Č. 780.

Horní právo: * Od lhůt odvolacích proti rozhodnutím horních úřadů nelze odčítati dny poštovní dopravy.
(Nález ze dne 22. března 1921 č. 3411.)
Prejudikatura: srovn. nálezy č. 102, 171 a j.
Věc: Firma C. B. v Chodově proti ministerstvu veřejných prací v Praze (zast. min. radou Drem Bohd. Rudlem) o trestní nález.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Trestní nález báňského hejtmanství v Praze ze dne 14. března 1920 č. 1076 byl doručen stěžovatelce dne 23. března 1920. Rekurs proti tomuto nálezu podaný došel na úřad první stolice teprve dne 23. dubna 1920 a byl rozhodnutím ministerstva veřejných prací v Praze ze dne 25. května 1920 čís. 23337 zamítnut po rozumu § 231 hor. zák. pro opoždění, poněvadž byl u báňského hejtmanství v Praze podán až 31. den, tedy po uplynutí 30denní zákonné lhůty rekursní. O stížnosti, čelící proti tomuto rozhodnutí, uvážil nejvyšší správní soud toto:
Nejvyšší správní soud v četných svých nálezech, na jejichž odůvodněni se dle § 44 jed. řádu poukazuje (srov. ku př. nález ze dne 10. května 1919 č. 2210 — Boh. č. 102) zaujal stanovisko, že dny poštovní dopravy lze odpočítati od zákonité preklusivní lhůty jenom tehdy, bylo-li to pro dotyčný obor veřejného práva v zákoně výslovně stanoveno.
Horní zákon ze dne 23. května 1854 č. 146 ř. z. nemá takového ustanovení a jeho § 231 stanoví naopak, že rekurs proti rozhodnutím horních úřadů musí býti podán do 30 dnů po doručení u první stolice. Dle této normy je rekurs včasně podán jen tehdy, když je v zákonné lhůtě rekursní příslušné podací instanci doručen.
Hledíc k tomuto předpisu horního zákona je tedy rekurs stěžovatelčin do trestního nálezu báňského hejtmanství v Praze, jenž k báňskému hejtmanství došel, jak je nesporno, až 31. den po doručení nálezu, podán opožděně.
Stěžovatelka dovozuje ovšem, že rekurs odevzdala v zákonné lhůtě rekursní poště, a že tedy podání jeho stalo se v čas, poněvadž dle ustanovení § 1 zák. ze dne 12. května 1896 č. 101 ř. z. dny poštovní dopravy nevčítají se do lhůty určené zákonem pro opravný prostředek. Její argumentace, že řízení před horními úřady je řízením před úřady politickými, a že v důsledku toho mají ustanovení zákona ze dne 12. května 1896 č. 101 ř. z. plný průchod také v řízení před horními úřady, je však pochybená.
Organisace politických úřadů je upravena zákonem ze dne 19. května 1868 č. 44 ř. z. Za účelem vykonávání zákona horního a k tomu cíli, aby bylo dohlíženo na hory se stanoviska národohospodářského, byly zřízeny zvláštní úřady horní, jichž organisace spočívá na zákonu ze dne 21. července 1871 čís. 77 ř. z. Základy vnější i vnitřní organisace obou těchto správních úřadů jsou různé — jde tu o dvě odlišné a samostatné kategorie orgánů veřejné správy.
Horní zákon ze dne 23. května 1854 č. 146 ř. z. liší také pro obor horního práva přesně kompetenci politických úřadů na straně jedné a kompetenci horních úřadů na straně druhé (srov. ku př. §§ 25, 27, 28, 79, 81, 101, 107 atd.).
Trestní řízení o všech přestupcích a nález o nich ve věcech horních jsou ve smyslu § 228 hor. zák. přikázány pravomoci horních úřadů a to v prvé stolici podle předpisu § 4, čís. 16 zákona ze dne 21. června 1871 č. 77 ř. z. báňským hejtmanstvím.
Zákon ze dne 12. května 1896 č. 101 ř. z. upravuje však jen řízení před politickými úřady a nelze ho proto podle úvah výše uvedených vztahovati na řízení před horními úřady, a tedy ani na trestní řízení o přestupcích horního zákona.
Za tohoto stavu věci je naříkané rozhodnutí, když rekurs stěžovatelčin do trestního nálezu báňského hejtmanství v Praze ze dne 14. března 1920 č. 1076 zamítá s hlediska § 231 hor. zák. pro opoždění, v souhlasu se zákonem a slušelo proto stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

Redakci byly zaslány knihy.. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1921, svazek/ročník 2, s. 458-458.