NPD documents search: Váž. tr., 17 (1935)

Čís. 9587.

Nejde o zmatečnost podle § 477 čís. 9 c. ř. s., vynechal-li procesní soud přehlédnutím v rozsudkovém výroku usnesení o zamítnutí procesních námitek, nýbrž jde jen o »patrnou nesprávnost«, již lze kdykoliv opraviti (§ 419 cřs.).
Učiněn-li v odvolání návrh na zrušení rozsudku pro zmatečnost, nestačí to ke zrušení rozsudku i pro vadnost řízení ve věci.
(Rozh. ze dne 31. ledna 1930, R I 45/30.)
Proti žalobě vznesl žalovaný námitku věcné a místní nepříslušnosti. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby a vyvrátil námitku nepříslušnosti v důvodech, nepojal však rozhodnutí o ní do výroku. Žalovaný uplatňoval v odvolání zmatek podle § 477 čís, 9 c. ř. s., ježto prvý soud nepojal rozhodnutí o námitce věcné a místní nepříslušnosti do rozsudku, dále nesprávné posouzení věci po stránce právní, kusost řízení, rozpor ve spisech a se spisy a posléze nesprávné posouzení po stránce věcné a nesprávné hodnocení důkazů a navrhl, by napadený rozsudek po případném doplnění byl změněn v ten smysl, že se žaloba pro věcnou nepříslušnost odmítá, po případě by rozsudek pro zmatečnost byl zrušen a soudu prvé stolice bylo uloženo, by znovu rozhodl. Odvolací soud odvolání opřené o důvod zmatečnosti zamítl, ohledně zamítnutí námitky věcné nepříslušnosti odmítl. Důvody: Zmatečnost rozsudku spatřuje odvolatelka v tom, že ve výroku napadeného rozsudku chybí rozhodnutí o námitkách věcné a místní nepříslušnosti, což prý je zmatečnosti podle § 477 čís. 9 csř. Důvodu toho tu není, neboť vada ta byla dodatečně napravena opravou rozsudku tím, že procesní soud prvé stolice rozsudečný nález podle § 419 poslední odstavec c. ř. s. k příkazu odvolacího soudu, převzav vynechané usnesení do výroku, opravil. Odvolatelka zabývá se sice v odvolání také věcně rozsudkem, vytýkajíc kusosr řízení, ježto procesní soud pominul důkaz potvrzenkami a výslechem stran o tom, že žalovaná strana zažalovanou pohledávku zaplatila k rukám zástupce žalobkyně uvedeného na účtu, a že soud ani nezjistil, že skutečně k převzetí zboží žalovanou stranou došlo. Avšak v odvolacím návrhu kromě zrušení rozsudku pro zmatečnost žalovaná žádala, by žaloba byla odmítnuta pro věcnou nepříslušnost a dovozuje, že bylo žalobu pro věcnou nepříslušnost proto odmítnouti, ježto nebylo mezi stranami kontokorentního poměru a nelze proto jednotlivé účty ve smyslu § 55 j. n. sečítati, přesahují-li 5000 Kč. Žalovaná strana však přehlíží, že podle § 45 j. n. rozhodnutí sborového soudu první stolice o jeho předmětné příslušnosti nemohou býti napadena proto, že pro právní věc odůvodněna jest příslušnost okresního soudu. Usnesení, jímž sborový soud zamítl námitku věcné příslušnosti, jest tedy neodporovatelným a, ježto odvolací návrh směřuje jen proti věcné příslušnosti, bylo odvolání podle § 471/2 a 474 cřs. odmítnouti.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Žalovaná firma opověděla při prvním roku a provedla v odpovědi na žalobu námitku věcné i místní nepříslušnosti dovolaného krajského soudu. Tento soud se při ústním jednání s oběma námitkami zabýval a i v důvodech rozsudku vyložil, proč je pokládá za neoprávněné, tedy proč se pokládá za příslušná, ale vynechal ve výroku rozsudku usnesení o tom, že námitky zamítá (§ 261 prvý odstavec c. ř. s.). Mylně uplatňovala žalovaná firma v odvolání a mylně uplatňuje v rekursu, že prý opomenutí prvního soudu založilo zmatečnost podle § 477 čís. 9 c. ř. s., která prý nemohla býti napravena tím, že odvolací soud nařídil doplnění výroku. Řečený důvod zmatečnosti jest splněn jen tehdy, když rozsudek t. j. nález rozsudkový sám sobě odporuje, když nejsou uvedeny důvody pro rozhodnutí, nebo když jsou sice důvody uvedeny, ale znění rozsudku je tak nedostatečné, že jej nelze bezpečně přezkoumati. V souzeném případě se nic takového nestalo, nýbrž procesní soud přehlédnutím vynechal v rozsudkovém výroku usnesení o zamítnutí procesních námitek, kterážto »patrná nesprávnost« mohla býti kdykoliv podle § 419 c. ř. s. opravena, třebas na příkaz vyššího soudu, což se také stalo. Správně tedy poukázal odvolací soud na předpis § 419 c. ř. s. Tím jest vyřízen ve příčině zmatečnosti rekurs, kterýž jest podle plenárního usnesení čís. 7671 sb. n. s. přípustný, ale není oprávněný. Žalovaná strana napadla v odvolání také důvody rozsudku krajského soudu, podle nichž nevyhověl námitce předmětné nepříslušnosti. Správně poukázal odvolací soud na předpis § 45 prvý odstavec j. n., podle něhož nelze napadati rozhodnutí sborového soudu o jeho předmětné příslušnosti z důvodu, že jest příslušným okresní soud. Právem tedy odmítl odvolání v tomto směru. Správně posléze odvolací soud vyslovil, že žalovaná firma, uplatnivši také důvod kusosti řízení, neučinila příslušný odvolací návrh, tomuto důvodu odpovídající a neučinila vůbec návrh ve věci. Odvolací návrh zněl doslovně: »račiž napadený, rozsudek po případném doplnění změniti v ten smysl, že se žaloba pro věcnou nepříslušnost odmítá, po případě rozsudek pro zmatečnost zrušiti a uložiti soudu první stolice, by znovu rozhodl« — načež následuje jen ještě útratový návrh. První návrh odpovídá uplatněné námitce věcné nepříslušnosti, druhý návrh uplatněné výtce zmatečnosti, ale ve věci chybí jakýkoliv návrh. Odvolací návrh a odvolací důvody jsou podstatnými kusy odvolacího spisu, jimiž strana sama určuje směr a rozsah přezkumné činnosti odvolacího soudu, neboť tento přezkoumává rozsudek prvního soudu jen v mezích odvolacích návrhů (§§ 462, prvý odstavec, 466 a 497 cřs.) určených a vysvětlených blíže odvolacími důvody (§ 467 čís. 3 cřs.). Nedostatek v tom neb onom směru má v zápětí odmítnutí odvolání (§ 471 čís. 3 a 474 druhý odstavec c. ř. s.). Odvolací návrh musí vyplývati logicky z uplatněných odvolacích důvodů. Marně se snaží stěžovatelka extensivním výkladem teprve v rekursu, že, učinila-li návrh na zrušení rozsudku pro zmatečnost, stačilo to ke zrušení rozsudku také pro vadnost řízení ve věci (§ 496 c. ř. s.). Ale v tom je na omylu, neboť sama omezila návrh na zrušení rozsudku jen pro zmatečnost, vynechavši návrh na zrušení rozsudku pro neúplnost řízení, kteréžto opomenutí nebylo lze již napraviti (§ 483 c. ř. s.), ano se o odvolání nekonalo ústní jednání (§ 471 c. ř. s.), a an soud sám nemůže chybící návrh za stranu doplniti. Proto poukazuje stěžovatelka nepřípadně na rozhodnutí čís. 5432 sb. n. s., kde návrh byl, ale nebyl správný (navrhováno zrušení místo změny).

Citace:

Rozhodnutí č. 2553. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 726-729.