NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 2

Čís. 1195.

Placení falešnou bankovkou při výměně za drobné. Jde o nárok ze smlouvy směnné, nepodléhající preklusivní lhůtě § 933 obč. zák.
(Rozh. ze dne 20. září 1921, Rv II 170/21.) Žalovaný proměnil 13. října 1919 u žalobce za drobné tisícikorunovou bankovku, jež pak byla žalobci při další platbě bankovním úřadem pozastavena jako padělek. Teprve později (14. listopadu 1920) rozhodl bankovní úřad s konečnou platností o tom, že bankovka je padělkem. Žalobě o zaplacení 1000 K podané dne 13. prosince 1920 procesní soud prvé stolice vyhověl, maje za to, že lhůtu §u 933 obč. zák. dlužno počítati teprve ode dne, kdy žalobce nabyl vědomosti o konečném rozhodnutí bankovního úřadu. Odvolací soud žalobu zamítl, vycházeje z názoru, že lhůtu §u 933 obč. zák. dlužno počítati ode dne odevzdání bankovky, a že tudíž lhůta ta již dávno uplynula.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Názor odvolacího soudu, že nárok, žalobou uplatňovaný, zanikl uplynutím šestinedělní lhůty § 933 obč. zák., byl by správným, kdyby byl žalobce uplatňoval nárok ze správy, nebo kdyby žalobní nárok dle povahy věci nemohl býti ničím jiným, než nárokem ze správy. Tomu tak není. Žalobce, vylíčiv v žalobě skutkový děj, žádal prostě, aby bylo nalezeno, že žalovaný jest povinen zaplatiti mu 1000 Kč s přísl. proti vrácení pozastavené tisícovky, a ponechal takto soudu právní podřadění skutkového děje, jakož i vyřešení otázky, zda žalobní nárok jest po stránce právní skutkovým dějem odůvodněn čili nic. Učinil tak vědomě a úmyslně, neboť v dovolacím spise uvedl, že právě proto, že právní povaha věci byla sporná, vyhnul se v žalobě tomu, by založil svůj nárok na jediném důvodu právním. Hledíc k § 227 с. ř. s. nelze proti tomu vážně nic namítati. Nižší soudy právem uznaly, že jde o smlouvu směnnou. Vzhledem ke zjištěnému stavu věci jest pak přirozeno, posuzovati žalobu jakožto žalobu domáhající se splnění směnné smlouvy. Žalobce vyhověl svému smluvnímu závazku, dav žalovanému 1000 K drobných peněz v zákonných platidlech. Vzájemné plnění, na něž žalobce vůči žalovanému měl nárok, záleželo v dání tisícovky jsoucí rovněž zákonným platidlem. Když tedy žalovaný — jak zjištěno — dal žalobci tisícovku, která byla opatřena padělaným kolkem a proto nebyla zákonným platidlem, nesplnil svého smluvního závazku vůči žalobci a jest přímo ze smlouvy (§ 1047 obč. zák.) povinen tak učiniti. Nárok na plnění smlouvy však nepodléhá šestiměsíční propadné lhůtě § 933 obč. zák.

Citace:

č. 1195. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 615-616.