NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

Č. 4265.

Školství. — Administrativní řízení (Slovensko): * Ve sporu o školskou přirážku ve prospěch konfesionelní školy podle § 48 zák. čl. XXXVIII:1868 končí instanční pořad župním úřadem.
(Nález ze dne 27. prosince 1924 č. 19795).
Věc: Aladarová H-ová v H. proti rozhodnutí referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě o školskou přirážku.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost. Důvody: Přípisem z 3. ledna 1922 obrátila se římsko-katolická stolice v H. k hlavnímu služnovskému úřadu v Š. se žádostí, aby vymohl na st-lce školskou přirážku, vyměřenou jí jakožto majitelce nemovitostí ležících v H. a to na rok 1921/22 částkou 2684 K s 8%ními úroky. Přirážka ta byla předepsána ke krytí nákladů spojených s opravou hospodářské budovy školy, již navštěvují též děti čeledi zaměstnané u st-lky.
Na základě projednání věci po rozumu § 51 nař. býv. uh. min. kultu č. 76000/07 zamítl správní výbor župy hontianské výrokem z 5. prosince 1922 odpor proti exekuci uznav, že je povinna podle § 45 zák. čl. XXXVIII z 1868 zaplatiti na udržování ř.-kat. círk. školy onu přirážku požadovanou částkou pod exekucí.
Nař. nyní výrokem prohlásil žal. úřad, že rozhodnutí župního správního výboru schvaluje z důvodů v něm uvedených a zamítá st-lčino odvolání.
Rozhoduje o stížnosti do výroku toho podané, nss přihlédl předem k otázce kompetence žal. úřadu k onomu rozhodnutí a dospěl v tom směru k následujícímu závěru:
Župní správní výbor opřel svůj výrok v první řadě o předpis § 45 zák. čl. XXXVIII z 1868 a zavázal st-lku, nesporně židovského vyznání, platiti školskou přirážku ve prospěch ř.-kat. konf. školy podle oné zákonné normy. Žal. úřad pak, potvrdiv onen výrok z jeho důvodů, zaujal patrně totéž právní stanovisko.
Podle § 50 č. 6 zák. čl. XXVI z 1896 připuštěna však byla ve věcech tohoto druhu, totiž v otázce příspěvků jinověrců k nákladům konf. školy, stížnost ke ss již proti výroku župního správního výboru. Byl tudíž tento výbor instancí konečnou, proti jejímuž výroku lze po rozumu §§ 2 a 5 zák. o ss nastoupiti stížností k nss-u, nikoli však odvoláním k ministerstvu, jemuž ve věcech toho druhu nepřísluší tedy instanční kompetence vůbec a jež po rozumu § 20 cit. zák. čl. XXVI z 1896 nemůže zakročiti ani cestou svého dozorčího práva.
Kompetenci tu nelze opříti zejména ani o § 2 zák. čl. XX z 1901, jak župní správní výbor ve svém výroku mylně uvedl, ježto ustanovení to, i kdyby v něm vůbec bylo shledávati smysl žal. úřadem tam vkládaný, nevztahovalo se na záležitosti spadající v obor příslušnosti ss-u (§ 12 téhož zák. čl.), a o takovou záležitost v daném případě nesporně jde.
Po názoru nss-u nelze však dovoditi kompetenci žal. úřadu ani z té okolnosti, že se župní správní výbor a v souhlasu s ním i žal. úřad dovolal ještě ustanovení § 32 zák. čl. XLV z 1907 jako další zákonné normy, neboť i kdyby bylo lze souditi, že učinil tak nikoli pouze proto, aby blíže odůvodnil použití § 45 zák. čl. XXXVIII z 1868 i na st-lku — nikoli matku dětí onu školu navštěvujících, ale toliko zaměstnavatelku jejich rodičů — nýbrž proto, že spatřoval v oné normě samostatný právní základ pro svůj výrok, nastoupila by po rozumu § 62 cit. zák. čl. XLV z 1907 ve třetí instanci kompetence min. zeměd., nikoli však žal. úřadu, totiž referátu ministerstva škol.
Nelze-li však dovoditi příslušnost žal. úřadu ze žádné z norem v úvahu přicházejících, jest jeho výrok zmatečný pro jeho absolutní nepříslušnost. Žal. úřad nemohl míti žádných pochybností o tom, že st-lka nastoupila další — jde-li o výrok podle § 45 zák. čl. XXXVIII z 1868, nepřípustnou — cestu instanční pouze následkem právního poučení, jehož se jí župním správním výborem dostalo nebo že — jde-li o výrok podle § 32 zák. čl. XLV z 1907 — její odvolání nebylo předloženo min. pro Slov., k němuž bylo st-lkou řízeno, v jeho případné snad vlastnosti jakožto representanta min. zeměd. na území slovenském, nýbrž jemu, referátu min. škol., nedopatřením župního úřadu ve Zvoleni.
Ale pak náleželo mu, aby tuto vadu vytkl za účelem opatření, aby se straně dostalo správného právního poučení, neb aby právní prostředek od ní použitý dostal se před úřad k tomu povolaný, jehož se dovolávala, a aby strana nesprávným postupem správních úřadů nebyla připravena o ochranu, jež jí je právním řádem zaručena. Úřad však tak neučinil, sveden svým mylným právním názorem o okruhu vlastní kompetence jako meritorní řádné instance.
Bylo tudíž zrušiti jeho výrok podle § 7 zák. o ss a přenechati mu, aby hledě k vyloženým právě zásadám dále po zákonu jednal.

Citace:

č. 4265. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 1096-1098.