NPD documents search: Váž. tr., 17 (1935)

Čís. 5360.

Přečin podle § 14, čís. 1 zák. na ochr. rep. byl spáchán »před více lidmi" jen tehdy, stalo-li se tak aspoň před třemi osobami.
(Rozh. ze dne 11. září 1935, Zm II 52/35.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost obžalované do rozsudku krajského soudu v Opavě ze dne 5. listopadu 1934, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou přečinem rušení obecného míru podle § 14, čís. 1 zákona na ochranu republiky, podle § 290 tr. ř. však zrušil z moci úřední rozsudek ve výroku o vině jakož i ve výroku o trestu a ve výrocích s tím souvisících a zprostil obžalovanou podle § 259, čís. 2 tr. ř. obžaloby.
Z důvodů:
Nejvyšší jako zrušovací soud se přesvědčil při vyřizování zmateční stížnosti, že bylo zákona nesprávně použito v neprospěch obžalované.
Obžalovaná byla uznána vinnou přečinem podle § 14, čís. 1 zákona na ochranu republiky, jehož se podle rozsudkového výroku dopustila tím, že dne 20. srpna 1934 v P. před více lidmi pozdravem »Heil Hitler« pobuřovala proti ústavní jednotnosti státu a jeho demokraticko-republikánské formě. Rozsudek zjišťuje, že obžalovaná pronesla uvedeného dne závadný výrok na československém celním úřadě v P. přede dvěma tam přítomnými úředníky. Nalézací soud vykládá nesprávně pojem »před více lidmi«, maje za to, že stačí již přítomnost dvou osob, ač zákon na ochranu republiky rozlišuje přesně pojem »dvou osob« od pojmu »více osob« (viz § 11, čís. 1 cit. zákona), takže přečin podle § 14, čís. 1 zákona na ochranu republiky byl spáchán před více lidmi jen tehdy, stalo-li se tak aspoň před třemi osobami. Je nerozhodno, že rozsudek v důvodech na dovoděnou úmyslnosti činu a vědomí obžalované o jeho významu zjišťuje, že obžalovaná i jindy používala závadného pozdravu, neboť za základ nutno vžiti jen čin, pro který rozsudek obžalovanou uznává vinnou v mezích obžaloby, jež se omezila jen na případ ze dne 20. srpna 1934 a při hlavním přelíčení na jiné případy nebyla rozšířena. Bylo proto za použití ustanovení § 290 tr. ř. rozhodnouti tak, jak se stalo.

Citace:

čís. 5375. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1936, svazek/ročník 17, s. 367-368.