NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6588.

Vojenské věci: I. § 32 vl. nař. č. 10/24 o propočtení služební doby vojenským gážistům, pokud mluví o stanoveném termínu pro přihlášku, neodporuje ani zákonu č. 152/23 ani zák. 195/20. — II. Vláda byla podle zák. 194/20 oprávněna stanoviti lhůtu pro podání přihlášek býv. rak.-uh. voj. gážistů k přijetí do čsl. vojska.
(Nález ze dne 27. května 1927 č. 7139).
Prejudikatura: Boh. 6062/26 adm.
Věc: Josef F. v Bratislavě proti ministerstvu národní obrany o propočítání služební doby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l, aktivní major v býv. armádě rak.-uh., byl ke své přihlášce, podané dne 5. června 1919, převzat osobním věstníkem 26. března 1921 ve své hodnosti do čsl. armády a nastoupil činnou službu dne 19. září 1919. V osobním výkazu, na jehož základě byly st-li vyměřeny služ. požitky, byla původně započtena st-li celá přesloužená doba služební 8 roků a 5 měsíců. Započtení toto bylo dodatečně opraveno v ten smysl, že se přesloužení služ. doby započítává pouze šesti roky. Výměrem z 9. dubna 1925 vyslovila hospodářská správa ... pěšího pluku č. ... v P.: »Na základě přezkoušeného osobního výkazu komisí pro přezkoušení osobních výkazů při voj. odborné účtárně v Praze snižují se původně hospodářskou správou Vám propočítaná léta ke dni 1. ledna 1921 o 2 roky a 5 měsíců. V důsledku tohoto snížení služ. let pro časový postup jest Vám vrátiti z obdržených doplatků v částce 12707 Kč částku 3396-32 Kč,« a předepsala st-li náhradu tohoto přeplatku účetním nálezem ze 7. května 1925. Nař. rozhodnutím zamítlo mno st-lův rekurs proti tomu podaný z důvodu, že není příčiny, aby byl změněn definitivně přezkoušený osobní výkaz a uvedlo: »Podle § 32, odst. 3 vl. nař. č. 10/1924 bylo rekurentovi započteno z přesloužené doby jen 6 roků, poněvadž podal přihlášku o přijetí do čsl. armády podle zák. č. 194/20 po stanoveném termínu a její opožděné podání neospravedlnil. K bodu 173 Věst. věc. 1924 č. 32 čl. 283 nelze přihlížeti, protože rekurent nastoupil do služby v čsl. vojsku teprve 19. září 1919, tedy po stanoveném termínu. Správnost účetního nálezu ze 7. května 1925, kterým byl rekurentovi předepsán k náhradě přeplatek požitků při nesprávném propočítání a platovém zařadění částkou 3396 Kč 32 h za dobu před přezkoušením osobního výkazu se potvrzuje.
Rozhoduje o stížnosti do tohoto rozhodnutí podané, uvážil nss toto:
Prvé propočítání služ. let voj. gážistů zavedl zákon z 19. března 1920 č. 195 Sb. v §§ 6 —7, při čemž v § 6 uvedl, které služ. doby jsou započítatelny a v § 7 stanovil, že časový rozdíl, který se objeví mezi celkovou dle § 6 započítatelnou služ. dobou a mezi dobou, ve které podle postupových stupnic stanovených v § 5 lze dosáhnouti té hodn. třídy, ve které gážista právě jest, — čili tak zvaná přesloužená doba, — se započítá gážistům domácího vojska až do nejvyšší míry 6 let do postupu do vyšších požitků.
Nové propočítání služ. let bylo zavedeno zákonem ze 4. července 1923 čís. 152 Sb., jenž zachoval v platnosti § 7 zák. č. 195/1920 a zmocnil vládu v čl. XI., aby v mezích zákona o propočítání služ. doby civ. stát. zaměstnanců č. 222/1920 a v mezích prov. předpisů k tomuto zák. vydaných č. 666/1920 provedla ke dni 1. ledna 1921 propočítání služ. doby gážistů voj., na něž se vztahuje zák. č. 195 z roku 1920, a v čl. XII. vládu zmocnil, aby jim v mezích zásad, obsažených v předpisech provádějících zákon č. 222/1920 započítala, vyžaduje-li to služ. zájem, a mají-li potřebnou kvalifikaci, do postupu do vyšších požitků ony doby neb jejich části, které dle dosavadních předpisů nebyly do tohoto postupu započítatelny. Vláda tak učinila nařízením z 20. prosince 1923 č. 10 Sb. z roku 1924 a stanovila v § 32, že se tak zvaná přesloužená doba započítá do 10 let plně a doba další jednou polovinou (odst. 1), že se však toto započtení vztahuje jen na voj. gážisty, kteří podali včas předepsanou přihlášku do čsl. vojska, při čemž se za přihlášku podanou zavčas pokládá též přihláška, jejíž opožděné podání bylo shledáno odůvodněným (odst. 2) a konečně, že gážistům, kteří podali přihlášku po stanoveném termínu a její opožděné podání náležitě neospravedlnili, započítá se doba přesloužená nejvyšší výměrou 6 let (odst. 3).
Stížnost namítá 1. že ustanovení cit. § 32, pokud mluví o stanoveném termínu pro přihlášku, odporuje zák. č. 195/1920 i zák. č. 152/1923, poněvadž tyto zákony nestanoví jako podmínku pro započtení přesloužené doby podání přihlášky o převzetí do čsl. armády zavčas, t. j. do 31. března 1919 (pokud jde o gážisty příslušné do Čech, Mor. a Slez. ) a 2. že termín k přihláškám těm, stanovený původně dnem 31. března 1919, nebyl termínem konečným, poněvadž poslední výzva k přihláškám těm byla učiněna výnosem z 12. června. 1919 (věcný věstník mno 1919 č. 32 čl. 761).
Nss neshledal tyto námitky důvodnými.
Ad 1. Dle § 32 nař. vlády č. 10/1924 započítává se přesloužená doba do 6 let bez rozdílu, podal-li gážista přihlášku o převzetí zavčas nebo ne a do 10 roků eventuelně i dále započítává se jen těm, kteří se takto přihlásili zavčas. Tím nebylo dotčeno ustanovení § 7 zák. č. 195/1920 a stanovena z něho pouze výjimka ve prospěch gážistů, kteří se přihlásili do čsl armády již v době, kdy se armáda ta teprve tvořila. Zákon č. 195/1920 ovšem nestanovil za podmínku pro započtení přesloužené doby včasné podání přihlášky o převzetí, než nař. rozhodnutí, přiznávajíc st-li započtení šestileté přesloužené doby, neocitlo se v rozporu se zákonem č. 195/1920 a neporušilo subj. práv, jež st-li ze zák. toho plynou, neboť zákon tento připustil započtení přesloužené doby právě jen do 6 let. Proto není také ustanovení § 32 nař. č. 10/1924 v rozporu se zák. č. 195/1920.
Ustanovení § 32 není však v rozporu ani se zák. č. 152/1923, neboť zákon tento nemá předpisu, jímž by bylo vládě nařízeno, aby ve všech případech šestiletou přeslouženou dobu, započítatelnou podle § 7 zák. č. 195/1920 prodloužila, nebo aby ji prodloužila bezpodmínečně. Přiznala-li vláda v § 32 cit. nař. započtení další doby přesloužené než 6 let za určitých podmínek, stanovila tím se zřetelem na služ. zájmy výhodu jen pro určitý okruh voj. gážistů a k tomu byla zmocněna článkem XII. zák. č. 152/1923, jenž vládě ponechal, aby s hlediska služ. zájmů, tedy dle své volné úvahy přiznala započtení služ. doby dosud nezapočítatelné ve smyslu pro gážisty příznivějším, než se stalo zákonem č. 195/1920 (srovnej nál. Boh. 6062/26 adm.
Ad 2. Otázku, kdy byla přihláška do čsl. vojska podána zavčas, neřeší vl. nař. č. 10/1924. Otázka ta je řešena různými výnosy ,jimiž po převratu mno gážisty býv. armády rak.-uh., rak. a uherské k podávání přihlášek o převzetí do určitého termínu vyzývalo a podle nichž přihláškou zavčas podanou byla ohledně gážistů příslušných do Čech, Mor. a Slez. (v jejich původních hranicích) přihláška podaná do 31. března 1919. Ke stanovení lhůty pro podání přihlášek o převzetí do čsl. vojska cestou adm. byla vláda oprávněna, poněvadž dle § 1 zák. č. 194/20 bylo přejímání býv. rak.-uh., rak. a uherských voj. gážistů do čsl. vojska zůstaveno volnému, nijak neomezenému uvážení mno.
St-l přísluší do obce ležící v Čechách a bydlil až do nastoupení činné služby v Čechách a nepopírá, že ve výnosech, o nichž byla řeč, jest pro gážisty z Čech uveden termín 31. března 1919 jako konečný termín pro podání přihlášek. — Výnos z 12. června 1919, kterého se stížnost dovolává, nezměnil na tomto stavu ničeho, neboť tímto výnosem byli vyzváni důstojníci z povolání, kteří činnou službu z jakýchkoli důvodů ještě nekonají, aby se k nastoupení služby té neprodleně přihlásili, nebyli však výnosem tím vyzváni, aby o převzetí do čsl. armády zažádali, naopak jde z obsahu oné výzvy zřejmě, že se týká jen oněch gážistů býv. armády, kteří přihlášku o převzetí do čsl. armády již podali. Důsledkem toho padají i konkluse, jež stížnost z této výzvy odvozuje.
Podal-li tedy st-l přihlášku o převzetí do čsl. armády až 5. června 1919, nepodal ji zavčas ve smyslu § 32 nař. č. 10/1924 a že by st-l vyhovoval podmínkám uvedeným v § 32 téhož nař., obsahujícím výjimky ve prospěch pozdě přihlášených gážistů (uznání, že pozdní podání přihlášky bylo shledáno odůvodněným nebo nastoupení činné služby v čsl. vojsku před vypršením lhůty ke přihláškám o převzetí), stížnost ani netvrdí.

Citace:

č. 6588. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 927-930.