Skladiště.

I. Všeobecně. II. Skladiště soukromá. III. Skladiště veřejná. IV. Skladiště celní. V. Skladiště svobodná.
I. Všeobecně. S hlediska právního je s-m každý prostor, ve kterém možno uložiti předměty movité, tedy především zboží. Hospodářským účelem skladišť je usnadniti výrobu a cirkulaci zboží, tedy obchod. Nutno při tom rozlišovati mezi uskladňováním zboží vlastního nebo zboží cizího.
Provozovatelem s. mohou býti osoby fysické i právnické. Vzhledem k osobě provozovatelově jsou u nás s. podniky soukromými, resp. obchodními, pokud nejde přímo o úřední s. státní správy. Ani s. státních podniků nejsou úředními s-i, ježto podle zák. č. 204/1922 Sb. musí státní podniky říditi se při svém podnikání zásadami obchodního podnikání. Ostatně jsou ve zvláštních zákonech a předpisech státní podniky, jako ku př. železnice, pošty, tabáková režie atd. přímo prohlášeny za obchodníky.
Pojmem „skladiště“ nutno tedy rozuměti zpravidla skladištní podniky sledující hospodářský účel, takže činnost takových skladišť má ráz soukromého podnikání. Přes to, že bez ohledu na osobu podnikatele má skladištní podnikání především ráz soukromoprávní, rozeznává náš právní řád soukromá a veřejná skladiště. V tomto směru není však rozhodující soukromoprávní nebo veřejnoprávní charakter podnikatele s., nýbrž okolnost, zda skladiště je povinno přijímati zboží na sklad od kohokoliv a vydávati skladní listy převoditelné rukopisem (indossamentem). Může tedy i s. jednotlivce nebo společnosti, tedy osob soukromého práva, nabýti povahy s. veřejného, když smí vydávati zmíněné skladní listy.
Kdežto obvyklý provoz soukromého s., pokud se v něm neuskladňuje zboží celní nebo dani podléhající, s hlediska veřejnoprávního se neupravuje — platí tu jen ustanovení občanského práva o smlouvě schovací — předepisuje zák. č. 64/1889 ř. z. zvláštní reglementaci obchodů veřejných skladišť a také zákonný čl. č. XXXVII z r. 1875 (slovenský obchodní zákon) normuje v titulu šestém veřejnoskladištní obchod. Podle těchto zákonů je podnikání veřejného s. vždy obchodem, i když je provozovatelem osoba veřejného práva (stát, země nebo jiný územní svazek). Naproti tomu není provozování soukromého s. vždy obchodem, poněvadž naše obchodní zákony neuvádějí toto podnikání ve výpočtu absolutních a relativních obchodů. Provoz soukromého s. může ovšem se státi obchodem, když osoba podnikatele má charakter obchodníka nebo když s. je součástí obchodní živnosti kupcovy, jak ukazuje čl. 273 obch. zák. a § 260 slov. obch. zák.
Celní zákon č. 114/1927 Sb. rozeznává veřejná a soukromá celní s. podle toho, kdo v těchto s-ích může ukládati zboží. Tak může ve veřejných celních s-ích ukládati celní zboží kdokoliv, kdežto v soukromém celním s-i smí ukládati celní zboží jen ten, komu bylo s. povoleno, a osoby, jimž to podnikatel s. dovolí se souhlasem celní správy. Zde je rozeznávacím momentem okruh ukladatelů. Soukromé celní s. je do jisté míry vyhraženo pro zboží, které vlastní nebo drží provozovatel s. Není však vyloučeno, aby provozovatel soukromého celního s. ukládal tam i cizí celní zboží. Je tomu tak při s-ích dopravních podniků, které ve svých s-ích ukládají převážně cizí zboží, jež se ovšem nachází v jejich držbě.
Vedle soukromých a veřejných skladišť rozeznávaných jednak podle obchodního práva, jednak podle celního práva, zná náš právní řád také svobodná skladiště, která mohou býti zřízena jak ve s-ích soukromých, tak veřejných. Svobodná s. poskytují podobné úlevy jako celní s., pokud jde o spotřební daně. Zák. č. 64/1889 ř. z. nazývá v § 2 „svobodnými sklady“ i taková veřejná s., která uschovávají nevyclené cizozemské zboží v celním území. Avšak vzhledem k pozdějšímu zák. celnímu č. 114/1927 Sb. možno nyní v těchto případech mluviti jen o celních s-ích. Pro zřizování a provozování svobodných skladišť platí příslušné předpisy důchodkové resp. finanční předpisy, jakož i nařízení finančních úřadů zejména taková, která byla předem dána jakožto podmínky při udělení povolení.
Vzhledem k tomuto rozdělení skladištního podnikání pojednává se nejdříve o s-ích soukromých, pak o s-ích veřejných, dále o s-ích celních a konečně o s-ích svobodných.
II. S. soukromá. Právní poměry soukromých skladišť jsou všeobecně upraveny občanským právem, které vymezuje práva a povinnosti při smlouvě schovací. Ježto taková smlouva vzniká, když někdo převezme cizí věc, aby ji opatroval, možno aplikovati toto ustanovení jen na ona soukromá s., která se zabývají uskladňováním cizího zboží. Uskladňování vlastního zboží nebo zboží svěřeného k jiným hospodářským úkonům, jako ku zpracování nebo k dopravě je vedlejší činností dotyčného živnostníka resp. obchodníka a řídí se předpisy pro tento hlavní provoz platnými.
Je tudíž provozovatelem s. jen osoba, která přejímá po živnostensku uskladňování a úschovu zboží. Tuto definici neobsahuje ovšem náš občanský zákon a obchodní zákony se skladištním obchodem nezabývají. Naproti tomu přijal uvedenou definici německý obchodní zákon, který provozování s. po živnostensku počítá mezi obchodní živnosti. Podle našeho právního řádu je provozování soukromého s. jen tehdy obchodem, když patří k živnosti osoby, které podle obchodního práva se přiznává charakter obchodníka. Jsou to především veškeré obchodní společnosti a mnohdy také společenstva (družstva), jakož i osoby, které provozují některou obchodní živnost, vypočtenou v čl. 271 a 272 obch. zák. resp. v §§ 258 a 259 slov. obch. zák. Z toho vyplývá, že i podle našeho právního řádu provozování soukromého s. je převážně obchodní živností. Avšak na rozdíl od německého obchodního zákona neupravuje naše obchodní právo všeobecně skladištní obchod, takže i pro soukromá obchodní s. nutno aplikovati v nedostatku obchodních zvyků všeobecné právo občanské.
Soukromá obchodní s. provozují u nás zejména hospodářská družstva, komisionáři, speditéři a dopravci. Větší podniky vydávají pro svůj skladištní provoz podmínky, které platí jako lex contractus. Avšak i když takových podmínek není, přijdou nejdříve v úvahu obchodní zvyklosti, které se v tomto oboru obchodního podnikání během času vyvinuly. Příkladem takových obchodních zvyklostí jsou československé zvyklosti spediční, které byly sepsány organisacemi československých speditérů a schváleny poradním sborem pro otázky hospodářské r. 1928 (Věstník min. obchodu č. 1 z r. 1929). Tyto zvyklosti spediční mluví v §§ 48 až 59 o uskladnění zboží a movitých předmětů ve vlastním nebo cizím s-i, které obstarává speditér. Hospodářská družstva a dopravní podniky mají ustanovení o uskladňování zboží ve svých provozních resp. dopravních podmínkách.
Provoz soukromého s. osobou, která má znak obchodníka a tudíž výhody předepsané obchodním právem, liší se od s., které provozuj e osoba jiná (neobchodnická), v tom, že na schovací smlouvu obchodních skladišť možno užiti především obchodních zvyklostí, kdežto pro ostatní soukromá s. nutno aplikovati ustanovení občanského zákona o smlouvě schovací. Tyto předpisy neodpovídají však již dávno potřebám skladištního podnikání a je tu tedy citelná mezera v našem právu, které se skladištním obchodem dosud nezabývá. Soukromá s. provozována neobchodníky nemohou ani použiti zvyklostí, neboť podle § 10 obč. zák. možno k zvyklostem hleděti jen v případech, ve kterých se jich zákon dovolává. Hlava 19. obč. zák. jednající o smlouvě schovací na takové zvyklosti nepoukazuje a proto třeba ustanovení občanského zákona výhradně aplikovati na skladištní provoz podnikatelů, kteří nejsou obchodníky. Jsou to především osoby veřejného práva a živnostníci, kteří neprovozují obchody (ku př. hostinští, zábavní a sportovní podniky).
Uskladňování cizích věcí za úplatu provozované může tedy podle našeho právního řádu býti jednak obchodem, jednak výdělečnou činností podléhající pouze občanskému a živnostenskému právu, pokud jde o živnostníky. Skladištní podniky osob veřejného práva, zejména státu, zemí a obcí musí se říditi předpisy občanského práva. Jen skladištní podniky těchto veřejných osob, která jsou oprávněna vydávati převoditelné skladní listy, jsou též obchodníky. Stát nebo obce provozují u nás zejména přístavní s. Poněvadž jde i v těchto případech o skladištní podniky, pro jejichž právní poměry nestačí ustanovení občanského práva, vydávají tyto veřejné osoby zvláštní skladištní řády pro svá s., které sice zásadně zachovávají ustanovení občanského práva, avšak jdou nad tento rámec podle potřeby skladištního provozu. Ježto skladištní řády jsou uveřejňovány, vyžaduje se, aby ukladatel se tomuto řádu podrobil, což se někdy stvrzuje písemným prohlášením ukladatelovým.
Podle občanského práva vzniká smlouva o schování, když někdo převezme cizí věc, aby ji opatroval. Hlavní povinností schovatelovou jest, aby věc jemu svěřenou pro ustanovený čas bedlivě opatroval a ji ukladateli vrátil, když čas projde, v tom stavu, v jakém ji převzal, a se vším, co k ní přibylo. Schovatel je povinen věc ještě před projitím času ukladateli na požádání vrátiti a může žádati toliko za náhradu škody jemu tím způsobené. Naopak nemůže věc mu svěřenou vrátiti dříve, leč že by nenadálá okolnost mu znemožnila věc bezpečně nebo bez vlastní škody mí ti v úschově. Není-li doba úschovy ani výslovně určena, ani ji nelze z vedlejších okolností poznati, může se smlouva vypověděti podle libosti. Schovatel ručí ukladateli za škodu, kterou způsobil opominutím povinného opatrování, ale nikoliv za náhodu; to ani tehdy, kdyby věc svěřenou třebas cennější byl mohl zachrániti obětováním své vlastní. Avšak i za náhodu ručí schovatel, užil-li věci uložené nebo dal-li ji bez nutné potřeby a bez dovolení ukladatelova třetí osobě do úschovy nebo když se obmeškal s navrácením a věc stihla škoda, které by nebyla vydána u schovatele. Ukladatel je pak povinen schovateli nahraditi škodu zaviněně způsobenou a nahraditi náklady učiněné na udržení uschované věci nebo k rozmnožení plynoucích užitků. Obětoval-li schovatel v čas nouze své vlastní věci, aby uschovaný statek zachránil, může žádati za přiměřenou náhradu. Vzájemné pohledávky schovatele a ukladatele mohou však býti vzneseny jen do 30 dnů od doby navrácení.
Z těchto předpisů občanského práva vysvítá, že podnikatel s. je pouhým detentorem svěřené věci a nemá práva držitele, takže nemůže svěřené zboží ani zadržeti ani prodati k realisaci svých nároků podle práva zástavního. Naproti tomu má však povinnost bedlivě se o uložené zboží starati, neboť musí svěřenou věc ochraňovati od škody; ukládá se mu tedy ručení i za culpa levis. Tyto nedostatky doplňují skladištní řády ustanovením o zástavním a zadržovacím právu správy s. i právu prodeje zboží, kterážto práva se zakládají ovšem jen na smlouvě mezi správou s. a ukladatelem, která je obsažena ve skladištním řádu. Proto musí skladištní řád obsahovati ustanovení, podle něhož ukladatelé, jakož i osoby používající s. k různým účelům podrobují se odevzdáním zboží k uložení ustanovením skladištního řádu a jiným předpisům, platným pro provoz s. a tvořícím podstatnou součást skladištního řádu. Skladištní řád má takto právní povahu smlouvy, která doplňuje zákon jako „lex contractus“ jak vysvítá z ustanovení § 859 obč. zák., podle kterého se zakládají obligační práva buď přímo na zákoně nebo na smlouvě.
Právní poměry obchodních skladišť soukromých řídí se všeobecnými předpisy obchodních zákonů a v jejich nedostatku obchodními zvyklostmi. Předpisy občanského zákona o smlouvě schovací platí jen, pokud není ani takových obchodních zvyklostí.
Vzhledem k disparitě našeho obchodního práva o hospodářských družstvech, pro jejichž činnost platí podle slovenského obchodního zákona výhradně ustanovení o obchodech, kdežto podle zák. č. 70/1873 ř. z. platí ustanovení obchodního zákona týkající se obchodníků jen pro společenstva, jichž předmětem podnikání jsou zcela nebo částečně obchody, jsou skladištní podniky hospodářských družstev na Slovensku a v Podkarpatské Rusi vždy obchodními podniky, v historických zemích však jen tehdy, když vedle skladištního provozu podnikají ještě obchody, vypočtené obchodním zákonem. Ježto hospodářská družstva i v historických zemích zabývají se obvykle nákupem a prodejem zboží, možno i na hospodářská družstva skladištní, zřízená v historických zemích, aplikovati především předpisy obchodního práva. Pokud provozují soukromá s. komisionáři, speditéři a dopravci, je tato činnost podle obou obchodních zákonů vždy obchodem a skladištní provoz řídí se tudíž obchodními zvyklostmi nebo zvláštními provozními řády, vypracovanými podle zásad obchodního práva.
Obchodní zvyklosti skladištní nebyly u nás kodifikovány, avšak při sepsání československých zvyklostí spedičních byly i pro uskladňování zboží vytčeny některé zásady, které možno vžiti za vzor pro všeobecné obchodní zvyklosti skladištní.
Podle těchto spedičních zvyklostí přijímají se zboží a veškeré předměty movité na sklad podle zevnějšího označení a vzhledu na podkladě seznamu odevzdaného ukladatelem nebo podle údajů, obsažených v dopravních nebo v průvodních listinách zásilky. Důsledky nesprávných nebo nedostatečných údajů při odevzdání nese ukladatel. Není-li jiných seznamů ani průvodních listin, je pro uskladnění rozhodujícím soupis pořízený podnikatelem s. Skladištní podnik není povinen hlídati s. řádně uzamčené. Pokud jde o péči o zboží, není skladištní podnik povinen uložené zboží zvláštním způsobem udržovati nebo ošetřovati, nemá-li k tomu výslovného příkazu ukladatele; podnik jest však povinen starati se o zachování zboží nebo jeho obalu, zjistí-li nedostatky zjevně patrné. Práce takto podniknuté jdou na účet ukladatelův. Vystavování skladního listu není nutností, avšak na žádost ukladatelovu vystaví skladištní podnik nepřenositelný skladní list, znějící na jméno ukladatele, který musí býti vrácen při vydání zboží. Skladištní podnik není však povinen zkoumati identitu majitele skladního listu a zproštuje se vydáním zboží svého závazku, učinil-li tak v dobré víře a s péčí řádného obchodníka. Skladištní podnik ručí za ztrátu nebo poškození uskladněného zboží, pokud neprokáže, že ztráta nebo poškození nastaly okolnostmi, které nebylo možno odvrátiti péčí řádného obchodníka. Při předmětech nebalených nebo nedostatečně balených neručí podnik za škody, které povstaly tímto nedostatkem. Při zboží, které se zpravidla nebo za souhlasu skladištního podniku uskladňuje na nekryté prostoře, neručí podnik za škody vzniklé tímto způsobem uložení. Konečně neručí podnik za škody způsobené vyšší mocí, mobilisací, válkou, povstáním, pleněním, stávkou, výlukou a vlastnostmi zboží, zejména vnitřním zkažením, vyprcháním, prýštěním, mrazem, horkem, řezem atd. Za cenné věci ručí skladištní podnik jen tehdy, jsou-li mu odevzdány do zvláštního uschování s přesným označením uložených předmětů a s udáním ceny. Všechny nároky na náhradu ztráty, schodku a jiného úbytku nutno ihned při vydání uloženého zboží ze skladu zjistiti a poznamenati je na listině, osvědčující odevzdání zboží, jinak přestává povinnost ručení podniku. Zevně neznatelné nedostatky nutno oznámiti doporučeným dopisem podaným nejdéle do 8 dnů po vydání zboží ze s., jinak přestává závazek ručení. Všechen nárok ukladatelův proti skladištnímu podniku zaniká, nebyl-li uplatněn žalobou a nebylo-li řízení pravoplatně zahájeno do roka od okamžiku, kdy ukladatel škodu ohlásil.
Poněvadž komisionářům, speditérům a dopravcům přísluší podle obchodního práva zákonné zástavní právo na svěřeném zboží, jsou skladištní podniky těchto obchodníků držiteli uskladněného zboží na rozdíl od občanského práva. Zástavní právo mohou tito podnikatelé s. uplatňovati také vůči neobchodníkům, kdežto hospodářská družstva jen vůči obchodníkům, když zřízení zástavního práva bylo mezi stranami ujednáno (viz čl. 310 a 311 obch. zák. resp. §§ 305 a 306 slov. obch. zák.). Skladištní podniky obchodníků mají pak dále zákonné právo retenční (zadržovací), jak vysvítá z čl. 311 obch. zák. a z § 309 slov. obch. zák. Jak výkon zástavního práva tak práva retenčního opravňuje skladištní podnik žádati prodej uloženého zboží na úhradu skladného a jiných pohledávek vůči ukladateli.
Při podnicích dopravních jsou skladištní podmínky částečně obsaženy v dopravních řádech, tudíž při železnicích v železničním přepravním řádu, vydaném vlád. nař. č. 144/1928 Sb., při poštách v poštovním řádu, vydaným nař. min. obchodu č. 317/1916 ř. z. a při plavebních podnicích v jejich dopravních podmínkách.
III. S. veřejná. Zák. ze dne 28. IV. 1889, č. 64 ř. z. definuje v § 1 veřejná s. jako podniky, které na základě zvláštní koncese provozují po živnostensku uschovávání zboží na cizí účet a jsou oprávněny vydá váti indosovatelné listy skladní. Jsou to s., která jsou určena k všeobecnému užívání na rozdíl od skladišť soukromých, jež nemají povinnosti uskladňovati zboží od kohokoliv. Slovenský obchodní zákon nazývá v § 434 podnik zabývající se ukládáním tovaru a vydáváním skladních listů veřejným s-m. Z toho vysvítá, že s hlediska veřejnoprávního jsou veřejná s. v historických zemích vázána na státní povolení (koncesi), kdežto na Slovensku a v Podkarpatské Rusi se takové koncese nevyžaduje. Avšak slovenský obchodní zákon stanovil v § 435 předpoklady pro zřízení veřejného s. v povinnosti jednak ohlásiti příslušnému sborovému soudu takový podnik k zápisu firmy, jednak prokázati skutečný základní kapitál ve výši aspoň jednoho milionu korun. Tohoto základního kapitálu nelze k jinému účelu použiti než k obchodům veřejného s. Bez průkazu základního kapitálu nedovoluje se ani zahájení obchodu ani zápis podniku.
Kdežto povolení ku zřízení veřejného s. v historických zemích uděluje ministerstvo obchodu, tedy správní úřad, rozhoduje podle slovenského obchodního zákona příslušný sborový soud o tom, zda byly splněny zákonné předpoklady pro zřízení veřejného s.
Podle § 3 zák. č. 64/1889 ř. z. musí žadatel za udělení koncese prokázati, že jest svéprávným a bezúhonným a pokud žádá právnická osoba za koncesi, musí býti tento průkaz podán o zástupci, jenž má býti ustanoven. Dále nutno prokázati, kde s. bude míti své stanoviště, jakou bude míti místní polohu a jaké zařízení, dále vytčení druhů zboží, jež bude ukládáno, zvláště zda má býti ukládáno zboží podrobené clu nebo potravní dani anebo jiné zboží podrobené celní nebo berní kontrole. Zároveň se žádostí o koncesi nutno předložiti podmínky pro užívání s. (reglement, provozní řád). Žádá-li několik osob za koncesi, mají za stejných podmínek přednost veřejné korporace (země, okresy, obce), pak se zřetelem k jejich statutární působnosti výdělková a hospodářská společenstva a záložny, jsou-li zřízeny nejméně již 3 léta. Při udílení koncese musí povolující úřad přihlížeti k potřebě obchodu a k tomuto účelu si musí vyžádati dobré zdání příslušné obchodní a živnostenské komory, dále některé hospodářské společnosti (vrcholné organisace obchodu resp. průmyslu) a po případě také zemědělské rady. Zároveň s udělením koncese musí býti vyměřena kauce, aby pohledávky, které vzniknou proti skladištnímu podniku provozováním s., a případné nároky důchodkového eráru byly zajištěny. Veřejné korporace mohou býti sproštěny od složení této kauce.
Z těchto ustanovení zákona platného v historických zemích lze viděti, že státní správa schvaluje také provozní řád veřejného s., tedy zvláštní normu pro skladištní obchod, která má povahu „lex contractus“, již se musí podrobiti všichni ukladatelé. Předpisy řádu mají přednost před ustanovením obchodního zákona, nesmí však odporovati zák. č. 64/1889 ř. z. Slovenský obchodní zákon zavazuje v § 436 také každý veřejnoskladištní podnik, aby občas stanovil a uveřejnil svůj statut provozní a tarifní. Tento statut musí zejména obsahovati sazby provise, které nutno platiti skladištnímu podniku za uložení a úkony s tím spojené. Nevyžaduje se však schválení tohoto statutu ani správním úřadem ani soudem, pokud se neukládá celní zboží. Také zák. č. 64/1889 ř. z. ponechává vlastní úvaze skladištní správy stanovení poplatkového tarifu a vyžaduje pouze jeho vyhlášení, aby nabyl platnosti. Výhody, jako refakcie a srážky z poplatků, dovoluje však zákon, jen když mají platnost všeobecnou a byly-li 3 dny předem vyhlášeny. Zvýšení poplatkového tarifu nemůže dříve nabýti moci, než patnáctý den po vyhlášení.
Pokud jde o provozní řád veřejného s., vypočítává § 9 zák. č. 64/1889 ř. z. náležitosti, které má řád obsahovati. Zejména se vyžaduje, aby v řádu bylo ustanovení o vyhlašování řádu, tarifu, tarifních výhod a o jich změnách a jak se vyhlašují statistické výkazy. Dále musí řád obsahovati ustanovení o ručení skladištního podniku, o povinnosti vydávati skladní listy, o zákonném zástavním právu a prodejním právu skladištního podniku, jakož i o rozhodčím soudu, jeho složení, působnosti a o řízení před ním. Poplatkový tarif a řád, jakož i změny jich musí býti vyhlášeny v úředním listě příslušné země a podle uznání ministerstva obchodu též v listě tímto úřadem ustanoveném. Také výkazy o tržbě a o stavu uloženého zboží a skladních listů musí býti vyhlašovány.
Tyto předpisy ukazují tedy, že veřejnoprávní reglementace skladištního obchodu v historických zemích je mnohem přísnější než na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. I po stránce místní polohy omezuje zák. č. 64/1889 ř. z. vůli podnikatele, ježto nedovoluje zpravidla zřizovati veřejná s. v okresu pohraničním. Dále zapovídá tento zákon podnikům veřejných skladišť pod ztrátou koncese provozovati obchod se zbožím, které by se hodilo podle svého druhu k uložení do s., jakož i na uložené zboží poskytovati zápůjčky na svůj nebo cizí účet. Slovenský obchodní zákon naproti tomu výslovně dovoluje poskytovati zápůjčky do výše dvou třetin hodnoty uloženého zboží. Pokud ve veřejném s-i má býti třeba jen částečně ukládáno zboží celní nebo berní kontrole podrobené, udílí ministerstvo obchodu koncesi v dohodě s ministerstvem financí. To vyžaduje v podstatě také slovenský obchodní zákon, který v tomto ohledu odkazuje na finanční předpisy. Jsou to celní zákon a příslušné zákony o spotřebních daních.
Zák. č. 64/1889 ř. z. řeší také poměr veřejných skladišť k veřejným železnicím v §§ 41 až 44. Stěžejní zásadou je, že ministerstvo obchodu má rozhodnouti o vespolných dopravních poměrech mezi železničním podnikem a podnikem veřejného s., kdyby účastníci se nemohli dohodnouti. Zároveň se zaručují veřejným s-ím výhody reexpedice v železniční dopravě. Vlečné dráhy, které se zřídí mezi veřejným s-m a veřejnou železnicí nebo překladištěm na splavné vodní cestě, nutno pokládati za obecně prospěšné ve smyslu zák. č. 30/1878 ř. z. o vyvlastňovacím právu železničních podniků. Podmínky pro přenechání pozemků veřejných železnic pro účely veřejného s. a pro případné nároky na náhradu musí býti stanoveny úmluvou se železničním podnikem, která jest podrobena schválení ministerstva obchodu. Je-li veřejné s. v držení veřejné železnice, schvaluje skladní tarif ministerstvo železnic.
Pokud jde o soukromoprávní ustanovení obou zákonů o obchodu veřejných skladišť, je nejobsáhlejší právní úprava skladního listu, podrobeného v mnohých směrech směnečným předpisům. Vydávání skladních listů je povinností veřejného s. stejně jako přijímání zboží k uskladnění od kohokoliv, pokud podle zákona nebo skladištního řádu není uložení určitého zboží vyloučeno. Tak říká § 1 zák. č. 64/1889 ř. z., že do veřejných skladišť nesmějí býti ukládány tabák a sůl, tedy předměty státního monopolu. Další omezení oprávnění veřejných skladišť zavedl zákon o veřejných obilních s-ích č. 107/1933 Sb., který prohlašuje za neplatný obilní zástavní list, vystavený na obilí uložené v jiném veřejném s-i než ve veřejném obilním s-i. Tím byly tedy modifikovány předpisy § 17 zák. č. 64/1889 ř. z. resp. § 439 zák. čl. XXXVII/1875, podle kterých je skladištní podnik povinný ukladateli vydati k jeho žádosti skladní list, který se skládá ze dvou souvislých, avšak od sebe oddělitelných částí a to ze skladního listu držebního (na Slovensku listu tovarového) a ze skladního listu zástavního (warrantu). Není tedy možno pro obilí ať domácí nebo cizí platně vystaviti druhou část skladního listu (warrant), pokud je uloženo ve veřejných s-ích zřízených podle zák. č. 64/1889 resp. slov. obch. zák. Vystavení obilního zástavního listu těmito podniky se trestá jako správní přestupek.
Oba díly skladního listu musí zníti na řad a mají obsahovati jméno s., běžné číslo skladní knihy, jméno a bydliště ukladatele, údaje o množství a druhu uloženého zboží a dobu vystavení, jakož i podpis úředníka podnikem k tomu zmocněného. V historických zemích má skladní list obsahovati ještě údaj, u koho a do jaké sumy je zboží pojištěno, ježto podle zák. č. 64/1889 ř. z. musí se skladištní podnik pod vlastním ručením postarati o pojištění uloženého zboží proti ohni. Stane-li se škoda ohněm, vstupuje pojistná suma na místo zboží. Ku přijetí pojistné sumy je však oprávněn výlučně skladištní podnik. Tím uložil zákon podnikateli s. i ručení za náhodu vzniklou ohněm, avšak výlohy spojené s pojištěním jdou na účet ukladatele. Slovenský obchodní zákon tuto povinnost neukládá, avšak v případě zničení nebo poškození uložených předmětů dává majiteli tovarového a zástavního listu nárok na pojistnou sumu, pokud s. pojistilo zboží proti jakékoliv škodě v dohodě s ukladatelem. Byla-li napřed určena doba uložení, má se to též vyznačiti ve skladním listu.
Skladní list veřejného s. je listinou, která má tytéž právní účinky, jako odevzdání zboží Samého a representuje zboží. Je to tedy cenný papír tradiční, který vylučuje odevzdání zboží jiným způsobem, byl-li vydán. Proto může býti jen skladní list (oba díly) předmětem exekučních a zajišťovacích opatření, nikoliv uložené zboží. Volně nakládati s uloženými předměty smí však jen majitel obou částí skladního listu. List držební (tovarový) samotný dává majiteli právo disposiční omezené právem zástavním, které přísluší majiteli zástavního listu na uloženém zboží do výše zápůjčky s příslušenstvím. Ke zřízení ruční zástavy na uloženém zboží dostačí odevzdání warrantu, převedeného rubopisem, který musí obsahovati jméno a bydliště půjčovatele, výši zápůjčného obnosu i s případnými úroky a den splatnosti zápůjčky. Tyto údaje nutno vyznačiti též na držebním listu. Kromě toho musí býti první rubopis warrantu zapsán do skladní knihy. Tyto formality jsou nutný k právní účinnosti prvního rubopisu. Avšak i každý další majitel zástavního listu může žádati zápis příslušného rubopisu do skladní knihy. Skladištní podnik pokládá se za domiciliata warrantu, u kterého nutno zápůjčku po dospělosti složití. Byl-li jmenován jiný domiciliat, nutno jeho jméno vyznačiti na zástavním listu a mimo to na listu držebním a ve skladní knize. V době splatnosti musí tedy majitel zástavního listu žádati splacení zápůjčky u skladiště jako domiciliata nebo u zvláště jmenovaného domiciliata. Nezaplatí-li tito domiciliati, je majitel zástavního listu povinen zjistiti tuto okolnost včas vykonaným protestem, jinak pozbude práva postihu. O době a způsobu protestu platí ustanovení směnečného zákona. Nezaplatí-li se warrant ve lhůtě protestní po případě do třech dnů od splatnosti, může jeho vlastník žádati, aby uložené předměty byly prodány veřejnou dražbou, kterou provede skladištní podnik sám v historických zemích resp. prostřednictvím osoby veřejnou vírou nadané, jak to vyžaduje slovenský obchodní zákon.
Skladištní podnik je povinen ukladateli a pokud byl vydán skladní list, majiteli držebního listu, jakož i majiteli warrantu dovoliti, aby kdykoli ohledal uložené zboží a si vyzvedl vzorky tohoto zboží. Nebyl-li vydán skladní list, jest skladištní podnik zavázán vydati v každé době zboží ukladateli po zaplacení nezapravených poplatků a výloh. Jinak je s. povinno vydati zboží jen vlastníku obou dílů skladního listu proti jeho navrácení a zaplacení všech výloh. Nevrátí-li se zároveň warrant, může vlastník držebního listu žádati vydání zboží, jen když složí zástavní sumu i s případným příslušenstvím u skladištního podniku, který je povinen ji vyplatiti vlastníku warrantu proti jeho vrácení.
Skladištnímu podniku přísluší po dobu uložení zástavní právo k uloženému zboží, jež i v konkursu vlastníka zůstává zachováno pro vlastní poplatky a výdaje, které na účet ukladatelův podnik učinil. Byl-li vydán skladní list, může zástavní právo býti uplatňováno, když při jeho vydání byla výše pohledávek v obou dílech skladního listu vyznačena nebo když vlastní poplatky skladního podniku připadají za skladní dobu ve skladním listě již předem určenou nebo za dobu ne delší jednoho roku ode dne vydání tohoto listu.
Jestliže uložené zboží se nevybere po vypršení smluvené skladní doby nebo do jednoho roku po uložení nebo vydání skladního listu nebo hrozí-li zkáza uloženému zboží, je skladištní podnik oprávněn zboží prodati veřejnou dražbou po předběžném vyzvání ukladatele, aby zboží odebral. Z výtěžku musí podnik zapraviti nejdříve případné poplatky celní a daňové, pak náklady prodeje a vlastní pohledávky a konečně případnou pohledávku vlastníka warrantu i s příslušenstvím. Byl-li warrant úplně zaplacen, musí býti vrácen, jinak poznamená skladištní podnik na něm vykonanou splátku. Případný přebytek se vydá ukladateli nebo vlastníku držebního listu proti jeho navrácení.
Skladištní podnik ručí za každou škodu, která na uloženém zboží vznikne od převzetí až do vydání zanedbáním péče řádného obchodníka, kterou nutno v daném případě prokázati. Slovenský obchodní zákon tu uvádí jako exkulpační skutečnosti vyšší moc, přirozenou povahu zboží, závady v obalu, které nebylo možno zevně poznati anebo zavinění ukladatele resp. jeho lidí. Skladištní podnik ručí také za své lidi a za jiné oso%, jichž používá při svých výkonech. Pro ztrátu, úbytek nebo poškození uloženého zboží, jež při vydání nebyly zevně poznatelné, může proti skladištnímu podniku býti vznesen nárok, jen když bez průtahu po jich shledání bylo žádáno za zjištění těchto škod znalci a prokáže-li se, že škody nastaly v čase od převzetí zboží na sklad až do jeho vydání. Nároky proti skladištnímu podniku pro Citrátu, úbytek, poškození nebo opožděné vydání zboží se promlčují po uplynutí jednoho roku od jejich vzniku.
Podle zák. č. 64/1889 ř. z. jsou podnikatelé veřejných skladišť i trestně zodpovědni za dodržování všech ustanovení zákona, tudíž i za překročení jeho soukromoprávních předpisů. Tresty jsou peněžité až do 2000 Kč a ukládá je ministerstvo obchodu; v případu recidivy může býti odňata koncese úřadem, jenž ji vydal. Vzhledem k tomuto ustanovení mají veškeré předpisy citovaného zákona ráz norem veřejného práva, kdežto na Slovensku a v Podkarpatské Rusi jde zásadně jen o normy práva soukromého.
Zvláštním druhem veřejných skladišť jsou podle zákona č. 107/1933 Sb. veřejná obilní skladiště, která zřizovati a provozovati jsou oprávněna jen hospodářská společenstva (družstva), utvořená podle zák. č. 70/1873 ř. z., resp. podle obchodního zákona slovenského. Povolení k zřízení takového s. uděluje zemský úřad podle volného uvážení. V žádosti za takové povolení musí žadatel prokázati, že má vhodné s., potřebné vlastní jmění, provozní řád a poplatkový sazebník a že podléhá revisi družstevního svazu, nadaného právem revisním. Provozovací řád a poplatkový sazebník podléhají schválení zemského úřadu a musí býti vyvěšeny ve veřejném obilním s-i na místě obecně přístupném. Vzor provozovacího řádu a poplatkového sazebníku vydalo ministerstvo zemědělství v dohodě se zúčastněnými ministerstvy vyhláškou č. 149/1933 Sb. Provozovací řád musí zejména obsahovati ustanovení o odpovědnosti a ručení s., o povinnosti vydá váti skladní listy, o zákonném zástavním a o prodejním právu s. Před udělením povolení musí zemský úřad slyšeti příslušné zemědělské rady a příslušné revisní družstevní svazy. Aby nebylo sporu o právní povaze jednání podnikatele veřejného obilního s., uvádí zákon výslovně, že tato jednání jsou obchody a podnikatel kupcem ve smyslu obchodního zákona. Podnikatel s. může na obilí přijaté do svého s. do úschovy poskytnouti zápůjčky do výše dvou třetin kursovní ceny a uložené obilí na příkaz majitele vlastnického listu prodati.
Pokud jde o povinnosti veřejného obilního s., vyžaduje zákon bezpodmínečně, aby podnikatel přijímal od domácích výrobců, kteří jsou jeho členy, v hromadnou úschovu obilí, dovoluje-li to prostor a podmínky provozovacího řádu, aby uložené obilí pojistil proti škodám z požáru a vloupání a konečně vystavoval a vydával na ně skladní listy. Jde tu o hromadnou úschovu obilí, tudíž o společné ukládání s ostatním v úschovu svěřeným obilím téhož druhu a jakosti a proto ustanovuje vyhlášený vzor provozovacího řádu, že obilí musí býti zdravé a suché, z nové sklizně a vyhovovati kursovním zvyklostem. Pro obilí přijímané do hromadné úschovy je stanoveno pět tříd a to pro pšenici, žito, ječmen, oves a kukuřici, u kterých se určuje kvalita a kvantita podle hektolitrové váhy. Podnikateli se ponechává ovšem na vůli, aby přijímal obilí i do jednotlivé úschovy, tedy odděleně od zásob vlastních nebo třetích osob. Zákon stíhá však trestně jen odepření přijetí obilí v hromadnou úschovu. Skladištní obchody uzavřené s nečleny společenstva jsou sice platné, ale podnikatel se trestá peněžitou pokutou za takový přestupek předpisů zákona. Pokud jde o poplatky vybírané s-m, obsahuje vyhláška č. 149/1933 Sb. také vzor poplatkového sazebníku, podle kterého smí s. účtovati skladné za každých 100 kg a za každý započatý týden, při čemž nutno do sazby skladného započítati výlohy spojené s uskladněním, přehazováním a vydáním obilí a za pojištění proti ohni a vloupání. Jako poplatky zvláštní připouští tato vyhláška poplatky za vzetí vzorku, za oznámení s-m učiněná a za vystavení skladního listu. Tyto poplatky rozumějí se kromě hotových výloh, jako poštovného, dopravného atd. Provoz veřejných obilních skladišť podléhá dohledu zemského úřadu a přímým dohledem pověřil zákon okresní úřady. Tyto úřady jsou také vybaveny trestní pravomocí proti orgánům s. pro překročení nebo porušení předpisu zákona. Mají tedy i soukromoprávní ustanovení zákona o veřejných obilních s-ích povahu práva veřejného.
Vystavování skladních listů je zák. č. 107/1933 Sb. celkem upraveno podle obdoby zák. č. 64/1889 ř. z. Skladní list veřejného obilního s, skládá se též ze dvou souvislých ale odlučitelných částí, a to z listu vlastnického (rozuměj držebního) a listu zástavního. Obě části musí zníti na řad a obsahovati označení s., řadové číslo skladní knihy, jméno a bydliště ukladatele, množství a druh převzatého obilí a jeho jakost, určenou podle provozovacího řádu, firmu pojistitele a částku pojištěnou, dobu, pro kterou má trvati úschova, byla-li napřed určena a konečně dobu vystavení a podpis úředníka s-m zmocněného. O umoření ztraceného listu vlastnického nebo listu zástavního platí příslušná ustanovení směnečného zákona. Po zavedení umořovacího řízení může však majitel listu, poskytne-li náležitou jistotu, požadovati od podnikatele, aby mu byl vystaven náhradní list. Jistota se vrátí, byl-li ztracený list prohlášen za umořený.
Také ustanovení o ručení veřejného obilního s. a o jeho zástavním a prodejním právu shodují se celkem s předpisy o veřejných s-ích až na to, že prodej uloženého zboží se provádí obchodním dohodcem na plodinové burse. Jako takové jsou uznávány plodinové bursy v Praze, Brně, Olomouci a Bratislavě. Veřejné obilní s. je k takovému prodeji oprávněno po uplynutí sjednané uschovací doby nebo po uplynutí nejbližšího měsíce května po vystavení skladního listu nebo když uloženému obilí hrozí zkáza nebo podstatné zhoršení. Z toho je viděti hospodářský účel veřejných obilních skladišť, které mají umožniti řádné uložení obilí z poslední sklizně až do doby, kdy lze již očekávati novou sklizeň. Vedle tohoto odborného uskladnění obilí sleduje zákon podporu zemědělců na získání úvěru zastavením uloženého zboží. Z tohoto důvodu opravňuje zákon Národní banku československou eskomptovati obilní zástavní listy za stejných podmínek, za kterých jest oprávněna eskomptovati směnky.
Josef Měřička.
IV. S. celní. Celní a monopolní řád z r. 1835, jenž podle zák. č. 11/1918 a č. 97/1919 Sb. zůstal v zemích českých nadále v platnosti, a to až do počátku účinnosti celního zák. č. 114/1927 Sb., obsahuje ustanovení o úředních s-ích pro ukládání zboží podrobeného celnímu řízení, jakož i ustanovení o ukládání takového zboží mimo úřední s.
Úřední celní s. byla zřizována jen u hlavních celních úřadů. Ačkoliv celní a monopolní řád nepodává přímé definice celního s., není podle obsahu dotyčných ustanovení pochybnosti, že účel takových skladišť byl týž, jak jej výslovně vytyčuje právě platný celní zákon: aby strana mohla až v době pozdější rozhodovati o hospodářském určení ukládaného zboží a tím i o druhu dalšího celního řízení. Odlišně od celního zákona upravoval však celní a monopolní řád zejména pojem ukladatele zboží, rozsah oprávnění dopravovatele zboží, otázku ručení za uskladněné zboží, dobu uskladnění zboží a částečně i podmínky dražby.
Přímého ustanovení o soukromých celních s-ích celní a monopolní řád neobsahuje. Ustanovuje pouze, že za určitých podmínek může býti dovoleno cizozemské nevyclené zboží odložiti a uschovávati mimo úřední s., v kterémžto případě ručí zboží za celní poplatek stejně, jako kdyby bylo v úschově úřední. Ministerstvo financí bylo oprávněno stanoviti pro ukládání zboží mimo úřední s. podmínky k ochraně celního důchodku. Z tohoto zákonného zmocnění vyvinulo se v praksi povolování soukromých celních skladišť, a to během doby ve formě ne příliš odlišné od povolování soukromých celních skladišť podle celního zák. č. 114/1927 Sb., jehož účinnost nastala dnem 1.1.1928.
Právě uvedený celní zákon (§§ 51—61) s prováděcím nařízením č. 168/1927 Sb. (§§ 85—107) řeší instituci celních skladišť jako druh celního řízení, zvaný řízením uskladňovacím. Celní zboží, jež bylo podrobeno tomuto řízení, jest v t. zv. oběhu vázaném (§ 41 cel. zák.), to jest tkví na něm právo státu na clo do té doby, dokud tato celní závaznost nezanikne důsledkem dalšího celního řízení, s nímž celní zákon takový účinek spojuje.
Jinak definuje celní zákon celní s. jako budovy nebo obražené prostory, určené k ukládání celního zboží s účinkem, že po dobu uložení nevzniká povinnost platiti clo a že strana může až později rozhodovati o celním řízení a hospodářském určení zboží v mezích celního zákona.
Všechna celní s. jsou pod celní závěrou.
Celní s. jsou veřejná nebo soukromá.
Ve veřejných celních skladištích může ukládati celní zboží k uložení způsobilé kdokoliv, stačí-li k tomu rozsah skladištních místností.
Veřejná celní s. jsou buď s. celních úřadů (úřední celní s.) nebo samostatná celní s.
Úřední celní s. zřizuje celní správa u celních úřadů v místech, kde není dostatečně postaráno o uložení celního zboží v samostatném nebo v soukromém celním s-i.
Samostatná celní s. mohou býti zřizována jen v sídlech celních úřadů státem, veřejnými neb soukromými korporacemi nebo jinými osobami. Povolení udílí ministerstvo financí jakožto nej vyšší úřad celní správy v dohodě s ministerstvem obchodu a — jde-li o zemědělské výrobky — též s ministerstvem zemědělství pro místa, ve kterých toho zájmy všeobecného styku obchodního a dopravního vyžadují. Povolení může býti uděleno buď na určitou nebo neurčitou dobu s výhradou, že je lze kdykoliv odvolati nebo vypověděti.
Používání a provoz samostatného celního s. upravují se skladištním řádem. Tato s. podléhají celnímu dozoru, jehož náklad hradí správa s. Samostatná celní s. mohou býti též zřizována ve veřejných s-ích zřízených podle zákonných ustanovení o veřejných s-ích (zák. č. 64/1889 ř. z. a zák. čl. XXXVII z r. 1875).
Budovy a prostory, určené za celní s., musí býti tak bezpečné, aby se nedalo zboží z nich tajně vynášeti ani do nich tajně ukládati a aby bylo zabezpečeno proti ohni a vloupání.
Podnikatel veřejného celního s. jest povinen udržovati s. v dobrém stavu, bezpečně je uzavírati (celní úřad má spoluzávěru) a zaříditi je tak, aby bylo zboží zabezpečeno, zejména starati se, aby bylo zabráněno nebezpečí požáru, aby byl oheň, kdyby přes to vznikl, v zárodku utlumen a aby zboží ukládané do s. bylo pojištěno proti požáru a vloupání. Toto pojištění obstará skladištní správa, leč by ukladatel zboží již při jeho ukládání prokázal, že je pojistil sám. Za ztrátu uloženého zboží a za škodu na něm vzniklou ručí podnikatel veřejného celního s. jen v tom případě, zanedbá-li povinnosti nahoře uvedené. Podnikatel neručí však za škody vzešlé vyšší mocí nebo zaviněné majitelem zboží nebo jeho zaměstnanci, nebo za změnu povahy zboží a za úbytek na váze, jenž vznikne vlivy povětrnostními, vadností obalu a pod. Za škody, jež způsobí hmyz, myši, krysy a pod., podnikatel s. neručí, leč by byly zaviněny porušením povinnosti udržovati s. v dobrém stavu. Ručení podnikatelovo počíná vydáním průkazu o převzetí zboží do s. (skladního listu) a může býti uplatňováno jen tenkráte, když ukladatel zboží přihlásí nárok na náhradu ihned, jakmile ztrátu nebo škodu zpozoroval, nejpozději však při výdeji zboží. Rozsah ručení podnikatele samostatného celního s. může býti skladištním řádem rozšířen.
Podnikatel samostatného celního s. jest povinen řádně uschovávati uložené zboží a nesmí ničeho podnikati, čím by se změnil jeho stav. Podnikatel s. i jeho zaměstnanci jsou povinni říditi se pokyny celní správy, danými při výkonu dozoru a při celním řízení. Na žádost celní správy jest podnikatel s. povinen odstraniti ze s. zaměstnance, kteří opětovně porušili povinnosti právě uvedené nebo stali se nespolehlivými s hlediska celního důchodku.
Strana, jež uložila zboží ve veřejném celním s-i, jest povinna dohlížeti a starati se, aby zboží bylo udržováno v dobrém a nezměněném stavu. Se svolením celní správy může strana — řídíc se příslušnými předpisy — zboží uložené ve skladišti za úředního dozoru prohlížeti, přebalovati, děliti, čistiti, doplňovati nebo dolévati, bráti z něho vzorky nebo s ním jinak účelně nakládati, jestliže k tomu stačí místnosti ve s-i, je-li s. k takovým pracím zařízeno a nepřekáží-li nakládání se zbožím skladištnímu provozu.
Celní zboží může býti doplňováno nebo doléváno zbožím z volného oběhu; přidané zboží však nabývá povahy celního zboží.
Za používání veřejného celního s. platí se skladné, stanovené nebo schválené celní správou, před jehož zaplacením nelze vydání zboží požadovati. Podnikatel veřejného celního s. má na uloženém celním zboží zástavní právo do částky skladného. Zboží zadržené nebo zabavené pro celní přestupek jest prosto skladného až do skončení trestního řízení nebo dotud, dokud obviněný nenabude práva volně nakládati se zbožím.
Příjem zboží do veřejného celního s. děje se na návrh strany ukládající zboží, učiněný písemnou prohláškou. Celní úřad potvrdí příjem zboží vydáním druhopisu prohlášky jako skladního listu.
Ztratí-li uložitel skladní list, musí jej dáti soudně umořiti a nemůže před tím požadovati, aby mu zboží bylo vydáno, leč by složil jistotu ve výši ceny zboží.
Celní úřad jest oprávněn pokládati toho, kdo předloží skladní list, za jeho řádného držitele a tudíž za oprávněna nakládati se zbožím podle celních předpisů. Byla-li však celnímu úřadu ohlášena ztráta skladního listu, vydá zboží teprve, až příslušný úřad rozhodne, kdo jest řádným držitelem skladního listu nebo kdo jest oprávněn nakládati se zbožím.
Zboží uložené ve veřejných celních s-ích lze postoupiti jiné osobě postupní listinou.
Z úřední moci může býti nařízeno uložení celního zboží ve veřejném celním s-i:
a) nemůže-li pro určité závady býti přijata celní prohláška zboží;
b) jde-li o zboží zabavené nebo prozatímně uschované pro zajištění celní pohledávky nebo za celního trestního řízení;
c) jestliže soud zabavil zboží před skončením celního řízení nebo jeho vydání zapověděl.
Zboží, jež má býti přijato do celního s., podrobí se zpravidla jen vnější prohlídce; vnitřní prohlídka vykoná se potud, aby se zjistilo, že zboží jest způsobilé k uložení v celním s-i. Nezpůsobilým k tomu jest zboží, jehož uložení by mohlo býti na újmu ostatnímu zboží, jako jedy, zboží snadno zápalné nebo výbušné, silně zapáchající a pod. Takové zboží smí býti přijato jen do skladišť k tomu zvlášť zařízených. K uložení předmětů státního monopolu jest zapotřebí zvláštního povolení ministerstva financí.
Zboží nesmí býti zpravidla uloženo v celních s-ích po dobu delší dvou let, kterážto doba se však po případě zkracuje v důsledku předpisů omezujících dovoz zboží.
Zboží vydá se z celního s. po skončení dalšího celního řízení stranou navrženého, nesmí však býti vydáno, jestliže je soud nebo jiný úřad zabavil nebo jeho vydání zapověděl.
Chce-li strana odebrati zboží ze s., jest povinna předložiti skladní list nebo postupní listinu a zpravidla písemnou prohláškou navrhnouti druh celního řízení (vyčlení, zaznamenání, poukázání k dalšímu celnímu řízení u jiného celního úřadu), jemuž zboží má býti podrobeno. V tomto celním řízení projedná se uložené zboží podle množství a stavu při něm zjištěného. Zjistí-li se však úbytek váhy, který nevznikl přírodním vlivem, nebo přírůstek, který vznikl přírodním vlivem, jest za základ celního řízení vžiti množství zboží zjištěné při jeho příjmu do s. Zboží uložené ve veřejném celním s-i může býti prodáno veřejnou dražbou:
a) jestliže strana nenavrhne ve stanovené skladní lhůtě další celní řízení;
b) dostává-li se zboží nebo je-li obava, že se dostane do takového stavu, ve kterém by nemoklo býti přijato do veřejného celního s., nebo zjistí-li se dodatečně, že zboží pro svou povahu nemělo býti přijato k uložení;
c) nebude-li skladné včas zaplaceno.
Z výtěžku dosaženého dražbou uhradí se především dražební náklady, poté celní pohledávka, dále skladné a ze zbytku ostatní pohledávky. Částka dražebního výtěžku, která zbude, vyplatí se straně, přihlásí-li se oň aspoň do roka, jinak připadne státu.
Nelze-li ani při opětovné dražbě dosáhnouti žádoucího výtěžku, zničí se zboží za celního dozoru nebo celní správa naloží s ním podle své úvahy. Může je darovati dobročinnému ústavu nebo naříditi, aby bylo prodáno z volné ruky nebo aby bylo přetvořeno na zboží clu nepodléhající.
Od dražby může býti vůbec upuštěno a zboží prodáno z volné ruky, má-li cenu tržní nebo bursovní nebo jde-li o zboží, jež se rychle kazí.
Povolení ku provozování samostatného celního s. může býti odvoláno, jestliže podnikatel s. pozbyl důvěry, zejména odsouzením pro jakýkoliv zločin, nebo pro přečin nebo přestupek ze ziskuchtivosti, dopustil-li se celního přestupku nebo upadl-li v konkurs a pod. Vypovězeno může býti povolení se lhůtou tříměsíční nebo podle okolností i kratší, porušil-li podnikatel s. podmínky skladištního řádu, zanikly-li důvody, z nichž celní s. bylo zřízeno a pod.
V soukromém celním skladišti může ukládati zboží jen ten, komu bylo s. povoleno, a osoby, jimž to podnikatel s. se souhlasem celní správy dovolil. Soukromá celní s. mohou býti též zřizována ve veřejných celních s-ích a ve veřejných s-ích zřízených podle zákonných ustanovení o veřejných s-ích.
Soukromá celní s. povoluje ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem obchodu a — pokud jde o zemědělské výrobky — též s ministerstvem zemědělství v sídle celních úřadů obchodníkům, průmyslníkům nebo živnostníkům, kteří vedou řádně obchodní knihy, mají plnou důvěru celní správy a bydlí v místě, ve kterém hodlají s. zříditi, nebo ustanoví osobu tam bydlící za svého zástupce.
Žádost dlužno podati k okrskové celní správě prostřednictvím příslušné obchodní a živnostenské komory. V žádosti jest popsati podrobně s. podle plánu k ní připojeného a udati, hodlá-li v něm žadatel ukládati zboží všeho druhu nebo jen zboží určitého druhu.
Povolení může býti uděleno buď na dobu určitou nebo neurčitou s výhradou, že je lze kdykoliv odvolati nebo vypověděti. V praksi udílí se povolení obyčejně na tři roky, před jichž uplynutím dlužno včas žádati za jeho prodloužení.
Soukromá celní s. podléhají dozoru celní správy, jehož náklad hradí ten, komu s. bylo povoleno.
Při udílení povolení stanoví ministerstvo financí celně právní podmínky skladištní správy, celkem obdobné skladištnímu řádu veřejných celních skladišť.
Poměr podnikatele soukromého celního skladiště k celní správě jest stejný jako poměr podnikatele samostatného celního s. k ní. Také on jest povinen zboží řádně a bezpečně uschovávati, nepodnikati ničeho, čím by se jeho stav mohl změniti, a říditi se pokyny celní správy.
Podnikatel soukromého celního s. může s povolením okrskové celní správy, po případě celního úřadu — jinak za stejných podmínek jako uložitel zboží ve veřejném celním s-i — uskladněné zboží za celního dozoru prohlížeti, přebalovati, děliti, čistiti, doplňovati nebo dolévati, bráti z něho vzorky, učiniti je neupotřebitelným k původnímu účelu nebo s ním jinak účelně nakládati.
Také do soukromého celního s. smí býti zboží přijato jen na návrh učiněný písemnou celní prohláškou, leč by se zboží ukládalo z moci úřední. Podnikatel soukromého celního s. jest však povinen přijmouti do s. zboží ukládané z moci úřední jen tenkráte, byla-li mu tato povinnost uložena v povolení. Jinak platí ustanovení o příjmu celního zboží do veřejných celních skladišť, době uložení a výdeji zboží z nich obdobně i pro soukromá celní s.
Ustanovení o odvolání nebo výpovědi povolení samostatného celního s. platí i pro soukromá celní s.
Sluší poznamenati, že místnosti a místa veřejných dopravních podniků, určená k dočasnému ukládání a projednávání celního zboží jimi dopravovaného, nejsou celními s-i, nýbrž s-i provozními.
František Blažek. V. Svobodná skladiště. A. Svobodná skladiště lihu a cukru. 1. U daně z lihu dlužno rozeznávati soukromá svobodná skladiště lihu a veřejná skladiště lihu. Svobodné skladiště lihu může býti přiznáno na základě § 73 zák. č. 95/1888 ř. z., po případě § 72 zák. čl. XXVIII/1908.
Povolení k zřízení soukromého svobodného skladiště lihu udělí ministerstvo financí do libovolného odvolání jen takovým protokolovaným obchodníkům, kteří vykazují roční obrat (příjem a vydání) nejméně 2000 hl lihu a kteří požívají důvěry finanční správy a vyhovují všeobecným podmínkám požadovaným finanční správou při udílení zvláštních povolení v daňovém oboru.
Ten, komu bylo uděleno povolení ke zřízení svobodného skladiště lihu, jest povinen složití jistotu za daň z lihu uskladněného, jejíž výši určuje pro každé výrobní období ministerstvo financí.
Dále jest povinen podnikatel svobodného skladiště hraditi výlohy spojené s důchodkovým dozorem. Tuto náhradu ustanovuje ministerstvo financí.
Udělení povolení zaniká dobrovolným se jeho zřeknutím, úmrtím podnikatele a konečně úředním odnětím, které může nastati, nevyhověl-li podnikatel jemu uloženým povinnostem a zjistí-li se, že další ponechání uděleného povolení nelze připustili (úpadek, trestní odsouzení, spáchání důchodkového přestupku).
Rafinerie lihu mohou býti prohlášeny za svobodná skladiště lihu za podmínek stanovených v § 75 zákona o dani z lihu č. 95/1888 ř. z. a § 28 prov. nař. k němu č. 130/1899 ř. z., případně § 73 zák. čl. XXVIII z r. 1908.
2. Také u daně z cukru dlužno rozeznávali soukromá a veřejná svobodná skladiště cukru.
Svobodné skladiště cukru může býti zřízeno na základě § 44 zák. č. 97/1888 ř. z., případně zák. čl. XVIII z r. 1899. Také zde udělí povolení ministerstvo financí do libovolného odvolání jen protokolovaným obchodníkům, kteří prokáží roční obrat (příjem a vydání) nejméně 3000 metr. centů cukru. Ostatní náležitosti jsou obdobné jako u svobodných skladišť lihu.
Veřejná svobodná skladiště cukru mohou býti přiznána na základě zák. č. 64/1889 ř. z. Na Slovensku a v Podkarpatské Kusí jest tato instituce upravena ustanovením §§ 434—439 uherského obchodního zákona (zák. čl. XXXVII z r. 1875).
Jan Martinec.
B. Svobodná skladiště vína. Podle zákona o všeobecné dani nápojové č. 533/1919 Sb. může výrobce nebo obchodník vínem ohlásili provozování výroby nebo obchodu ve velkém, t. j. vyráběli nebo ukládali víno bez zaplacení daně ve svých, místnostech a daň z tohoto vína jest pak zaplacena odběratelem při převzetí zásilky. Jelikož tato výhoda neplatí pro uzavřená území s potravní daní na čáře, bylo v zákoně o potravní dani na čáře č. 264/1920 Sb. pamatováno na podobnou instituci zvanou svobodná skladiště vína, do něhož jest dovoleno dopravovali víno bez zapravení potravní daně na čáře. Povolení ke zřízení svobodného skladiště udílí ministerstvo financí podle svého volného uvážení protokolovaným firmám, které požívají důvěry finanční správy a jichž roční obrat vína činil dohromady nejméně 5000 hl a z toho aspoň 2500 hl do míst ležících mimo území potravní daně. Majitel svobodného skladiště musí vésti zápisy o příjmu a vydání a každou zásilku vína, vyvezenou z území potravní daně, která na tomto území nepodléhá dani, musí ohlásili u úřadu potravní daně na čáře. Zásilky vína, které jsou určeny pro území potravní daně, musí býti rovněž ohlášeny a mimo to daň zaplacena dříve, než víno ze svobodného skladiště se vydá. Jinak platí pro svobodné skladiště předpisy zákona o všeobecné dani nápojové. Povolení svobodného skladiště může býti odňato, jestliže firma porušila předpisy, i když by nešlo o zkrácení daně. V takovém případě musí firma veškeré zásoby vína zdanili.
Jaroslav Blatenský.

Citace:

Fr. Oberpfalcer: Vyznání na mučidlech. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1937, svazek/ročník 76, číslo/sešit 6., s. 393-394.