Čís. 1580.

Zkoumaje, zda jsou tu »důležité důvody«, by byly znovu uspořádány majetkové poměry manželů (320/1919 sb.), má soud přihlížeti k majetkovým a výdělečným poměrům obou manželů.
(Rozh. ze dne 28. března 1922, Rv I 708/21.)
Žalobu rozloučené manželky na manžela o zvýšení měsíčního vyživovacího příspěvku z 20 K, jenž stanoven byl smírem z roku 1916, na 400 K, procesní soud prvé stolice zamítl. Odvolací soud jí vyhověl potud, že zvýšil vyživovací příspěvek o měsíčních 102 K, ježto se zlepšily služební příjmy žalovaného. Co do ostatního požadovaného peníze zamítl žalobu hlavně proto, že žalovanému jest vyživovati 4 člennou rodinu.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvodу:
Právem stěžuje si žalovaný do rozsudku druhé stolice z důvodu nesprávného právního posouzení případu. Dle § 19 zákona ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n. zůstávají i po vyslovené rozluce v platnosti ujednání stran i rozhodnutí soudní, učiněná podle §§ 106 a 108 obč. zák. Z důležitých důvodů může kterýkoli z rozloučených manželu žádati za nové spořádání majetkových poměrů pořadem práva. Za takový duležitý důvod pokládá odvolací soud případ, že se změní poměry manželovy tou měrou, kterou nebylo lze předvídati a která by smír byla jinak utvářila, kdyby ji bylo bývalo lze předvídati. Odvolací soud přihlíží pouze ku změně majetkových poměrů na straně žalovaného, pomíjeje úplně změny poměrů těch na straně žalobkyně. Pro právní názor, že zlepšení majetkových, pokud se týče výdělečných poměrů manželky nutno s hlediska § 19 manž. zák. nechati nepovšimnuto, neposkytuje toto zákonné ustanovení nižádné opory. Dovozovati tento právní názor ze zásady § 91 obč. zák., dle níž pro manželovu vyživovací povinnost jsou majetkové poměry manželky bez významu, není případným, poněvadž úprava nároků příslušejících rozvedené manželce byla již dohodou stran, pokud se týče soudcovským výrokem provedena, takže v případě § 19 manž. zák. nejedná se již o vyřešení této otázky, nýbrž o to, by z důvodů slušnosti podstatně změněné poměry nebyly pro jednoho manžela nezaslouženou výhrou a pro druhého nezaslouženým trestem, by hospodářsky slabší strana neklesla pod tíhou podstatně změněných poměrů, ač druhou stranou bez jejího ohrožení muže býti zachráněna. Měl-li, jak odvolací soud zjišťuje, žalovaný roku 1916 ročního příjmu 1840 K a má-li nyní příjmu 18 763 Kč 98 h, zvýšil se jeho příjem desetkráte. Měla-li žalobkyně roku 1916 měsíčního příjmu jako dělnice 50 K a příspěvek od manžela 20 K = 70 K a má-li nyní na mzdě měsíční příjem 997 Kč a 20 Kč = 1017 Kč, zvýšil se její příjem od roku 1916 14½kráte, takže ona samojediná má ročního příjmu 12 104 Kč. Bývalý manžel její musí z příjmů 18 763 Kč 98 h zaplatiti jí 240 Kč a ze zbytku 18 523 Kč 98 h musí živiti sebe a čtyři dítky, takže připadá na každého z nich 3704 Kč 79 h, kdežto v roku 1916 z jeho tehdejšího příjmu 1840 K připadlo na něho a každé dítě po 364. Z toho zjevno, že majetkové poměry manželky se zlepšily více než o polovici proti příjmům manželovým. Byť tedy i od té doby drahota stoupla, postihuje pětičlennou rodinu tíže, než-li jednotlivce, a není proto oprávněným tvrzení žalobkyně, že jsou zde důležité důvody pro žalobkyni, žádati nové uspořádání vzájemných majetkových poměrů.

Citace:

č. 1580. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 319-320.