NPD documents search: České právo, 17 (1935)

Dr. Otakar Hanna, kand. notářství, Praha II.:
Notářský řád Jugoslavie.

Předesláno budiž, že ve spřízněném nám království jihoslovanském jest až na občanský zákonník téměř ve všech oborech provedena unifikace a namnoze i reforma právního řádu a že byla hlavní práce v tomto velikém díle zákonodárném vykonána v přechodném údobí absolutismu, jež následovalo po ústavním převratu ze dne 6. ledna 1929. Toto dílo právní unifikace je tím pozoru i úctyhodnější, že bylo nutno sjednotiti šest oblastí různých právních řádů, a to: 1. území bývalého království srbského, 2. Černou Horu, 3. země slovinské a Dalmácii, 4. Bosnu a Hercegovinu, 5. území chorvatsko-slavonské a 6. území vlastního jádra uherské říše, které jsou kulturně od sebe tak odlišné jako západní a východní kultura vůbec, při čemž vznikají značné přechody jak při postupu od severu na jih, tak zejména při postupu od západu na východ.
Mezi jinými novými zákony byl vydán dne 11. září 1930 pod č. 87330 a dne 26. září 1930 v č. 220 sbírky »Službene Novine« prohlášen nový notářský řád o 253 paragrafech, půl roku po vydání a prohlášení řádu advokátního.
Nový notářský řád jihoslovanský, ač vybudován na základech dosavadního rakouského, u nás dosud platného řádu notářského, vyznačuje se některými pozoruhodnými zvláštnostmi a novotami, na které upozornili nebylo by neúčelno v době tvoření našeho nového notářského řádu. Vždyť mezi cíle sblížení států malodohodových patří, byť i jen jako cíl velmi vzdálený a dosud utopistický, přiblížení právních řádů těchto států.
Místo toto a účel článku nedovolují samozřejmě podrobný rozbor jihoslovanského notářského řádu, nýbrž pouze seznámení s nejdůležitějšími a nejzajímavějšími odchylkami od řádu našeho.
Připomenuto budiž, že jihoslovanský notářský řád mluví všude — jako osnova našeho nového řádu — o veřejných notářích.
Zajímavý je předpis o výši kauce notářské, kterou § 16. stanoví částkami 50000.- D, 25000.- D a 10000.- D, podle toho, nachází-li se sídlo notářovo v sídle vrchního, krajského neb okresního soudu; v nynější relaci k naší měně jde o málo nad 25000.- Kč, 13000,- Kč a 5000.- Kč, tedy o částky značně nižší než v novém notářském řádě generelně proponovaná výše 50000.- Kč. Tuto kauci nelze však dle jihoslovanského řádu notářského, jak to předvídá naše osnova, složití uzavřením pojištění proti povinnému ručení.
§ 33. stanoví, že notář nemůže sepsati notářskou listinu, je-li plnomocníkem některého z účastníků, aniž byl všechny účastníky předem na to upozornil a v listině toto upozornění vyznačil (monitura!).
§ 49. odst. II. připouští vydání originálu notářské listiny (myslí se hlavně na spis a protokol), pakliže všichni účastníci s tím souhlasí; souhlas nutno stvrditi listinou notářskou, u níž se chová ověřený opis vydané listiny. To však není přípustné u notářských spisů vykonatelných a pro případ smrti vyhotovených. § 105. stanoví přesně okruh osob. jimž lze vydati snímky spisů notářských, ovšem jen týkajících se jednání inter vivos: jsou to osoby, které jednaly vlastním jménem aneb v jejichž jméně bylo jednáno, kdo má prospěch z jednání a právní nástupce. Ve spise může býti jinak ustanoveno, t. j. může býti okruh osob libovolně rozšířen aneb zúžen; jest zde tudíž mnohem větší volnost než u nás. Z vykonatelného spisu lze vydati více než jeden snímek jen za souhlasu účastníků no vrácení snímku jako vadného, po jeho amortisaci aneb na příkaz krajského soudu. Z jiných spisů lze vydati i více snímků jedné z uvedených osob na pouhé osvědčení zájmu na vydání. Ještě širší je právo na ověřené opisy a k nahlédnutí. Z posledních pořízení lze ovšem vydati snímky i opisy jen pořizovateli, specielnímu plnomocníku aneb tomu, který byl k tomu určen již v příslušném spise o poslední vůli (§ 110). Nejen snímky (jako u nás), ale i opisy nutno číslovati a jejich vydání vyznačiti.
Vykonatelnost spisu (§ 53) platí nejen ohledně pohledávek peněžních a na věci zastupitelné, nýbrž i ohledně závazků к odevzdání věci, ke zřízení, převodu, omezení neb zrušení knihovního práva а к zajištění peněžní pohledávky. Podmínky jsou stejné, jako u nás.
§ 58. jedná o solenisaci. Kdežto u nás je dosud velmi sporná a judikaturou dosti obojetně řešena otázka, zda solenisace hotové listiny soukromé nahražuje sepsání spisu, zejména pokud jde o notářské spisy vykonatelné, stanoví jihoslovanský notářský řád v cit. paragrafu, že je to možné, avšak vylučuje toto dodatečné »stvrzení« listiny solenisací u takových právních jednání, kde platnost jednání závisí na formě spisu, nikoliv však u spisů vykonatelných. U nás jsou známa na př. pověstná rozhodnutí Nejvyššího soudu, dle nichž stačí solenisace soukromé listiny u smlouvy o zřízení společnosti s ručením obmezeným.
Stejně jako náš notářský řád rozeznává i jihoslovanský tři druhy listin notářských: spisy, protokol a osvědčení, a třídí činnost notářskou na dva obory: na činnost hlavní, t. j. agendu listinnou, depositní a soudně-komisařskou (§ 1), a na činnost vedlejší, t. j. sepisování soukromých listin a zastupování, při čemž je zastupování v řízení nesporném neomezené, je-li v souvislosti s vyhotovením listiny (tabulárky, žádosti rejstříkové a p.), jinak zde i v řízení sporném, exekučním a trestním jen, když nejsou v místě dva advokáti a není zastoupení advokátem předepsáno(!).
§ 55. výslovně připouští, že při sepsání spisu notářského není nutno unitas actus, leda u »majetkových smluv manželských« (smlouvy svatební), u smluv adopčních a při »uzadruženje« (přijetí do domovského společenstva)1. Jinak může býti oferta i akceptace odděleně v různých spisech notářských obsažena, jen musí oferta obsahovati vždy lhůtu kalendářně určenou, do kdy musí býti oferta přijata; nebyla-li v této lhůtě akceptace provedena ve formě spisu notářského, neplatí oferta za nepřijatou, nýbrž jest jen zřejmo, že smlouva nebyla uzavřena formou notářské listiny. U těch smluv pak, k jejichž platnosti je třeba této formy, znamená to ovšem, že ke smlouvě vůbec nedošlo.
Notářské poslední vůle se vyhotovují vždy spisem, při čemž se mluví o ústní poslední vůli. když notář přijme prohlášení testátora do spisu, a o písemné, když spisem převezme již vyhotovenou listinu o poslední vůli (§ 75 a násl.). Jako soudní komisař může notář vlastní notářskou poslední vůli sám publikvati (§ 128, odst. IV.).
Zajímavý je předpis při ověřování podpisu neb znamení ruky slepého nebo osoby, která neumí číst; tu stačí, když notář této osobě přečte obsah; nezná-li notář jazyk listiny, musí tak učiniti přivzatý přísežný tlumočník (§ 89). Znamenání firmy může notář ověřiti jen, když ví aneb se přesvědčil (nahlédnutím do obchodního rejstříku), do úředního vysvědčení rejstříkového soudu neb pod.), že dotyčný je ke znamenání oprávněn(!) (§ 90). Legalisační protokoly se zpravidla nesepisují, nýbrž podpisy ověřeného a svědků zanášejí se přímo do rejstříku úředního, který se vede o legalisacích podpisů, o době předložení listiny a o osvědčení, že je někdo na živu. zvláště a odděleně od repertoria (§ 93). Je-li nutné, může býti sepsán protokol legalisační (na př. ověření mimo kancelář).
Notářské dodání prohlášení lze spojiti též s provedením určitého úkonu (na př. předání neb převzetí peněz, listin).
Kdežto u nás může notář převzíti cennosti a peníze »jako notář« jen u příležitosti sepsání nějaké notářské listiny, jinak jen jako soukromá osoba (bez sepsání protokolu, § 107), (rozdíl jeví se v otázce, pokud může převzetí odmítnouti, § 35), může dle jihoslovanského notářského řádu notář převzíti jako takový kdykoli peníze a cennosti a to vždy protokolem, a musí tak učiniti na požádání při sepsání notářské listiny. § 126 pak výslovně stanoví (což platí u nás dle § 1425 o. z. o. a contr.), že deposice notářská není svými účinky rovna deposici soudní.
Notářský řád jihoslovanský zná obdobné rejstříky, jako náš. ale ministr spravedlnosti může jejich počet libovolně rozmnožiti. O rozlišování všeobecného a legalisačního rejstříku byla již zmínka.
Po uprázdnění notářského místa převezme přednosta okresního soudu spisy a předá je substitutu pověřenému vedením uprázdněného notářství a po znovuobsazení místa novému notáři (§ 131 a násl.).
Jihoslovanský notářský řád přesně rozlišuje kandidáta, náměstka a »vykonavatele povinností veřejného notáře (=náš substitut uprázdněného notářství). Notářské zkoušky není, nahražuje ji soudcovská neb advokátní. Advokátní i soudní praxe započítají se neomezeně do notářské, obráceně se započte nejvýše jeden rok praxe notářské do praxe advokátní. Je tedy i zde náš stav daleko za soudcovským i advokátním co do rovnocennosti. Minimum praxe pro dosažení místa je pět let. z toho jsou obligatorní dva roky u notáře a jeden u soudu, zbytek může býti u notáře, soudu, advokáta aneb u státního zastupitelství.
Kandidátu běží praxe od doby, kdy začal pracovat, okamžik oznámení komoře je nerozhodný. Musí složiti slib, načež může sám provésti přípravné práce к sepsání listin o projednání pozůstalostí (dotazy a informativní výslechy vlastním jménem!), zastupovat, protestovat, sepisovat inventáře a provádět dobrovolné dražby movitostí.
Po zkoušce může vésti sám celé soudní komisařství, ale notář musí dodatečně každý protokol prozkoumati a schváliti. K takové pravomoci musí kandidát se zkouškou býti komorou zvláště zmocněn k návrhu notáře.
Substituty jmenuje komora, též na místa uprázdněná, nikoli soud, jak vůbec je autonomie komory značná. (Naproti tomu je zcela odstraněna ingerence státního zástupce do věcí notářské administrativy.) Notář může míti též stálého náměstka, kterého oznámil předem komoře. Přes to však musí takový náměstek v každém jednotlivém případě býti komorou vždy znovu předem schválen, takže jest tato instituce »stálého náměstka« dosti neúčelná, nemůže-li se tento automaticky ujmouti své funkce.
Neplatná je úmluva substituta notářství s notářem o placení podílu na zisku témuž.
Substitut notářství je členem komory.
Komory představují naše sbory notářské, výbory komorní naše nynější komory. Jedna komora vztahuje svou působnost zpravidla na obvod vrchního soudu, výjimečně na více takových obvodů. Disciplinární rady jsou u vrchních (apelačních) a nejvyššího (kasačního) soudu.
Jako soudní komisař zřizuje notář při projednání pozůstalosti sám opatrovníky. Pozůstalost může nrojednati též soud nebo strana. Pozůstalí jsou však vázáni lhůtou 15 dnů ode dne. kdy jim soud neb notář oznámil úmrtí (bez poučení) k prohlášení, že si pozůstalost projednají sami. Pakliže do další lhůty jednoho měsíce (lhůta je zákonná, avšak prodlužitelna!) nepředloží jak písemné projednání, tak výkazy o rozdělení pozůstalosti, aneb projednání neb rozdělení odporují zákonu, přidělí se věc (definitivně!) notáři. Rekurs je nepřípustný proti soudním rozhodnutím o tom, že pozůstalost projedná soud, notář nebo strana (§ 222).
Jako soudní komisař může notář mimo jiné býti pověřen též zajištěním a soupisem konkursní podstaty, rozdělením dražebního výtěžku, výtěžku vnucené správy neb konkursní podstaty (§ 223). Jako soudní komisař může notář doručování provádět též soudem (§ 224).
O odměně platí obdobné předpisy. jako u nás, zejména též solidárnost závazku účastníků a žadatelů.
Notářský řád jihoslovanský zavádí v § 238 povinné pojištění notářů a ukládá jeho provedení komorám. Příslušný řád komorní musí býti schválen ministrem spravedlnosti a veřejně prohlášen. Pojištění platí pro případy neštěstí, invalidity, stáří a smrti. K provedení pojištění může více komor utvořiti společný fond (§ 238).
Konečně požívají stavy advokátní i notářský silné zákonné ochrany proti pokoutníkům, čehož se u nás již léta oba stavy marně domáhají. K trestní obžalobě jsou tam oprávněni jak státní zástupcové, tak i samotné komory. Tresty jsou stejné podle řádu advokátního i notářského a to na penězích do 1500 D aneb vězením do dvou měsíců, též za kumulace obou trestů. Za pokoutnictví považuje se provádění prací náležejících advokátům a notářům, děje-li se tak za úplatu aneb řemeslně.

»Zadruga« je v zemích býv. království srbského, zvláštní právní forma osobního i majetkového společenstva všech příslušníků jednoho domu, druh velkorodiny, kde všichni členové podléhají pravomoci hlavy (»kučni starješina«); je to jakási obdoba římské velkorodiny, mající v čele patremfamilias.

Citace:

Notářský řád Jugolavie.. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1935, svazek/ročník 17, číslo/sešit 1, s. 11-13.