Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně, 20 (1911). Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 406 s.
Authors:
= Zprávy Právnické jednoty moravské, 20 (1911)
PDF

Exempce zaměstnanců železničních z pensijního
pojištění.


Dr. H. Branišovský.
Dle § 2. bodu 4. zák. z 16. pros. 1906 č. 1 ř. z. na r. 1907 o pensij. pojištění soukromých a několika veřejných zaměstnanců »nepodléhají pensijnímu pojištění zaměstnanci drah, veřejné dopravě sloužících. Pensijní pojištění těchto zaměstnanců bude upraveno nařízením ministerstva železnic.« Poněvadž nařízení toto, v němž by bezpochyby okruh osob, jichž se týká, přesně byl vytčen, dosud vydáno nebylo a dle zkušeností v právním životě našem v dohledné době sotva as vyjde, stává se nezřídka, že pensijní ústavy a úřady politické jsou na rozpacích, jak zmíněné ustanovení §u 2. bodu 4. cit. zákona vykládati.
K rozptýlení těchto rozpaků mají přispěti moje řádky.
Již v zákonech o úrazovém a nemocenském pojištění (§ 52. a 53. nemocenského, § 2. úraz. zák. z r. 1887 a čl. VII. zákona z 20. července 1894, č. 168 ř. z.) byly ohledně zřízenců drah stanoveny výjimky.
Sledujeme-li v materiáliích k těmto zákonům důvody pro zvláštní postavení zřízenců drah, poznáme, že spočívaly hlav- ně v tom, že již v dobách před zavedením zmíněných odvětví sociálního pojištění v Rakousku existovaly u drah více neb méně vyspělé instituce, v nichž se zřízencům zaručovala velmi účinná ochrana v době nemoci a v případě úrazu. Mohl se tedy zákonodárce obmeziti buď jen na appreturu těchto stávajících institucí — což platí o pojištění nemocenském — nebo zřízence drah z pojistné povinnosti vyjmouti (§ 2. zákona úrazového z r. 1887).
Stejné důvody mluvily i pro přijetí exempce zaměstnanců železničních z pojištění pensijního. I zde byly dokonalé instituce pro starobní a invalidní zaopatření zřízenců drah příčinou, proč zákon z r. 1906 želez, zaměstnance z pojistné povinnosti vyjmul, ba zákon tento šel v stanovení privilegia pro železnice ještě dále než zmíněné zákony nemocenský a úrazové. Kdežto zákon nemocenský vyjmul zřízence drah státních z pojištění nemocenského, jen když jsou s pevným platem ustanoveni (§ 2.) a připustil pojištění ostatních zřízenců drah státních a všech zřízenců drah soukromých u bývalých železničních pokladen podpůrných jenom tehdy, když tyto pokladny do jisté míry přizpůsobí se zásadám zákona nemocenského (§ 52. a 53.), a zákon úrazový z r. 1887 vyjmul z pojistné povinnosti jen zřízence drah státních, jimž v případě úrazu příslušel nárok na zaopatření nejméně takové, jaké by jim kynulo, kdyby po zákonu úraz. byli pojištěni (§ 4.) a ze zřízenců všech drah samostatných vyjmul z pojištění jen ty, kteří pro své zaměstnání v dopravě byli chráněni zákonem o ručení z 5. března 1869 č. 27 ř. z. (§ 2.), byla v zákoně o pojišťování pensijním stanovena exempce pro zřízence drah vesměs a bezpodmínečně.
Zmíněný § 2. bod 4. může se týkati ovšem jen drah soukromých. Zřízenci drah státních vyjati jsou již §em 1. jako zřízenci státu.
Z materialií k pensijnímu zákonu osvětlují pohnutky k ustanovení § 2. bodu 4. nejlépe poradní protokoly panské sněmovny.
Není prý třeba podrobovati pojistné povinnosti zřízence drah. Většina drah podléhá prý právu státního nápadu (Heimfalisrecht) a tu prý by pro zřízence takové postupem času tak jako tak platila exempce § 1. Do té doby není prý třeba zřízence drah soukromých podrobovati zákonu, protože u všech drah existují pensijní ústavy, kdež o pensijní pojištění osob převážně duševně zaměstnaných a tudíž ve smyslu § 1. odst. 2. zákona kvalifikovaných jest s dostatek postaráno.
Ač tedy pro exempci zřízenců drah soukromých z pojistné povinnosti bylo rozhodným, že zřízenci ti již před zákonem o pensijním pojištění pensijnímu pojištění podléhali, nebyla příslušnost k pensijním ústavům drah přijata za podmínku exempce,1) nýbrž exempce ta byla stanovena pro všecky zřízence drah veřejné dopravě sluožících.
Kdo jsou tedy zřízenci veřejné dopravě
sloužící?
Jest všeobecně známo, že většina význačnějších drah soukormých má svoje uhelné doly, svoje dílny, v nichž zhotovují se výrobky průmyslové i pro strany, některé dokonce (dráha jižní) jsou majiteli hotelů a provozují je ve vlastní režii.
Vztahuje se exempce z pojistné povinnosti na všechny zaměstnance drah nebo jenom na zřízence při vlastním provozu železničním činné?
V řešení této otázky jest nám oporou druhá věta často zmíněného § 2. bodu 4. pens. zák.: »pensijní pojištění těchto osob bude upraveno nařízením ministerstva železnic.«
Je zřejmo, že ministr železnic může upravovati pensijní poměry jen zřízenců vlastního železničního provozu nebo zřízenců takových pomocných ústavů železničních, nad nimiž mu přísluší právo dozoru.
Nad jakými pomocnými ústavy však přísluší ministerstvu železnic právo dozoru, určuje zákon z 28. července 1902 č. 155 ř. z. Jsou to režijní stavby drah a ústavy, v nichž se na účet dráhy personálem bezprostředně ve službách dráhy jsoucím a na účet drah konají práce, které sice slouží provozním účelům dotyčné dráhy, ale nevztahují se na provádění, zabezpečení a bezprostřední výkon služby. Ústavy, v nichž se sice zhotovují práce věcně s provozem železničním související, ale které spadají pod zákon živnostenský nebo horní, nejsou pomocnými ústavy ve smyslu zákona tohoto a nepodléhají tedy služební poměry personálu při nich zaměstnaného dozoru ministerstva železnic.
Z uvedeného znění zákona jest jasno, že uhelné doly soukromých drah nejsou pomocnými ústavy těchto drah a že tedy na personál těchto dolů nevztahuje se dozor ministra železnic.
Obtížnější jest zodpověděti otázku, zda totéž platí o továrních podnicích drah, v nichž pracuje se i pro osoby třetí. Otázka tato jest shodná s otázkou, zda takovéto podniky drah spadají pod řád živnostenský čili pod platnost citovaného zákona z r. 1902, jímž se dozor nad pomocnými ústavy drah z platnosti řádu živnostenského vyjímá.
Poněvadž znění zákona živnostenského a zákona z 28. července 1902 č. 155 ř. z. nepodávají dostatečnou oporu pro zodpovězení naznačené otázky, jest nám sáhnouti k materialiím posléz řečeného zákona.
Osnova zákona tohoto (§ 2.) stanovila, že »pomocnými ústavy ve smyslu tohoto zákona jest rozuměti ústavy, v nichž se personálem bezprostředně ve službách dráhy zaměstnaným a s vyloučením živnostenského přejímání prací a dodávek pro osoby třetí konají práce ...«
V motivech k osnově té (Přílohy k stenografickému protokolu XVII. zasedání rady říšské v r. 1901, IV. svazek str. 717) uvádí se co příklad pro takové podniky, které se zaměstnávají živnostenským přejímáním prací a dodávek pro osoby třetí, lokomotivka společnosti st. dráhy a slévárna jihoseveroněmecké spojovací dráhy a za důvod exempce takovýchto podniků z platnosti navrhovaného zákona se uvádí, že pro tyto podniky jako dosud i nadále mají platiti předpisy řádu živnostenského.
Stanovisko toto musíme hájiti i na základě textu zákona, třebas že do něho passus osnovy »s vyloučením živnostenského převzetí prací a dodávek pro osoby třetí« převzat nebyl. Sledujeme-li příčinu, proč passus ten do zákona převzat nebyl v protokolech sociálně-politického výboru, dospějeme k náhledu, že se tak nestalo snad proto, že by zákonodárce chtěl pojati mezi pomocné ústavy železniční a tedy podrobiti dozoru ministerstva železnic i takové ústavy, které živnostensky přejímají zakázky pro osoby třetí, nýbrž jedině proto, že chtěl míti tutéž myšlenku, již obsahovala osnova, vyjádřenu v zákoně důkladněji.
Sociálně-politický výbor domníval se totiž, že by se pojem pomocného ústavu železničního ve smyslu zákona měl nejúčelněji ohraničiti následujícími dvěma liniemi.
»Na jedné straně mají se z příčin na snadě jsoucích vyloučiti z platnosti zákona všecky podniky železniční, které se týkají bezprostředního výkonu dopravy a provádění a zajištění jejího (ku př. topírny), na straně druhé nezdálo se praktickým, aby se zákon týkal také takových železnicemi zřízených a provozovaných ústavů a podniků jichž výrobky sice, ať již převážně nebo jen částečně od dráhy vlastnické k provozním účelům se upotřebují, které se však jeví býti samostatnými jednotkami hospodářské organisace podnikové a které vzhledem k této své podstatě již nyní spadají pod zákon živnostenský, takže zřízenectvo v těchto podnicích zaměstnané již nyní
zákonné ochrany2) jest účastno.«
Vzhledem k tomu škrtl výbor zmíněný passus »s vyloučením ...« a za to připojil k § 2. zákona nový odstavec, který zní: »Za ústavy pomocné není pokládati podniky drah spadající pod zákon horní a živnostenský, i když se v nich konají práce s provozem železničním v jakési věcné souvislosti jsoucí« a jímž dle protokolu výboru mělo býti totéž, co bylo v osnově vyjádřeno slovy »s vyloučením ...«, řečeno expressis verbis.
Do jaké míry přispěl výbor k jasnosti zákona, ponechávám úsudku čtenáře. Jisto jest, že pomocnými ústavy nejsou podniky železnicím náležející, které spadají pod zákon horní, nebo v nichž se pracuje, byť jen částečně, též pro osoby třetí.
Nejsou tedy pomocnými ústavy drah ve smyslu zákona z 28. července 1902, č. 155 ř. z., uhelné doly drah, protože spadají pod zákon horní, a to ani tehdy, když se vydobyté uhlí spotřebuje jedině v podniku železničním.
Nejsou dále pomocnými ústavy hotelové podniky drah, protože pracují přirozeně pro osoby třetí a spadají pod zákon živnostenský. Nejsou jim konečně továrny (jako válcovny, lokomotivky, slévárny atd.), když pracují též na zakázku pro dráhy neb podniky jiné. Pokud však továrny takové (jako jest tomu u dílen c. k. st. drah) pracují jen pro dráhu vlastní, pak pomocnými ústavy jsou a personál v nich zaměstnaný požívá ochrany zákona z 28. července 1902, č. 155 ř. z.
Jelikož jest nesporno, že ministr železnic může upravovati pensijní pojištění jen těch zaměstnanců železnic, jichž pracovní poměry jeho dozoru podléhají, může se exempce §u 2. bodu 4. zákona pensijního týkati jedině zřízenců při vlastním provozu železničním nebo v takových pomocných ústavech železničních zaměstnané, kterým přísluší po zákonu charakter ústavů takovýchto.
Při tom jest naprosto nerozhodno, zda dotyční zřízenci jsou členy pensijních ústavů železničních nebo nikoliv. Pojistné povinnosti nepodléhají zřízenci provozní a zřízenci po- mocných ústavů železničních, i když členy ústavů pensijních nejsou a tudíž pensijního pojištění nepožívají. Pojistné povinnosti však podléhají a musejí býti přihlášeni u zemských úřadoven pensijního ústavu všeobecného zřízenci vedlejších podniků drah, nemajících známek pomocného ústavu, třebas by tito zřízenci byli členy pensijního ústavu železničního a měli jako tací nárok na starobní a invalidní zaopatření ve výši a rozsahu zákona pensijního. Bude se zdáti protismyslným, dávati § 2. bodu 4. pensijního zákona takovýto výklad: Namítne se, že přihlášením členů drážních pensijních fondů a pensijního ústavu všeobecného vznikne dvojí pojištění, jež zásadám sociálního pojištění se příčí.
Naproti tomu poukazuji, že závislost exempce z pojištění všeobecného na skutečném členství v pensijních fondech drah vedla by ještě k nepříjemnějším konsequencím, neboť, jak známo, zřízenci železniční nabývají práva vstoupiti do fondu pensijního teprve po určité řadě služebních let a musili by tedy buď dnem vstupu do zaměstnání u drah — rozumí se pokud má povahu zaměstnání převážně duševního býti přijati do pensijních fondů drah nebo prozatím přihlášení k pensijnímu ústavu všeobecnému. Pokud prvé nebylo lze od soukromých drah — jež jsou, až na dráhu jižní, buštěhradskou, ústecko- teplickou, košicko-bohumínskou a vídeňsko-aspangskou, většinou nepatrné a nevýnosné malodráhy — žádati, zbyla eventualita druhá, která by byla měla v zápětí těžkopádné propočítávání prémií a čekanství mezi všeobecným ústavem pensijním na straně jedné a pensijními fondy drah po př. pensijním ústavem svazu rakouských lokálek3) na straně druhé.
Kromě toho jest drahám volno, čeliti dvojímu pojištění na základě §u 69. odst. 2. pensijního zákona tím, že by členům svých pensijních fondů, kteří jsou zároveň pojištěni u všeobecného ústavu pensijního, jakož i jejich pozůstalým, započetly nároky jejich po zákonu pensijním do nároků, jež těmto zřízencům a jejich pozůstalým přísluší jako členům pensijních fondů drah, a to v tom poměru, ve kterém dráhy ke krytí nároků po zákoně pensijním příslušejícím přispívaly.
Platí-li tedy dráhy za takové členy svých pensijních fondů celé příspěvky pensijní k ústavu pensijnímu, mohou vypláceti zřízenci jen obnos, o nějž pense z železničního fondu pensijního pensi z všeobecného ústavu pensijního eventuelně převyšuje.
Že i tento postup jest dosti složitý, připouštíme, leč zaručuje v otázce povinnosti pojistné a příslušnosti pojistné naprostou právní jistotu.
Osnova zákona o sociálním pojištění, jež byla předložena 8. listopadu 1908 radě říšské a tvořila téměř 2 léta předmět čilého jednání podvýboru a výboru pojišťovacího poslanecké sněmovny, opustila však úplně zásadu bezpodmínečné exempce zřízenců drah z pojistné povinnosti a stanoví v §u 151., jak ohledně zřízenců drah soukromých, tak i ohledně zřízenců drah a podniků státních, dvorských, zemských a obecních, že pojistné povinnosti starobní a invalidní podléhají, mohou však býti k návrhu službodárce rozhodnutím ministra vnitra vyňati z pojištění všeobecného, jsou-li členy pensijních nebo provisijních fondů při podnicích těch existujících a vyhovují-li tyto fondy určitým v zákoně taxativně uvedeným podmínkám. Stejně osnova Stürgkhova, předložená poslanecké sněmovně dne 5.IX. 1911 (§ 188.).
Ustanovení Stürgkhovy osnovy týká se ovšem jenom zřízenců drah soukromých, kteří nemají charakteru zaměstnanců ve smyslu §u 1. zákona pensijního a jichž příjem roční nepřesahuje 2400 K nebo sice přesahuje 2400 K, nemají-li však v případě nemoci nárok na další požitek platu nejméně po 6 měsíců, zřízenců drah státních s příjmem menším 2400 K nebo s příjmem větším, leč bez nároku na požitek platu v době nemoci nejméně po 6 měsíců, pak i tehdy, mají-li charakter úřednický. Úředníci c. k. st. drah s příjmem přes 2400 K (3600) nebudou podléhati ani pojištění pensijnímu po zákonu z 16./12. 1906, ani pojištění starobnímu a invalidnímu po budoucím zákonu o sociálním pojištění (arg. § 1. zák. pensijního a § 5. Beckovy a § 6. Stürgkhovy osnovy zák. o soc. pojištění), což jest bezděčným důsledkem zmíněné změny principů.
  1. Jako jest tomu i dle § 151 Beckovy a 188 Sturghovy osnovy zákona, o sociálním pojištění.
  2. Rozuměj: v řádě živnostenském.
  3. Tento byl zřízen v r. 1897 ve Vídni a patří k němu asi polovina rakouských lokálních drah provozovaných ve vlastní režii.
Citace:
Exempce zaměstnanců železničních z pensijního pojištění.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1911, svazek/ročník 20, číslo/sešit 8, s. 390-396.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).