 pod exekucí. Nebylo potřebí, by si povinná strana zvláště vyhražovala nárok jí ze zákona ze dne 26. dubna 1923, čís. 86 sb. z. a n. příslušející, nýbrž naopak bylo by potřebí, aby se ho vzdala výslovně.

Citace:

č. 4757. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 443-443.