NPD documents search: Boh. adm., 16 (1934), sv. 2

Čís. 16658.

Soukromí zaměstnanci (zák. č. 154/1934 Sb. z. a n.).
Zaměstnanec, jenž byl přijat jako prodavač v zaměstnavatelově podniku a kterého podle ujednáni mohl zaměstnavatel přiděliti také k jiným pracem v každé své filiálce, není zásadně povinen konati trvale jen práce ve skladišti jako skladník.
Není důvodem pro předčasné propuštění zaměstnance podle § 34 č. 4 zák. o soukr. zaměstn., odmítl-li zaměstnanec konati práce, které nebyly aspoň přibližně rovnocenné těm, k nimž se služební smlouvou zavázal, k nimž byl způsobilý a jež mohl konati bez újmy pro své zdraví a služební postavení.
(Rozh. ze dne 20. ledna 1938, Rv I 3222/37.)
Žalobce uzavřel dne 1. ledna 1936 se žalovanou akciovou společností služební smlouvu, podle které měl pracovati v podniku žalované jako prodavač a ředitelství podniku mělo právo přiděliti jej buď trvale nebo přechodně také k jiným pracím v každé z filiálek patřících žalované. Plat byl sjednán 12350 Kč ročně, splatný ve 13 stejných částkách k poslednímu dni každého měsíce a 15. prosince každého roku jako novoročné. Výpověď sjednána šestitýdenní, končící se posledního dne každého kalendářního měsíce. Po nastoupení služby byl zaměstnán jako první prodavač v buffetu, kde bylo zaměstnáno vedle něj 5 až 6 pomocnic a podléhal dozorčímu úředníku na potravinářské oddělení. Jako první prodavač měl na starosti doplňování zboží na pultě, telefonoval s dodavatelem, když zboží došlo, jinak prodával zboží zákazníkům a v nutných případech přinesl mísu 60 až 80 chlebíčků. Dne 4. neb 5. ledna 1936 bylo žalobci oznámeno, že je přeložen do potravinářského skladiště na D. nádraží, kde se měl zapracovati jako skladník, který je u žalované placen měsíčně a lépe než prodavač a je přihlášen k pensijnímu pojištění. Ježto žalobce odmítl nastoupiti službu ve skladišti byl dne 7. ledna 1936 okamžitě propuštěn. Tvrdě, že žalovaná jej propustila bezdůvodně, ježto jej přidělila k namáhavější práci s jeho zdravím se nesnášející, domáhá se na žalované zaplacen 2400 Kč 80 h s přísl. za výpovědní lhůtu, alikvotní části dovolené a poměrné části remumerace. Nižší soudy uznaly částečně podle žaloby, odvolací soudí z těchto důvodů: Ze služební smlouvy plyne, že byl žalobce přijat jako prodavač a že se tedy zavázal především k službě prodavače; a že jen uznal právo žalované přiděliti jej buď trvale nebo přechodně také k jiným pracím v každé z filiálek žalované. Žalobci se musilo jeviti, že právo žalované sluší vykládati omezujícím způsobem a že žalovaná jest oprávněna přiděliti mu jen vedle služeb prodavače též jiné práce ve filiálkách, ne však nahraditi jeho zaměstnání prodavače jinými, zejména pak mnohem namáhavějším po fysické i duševní stránce a nebezpečným zdraví. Zamýšlela-li žalovaná něco jiného, měla se v písemné smlouvě jinak vyjádřiti a nejasné vyjádření spadá jen na její vrub. Smlouvu, o niž jde, nelze vykládati podle poctivosti a dobré víry tak, jak činí žalovaná. Žalobce, který byl přijat podle uvedené smlouvy jako prodavač, musel býti vědom, že v závodě žalované, kde provedená podrobná specialisace, bude míti lehkou, fysickou i duševní práci prodavače, v níž mu může býti uložena přechodně neb trvale nějaká jiná práce ve filiálce, ale ne nahrazená prací ve skladě, kde se nesmí topiti, kde jde o fysicky a duševně obtížnou práci, byť lépe placenou a pojištěnou, ale zdraví — cennějšímu statku — nebezpečnou. Jestliže by žalobce měl uloženo dojiti jen občas do skladu pro zboží v menší filiálce vedle, ptačí prodavače, je to něco zcela odlišného od trvalého prodlévání ve skladišti zdraví nebezpečném při vysilující tělesné i duševní práci, jakou se jeví zjištěná práce skladníka v závodě žalované, i když se nepřihlíží k znaleckému posudku, který dochází k témuž závěru. Rozkaz žalované, aby žalobce nastoupil práci ve skladu, nebyl proto odůvodněn obsahem smlouvy a předpisy, jimiž se řídí pracovní poměř a žalobce mohl důvodně odepříti konati uložené mu práce ve skladišti, zejména když byl nemocen a jak z jeho vzhledu je patrno, na prací uvedenou by zdravím svým nestačil. Žalovaná nemůže jednostranně měniti pracovní smlouvu, třebas šlo dle jejího mínění o výhodu pro žalobce, a nemůže ho pohrůžkou propuštění přiměti ke změně zaměstnání, na niž nemá práva a jejíž výhodnost přijmouti pro sebe náleží do okruhu volného žalobcova rozhodnutí. Je proto okamžité propuštění žalobce ze zaměstnání pro odpírání nastoupiti nové zaměstnání bezdůvodné a žalobci právem náleží náhrada přisouzená mu napadeným rozsudkem.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalované. Důvody:
Nižší soudy zjistily, že žalobce byl žalovanou firmou přijat do služby jako prodavač a že bylo ujednáno, že ředitelství podniku má právo ho buď trvale, buď přechodně přiděliti také k jiným pracím v každé své filiálce. Podle tohoto ustanovení, smlouvy měl žalobce býti zásadně zaměstnán službou prodavače, mohl však' býti též přidělen k jiným práčem ve filiálkách, t. j. v prodejnách, nikoliv však v jiných obchodních místnostech žalované firmy, zvláště ne, ve skladišti. Nezavázal-li se žalobce konati službu, též na jiných místech než V prodejnách mohl býti přeložen, takové, místo; jen se svým souhlasem, zejména když v souzené věci nešlo o přechodné práce náhradní ani nebyly pro nutnost takového přeložení uvedeny důležité důvody věcné, a byly-li dotčenou změnou dokonce též dotčeny zájmy žalobcovy, což se v této věci skutečně stalo, ježto práce ve skladišti byla obtížnější a namáhavější, což plyne ze zjištění nižších soudů o druhu, způsobu a povaze prací skladníkových.
Řízení práce, disposice pracovní silou zaměstnancovou přísluší ovšem zaměstnavateli, avšak jen v mezích smlouvy a přiměřeně (§ 4 zák. č. 154/1934 Sb. z. a n.), a smlouvu jest tu vykládati/podle čl. 278 obch. zák. a § 914 ,obč. zák., t. j. podle zásady poctivosti a víry v obchodním styku.' Byl-li tedy žalobce přijat a; zaměstnán jako prodavač ve filiálce a zavázal-li se konati také jiné práce ve filiálkách žalované firmy, mohl zaměstnavatel na něm žádati výkon rovnocenných nebo aspoň přibližně stejných prací, k nimž byl způsobilý a jež mohl konati bez újmy pro své zdraví a své postavení, nikterak však práce ve skladišti, pro něž ani nebyl vyškolen, jak to připouští samo dovoláním odmítl-li, žalobce konati tyto služby, nelze toto odepření pokládati za neposlušnost ve smyslu § 34 č. 4 zák. č. 154/1934 Sb. z. a n., odůvodňující jeho propuštění ze služby.

Citace:

č. 16658. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 129-131.