Čís. 1142.
I v tom případě, kde uplatňován proti rodičům nemanželského dítěte nárok dle § 1042 obč. zák., jest nemanželský otec hlavním dlužníkem a nemá sudiště matčino té moci, by založilo příslušnost dle § 93 j. n.
(Rozh. ze dne 26. července 1921, R II 304/21.)
Žalobkyně nesla náklad na výživu a výchovu nemanželského dítěte a
domáhala se jeho náhrady (§ 1042 obč. zák.) na rodičích dítěte žalob u
u okresního soudu v Prostějově, bydlišti to žalované nemanželské matky.
Bydlištěm spolužalovaného nemanželského otce byla Vídeň. Žalovaný
otec vznesl námitku místní nepříslušnosti, jíž soud prvé stolice
vyhověl a žalobu ohledně něho odmítl. Důvody: Náklady na výživu
a výchovu nemanželského dítěte dle § 166 obč. zák. hradí, nemá-li dítě
svého jmění, jeho rodiče, avšak hraditi je patří v prvé řadě po zákonu
nemanželskému otci, bez ohledu k příznivějším snad majetkovým poměrům matčiným. Teprve, není-li nemanželský otec s to, aby této své povinnosti mohl dostáti, nastupuje v druhé řadě matka v tento závazek
k plnění těchto nákladů a za ní pak její rodiče; tito mohou však vedle
§ 1042 obč. zák. žádati opět na otci náhradu jimi plněných nákladů, neboť
plnili náklady, jež dle zákona on měl nésti. Nevzniká tedy po zákonu pro
otce a matku k plnění výživného závazek solidární dle § 891 obč. zák.,
neboť dítě nemá svobodné volby držeti se toho či onoho zavázaného, ježto
zákon určil tu pořadí zavázaného a poukazuje dítě na otce jako hlavního
dlužníka. Vedle § 93 j. n. může na společníky v rozepři, jichž závazek
vznikl, jako v téže žalobě, z téhož právního důvodu, býti podána žaloba,
jsou-li žalováni hlavní i vedlejší dlužníci, u obecného sudiště hlavního dluž-
níka, nikoliv však u obecného sudiště dlužníka vedlejšího. Žalobkyně proti
těmto předpisům podala však žalobu u obecného sudiště vedlejší dlužnice
(matky) současně proti hlavnímu dlužníku (otci), jehož obecné sudiště je
ve Vídni, a bylo tudíž žalobu ohledně otce pro místní nepříslušnost odmítnouti, ježto není pro něho u dovolávaného soudu podmínek pro sudiště
společenství ve sporu. Rekursní soud námitku místní nepříslušnosti
zamítl. Důvody: Dle žalobního spisu přísluší žalobkyni zažalovaný nárok za opatrování nemanželského dítěte žalovaných po jistou dobu a to
jak proti prvžalované matce a objednavatelce ze smlouvy (převzetí dítěte
do opatrování proti odměně § 1151 obč. zák.), tak i proti druhému žalovanému ze zákona (náklad, jejž měl tento dle zákona učiniti § 1042 obč. zák.).
Tyto právní důvody nejsou, jak napadené usnesení za to má, v poměru
subsidiárním, tak že by především nemanželský otec (druhý žalovaný
§ 1042 obč. zák.) jako hlavní dlužník musel býti žalován. Neboť žalobkyně
může (úplně nezávisle od tohoto zákonného závazku nemanželského otce
§ 1042 obč. zák.) i nejdříve žalovati objednavatelku (nemanželskou matku)
a i oba vedle sebe jak objednavatelku tak i onu osobu, jež dle zákona
(§ 1042 obč. zák.) za totéž plnění je zavázána (Ehrenzweig system 11.1. šesté vydání strana 661, poznámka čís. 49), pokud jen zákonný závazek otce (§ 1042 obč. zák.) úplně se kryje se závazkem matky ze smlouvy
(Glaser-Unger čís. 3827 nová řada). Je-li tomu tak, pak je zde žalobkyní
tvrzená příslušnost společenství ve sporu (§ 93 j. n.). Neboť jde tu o společný závazek žalovaných, již jsou zavázáni stejným způsobem.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Napadené usnesení vychází z předpokladu, že žalobkyně domáhá se
proti žalované matce náhrady za výživu nemanželského jejího děcka ze
smlouvy. Tomu však tak není, ježto žalobkyně tvrzení v žalobě uvedené
a názoru tomu nasvědčující změnila při ústním jednání v ten rozum, že
jmenovaná žalovaná dítě to v jejím bytě prostě opustila a jinam odešla.
Uplatňuje tudíž žalobkyně i proti matce náhradní nárok pouze dle §§ 1042 a 166 obč. zák., tudíž z téhož důvodu, jako proti žalovanému otci, a jsou
veškeré další vývody napadeného usnesení, této skutečnosti odporující,
mylné. Vzhledem k výslovnému předpisu § 166 obč. zák. je k výživě nemanželského dítěte v první řadě povinen žalovaný otec, kdežto žalovaná
jako matka jeho přichází v úvahu teprve v druhé řadě. Tento poměr platí
však i oproti žalobkyni, uplatňující nárok dle §§ 1042 a 166 obč. zák.,
a může proto žalobkyně požadovati náhradu nákladu, na dítě učiněného,
nejprve na nemanželském otci (§ 166 druhý odstavec), a teprve v případě,
že tento nebude s to, jí náklad ten nahraditi, na žalované jako nemanželské
matce. Není tudíž žalovaný otec jako jediný hlavní dlužník k spolužalované matce v poměru, jaký vyžaduje § 93 j. n., aby založena byla příslušnost procesního soudu i proti němu, a vyhověl první soud správně námitce místní nepříslušnosti, tímto žalovaným vznesené.