Domovské právo. — Donucovací pracovny a polepšovny.

Donucovací pracovny a polepšovny.

Donucovací pr-y (robotárny) jsou ústavy určené k zadržení a nápravě antisociálních živlů. Pl-y pak slouží ústavní polepšovací (ochranné) výchově osob mladistvých. Ústavy obojího druhu jsou známy jak bývalému právu rakouskému, tak i uherskému. Jejich právní základy a organisace jsou však na území platnosti toho i onoho práva podstatně různé.

1. Na území Čech, Moravy a Slezska

spočívají donucovací pr-y i polepšovny nyní na zákonech č. 89 a 90/1885 ř. z. a na nař. č. 106/1885 ř. z. Zák. č. 90/1885 ř. z. vyhrazuje četná ustanovení zákonodárství zemskému; k vydání takových zákonů však u nás nedošlo a nebude proto o těchto ustanoveních dále řeč.
V pr-ě smějí býti zadrženy osoby odsouzené pro přestupky §§ 1-6 zák. č. 89/1885 ř. z. (potulku, žebrotu, štítění se práce, porušení policejního dozoru, příživnictví prostituce) nebo pro přestupek § 3 zák. č. 108/1873 ř. z. (vystavování vysvědčení za účelem žebroty!), u nichž soud v rozsudku vyslovil přípustnost zadržení v pr-ě. Při odsouzení pro jiné trestné činy, zejména přestupky zák. č. 241/1922 Sb., pokud se ovšem nesbíhají s uvedenými již trestnými činy, je odkázání do pr-y dosud vyloučeno (plen. víd. tr. 993, Váž. tr. 1690). Bližších směrnic pro to, kdy se má užíti tohoto opatření, zákon soudu neposkytuje. Avšak z jeho účelu a podstaty třeba dovozovati, že se tak má státi u osob práce se štítících, které třeba soustavné práci a pořádnému životu navykati (Finger, jinak Váž. tr. 2544). Vedle toho bude ovšem soudu také dbáti, aby opatření toho neužíval zbytečně u osob, které pro trvalé překážky, o nichž bude ještě řeč, nemohou býti podle zákona do ústavu přijaty, jakož i ohledně cizinců, kteří nemohou býti podle výnosu min. vn. z 22. 12. 1889, č. 22738, rovněž do zdejších ústavů přijati. Jinak soud omezen není a nevyžaduje se zejména, aby šlo o osobu zpětilou neb aby žalobce toto opatření přímo navrhoval (víd. tr. 3837). Proti soudnímu výroku, jímž byla vyslovena přípustnost zadržení v pr-ě, i proti tomu, že takový výrok učiněn nebyl, je opravným prostředkem odvolání; v případech ovšem, když by je vyslovil sborový soud u překročení své trestní pravomoci, zmateční stížnost (plen. víd. tr. 1746).
Soud vyslovuje toliko přípustnost zadržení v pr-ě. Rozhodnouti o tom, má-li k zadržení skutečně dojíti, přísluší zvláštní komisi, zřízené u zemské politické správy. Soud zašle proto bez průtahu politickému (státně policejnímu) úřadu, v jehož obvodě má své sídlo, opis trestního listu vyznače v něm nápadným způsobem svůj výrok o přípustnosti zadržení v pr-ě. Zároveň připojí i případné listiny o státní a domovské příslušnosti odsouzeného a nález vězeňského lékaře o způsobilosti odsouzeného k zadržení v ústavě (§ 5 nař. č. 198/1922 Sb.). Dojde-li k odsouzení podmíněnému, což je arci u osob tohoto druhu téměř nepraktické, je tím odložen i výkon tohoto rozhodnutí (§ 5 zák. č. 562/1919 Sb.) a tudíž i rozhodování politického úřadu. Komisi u zemské politické správy předsedá její president nebo jeho náměstek, členy jsou referent zemské politické správy a zástupce zemského výboru. Komise má rozhodnouti bez odkladu, nejdéle do čtyř Donucovací pracovny a polepšovny.
neděl. Rozhoduje s konečnou platností. K zajištění výkonu jejího rozhodnutí může soud odsouzeného i po výkonu trestu zadržeti ještě čtyři neděle ve vazbě, ačli ovšem zemská politická správa nenařídí jeho propuštění dříve. Komise je při svém rozhodování omezena jen potud, že z přijetí do pr-y jsou podle zákona vyloučeny osoby nezpůsobilé k lehčím pracím, duševně choré, blbé a pomatené, stižené nakažlivými neduhy nebo chorobami, pokud nejsou vyléčeny, a osoby těhotné a kojící. Jinak mohou býti přijati všichni státní příslušníci bez ohledu na svou domovskou příslušnost a bude se komise říditi při svém rozhodování jen účelností tohoto opatření v konkrétním případě a možností osobu umístiti. Osoby přijaté do pr-y umístí se zpravidla v ústavu země, na jejímž území byly odsouzeny. Avšak země, do níž odsouzený přísluší domovským právem, může žádati, aby káranec byl odkázán do jejího vlastního ústavu. V případě pak, že by v některé zemi nebylo ústavů nebo byly přeplněny, mohou býti káranci sice odkázáni do ústavu jiné země; má-li však býti káranec odkázán do ústavu jiné země, než do které přísluší domovským právem, je k tomu potřebí souhlasu země jeho domovské příslušnosti.
Zadržení v pr-ě nesmí trvati déle než tři roky. Polepší-li se káranec dříve, může býti propuštěn i dříve. Dojde-li však k propuštění před uplynutím dvou let, je propuštění podmíněné a ukáže-li se později — a to nejpozději do uplynutí doby tří let, počítané od počátku zadržení v pr-ě (Finger) —, že se káranec nepolepšil, může býti zadržen v ústavu ještě na dobu zbývající do celkové doby tří let. O propuštění a opětném zadržení podmíněně propuštěného rozhoduje rovněž komise u zemské politické správy, a to opět s konečnou platností.
Osoby mladší osmnácti let nemohou býti umístěny v pr-ě, nýbrž jen v pl-ě nebo ve zvláštním, jen pro ně určeném oddělení pr-y. Okruh osob, které mohou býti v pl-ě zadrženy, je však širší. Především mohou tam býti odkázány mladistvé osoby ve věku 14-18 let, jež by jinak bylo odkázati do pr-y. Dále může býti vyslovena přípustnost zadržení v pl-ě 1. trestním soudem ohledně nedospělých ve věku 10 až 14 let, kteří se dopustili činu, který se u dospělých trestá jako zločin (přestupku nedospělých), podle § 269-272 tr. z., 2. bezpečnostním úřadem, zakročuje-li ohledně nedospělců, kteří se dopustili přečinu nebo přestupku (§ 273 tr. z.), a shledá-li, že nedospělý je úplně zanedbán a nelze nalézti jiného prostředku k řádné výchově nebo dozoru na něj. Do pl-y mohou býti dále přijaty na návrh zákonného zástupce a se souhlasem poručenského (opatrovnického) soudu k pl. v-ě i jiné děti a osoby mladistvé. Konečně mohou býti vykonávány v pl-ě za bližších podmínek určených nař. č. 46/1914 Věst. sprav. i tresty na svobodě, uložené chovancům pl-y nebo jiným nedospělým osobám.
V pl-ách má se chovancům dostati mravní výchovy a výcviku v nějakém zaměstnání, přiměřeném jejich schopnostem a účelném pro jejich budoucí život. Zadržení v pl-ě trvá neurčitou dobu, pokud toho vyžaduje účel tohoto opatření, nejdéle však do 20. roku věku chovancova. Jinak platí o pl-ách totéž, co bylo řečeno shora o pr-ách.
Pr-y i pl-y jsou ústavy zemské a země jsou povinny postarati se o zřízení jich v počtu přiměřeném stavu veřejné bezpečnosti. Několik zemí může se veřejnoprávní dohodou spojití ke zřízení společného ústavu. Stát přispívá podle nutnosti a účelnosti ke zřízení ústavů. Veškeré ostatní náklady, zejména též náklady na udržování a správu ústavu a opatření káranců (chovanců) nese země. Může však žádati, aby jí země, do níž přísluší chovanec domovským právem, nahradila náklady na něj podle denní sazby schválené zemskou politickou správou. Jde o poměr veřejného práva. Náklady na opatření káranců (chovanců) může země dobývati na nich samých neb na osobách povinných k jejich výživě. Pr-y a pl-y jsou zřízeny v Praze, Pardubicích, Kostomlatech, Opatovicích n. L., Králíkách, Brně (mor.-slezská), Šumperku, Znojmě, Uh. Hradišti, Boskovicích, Mohelnici, Novém Jičíně a Albrechticích. Zpravidla jsou pr-y a pl-y ústavy samostatnými a bývají specialisovány podle pohlaví, věku a národnosti chovanců. Vyskytují se však i ústavy, které takto specialisovány nejsou. Podle zemských rozpočtů na r. 1927 počítá se v těchto ústavech s průměrným celkovým stavem 2000 káranců a chovanců. Statuty a domácí řády ústavů musí býti schváleny státní správou a obsahovati zejména podrobná ustanovení o způsobu zaměstnání a třídění káranců (chovanců), jakož i o tom, za jakých kautel smějí býti vysíláni k venkovským pracím mimo ústav. Kárná Donucovací pracovny a polepšovny.
pravomoc v ústavech je upravena nař. 6. 173/1860 ř. z. se změnami plynoucími ze zák. č. 131/1867 ř. z. Ustanovení správce ústavu vyžaduje schválení státní správy. Veškerá práva vyhrazená státní správě přísluší vykonávati zemské politické správě, které i jinak náleží vrchní dozor na tyto ústavy. Vedle pl-en jsou i jiné veřejné (městské) a soukromé ústavy, zejména ústavy zemských komisí pro péči o mládež, určeny ochranné výchově mladistvých osob a mohou býti se svolením státní správy, pokud není v zemi o zvláštní pl-y postaráno, mladistvé osoby umístěny i v ústavech soukromých. Nápravě prostitutek mají sloužiti zvláštní státní ústavy (§ 15 zák. č. 241/1922 Sb.); zatím zřízeny nebyly a stát omezuje se na podporu soukromých ústavů tomuto účelu sloužících.
Zadržení v pl-ě jest svou povahou opatřením výchovným, zadržení v pr-ě opatřením zabezpečovacím, považuje se však v praxi za vedlejší trest. Zákonné lhůty, po které trvají následky, které zákon spojuje s odsouzením, počínají se proto u těchto osob (pokud ovšem následky takové vůbec nastávají) teprve propuštěním z ústavu. Osoby zadržené v pr-ách jsou vyloučeny z volebního práva do obcí (§ 3 zák. č. 75/1919 Sb.) a ze zápisu do stálých voličských seznamů (§ 3 zák. č. 663/1919 Sb.).

2. Na Slovensku a Podkarpatské Rusi

třeba rozlišovati mezi pr-mi a polepšovacími ústavy. Jejich právní základy jsou tu různé.
Pr-y, spočívající na zák. čl. XXI/1913, druží se tu ke státním trestnicím, podléhajíce správě a dozoru ministerstva spravedlnosti. Do pr-y odkazuje zde trestní soud přímo, bez dalšího rozhodování správních úřadů, osoby, které, ač práce schopné a odkázané na výdělkovou činnost, práce se štítí, se potulují nebo jinak zahálčivě žijí, dále osoby živící se veřejně zapovězenou hazardní hrou, osoby vykořišťující po živnostensku vášeň, lehkomyslnost, nezkušenost nebo rozumovou slabost jiných a příživníky prostitutek (§ 2—4 cit. zák.). V těchto případech může soud místo trestu odkázati odsouzeného do pr-y, a jde-li o provinilce, který do dvou let po odpykání posledního trestu za takový trestný čin je zpětilý, má tak učiniti, leda by se dalo důvodně souditi, že pachatel odpykav si trest, povede řádný život. Kromě toho může býti trestním soudem do pr-y po odpykání trestu odkázán každý, kdo byl odsouzen pro zločin nebo přečin proti životu, tělesné bezpečnosti, mravnosti nebo majetku aspoň k tříměsíčnímu trestu na svobodě, souvisí-li zločin nebo přečin se zahálčivým způsobem jeho života. V těchto případech může býti z nařízení soudu vykonán v pr-ě i trest vězení. Při svém rozhodováni je soud omezen jen potud, že do pr-y nemůže odkázati osobu mladší 18 let neb osobu, jejíž duševní stav není normální; jinak užije tohoto opatření vždy, považuje-li je za nutné, aby odsouzený byl navykán pořádnému způsobu života a vychováván k práci. Proti soudnímu výroku jsou tytéž opravné prostředky jako proti výroku o trestu.
Postarati se o výkon soudního rozhodnutí přísluší státnímu zástupci. Zadržení v pr-ě trvá neurčitou dobu, nejméně však rok a nejdéle pět let. Trest na svobodě vykonávaný v pr-ě se do této doby nevčítá. Po uplynutí jednoho roku může býti káranec propuštěn na svobodu, když se polepšil a je pro něho zajištěna přiměřená práce. Po pěti letech musí býti propuštěn. Propuštění je však vždy podmíněné. O podmíněném propuštění rozhodne dozorčí úřad, na jehož rozhodnutí může si káranec, státní zástupce a ředitel ústavu s odkladným účinkem stěžovati k ministru spravedlnosti. Osoba podmíněně propuštěná je povinna vésti řádný život, zdržovati se na místě určeném jí dozorčím úřadem a podléhá dozoru tohoto úřadu. Vede-li propuštěný ve zkušebné době jednoho roku pořádný život, stane se propuštění definitivním. Jinak může, a při těžších poklescích má soud naříditi opětovné zadržení v pr-ě, které trvá opět nejméně rok, nejdéle pět let. Osoby, u nichž během zadržení v pr-ě vyjde na jevo, že nejsou duševně normální nebo že jsou k práci nezpůsobilé, mají býti z ústavu propuštěny. Předchází-li zadržení v pr-ě výkon trestu, je podmíněné propuštění z trestu vyloučeno.
Pro pr-y mají býti zřízeny zvláštní ústavy. Takové ústavy u nás zřízeny nejsou. Ministr spravedlnosti je však zmocněn určiti za pr-u některou trestnici, soudní věznici nebo jinou způsobilou budovu neb oddělenou část takového ústavu nebo budovy. Pro nedostatek místa v soudních trestnicích a věznicích bylo i tohoto zmocnění využito teprve výnosem č. 14/1927 Věst. sprav. Do té doby byli káranci ze Slovenska a Podkarpatské Rusi dodáváni do robotáren moravských. Nyní je určeno Donucovací pracovny a polepšovny.
za pr-u pro muže zvláštní oddělení trestnice ilavské, za pr-u pro ženy zvláštní oddělení sedriální věznice nitranské. Zařízení a řád pr-y byly upraveny podle zákonného zmocnění nař. uh. 6. 62000/1916 sprav. (změněno a přizpůsobeno nynějším poměrům výnosem min. sprav. z 1. 6. 1927, č.. 21171). Při každé pr-ě je zřízen 5—10členný dozorčí úřad, jehož členové jsou jmenováni ministrem sprav. na tři léta ze soudců, státních zástupců, policejních úředníků, osob pr-u řídících a jiných způsobilých osob. Podrobná organisace a jednací řád dozorčích úřadů jsou upraveny uvedeným již nařízením ministerstva spravedlnosti. Dozorčímu úřadu připadají podle něho důležité funkce, zejména rozhoduje o propuštění káranců.
Polepšovací výchova (pl. v.) dětí a mladistvých osob, pokud se vykonává v ústavech, spočívá na Slovensku a Podkarpatské Rusi především na novele k trestnímu zákonu zák. čl. XXXVI/1908, na zákonu o soudnictví nad mládeží zák. čl. VII/1913, na zák. čl. VIII/1901 o státních dětských domovech, zák. čl. XXI/1901 o péči o děti starší sedmi let odkázané na veřejnou podporu a konečně na § 264 zák. čl. XX/1877 o věcech poručenských a opatrovnických. K provedení těchto zákonů byla vydána četná a obsáhlá nařízení ministerstva vnitra a spravedlnosti, z nichž jako nejdůležitější třeba uvésti: č. 27200/1909 sprav., č. 56000/1913 sprav., č. 60000/1907 vn., č. 212000/1913 vn.
Pl. v. může býti nařízena:
1. soudem proti osobám, které se dopustily trestného činu ve věku od 12 do 18 let (mladiství), bez rozdílu, zda jim tento trestný čin může býti přičítán čili nic, jsou-li ve svém dosavadním okolí vydány mravní zkáze nebo hrozí-li jim zpustnutí nebo jeví-li se pl. v. z jiného důvodu nutnou pro jejich rozumový nebo mravní vývoj. Jako výchovné opatření může býti pl. v. nařízena místo trestu, v těžších případech i vedle trestu jako výchova dodatečná. Jde-li o přestupek, náležející do působnosti správních úřadů jako policejních soudů, a považuje-li správní úřad za nutné nařízení pl. v-y, postoupí věc příslušnému soudu, který ji může naříditi i v těchto případech;
2. poručenským úřadem ohledně osob, které se dopustily trestného činu před dokonaným 12. rokem svého věku (děti), je-li dítě ve svém okolí vydáno nebezpečí mravní zkázy nebo počíná jeviti známky zpustnutí.
Kromě toho může žádati s doporučením poručenského úřadu otec, zákonný zástupce nebo se svolením otce neb zákonného zástupce kterýkoli úřad, spolek nebo osoba soukromá, aby byly v pl-ě umístěny děti a mladistvé osoby, které sice nespáchaly trestný čin, jsou však ve svém dosavadním okolí vydány mravní zkáze nebo počínají jeviti známky zpustnutí.
Pl. v. vykonává se ve státních pl-ách nebo v soukromých ústavech, ministerstvem spravedlnosti schválených. V případech, kdy pl. v. nebyla nařízena soudem, má se vykonávati především ve státních dětských domovech. Nemůže-li však nezletilec pro svou úplnou mravní zkaženost býti v takovém domově umístěn nebo v něm zůstati, nebo překročil-li věk 15 let, do kterého mohou býti děti ve státních dětských domovech umístěny, má býti dodán do pl-y.
Na Slovensku a Podkarpatské Rusi je toliko jediná státní pl., totiž ústav Komenského v Košicích. Jeho organisace je upravena nař. č. 609/1919 Sb. Do ústavu přijímají se pouze českoslovenští státní příslušníci mužského pohlaví ve věku do 18 let. Koncem r. 1925 bylo jich v ústavě 316. Pro ženy není ústavu a jsou dodávány na základě dohody s moravským zemským správním výborem podle výnosu min. sprav. z 26. 2. 1921, č. 2997, do zemských ústavů moravských. Státní dětské domovy, ve správě ministerstva sociální péče, jsou zřízeny v Košicích, Rim. Sobotě a Mukačevu. Podle výnosu min. sprav. z 28. 12. 1923, č. 55646, nelze v nich však umístiti dětí mravně vadných neb ohrožených.
Náklady pl. v-y ve státní pl-ě má nahraditi chovanec neb osoby povinné k jeho výživě a výchově. Ministr spravedlnosti může však tuto náhradu v uvážení hodných případech úplně nebo částečně prominouti. Náklady pl. v-y ve státních dětských domovech nese, pokud jde o děti do sedmi let, stát; pokud jde o děti starší, zakládá je stát na účet domovské obce. Za děti příslušné do obcí finančně slabých a placem neschopných nese však stát náklady definitivně.
Pl. v. trvá neurčitou dobu, nesmí však býti prodloužena přes 21. rok chovancova věku. Její výkon nařizuje ministr spravedlnosti. Po nejméně jednoročním pobytu v ústavě může ministr spravedlnosti Donucovací pracovny a polepšovny. — Dopravní osvědčení.
propustiti chovance podmíněně na svobodu. Chová-li se propuštěný dvě léta bezvadně, je propuštění definitivní. Jinak může, nedosáhl-li ještě 21 let, býti nařízeno, aby se podrobil další pl. v-ě. Organisaci ústavů a výkon pl. v-y upravují podrobně nař. uh. č. 27200 a 27400/1919 sprav.

3. Reformní snahy.

Dosavadní právní úprava instituce zadržení v pr-ách a pl-ách nevyhovuje jednak pro omezenou možnost užití tohoto opatření, jednak pro nedostatek ústavů.
Zvláště pokud jde o ochrannou výchovu mládeže mravně vadné, nutno zákonem připustiti co nejširší možnost jejího užití, odstupňovati ochrannou výchovu ve výchovu rodinnou a ústavní a postarati se o její finanční zabezpečení. To si kladou za úkol připravované osnovy zákonů o trestním soudnictví nad mládeží a o ochranné výchově.
Avšak i pokud jde o nápravu živlů antisociálních a ochranu společnosti před nimi, nutno rozšířiti okruh osob, které mohou býti takové výchově dospělých podrobeny a tudíž v pr-ách zadrženy. To bude úkolem reformy trestního práva (viz přípravné osnovy trestního a přestupkového zákona).

Literatura.

Dr. A. Tůma: „Právní základy sociální péče o mládež v republice Československé", Praha 1925; "Soupis zařízení sociální péče o mládež v republice československé", vydalo min. soc. péče, Praha 1925; A. Finger: „Das Strafrecht", 1., 3. vyd., Berlín 1912; V. Leitmaier: „Österr. Gefangniskunde", Vídeň 1890; F. Machula: „Odevzdání do donucovacích pracoven". Právník r. 66.
Otto Scholz.

Citace:

Z řízení sporného a exekučního.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1914, svazek/ročník 23, číslo/sešit 6, s. 294-299.