Čís. 1314.

I sběratel známek má nárok ze správy. Nejde o cenu zvláštní obliby.
Z toho, že kupitel zaplatil známky po posudku znalcově, nelze o sobě vyvozovati, že se vzdal nároků ze správy.
(Rozh. ze dne 29. listopadu 1921, Rv I 768/21.)
Žalovaná nabídla v únoru 1920 žalobci, sběrateli známek, ku koupi dvě staré curyšské známky. Žalobce odebral se nejprve k místnímu znalci starých známek a, když ho tento ujistil, že známky jsou pravé, koupil je za 2135 K, jež ihned zaplatil. Když po té vznikly v žalobci pochybnosti o pravosti známek, zaslal je k přezkumu známému vídeňskému odborníku, jenž prohlásil, že známky jsou nepravé. Žalobě, podané v květnu 1920 o vrácení kupní ceny procesní soud prvé stolice vyhověl, zjistiv znaleckým posudkem, že známky byly nepravé. Odvolací soud rozsudek potvrdil. Důvody: Jest samozřejmo, že sběratel známek, když zaplatí za 2 poštovní známky cenu 2135 K, předpokládá, že jsou pravé. Všechny poštovní známky jsou předmětem obchodu a mají trhovou cenu, kterou lze zjistiti v katalozích a ve zprávách bursy se známkami. Byla tudíž žalovaná v tomto případě podle § 922 obč. zák. žalobci povinna ručením, že prodané 2 známky jsou pravé. Poněvadž se o nich prokázalo, že jsou nepravé, měl žalobce podle § 932 obč. zák. proti žalované nárok ze správy. Poněvadž vadu tu, že totiž známky jsou nepravé, nelze odstraniti, vada ta pak působí nejen, že jich nelze užíti pro sbírku, nýbrž že nelze jich ani prodati, ježto nepravé známky jsou vůbec bezcenné, vzešel z toho žalobci podle §§ 932 a 1435, pokud se týče 921 obč. zák., nárok, aby smlouva byla zrušena a zaplacená kupní cena vrácena. Vrácení koupených známek nabídl žalobce již v žalobě. Koupě na zkoušku tu vůbec není, poněvadž kupní podmínky stanovil žalobce po přezkoušení známek.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Správně dovodil již odvolací soud, že nejde o kup na zkoušku. Plyne to již ze zjištění, že žalobce donesl bezprostředně před uzavřením kupu známky k P-ovi, který je zkoušel a uznal za pravé, že je po té donesl k žalované zpět a uzavřel s ní pak kup, o nějž jde. Tím padají vývody dovolání, jež se vztahují ku tvrzenému kupu na zkoušku. Známky byly přenechány žalobci úplatně. Z toho, že je sběratelem známek, nelze o sobě vyvozovati, že šlo o cenu zvláštní obliby; i sběratel předpokládá přirozeně, že známky nabyté jsou pravé, a má nárok ze správy, nebylo-li tomu tak (§§ 922, 932 obč. zák.). Nezáleží na tom, zda ten, kdo věc přenechává, o nedostatku věděl čili nic. Zaplatil-li žalobce známky po posudku znalcově, nelze z toho již důvodně vyvozovati, že se vzdal práva, uplatňovati vady známek (§ 929 obč. zák.). Že žalobní žádání nalézá opory v § 932 obč. zák., dovodil správně již odvolací soud. Věc byla posouzena zcela správně, odůvodnění napadeného rozsudku odpovídá zákonu a odkazuje se jinak k němu.

Citace:

Čís. 1314. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 828-829.