Č. 9192.

Učitelstvo: * Také řídící učitel obecné školy, který vyučoval nepovinným předmětům, má za podmínek čl. V. odst. 2. věty 3. zák. č. 251/22 nárok na odměnu za všecky hodiny nepovinného vyučování, a to až do míry vyučovací povinnosti částkou poloviční, nad míru vyučovací povinnosti částkou plnou (§ 9 cit. zák.).
(Nález ze dne 15. dubna 1931 č. 5377.)
Prejudikatura: Boh. A 4831/25.
Věc: Václav H. v D. proti ministerstvu školství a národní osvěty o odměnu za vyučování jazyku německému. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l, řídící učitel čtyřtřídní obecné školy v D., maje způsobilost pro vyučování němčině jako nepovinnému předmětu na školách obecných, vyučoval v prvém pololetí školního roku 1927/28 jako třídní učitel 18 hodin povinných ve třídě prvé a mimo to němčině jako nepovinnému předmětu ve 4. třídě obecné školy ve 3 týdenních hodinách. Výnosem ze 13. března 1928 přiznala zšr v Praze st-li za vyučování němčině odměnu 100 Kč, poněvadž je povinen vyučovati do normální míry vyučovací povinnosti předmětům povinným podle ustanovení § 2 vl. nař. č. 52/23 a není možno mu honorovati vyučování nepovinným předmětům do zákonitého počtu vyučovacích hodin. Odvolání st-lovo zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím z důvodů rozhodnutí zšr-y.
O stížnosti uvážil nss takto:
Mezi stranami jest nesporno, že st-l jako řídící učitel vyučoval na čtyřtřídní obecné škole 18 hodin týdenních povinným předmětům v I. třídě a 3 hodiny týdně němčině jako nepovinnému předmětu ve IV. třídě. Žal. úřad, resp. zšr přiznaly st-li odměnu toliko za jednu hodinu nepovinného vyučování konanou nad normální míru vyučovací povinnosti, nepřiznaly mu však vůbec odměny za dvě hodiny tohoto vyučování do míry normální povinnosti vyučovací; proto přiznal žal. úřad st-li pouze odměnu 100 Kč místo požadovaných 200 Kč. Stížnost naproti tomu zastává stanovisko, že st-l stejně jako každý jiný učitel má podle čl. V odst. 2 zák. č. 251/22 nárok na honorování všech tří hodin nepovinného vyučování, a to za dvě hodiny poloviční a za jednu hodinu plnou výměrou. Názor žal. úřadu neshledal nss správným.
Podle § 16 zák. č. 104/26 zůstaly dosavadní předpisy o odměnách za vyučování nepovinným předmětům nezměněny; dále zachoval § 46 odst. 1 výslovně v platnosti čl. V zák. č. 251/22. Podle odst. 2 čl. V jsou »učitelé všech kategorií zavázáni vedle předmětů povinných učiti také předmětům nepovinným, které byly nebo budou podle platných předpisů na škole rozhodnutím příslušných úřadů zavedeny. Toto vyučování započítává se do výměry učebné povinnosti upravené v odstavci předcházejícím. Vyučování jednotlivým nepovinným předmětům budiž oceňováno toliko tehdy, je-li k němu zapotřebí podle platných řádů zkušebních zvláštní způsobilosti prokázané zkouškou a vyučující tuto zkoušku skutečně má, a to až do povinné míry vyučovací povinnosti poloviční, přes tuto míru plnou částkou odměny podle § 9 tohoto zák.«. Tímto ustanovením je tedy jednak učitelům všech kategorií, tedy také řídícím učitelům, kteří nesporně jsou také učiteli, uložena povinnost, aby — dle potřeby — učili též nepovinným předmětům, jednak jest však také všem učitelům, tedy také řídícím učitelům dáno za podmínek v zákoně uvedených právo na zvláštní odměny za vyučování předmětům nepovinným, a to za každou hodinu takovéhoto vyučování, s tím ovšem rozdílem, že hodina nepovinného vyučování se honoruje plnou výměrou stanovenou §em 9 zák. č. 251/22, je-li nad povinnou míru vyučovací povinnosti, kdežto se honoruje poloviční výměrou, jde-li hodina ta až do míry této povinnosti. — Normální míru vyučovací povinnosti učitelů při školách obecných stanoví zákon sám v čl. V odst. 1 na 28 hodin týdně, kdežto odst. 3 ponechal stanovení této povinnosti pro řídící učitele vládním nařízením. Tento zákonný předpis byl proveden §em 2 vl. nař. č. 52/23, kde stanovena míra vyučovací povinnosti správců škol obecných různě podle počtu tříd tak, že povinnost ta činí u správce čtyřtřídní školy obecné (jakým jest stěžovatel) 20 hodin týdně.
Tato vyučovací povinnost 20 hodin týdně u řídícího učitele 4třídní školy obecné rovná se tedy — patrně se zřetelem na jinaké povinnosti správce školy — 28hodinné povinnosti učitele, který není správcem školy. Podle toho má také správce obecné školy čtyřtřídní, jehož vyučovací povinnost činí 20 hodin týdně, nárok na to, aby mu nepovinné hodiny vyučovací byly honorovány podle předpisů čl. V odst. 2 věty 3, buď plnou nebo poloviční výměrou podle toho, jsou-li nad míru normální povinnosti vyučovací nebo do této míry.
Jest ovšem pravda, že podle § 2 odst. 2 vl. nař. č. 52/23 normální mírou vyučovací povinnosti správců škol rozumí se vyučování učebným předmětům povinným, kdežto podle čl. V odst. 2 věty 2. zák. č. 251/22 vyučování předmětům nepovinným... se započítává do výměry učebné povinnosti upravené v odst. 1. čl. V zák. č. 251/22. Tato odchylná úprava má však význam jenom pro otázku, kdy a jakým způsobem vyčerpává správce školy míru své povinnosti vyučovací, nemůže však učitele-správce školy zbaviti — když zákon takového předpisu nemá — výhody, kterou zákon č. 251/22 v čl. V odst. 2 větě 3. poskytuje — jak shora uvedeno — bez omezení všem učitelům, tedy také učitelům řídícím.
Má-li tedy st-l normální míru vyučovací povinnosti 20 hodin týdně a vyučoval-li ve sporné době 18 hodinám povinným, příslušela mu za 2 hodiny nepovinné poloviční odměna, t. j. za týdenní hodinu 50 Kč půlletně (100 Kč ročně) a za 1 hodinu, kterou vyučoval přes normální počet hodin, 100 Kč půlletně (200 Kč ročně), tudíž za vyučování němčině jako předmětu nepovinnému za prvé pololetí školního roku 1927/28 úhrnem 200 Kč.
Když žal. úřad vycházel z názoru opačného a přiznal st-li odměnu pouze 100 Kč za jedinou hodinu vyučovací, je jeho rozhodnutí v rozporu se zákonem.

Citace:

č. 9192. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 710-712.