Č. 679.

Administrativní řízení: Pro obce neplatí předpis § 3 zák. ze dne 12. května 1896 č. 101 ř. z. stran poučení o prostředcích opravných. Nesprávné poučení k rozhodnutí obce připojené neomlouvá opožděnost prostředku opravného, i když byl podán ve lhůtě v poučení udané.
(Nález ze dne 24. ledna 1921 č. 626.)
Věc: Karel M. v Kolíně proti okresní správě politické tamtéž o zabrání bytu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Proti zabíracímu nálezu bytové komise v Kolíně ze dne 2. září 1920, stěžovateli dle obsahu jeho odporu dne 3. září 1920 doručenému, podal stěžovatel dne 16. září 1920 odpor, tvrdě, že podává odpor tento v dané mu lhůtě čtrnáctidenní. Odpor stěžovatelův byl rozhodnutím okresní správy politické v Kolíně z 2. října 1920 číslo 47924 D zamítnut pro zmeškání lhůty k podání odporu stanovené.
O stížnosti do tohoto nálezu podané uvážil nejvyšší správní soud
takto:
Stížnost doznává sice zmeškání zákonné lhůty, tvrdí však, že zabírací nález obsahoval nesprávné poučení, že proto stěžovatel, podav odpor v dané lhůtě, lhůty nezmeškal a že žalovaný úřad měl dle §u 3, odst. 2 zákona z 12. května 1896 č. 101 ř. z. zabírací nález zrušiti.
Stížnost jest bezdůvodná, ježto obce a jejich bytové komise nejsou
úřady politické, na které citovaný zákon jediné se vztahuje.
Ježto pak v § 3, odst. 1 jen politickým úřadům v §u 1 cit. zák. vyjmenovaným uložena jest povinnost připojiti poučení o opravných prostředcích, a ježto pro obec, nechť jest činna v kterémkoli oboru působnosti, podobné ustanovení dáno není, nemůže strana z nesprávného poučení o opravných prostředcích vyvozovati pro sebe žádných nároků, nýbrž bylo její věcí, postarati se o to, aby její opravný prostředek podán byl ve lhůtě stanovené zákonem řádně vyhlášeným.
Analogického použití ustanovení §u 3, odst. 2 cit. zák. z roku 1896 nemůže se však strana dovolávati, ježto jde o ustanovení výjimečné, dané toliko pro státní úřady politické, které na úřady zcela jiné soustavy správní nelze rozšiřovati.
Ježto tedy nesprávné poučení, stranou vytýkané, zmeškanou lhůtu k podání odporu zásadně prodloužiti nemůže, slušelo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou, aniž bylo třeba zkoumati, zda poučení stěžovateli dané vskutku bylo nesprávné, či jde-li snad o pouhou nezřetelnost ve vyhotovení nálezu, která při náležité pozornosti nebyla by vůbec mohla stěžovatele uvésti v omyl v příčině lhůty úřadem naznačené.

Citace:

č. 679. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 132-133.