Č. 9960.

Rybářství. — Vodní právo: Ustanovení bodu III. č. 6 vyhlášky místodržitele v Čechách z 23. června 1913 č. 34 z. z. česk. o užívání slupí neodporuje zákonu.
(Nález ze dne 15. června 1932 č. 9818.) — Č. 9960 —
Věc: Josef Č. v N. a Václav Č. v Š. proti ministerstvu zemědělství o používání slupí.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nálezem z 5. listopadu 1912 zakázalo býv. okresní hejtmanství v R. st-lům užívání slupí k chytání ryb při jejich mlýnech z důvodů, že neprokázali zvláštní titul právní, na základě něhož by byli oprávněni užívati slupí k chytání ryb. Rozhodnutí toto bylo potvrzeno v cestě instanční rozhodnutím býv. místodržitelství v Praze z 2. prosince 1913, při čemž býv. místodržitelství současně z moci úřední zrušilo jako nezákonný nález býv. okresního hejtmanství v R. z 21. srpna 1909, jímž svého času bylo st-li Václavu Č., mlynáři v Š., přiznáno právo užívati slupi k chytání ryb ve mlýnské strouze. Další odvolání podáno nebylo.
Když st-lé podáním ze 3. prosince 1917, odvolávajíce se na trhové smlouvy z 1. ledna 1771 a z 10. června 1904, dále na připiš ústředního ředitelství velkostatku v K. z 29. března 1894 a konečně na výnos okr. hejtmanství v R. z 1. května 1894, zažádali o obnovu řízení, rozhodla osp v Rakovníku nálezem z 30. září 1923 znovu a zakázala st-lům užívání slupi k chytání ryb při jejich mlýnech, ježto ani nyní neprokázali určitý právní titul, který by po rozumu čl. III. místodrž. vyhlášky ze 4. března 1908 č. 22 z. z., resp. z 23. června 1913 č. 34 z. z. připouštěl výjimku ze všeobecného zákazu užívati slupí k chytání ryb. Tento určitý právní titul nelze odvozovati z kupních smluv, na něž st-lé poukazovali, ježto smlouvy ty se o nějakém vrchnostenském nebo úředním povolení k chytání ryb pomocí slupí nezmiňují, ani ze zmíněného připíšu ústředního ředitelství z 29. března 1894, resp. výměru býv. okr. hejtmanství v R. z 1. května, 1894, jež jednají pouze o právu rybolovu, nikoli však pomocí slupí, jichž užívání je článkem III. cit. vyhlášek zakázáno.
Odvolání st-lů zamítla zsp v Praze rozhodnutím ze 7. dubna 1924, ježto kupní smlouvy v opisech předložené nelze považovati za staré výsady listinné, vrchnostenské nebo úřední povolení, které taxativně uvádí čl. III. odst. 6. cit. místodrž. vyhlášky jako zvláštní právní důvod pro trvání slupí. Dalšímu odvolání st-lů nevyhovělo min. zeměd. nař. rozhodnutím, prohlásivši současně, že zůstává nezměněnou pravoplatnost rozhodnutí místodržitelského z 2. prosince 1913.
Rozhodnutí toto jest v podstatě odůvodněno následovně: Předpisem § 7 zák. z 9. října 1883 č. 22 z. z. z r. 1885 byl zemský politický úřad zmocněn vydati další zákazy lapadel a přístrojů k chytání ryb a byl tedy k vydání zákazu užívati slupí jako lapadel ryb oprávněn. Zemský politický úřad také oprávnění toho využil, vydav vyhlášku ze 14. května 1897 č. 25 z. z., kterou užívání slupí k chytání ryb ve veškerých vodách bez výjimky zakázal. Ježto však zemský úřad byl oprávněn vydati zákazy jistých lapadel a přístrojů k chytání ryb vůbec, byl také oprávněn tento svůj všeobecný zákaz změniti v ten způsob, že ze zákazu všeobecného vyjímá některé slupi. Ustanovením tím nebylo také zasaženo do nabytých práv, nýbrž byl toliko, podle zák. zmocnění vysloven zákaz užívání slupí jako lapadel na chytání ryb stejně jako v § 6 zák. a v odst. 1.—6. místodrž. vyhlášky z r. 1913 bylo zakázáno užívati ostatních způsobů a přístrojů k chytání ryb bez ohledu — Č. 9960 —
na soukromé vlastnictví těchto lapadel. Uvedené předpisy obsahuji vedle dlouholetého trvání ještě další požadavek, aby prokázán byl ještě určitý zvláštní právní důvod tohoto trvání slupi, st-lé kupními smlouvami, — v nichž o slupi ani není řeči — prokázali toliko nepopírané dlouholeté trvání slupi, neprokázali však jimi určitý zvláštní právní titul tohoto dlouholetého trvání, protože nepředložili ani staré výsady listinné, ani vrchnostenské neb úřední povolení jako právní důvod trvání těchto slupi. Tento druh průkazu nemůže býti nahražen ani vydržením, ani kupními smlouvami, ani soudními spisy ani výslechem svědků, a není tu ani vady řízení, ježto těmito soudními spisy a výslechem svědků mohlo býti opětně pouze potvrzeno dlouholeté trvání slupi, jež však je nepopřeno. Ježto nové doklady o určitém zvláštním právním důvodu trvání slupi nebyly podány, nemůže nastati žádané navrácení dřívějšího stavu a zůstává proto pravoplatnost místodrž. rozhodnutí z 2. prosince 1913 nezměněna.
O stížnosti uvážil nss:
Stížnost namítá, že zákon z 9. října 1883 č. 22 z. z. čes. z r. 1885 neměl za účel upraviti právo rybolovu, nýbrž měl ráz čistě rybářsko-policejní stejně jako místodržitelské vyhlášky na jeho základě vydané; jest prý proto i předpis § 7 cit. zák. předpisem policejním, nikoli však normou, která by se rušivě měla dotýkati práv k rybolovu pravoplatně nabytých, ježto by předpis ten jinak odporoval předpisům zákona vodního (§ 40) a § 7 říš. zák. rybářského z r. 1885 i předpisům o. z. o. o ochraně nabytých práv. Místodržitelské nařízení z r. 1913 nemohlo prý jíti dále než zákon, který v § 7 připouští pro zvelebení rybářství zákaz určitých způsobů lovení a lapadel, která jsou rybí násadě na škodu; místodrž. vyhláška vyjmula ze zákazu chytadla, jejichž trvání se zakládá na určitém právním důvodu, vyjmula tedy případy, kde bylo pravoplatně nabyto právo na používání slupi. Výpočet v čl. III. č. 6 cit. místodrž. vyhlášky z r. 1913 není prý tedy výpočtem taxativním — jinak byla by vyhláška ta v rozporu se zákonem a tedy neplatná —, ježto platné právo zná ještě jiné právní důvody nabývací, na př. vydržení a to právě stran nabytí soukromých práv i k vodám veřejným.
Námitku tuto neshledal nss důvodnou.
Stížnosti jest dáti za pravdu jen potud, že zákon z 9. října 1883 č. 22 z. z. čes. z r. 1885 neměl za účel upraviti a také neupravoval právo rybolovu, nýbrž týká se pouze některých opatření k zvelebování rybářství ve vnitrozemských vodách, a že jest v podstatě předpisem rybářsko-policejním. Zákon ten sleduje účel zvelebiti rybářství ve vodách vnitrozemských, sleduje tedy zájem veřejný a právě v tomto veřejném zájmu ukládá těm, kdož mají právo ryby loviti, pro výkon tohoto práva celou řadu omezení a opatrností. Omezení tato jsou tedy opatřeními zákonodárnými, danými v zájmu veřejném, a mohou se již s ohledem na zásadu vyslovenou v § 364 o. z. o. dotýkati i práv soukromých, event. i práv nabytých a ukládati jim při výkonu jich určité hranice. Hranice takové stanoví také zákon č. 22 z. z. čes. z r. 1885 v některých směrech bezprostředně (arg. §§ 4, 5, 6), mimo to však v § 7 zmocňuje politický úřad zemský, aby vydal další zákazy ve příčině jistých způsobů lovení, lapadel a přístrojů k chytání ryb vůbec, které — Č. 9960 —
by rybí násadě byly na škodu. Mohl tedy politický úřad zemský v důsledku tohoto zákonného zmocnění jíti nad rámec zákazů v zákoně samém bezprostředně normovaných, a mohl proto vysloviti i zákaz používání slupí. Ze zákazu takového stanoví však cit. místodržitelská vyhláška výjimky pro takové slupi, které tu byly již před prvním vydáním zákazu vysloveného místodržitelským vyhlášením ze 14. května 1897 č. 25 z. z. čes., jejichž trvání se zakládá na určitém zvláštním právním důvodu (staré výsady listinné, vrchnostenské neb úřední povolení). Ježto zákaz používati slupí, stanovený místodrž. vyhláškou ze 14. května 1897 č. 25 z. z. čes., byl absolutní, a ježto policejní zákaz již svou povahou působí absolutně, sluší dispense ze zákazu používati slupí omeziti jen na případy, pro které dispens taková byla udělena. Nutno proto výjimky ze zákazu takového vykládati striktně a jest tudíž výpočet titulů osvobozujících od zákazu užívání slupí ve čl. III. č. 6 místodrž. vyhlášky z r. 1913 pokládati za taxativní a nikoli za demonstrativní (srov. i nál. Budw. 10796/1915 A). Ježto tedy zákaz používání slupl, daný místodrž. vyhláškou, opírá se o zákonné zmocnění (§ 7 zák. č. 22 z. z. čes. z r. 1885), a ježto zmocnění toto omezuje zemský úřad politický jen v tom směru, aby zakázal jenom taková chytadla, která by rybí násadě byla na škodu, — (že by slupi, o které jde, nebyly rybí násadě na škodu, stížnost netvrdí) — nebyl zemský úřad, stanově onen zákaz, v jiných směrech omezen a mohl tedy výjimky ze zákazu toho stanoviti podle volné úvahy. Není tedy cit. místodrž. vyhláška v bodě III. č. 6 v rozporu se zákonem a tvrdí-li stížnost opak, není stížnost ta důvodná.
Stížnost vytýká nař. rozhodnutí ještě vadnost řízení v tom směru, že prý žal. úřad odmítl důkazy o právním důvodu nabytí práva k používání slupi na vyzvání okresního hejtmanství nabízené a že důkazy těmi se nezabýval.
Ani tuto výtku neshledal nss důvodnou. V nař. rozhodnutí se postavil žal. úřad na právní stanovisko, že slupi st-lů nejsou ze zákazu používáni jich vyjmuty, a to z toho důvodu, že st-lé předložením opisů trhových smluv neprokázali nic více než dlouholeté trvání slupí, že však jimi neprokázali zvláštního právního titulu tohoto dlouholetého trvání, ježto nepředložili ani staré výsady listinné, ani vrchnostenské nebo úřední povolení, kterýžto druh průkazu nemůže býti nahražen ani kupními smlouvami, ani soudními spisy ani nabídnutým výslechem svědků. Žal. úřad neprovedl důkazů st-li nabízených proto, že by provedením jich mohlo býti opětně pouze potvrzeno dlouholeté trvání slupí, které však není vůbec popíráno. Proti tomuto právnímu stanovisku neobsahuje stížnost vůbec konkretisovaných stížních bodů, jak to předpisuje § 18 zák. o ss. Zejména nenamítá na příklad ani, že průkaz zvláštního vrchnostenského nebo úředního povolení, které zmíněná místodrž. vyhláška respektuje, by mohl býti podán i jiným způsobem, než produkováním listiny o povolení tom vyhotovené, ani že při dominikálních mlýnech, které nebyly rustikalisovány, je konstitutivní listina nahražena průkazem o tom, že slup byla zřízena za trvání zřízení patrimoniálního a že za trvání tohoto zřízení byla převedena na nového nabyvatele. Na půdě právního názoru, z něhož vychází žal. úřad, a proti němuž stížnost nic nenamítá, je šetření o době užívání slupi vskutku zcela irelevantní, a není tedy vadou řízení, že důkazy st-lem v tomto směru nabízené nebyly provedeny. — Č. 9960 —
Zjištění, která řádný soud pro účely řízení trestního předsevzal, nemůže se st-l s úspěchem dovolávati, ježto zjištění tato nemají pro otázku, zda existuje zvláštní titul právní pro používání slupi, významu judikátního a nemohou tedy pro posouzení otázky, zda st-lům přísluší nárok na další používání slupi, býti směrodatná. — — — — —

Citace:

č. 9960. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 136-140.