Č. 10194.

Vyvlastnění. — Bytová péče. — Stavební právo: 1. Předpokladem zahrnutí určitého pozemku do stavebního obvodu obce ve smyslu zák. o stav. ruchu č. 43/28 není, aby pozemek ten nabyl již výrokem příslušného stavebního úřadu (§§ 6 a 10 čes. stav. řádu pro venkov) kvalifikace pozemku stavebního. — 2. O způsobilosti náhradního pozemku k zastavění (§ 3 odst 6 zák. č. 43/28) — věty jako při Boh. A 405/31 a 9503/31.
(Nález ze dne 2. prosince 1932 č. 18828.)
Věc: Karel P. v S. proti zemskému úřadu v Praze (za zúč. Jana K. ze S. adv. Dr. Bedř. Hassold z Prahy) o vyvlastnění pozemku k účelům stavebním.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím byl v cestě instanční potvrzen výměr okresního úřadu ve Stříbře z 11. února 1929, kterým nebylo vyhověno žádosti st-lově za vyvlastnění části pozemku č. kat.. .. v S. pro stavbu provozovny živnosti řeznické a malého hospodářství a to proto, že vlastník požadovaného pozemku Jan K. nabídl st-li za přiměřenou náhradu jiný pozemek v obci způsobilý k zastavění, takže podle § 3 odst. 6 zák. o stav. ruchu č. 43/28 je vyvlastnění nepřípustné. O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil:
Stížnost se obrací proti tomu, že žal. úřad zjištění o tom, že st-li nabídnutý pozemek leží ve stavebním obvodu obce, opřel o dobrozdání techn. oddělení okr. úřadu v Plzni z 10. prosince 1929. Po názoru stížnosti neodpovídá postup ten zákonu proto, že podle § 6 stav. řádu je k přeměně pozemkových parcel v parcely stavební — což prý patrně rozumí úřad t. zv. zahrnutím do stav. obvodu — příslušný pouze obecní výbor. Ježto pak obecní úřad v S. přípisem z 20. listopadu 1929 sdělil okresnímu úřadu, že nabídnutá část pozemku prozatím není ještě ve stavebním obvodu obce, může býti podkladem pro zodpovědění této otázky pouze tento výrok úřadu k tomu jedině příslušného a nikoli opačné vyjádření techn. oddělení. Vývody tyto jsou především v odporu se zněním nař. rozhodnutí potud, že toto se pro zjištění, že nabízený náhradní pozemek leží ve stavebním obvodu obce, dovolává výslovně dobrozdání soudního stavebního znalce a nikoli vyjádření techn. oddělení okresního úřadu, postrádají však i jinak důvodnosti. Stížnost totiž se mýlí, má-li za to, že ve stavebním obvodu obce, v němž jest podle § 3 odst. 1 zák. č. 43/28 pozemky vyvlastňovati a kde tudíž musí také ležeti nabízený náhradní pozemek, má-li býti podle odst. 6 téhož paragrafu vyvlastnění jiného požadovaného pozemku nepřípustné, jsou pouze ony pozemky, které již výrokem příslušného stavebního úřadu nabyly kvalifikace pozemků stavebních ať přeměnou ve smyslu § 6 nebo parcelací podle §§ 10 a násl. stav. řádu. Že takový výklad pojmu »stavební obvod« s hlediska zák. o stav. ruchu č. 43/28 je pochybený, plyne jasně z ustanovení odst. 2 § 3 tohoto zák., podle něhož z pozemků ve stavebním obvodu obce vyvlastňovati jest především příhodné pozemky parcelované, nebo pozemky sice neparcelované, ale pro které byly čára stavební a úroveň pravoplatně určeny a dále rovněž z odst. 3 téhož paragrafu, kde se stanoví, že pozemky soukromé, vyjímajíc příhodné pozemky parcelované, mohou býti vyvlastněny jen, není-li v obci jiných pozemků způsobilých k zastavění. Není proto možno právem tvrditi, že určitý pozemek není ve stavebním obvodu obce již proto, že nebyl dosud předměněn v parcelu stavební.
Stížnost spatřuje dále nesprávné použití zákona v tom, že žal. úřad posuzuje způsobilost náhradního pozemku k zastavění ve smyslu § 3 odst. 6 zák. č. 43/28 čistě stavebně technicky, ponechávaje zcela bez povšimnutí jeho hospodářskou vhodnost k zastavění provozovnou, o niž jde. Neudržitelnost takového úzkého pojetí výrazu »způsobilý k zastavění plyne po názoru stížnosti z jasného účelu zákona, vyjádřeného v § 2 odst. 1 v ten rozum, že vyvlastněním má býti drobnému živnostníku umožněno, aby si zřídil vlastní nutnou malou provozovnu. Musí tudíž býti pozemek způsobilý nejen k zastavění po stránce stavebně-technické, nýbrž i k dosažení účelu zákonem sledovaného. To však o nabízeném pozemku, který je vzdálen od nejbližšího stavení obce 290 m, říci nelze, zejména uváží-li se, že S. jsou ves protáhlá, že jde o provozovnu, která je odkázána na denní návštěvu zákazníků, zvláště žen a'dětí a že mezi zastavěnou částí obce a nabízeným pozemkem je hluboká kotlina, která se za deštivého počasí naplňuje vodou a v zimě i ledem, takže přístup k němu je v této roční době nebezpečný nebo vůbec nemožný. Stejným způsobem v podstatě bránil se st-1 již v řízení adm. a žal. úřad zamítl tuto obranu poukazem k tomu, že náhradní pozemek leží podle vyjádření soudního stav. znalce nejen v místním, nýbrž dokonce ve stav. obvodu obce S. Je tedy na sporu otázka, kdy je možno a ovšem také nutno kvalifikovati určitý pozemek za způsobilý k zastavění živn. provozovnou po rozumu zákona o stav. ruchu.
Otázkou touto zabýval se nss již v nál. Boh. A 9503/31 a dospěl tam v souhlasu s usnesením svého odborného plena Boh. A 405/31 ze dne 8. června 1931 k právnímu názoru, že pozemek, ležící ve stavebním obvodu obce, nelze pokládati za způsobilý k zastavění nutnou malou provozovnou drobného živnostníka již tehdy, když svou povahou podle příslušných právních předpisů k provedení zamýšlení stavby vyhovuje, nýbrž že při posuzování způsobilosti té nelze pouštěti se zřetele také vlastní cíl stavby, který záleží právě a jedině v tom, aby drobný živnostník postavením provozovny získal — aspoň objektivně — možnost normálního provozu živnosti v ní a tím pramen trvalého příjmu k zabezpečení své existence hospodářské. Je-li tomu tak či nikoli, bude — jak v cit. nál. dále vyloženo— záviseti od okolností případu, v prvé řadě pak zejména od povahy dotčené živnosti. Jestliže by na příklad žadateli, odkázanému při provozování živnosti na denní styk s obecenstvem, přikázáno bylo staveniště na místě odlehlém, kam přijde zákazník jen zřídka, nebo kam by musil cestu zvlášť vážiti, bude stěží možno mluviti o uspokojení potřeby, pro kterou bylo o vyvlastnění žádáno. Na druhé straně zase ovšem nedává zákon tomu, jenž ustanovení jeho chce použiti, nárok na to, aby si staveniště vybral tam, kde se jemu zdá býti nejvhodnějším, nýbrž ukládá mu povinnost, spokojiti se s pozemkem, jenž podle pořadí v zákoně určeného vůbec jest k disposici, pokud jen tímto způsobem jeho potřeba (provozování živnosti) jest ukojena. Pouhá větší výhoda stavebníkova nesmí zajisté býti vyvažována újmou osoby třetí, do jejíž vlastnické sféry se vyvlastněním zasahuje. Na vylíčeném právním názoru setrval nss i v případě daném.
Podle toho, co uvedeno, bylo by v daném případě možno nabídnutý náhradní pozemek uznati za způsobilý k zastavění po rozumu § 3 odst. 6 zák. č. 43/28 a tím vyvlastnění požadovaného pozemku za nepřípustné jen tehdy, kdyby pozemek ten svou polohou vyhovoval také účelu zamýšlené stavby, t. j. provozování živnosti řeznické st-lem. Po této stránce však žal. úřad o způsobilosti pozemku toto neuvažoval, ani žádného šetření, jak právem stížnost vytýká, nekonal. Ježto pak nedostatek tento byl způsoben právním názorem, z něhož úřad vycházel, že totiž ke způsobilosti pozemku k zastavění nutnou malou provozovnou drobného živnostníka s hlediska zák. o stav. ruchu stačí již pouhá skutečnost, že pozemek leží v místním, resp. stav. obvodu obce, bez ohledu na určení, jemuž stavba má sloužiti, názor ten však je, jak svrchu dovoděno, mylný, bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 10194. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 710-712.