NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 2

Č. 10356.

Pojištění nemocenské: * Ve sporech o nemocenské pojištění zaměstnanců, uvedených v zákoně č. 117/26, platí co do lhůty a místa k podání opravných prostředků z výměrů nositelů pojištění předpisy zákona č. 221/24.
(Nález ze dne 18. února 1933 č. 2724.)
Prejudikatura: Boh. A 10299/33.
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v K. proti okresnímu úřadu v Kraslicích (za zúč. firmu B. a F. v K. adv. Dr. Erich Schicketanz z Prahy) o nemocenské pojištění.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro vadnost řízení.
Důvody: Okresní nemocenská pojišťovna v K. předepsala platebním výměrem z 9. července 1929 firmě B. et F. v K. za období od 27. května do 30. června 1929 nemocenské pojistné příspěvky 23 Kč 23 h za zaměstnance Heřmana D., ač v době od 7. června do 16. června 1929 byl zaměstnavatelkou pro nemoc odhlášen.
Odvolání, jež z tohoto výměru podala jmenovaná firma, vyhověl okresní úřad v Kraslicích nař. rozhodnutím a zrušil napadený výměr pojišťovny, pokud za zmíněné období pro Heřmana D. předepsal pojistné příspěvky, poněvadž pojistná povinnost onemocněním zanikla.
Na toto rozhodnutí podala stížnost okresní nemocenská pojišťovna v K., v níž namítá především, že nař. rozhodnutí je vadné i nezákonné, poněvadž žal. úřad, ačkoli stěžující si strana, předkládajíc odvolání zaměstnavatelky, navrhovala jeho odmítnutí pro zmeškání odvolací lhůty § 239/5 zák. č. 221/24, rozhodl ve věci a neodůvodnil, proč nepřihlédl k tomu, že odvolání bylo podáno opožděně.
O této námitce uvážil nss toto:
Jak z povahy věci, tak i z positivní normy § 78 odst. 1 vl. nař. č. 8/28 plyne povinnost správního úřadu, aby dříve než o opravném prostředku věcně rozhoduje, zkoumal, zdali jsou dány předpoklady pro jeho instanční jurisdikci, zejména též, je-li snad opravný prostředek nepřípustný pro překročení zákonné lhůty odvolací. V daném případě stěžující si pojišťovna již ve zprávě, kterou předkládala okresnímu úřadu odvolání zaměstnavatelky, domáhala se toho, aby toto odvolání bylo odmítnuto jako opožděné, uvádějíc a dokládajíc, že platební výměr pojišťovny odvoláním napadený, byl straně doručen 16. července 1929, odvolání došlo však k pojišťovně až dne 12. srpna 1929, tedy po uplynutí 15denní odvolací lhůty § 239 odst. 5 zák. č. 221/24 ve znění zák. č. 184/28. Z nař. rozhodnutí, jež na tento přednes stěžující si strany nereagovalo, není zjevno, zdali úřad otázkou přípustnosti odvolání se vůbec nezabýval, anebo zdali stanovisko pojišťovny měl za nesprávné buďsi proto, poněvadž zjistil, že strana podala opravný prostředek ve lhůtě, či proto, poněvadž měl překročení 15denní lhůty za právně bezvýznamné. Namítaný nedostatek odůvodnění bylo by ovšem lze uznati za podstatnou vadu řízení jen, kdyby okolnosti, stížností tvrzené, byly právně relevantní.
Z nař. rozhodnutí není zřejmo, podle kterého zákonného předpisu úřad případ posuzoval, zda aplikoval naň jen zákon o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří z 9. října 1924 č. 221 Sb. (ve znění zák. z 8. listopadu 1928 č. 184 Sb.), či zákon o nemocenském pojištění pensijních pojištěnců z 1. července 1926 č. 117 Sb. a zdali zjišťoval předpoklady pro použití tohoto či onoho zákona. Kdyby šlo o případ cit. zák. č. 221/24, nemůže býti pochybnosti o tom, že jest posuzovati včasnost opravného prostředku proti výměru nemocenské pojišťovny podle norem tohoto zákona, tedy i § 239 odst. 5.
Stěžující si pojišťovna však během správního řízení hájila stanovisko, že u Heřmana D. jde o nemocenské pojištění podle zák. č. 117/26. Kom- petenční předpis pro takovéto spory má zákon č. 117/26 v § 1, jenž stanoví: »Pro zaměstnance podrobené pojištění podle právních předpisů o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců, čítajíc v to i osoby u pensijních ústavů skutečně pojištěné ...., zůstávají v platnosti ustanovení §§ 1—10, 13, 19—38 a 41 odst. 1 zák. z 30. března 1888, č. 33 ř. z. .... i přes 30. červen 1926. Jinak vztahují se i na tyto osoby ustanovení zákona z 9. října 1924 č. 221 Sb.
Zde cit. § 41 odst. 1 nem. zák. č. 33/1888 stanoví jedině, že spory mezi zaměstnavateli a okresní nemocenskou pokladnou o povinnosti k placení příspěvků .... rozhodují ve všech případech dohlédací úřady, t. j. politické úřady, uvedené v § 19 téhož zák., jenž byl rovněž zachován v platnosti pro pojištění podle zák. č. 117/26. Bližší modality pro uplatňování nároků pojišťovny na pojistné příspěvky a pro opravné řízení ne- stanoví žádný z předpisů v cit. § 1 zák. č. 117/26 zachovaných v platnosti, třeba proto tuto mezeru vzhledem k poslední větě cit. § 1 vyplniti ustanoveními zák. č. 221/24, zejména jeho ustanovením § 189 o výměrech nositelů pojištění a § 239 o opravném řízení. Jest tedy i rozhodnutí a opa- tření nemocenských pojišťoven ve věcech pojištění osob podle zák. č. 117/26, určená zájemníkům (stranám) doručiti písemně výměrem, platí i tu pravidlo § 189 odst. 4, že výměr musí obsahovati poučení o opravných prostředcích, že nesprávné poučení nemůže býti straně na újmu, a že, nebylo-li dáno poučení vůbec a výměru nebylo odporováno do 6 měsíců ode dne doručení, stává se výměr pravoplatným, a konečně i § 239 odst. 5 (ve znění zák. č. 184/28), stanovící 15denní lhůtu odvolací a jako místo, kde odvolání jest podati, nemocenskou pojišťovnu, proti jejímuž výměru směřuje.
Je-li tomu tak, jsou ovšem shora uvedené okolnosti stížností uplatňované pro posouzení včasnosti opravného prostředku zaměstnavatelky právně relevantní a je proto podstatnou vadou řízení, když žal. úřad ve směru této námitky rozhodné okolnosti nezjistil a nehodnotil. Nezbylo proto než zrušiti nař. rozhodnutí podle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 10356. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 499-501.