Čís. 915.Ustanovení § 14 nesp. říz., podle něhož nepřipouští se v otázce útrat dovolací rekurs, platí i v řízení o propůjčení nezbytné cesty. Nepřípustným jest i odpůrcovo vyjádření na takovýto dovolací rekurs.(Rozh. ze dne 8. února 1921, R II 9/21.)V řízení o propůjčení nezbytné cesty odmítl Nejvyšší soud dovolací rekurs v otázce útrat a zamítl žádost za přiřčení útrat vyjádření o dovolací stížnosti.Důvody:Dle § 14 cís. patentu ze dne 9. srpna 1854 čís. 208 ř. zák. ve znění cís. nařízení ze dne 1. června 1914, čís. 118 ř. zák. (čl. 10.), jsou stížnosti do rozhodnutí druhé stolice ve příčině výroku o útratách nepřípustny. Dle § 9 odstavec třetí zákona o zřízení cest nezbytných ze dne 7. července 1896, čís. 140 ř. zák. platí pro řízení to, pokud zákon ten jinak neustanovuje, zásady řízení mimosporného; § 25 téhož zákona sice má specielní ustanovení ohledně povinnosti k náhradě útrat, jinak však zákon ten ohledně opravných prostředků do výroku o útratách nemá žádného zvláštního ustanovení, pročež platí uvedené z počátku ustanovení ččlánku 10. cís. nař. ze dne 1. června 1914, čís. 118 ř. zák. Bylo proto nepřípustný rekurs dovolací odmítnouti již v prvé stolici, a když se tak nestalo, jest odmítnouti jej soudem revisním. Poněvadž se jedná o nepřípustnou dovolací stížnost, nemůže býti připuštěno ani vyjádření odpůrce po rozumu § 16 zák. ze dne 7. července 1896, čís. 40 ř. zák., a nemá proto odpůrce stěžovatelů, obzvláště když ve vyjádření svém nepřípustnosti stížnosti nevytýkal, nároku na náhradu útrat svého vyjádření.