NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 1

Č. 9887.

Řízení před nss-em: Jak má správní úřad postupovati, prováděje nález nss-u, kterým rozhodnutí jeho bylo zrušeno podle § 6 zák. o ss?
(Nález ze dne 11. května 1932 č. 5923.) — Č. 9887 —
Věc: Obec H. (adv. Dr. Vil. Klauber z Teplic) proti báňskému hejtmanství v Praze (Ing. a JUDr. Leopold Gadringer, za zúč. stranu adv. Dr. Max Pauker z Ústí n. L.) o ochranné pásmo pro obecní vodovod.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud se jím rekursní rozhodnutí báňského hejtmanství, zrušené nálezem Boh. A 7837/29 a dále ochranná opatření, stanovená výměrem revírního báňského úřadu z 31. července 1925, prohlašují za bezpředmětná, zrušuje se pro nezákonnost. V ostatních bodech zamítá se stížnost pro bezdůvodnost.
Důvody: Zdejším nálezem Boh. A 7837/29 bylo ke stížnosti České obchodní společnosti, akc. spol. v Ú., pro vadnost řízení zrušeno rozhodnutí báňského hejtmanství v Praze ze 17. ledna 1927 v příčině ochranných opatření proti účinkům dolování, stanovených ve prospěch vodovodu obce H. V důsledku zrušovacího nálezu toho vydalo báňské hejtmanství v dohodě se zemským úřadem rozhodnutí z 2. listopadu 1929, proti němuž podala nyní stížnost obec H. Je proto třeba především načrtnouti právní situaci vytvořenou uvedeným nálezem, a to tím spíše, ježto nynější stížnost se nálezu tohoto opětovně dovolává.
Nálezem tímto bylo ke stížnosti horního podniku České obchodní společnosti pro vadnost řízení zrušeno rozhodnutí báňského hejtmanství ze 17. ledna 1927, jímž byl potvrzen výměr revírního úřadu o ustanovení provisorního ochranného obvodu pro zachycování vod napájejících vodovod obce H. Vada řízení zdejším nálezem vytknutá záležela jednak v tom, že báňské hejtmanství přeneslo se bez jakéhokoliv odůvodnění přes důkaz (předložení vrstevnicového plánu) nabídnutý a předložený horním podnikatelstvím, jímž mělo býti dokázáno, že stanovení provisorního ochranného obvodu jest zbytečné. Další vadu řízení nalezl nss v tom, že báňské hejtmanství vázalo ražení chodbic a šachet v ochranném obvodu na předchozí povolení revírního úřadu, ač nemělo pro toto své opatření oporu ve znaleckém posudku a ani samo je odborně neodůvodnilo. — Uváživ, že výrok o útratách řízení v tehdejším rozhodnutí báňského hejtmanství obsažený a stížností rovněž v odpor vzatý, jeví se předčasným, dokud, ve věci hlavní nebylo konečné rozhodnutí vydáno, rozhodnutí toto však podle toho, co bylo řečeno, slušelo vydati teprve po odstranění právě zmíněných vad procesních, zrušil nss zároveň také i výrok o rozvrhu útrat řízení.
Aby vyhovělo řečenému nálezu, mělo tedy žal. báňské hejtmanství odstraniti obě procesní vady nss-em vytknuté a pak nově rozhodnouti o útratách řízení. Ježto pak obě procesní vady, které nss pozastavil, týkaly se toliko obsahu rozhodnutí tehdy naříkaného, zejména obsahu jeho důvodů rozhodovacích, nikoliv však řízení, jež rozhodnutí tomuto předcházelo, není v cit. nálezu nic řečeno o tom, zdali a do jaké míry vyžadují šetření, na základě nichž rozhodnutí bylo vydáno, nějakého doplnění. Báňské hejtmanství bylo povinno své rozhodovací důvody v naznačených směrech doplniti a nebylo zapotřebí konaná šetření doplňovati, — Č. 9887 —
jestliže šetření tato, pokud se týče úřední znalosti žal. úřadu, poskytovala dostatečný podklad, aby vytknuté mezery rozhodovacích důvodů mohly býti vyplněny. Jen tehdy, kdyby doplnění rozhodovacích důvodů, nálezem požadované, bylo podmíněno dalším šetřením, bylo by ovšem báňské hejtmanství musilo takováto další šetření provésti.
Báňské hejtmanství nastoupilo však jinou cestu. Reagovalo na výtku procesních vad vyslovenou nss-em nejprve tím, že ve výměru z 19. dubna 1929, označeném jako »předběžné vyřízení«, jež podle svědectví spisů bylo všem zúčastněným stranám a také obci H. doručeno, předeslavši příslušné body rozhodovacích důvodů soudního nálezu, ad 1. »připustilo«, že v odůvodnění rozhodnutí zrušeného nss-em nebylo výslovně uvedeno, »že porub v přímé blízkosti rozhraní vod by mohl zmíněné rozhraní posunouti na úkor zachycení vod, a že z tohoto důvodu je tudíž nutno přidržeti se hranic ochranného území, jak je navrhli znalci«, kdežto ad 2. dodalo odůvodnění následovní: »Potřeba raziti chodby a vyhloubiti šachtice, sloužící těžbě, jízdě, větrání nebo zkoumání uložení vrstev, v tomto území není naléhavou, dokud není dovolen porub. Nadloží není tak mocné, aby byla rozptýlena obava, že průlom chodby nezasáhne za jistých okolností i vrstvy vodonosné. Aby se předešlo ztrátě vod, musily by býti šachtice vybudovány vodotěsně.« Báňské hejtmanství prohlásilo dále v právě uvedeném »předběžném vyřízení«, že obě zmíněné vady procesní týkají se »jen okolností, jež dalšího věcného objasnění nepotřebují«, bylo však nicméně ochotno provésti dodatečné šetření, kdyby si toho zúčastněné strany přály. Jinak báňské hejtmanství přislíbilo, že své rozhodnutí, zrušené nss-em, s doplňky svrchu naznačenými znovu vydá.
Když však poté Česká obchodní společnost sice navrhla doplňky šetření, ale následovním podáním z 26. srpna 1929 požádala za vyřízení věci s tím, že zamýšlí započíti v dotčeném území s porubem, vydalo báňské hejtmanství výměr, jejž obec H. nyní béře v odpor. V tomto výměru odkazuje se sice nejprve na »předběžné vyřízení« z 19. dubna 1929 a na doplňky někdejších rozhodovacích důvodů v něm naznačené, ale ihned po té »vzhledem k situaci změněné prohlášením horního podnikatelstva« se prohlašuje, že nyní musí na místo provisorních ustanovení výměru revírního úřadu nastoupiti ustanovení definitivní, čímž stalo se rekursní rozhodnutí, nss-em zrušené, až na bod týkající se útrat dosavadního řízení, bezpředmětným. Navazujíc na tuto motivaci, »rozhoduje« báňské hejtmanství »o rekursech České obchodní společnosti a obce H. proti výnosu revírního úřadu z 31. července 1925 znovu«, a to následovně: »Jelikož podle podání České obchodní společnosti z 26. srpna 1929 je třeba definitivních zabezpečovacích opatření, jsou příslušná ustanovení rekursního výnosu bezpředmětná a báňský revírní úřad . . . . nechť po provedeném šetření vydá nové rozhodnutí.« Zároveň rozhodlo pak báňské hejtmanství o otázce útrat předchozího řízení shodně se svým původním rozhodnutím (rozvrh útrat řízení na obec a zúčastněné horní podniky). — Č. 9887 —
Proti tomuto výměru báňského hejtmanství podána jest stížnost obce H. Námitky stížnosti lze shrnouti takto: I. Žal. úřad, nedbaje soudního zrušovacího nálezu, opomenul konati nová šetření. K šetřením těmto měli býti vzhledem k otázce útrat přibráni všichni čtyři účastníci provedeného řízení, zejména dvě další na věci súčastněná podnikatelstva horní. II. Odepřevši meritorně rozhodnouti o zmíněných rekursech proti výnosu revírního úřadu báňského z r. 1925 a prohlásivši za bezpředmětná ustanovení ve výnosu tomto obsažená, poškodilo žal. báňské hejtmanství stěžující si obec v jejím nabytém právu na provisorní zabezpečovací opatření a zbavilo ji v mezičasí až do stanovení definitivních opatření zabezpečovacích všeliké ochrany jejího vodovodu. III. Žal. úřad zahájil stanovení definitivních zabezpečovacích opatření předčasně, nedbaje svých vlastních, v rozhodnutí ze 17. ledna 1927 o tom daných pokynů, a porušil při tom zákonný pořad instanční, chopiv se věci místo zákonné instance prvé. IV. Útraty provedeného řízení byly na stěžující si obec neprávem jednou polovicí uvaleny, neboť jakmile byl uznán provisorní ochranný pilíř odůvodněným, měla býti obec placení útrat zproštěna.
Zkoumaje tyto námitky stížnosti, dospěl nss k následovním výsledkům:
ad I. Námitka tato spočívá zřejmě na nesprávném čtení zdejšího nálezu, neboť, jak již svrchu bylo pověděno, bylo rozhodnutí báňského hejtmanství z r. 1927 zrušeno nikoliv pro neúplnost šetření, jež tomuto rozhodnutí předcházelo, nýbrž pro neúplnost důvodů rozhodovacích. Mezery v důvodech rozhodovacích shledané nss-em však žal. úřad věcně vyplnil, odkázav ve svém nyní nař. rozhodnutí na své »předběžné vyřízení«, aniž ovšem své rozhodnutí z r. 1927 formálně nově vydal. Pokud tedy stížnost vytýká, že v rozporu se zdejším nálezem nebyla provedena doplňovací šetření, jest bezdůvodná, nehledě ani k tomu, že st-lka ve svém podání na revírní úřad z 29. května 1929, odpovídajíc na úřední dotaz, dalších šetření výslovně se vzdala. Za tohoto stavu věci odpadá bližší zkoumání, zdali a do jaké míry jest stěžující si obec vůbec legitimována dožadovati se šetření, jež za daného stavu věci mohla by býti toliko v zájmu její odpůrkyně, takže opominutí těchto šetření nemohlo se dotýkati právní sféry dnešní st-lky.
ad II. Výnosem revírního úřadu z r. 1925 bylo ve prospěch stěžující si obce stanoveno provisorní zabezpečovací opatření, které bylo rozhodnutím báňského hejtmanství z r. 1927 potvrzeno. Zdejším nálezem bylo toto rozhodnutí ke stížnosti druhé strany zrušeno pro vady řízení, přesněji pro neúplnost rozhodovacích důvodů. Rozhodnutím nyní naříkaným žal. úřad, místo aby své, v rozhodovacích důvodech doplněné rozhodnutí znovu vydal, prohlásil jak toto rozhodnutí samo, tak i bezpečnostní opatření revírním úřadem stanovená a žal. úřadem původně potvrzená za bezpředmětná. Právní situace takto vytvořená je tedy ta, že jednak není vydáno instanční rozhodnutí o rekursech proti výnosu revírního — Č. 9887 —
úřadu z r. 1925, jednak že ustanovení prozatímních zabezpečovacích opatření jest prohlášeno bezpředmětným. Prohlášení toto nemůže přes jeho právnicky nepřesnou formulaci býti chápáno jinak, nežli že prozatímní zabezpečovací opatření se zbavuje účinnosti. Dlužno tedy uvážiti, zdali byl dán právní důvod, který by tento postup žal. úřadu mohl ospravedlniti. Důvod takový nelze především nalézti v tom, že rozhodnutí báňského hejtmanství z r. 1927 bylo zdejším nálezem zrušeno. Neboť z kasace pro neúplnost důvodů rozhodovacích plynula pro žal. úřad povinnost, aby podle § 6 zák. o ss procesní vady vytknuté nss-em odstranil a vydal rozhodnutí nové, jež by za dané situace bylo musilo věcně souhlasiti s rozhodnutím, zdejším nálezem zrušeným. Může tedy jíti již jen o okolnost, kterou žal. úřad v nyní nař. rozhodnutí uvádí, t. j. že nastala nutnost učiniti definitivní opatření zabezpečovací. Ve zdejším nálezu bylo podrobně vyloženo, že horně-policejní opatření jsou kdykoliv změnitelna podle toho, vyjde-li najevo, že jsou buďsi nedostatečná nebo příliš přísná nebo dokonce vůbec postradatelná. Z toho plyne, že horně-policejní opatření zabezpečovací může zásadně býti nahraženo opatřením novým, které pak vstoupí na místo opatření dřívějšího, jež danou situací bylo předstiženo. Neplyne však z toho, že stanovené opatření může již tehdy býti zbaveno účinnosti, když se sice objeví potřeba nového, změněné situaci vyhovujícího opatření, když však za tímto účelem prozatím teprve zahájena byla šetření, kdežto nové opatření zatím ještě učiněno nebylo. Žal. úřad zdá se však býti náhledu opačného, kdyžtě (provisorní) zabezpečovací opatření, jednou již stanovené, zbavuje účinnosti, aniž současně stanovil opatření nové (definitivní). Praktický výsledek tohoto úředního postupu je ten, že dokud nebude pravoplatně stanoveno definitivní opatření zabezpečovací, bude vodovod stěžující si obce bez horně-policejní ochrany. Takovýto stav nelze však nazvati stavem právním, nýbrž sluší v něm spatřovati, — ježto obci přísluší právní nárok na potřebnou horněpolicejní ochranu (srov. Boh. A 1160/22, 5825/26 a j.), — i nezákonné zkrácení subj. práva stěžující si obce, a to tím spíše, ježto báňské úřady samy již v zásadě uznaly, že obecní vodovod ochrany potřebuje. I kdyby tedy mohlo býti pochybným, zdali st-lka jakožto zúčastněná strana předchozího právního sporu má právní nárok na to, aby žal. úřad, když jeho rozhodnutí z r. 1927 bylo nss-em ke stížnosti její odpůrkyně zrušeno, vydal rozhodnutí nové, není pochybností, že st-lka může se i před nss-em brániti proti tomu, že zabezpečovací opatření v jejím prospěchu stanovené bylo, byť jen prozatímně, zbaveno účinnosti.
Zúčastněnou stranou dnešního sporu bylo proti stižnému bodu právě projednávanému uplatňováno, že st-lka jest uspokojena. Zúčastněná strana poukázala na výnos báňského hejtmanství z 23. ledna 1930, v němž se praví, »že dosavadní provisorní ustanovení sluší dodržovati tak dlouho, dokud nevstoupí v platnost nová ustanovení definitivní.« Tímto prohlášením bylo by ovšem rozhodnutí, které jest nyní vzato v odpor, velmi podstatně pozměněno, ovšem jen tehdy, kdyby prohlášení toto mohlo býti uznáno za dodatek, jímž se nař. rozhodnutí formálně — Č. 9887 —
doplňuje. Tomu však brání jak znění dovolaného výnosu, tak i stav spisů, neboť cit. výnos byl vydán toliko stěžující si obci, nikoliv však také hornímu podnikatelstvu a s účinkem proti tomuto, takže o zastavení soudního řízení pro uspokojení nebylo by lze mluviti, i kdyby žal. úřad se své strany byl podal průkaz o uspokojení st-lky (§ 44 zák. o ss), což se však rovněž nestalo, ježto žal. úřad svým zástupcem při veř. ústním líčení výslovně prohlásil, že uspokojení st-lky neuplatňuje.
ad III. Vznášejíc námitku, že žal. úřad, zahajuje řízení za účelem stanovení definitivních opatření bezpečnostních, vázán byl na své vlastní pokyny v té příčině dané, dostává se stížnost do rozporu s právním názorem, vysloveným ve zdejším nálezu, v němž byla z policejní povahy hornických opatření bezpečnostních vyvoděna zásada, že úřad horní jest oprávněn nově zakročiti horně-policejními prostředky, kdykoliv má důvod považovati policejní opatření dříve již učiněná za nedostačující. Nedá se však popříti, že zahájení porubu v dotčeném území, jejž podnikatelka hor. úřadu ohlásila a na nějž při předchozích opatřeních bezpečnostních nebyl ještě vzat zřetel, jest velmi závažným důvodem, aby byla zahájena šetření za účelem určení nových opatření zabezpečovacích. Zcela bezdůvodnou, ne-li svévolnou jest pak námitka, že žal. úřad neoprávněně uchopil se záležitosti této na místě prvé, po zákonu k tomu příslušné stolice, neboť v nař. rozhodnutí jest zcela jasně řečeno, že jest to báňský úřad revírní, který, až provede potřebná šetření, má nové rozhodnutí vydati.
ad IV. Rozvrh útrat řízení, jež předcházelo stanovení provisorního opatření zabezpečovacího, jednak na stěžující si obec, jednak na zúčastněné podniky horní se strany druhé, stal se již výnosem revírního úřadu báňského z r. 1925 a byl rozhodnutím báňského hejtmanství ze 17. ledna 1927 v plném obsahu potvrzen. St-lka nepodala ani proti výnosu I. stolice prostředku opravného, ani si nestěžovala k nss na rozhodnutí báňského hejtmanství jakožto stolice druhé a poslední. Jest tedy se svými opravnými prostředky proti výroku, jímž se jí podíl na útratách ukládá, dávno prekludována. Je sice pravda, že nss ke stížnosti st-lčiny odpůrkyně ono rozhodnutí báňského hejtmanství z procesních důvodů, již opětovně zmíněných, zrušil, a to i pokud se týkalo výroku o útratách řízení, avšak touto kasací, která byla vyslovena ve prospěch odpůrkyně dnešní st-lky, nemůže dávno uhaslé stižné právo obce oživnouti; neboť účelem správně-soudní revise není, aby procesní práva strany, jež následkem jejího vlastního chování zanikla, znovu oživla a aby umožněno bylo nové projednávání právních záležitostí jednou již konečně vyřízených. Uvalení jedné polovice řečených útrat řízení na stěžující si obec bylo však již výnosem úřadu revírního z r. 1925, jenž obcí v odpor vzat nebyl, s konečnou platností vysloveno.
Z výkladů těchto jest zřejmo, že stížnosti bylo lze vyhověti toliko v bodu svrchu pod č. II. projednaném, kdežto po všech ostatních stránkách slušelo stížnost pro bezdůvodnost zamítnouti.

Citace:

č. 9887. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 936-941.