Obec, která má své veřejné jatky, úrazovému pojištění podléhající, také ve své správě, má oproti všem dělníkům v jatkách pracujícím postavení podnikatelky závodu dle § 11. úraz. zák. a jest povinna k náhradě škody úrazem vzniklé jen dle §§ 45. a 46. úraz. zák.
Žalobce R. S., který zaměstnán byl co řeznický pomocník u J. St., řezníka v Přerově, stahoval dne 7. července 1911 v nových městských jatkách přerovských zabitého býka, zavěšeného na vytahovadle, při čemž lano vytahovadla se vysmeklo ze svorky a býk se železnými rameny spadl částečně naň a přimáčkl ho k zemi. Žalobce utrpěl tím těžké poranění na pravé noze a na hrudníku a stal se na delší dobu k práci a výdělku nezpůsobilým. Žalobce podal proto, ačkoliv byl pojištěn u Úrazové pojišťovny dělnické proti úrazům, v tomto svém povolání utrpěným, a ačkoliv byl následkem tohoto úrazu po 6 týdnů na útraty nemocenské pokladny řeznického společenstva léčen a v nemoci podporován, na obec přerovskou, jakožto majitelku městských jatek, zodpovědnou prý za to, aby zařízení jateční, v nich se nalézající a řezníky používaná, tak fungovala, aby z toho nikomu škoda nevzešla, žalobu na náhradu škody jemu tímto úrazem vzešlé, žádaje zvláště náhradu výloh léčebních per 100 K, ušlého výdělku za 3 měsíce po úrazu per 372 K 84 h, výdělku, který mu dále ujde, v měsíčních rentách po 140 K a bolestného per 2000 K.
V procesu, který o této žalobě z dohody sporných stran dle §. 104. jur. n. prováděn byl u c. k. okresního soudu v Přerově a k němuž přistoupila na opověď této rozepře ze strany žalované obce strojírna, která strojní zařízení do městských jatek přerovských dodala, jakožto vedlejší intervenientka, odsoudil řečený soud žalovanou obec k náhradě zažalované škody, zmírniv pouze některé obnosy a zamítnuv nárok na náhradu výloh léčebních. Týž zjistil, že úraz žalobcův povstal následkem uvolnění šroubů vytahovadla, svorky a lano v nich svírajících, které nastalo již v době zmontování vytahovadla, do dne úrazu teprve dvakrát použitého, a uznal, že se obec přerovská dopustila zavinění dle §§. 1297. a 1325. obč. zák. tím, že jednak při převzetí onoho vytahovadla nepočínala si s patřičnou obezřetností, jednak nedohlédla, aby její zřízenci, v jatkách zaměstnaní, stav vytahovadla patřičně kontrolovali. Námitku žalované obce, že žaloba jest neodůvodněna, ježto žalobce pojištěn byl u Úrazové pojišťovny dělnické, která mu však dosud úrazové renty nevyměřila, procesní soud zamítl s tím odůvodněním, že se předpisů §§. 45.—47. úraz. zák. v tomto případě použíti nedá.
Na odvolání žalované obce změnil krajský soud v O., jakožto soud odvolací, tento rozsudek, zamítl žalobu úplně a odsoudil žalobce k náhradě útrat sporu v obou stolicích žalované obci a útrat v prvé stolici, vzešlých též zmíněné vedlejší intervenientce, a to v podstatě z těchto důvodů:
Odvolání žalované obce jeví se býti odůvodněným a to pro nesprávné právní posouzení věci.
Při osobách, které úrazovému pojištění podléhají, řídí se právo požadovati náhradu škody za úraz utrpěný pří provozování podniku, k úrazovému pojištění povinného, výlučně předpisy úrazového zákona ze dne 28. prosince 1887, č. 1. ex 1888 říš. zák., jimiž i předpisy obč. zák. podstatně změněny byly. Vyplývá to zřejmě z nadpisu i obsahu §§. 45.—47. úraz. zák., v nichž se upravuje ručení podnikatelů i třetích osob za škodu úrazy vzešlou a v nichž se výslovně stanoví, kdy se při úrazech předpisů obě. zákona a ostatních, již stávajících zákonných ustanovení použíti může.
Již prvý soud zjistil, že žalující R. S. byl v den úrazu, o nějž se zde jedná, dělníkem úrazovému pojištění dělnickému podléhajícím a u Úrazové pojišťovny dělnické skutečně pojištěným a že úraz utrpěl při provozování svého povolání, úrazovému pojištění podřaděného. Jest tudíž přítomný spor posuzovati dle předpisů §§. 45.-47. úraz. zák. Pokud prvý soud vyslovil, že zde předpisů §. 46. ani §. 47. úraz. zák. použíti nelze, jest náhled jeho mylný a vším právem jest žalovanou v odvolání potírán s tím doložením, že prvý soud ani nezjistil resp. neposoudil otázky, v jakém právním poměru nalézá se žalovaná obec ke službodárci žalobcovu J. St.
Není především pochybnosti o tom, že žalovaná obec, není-li v tomto případě podnikatelkou závodu úrazovému pojištění podléhajícího ve smyslu §. 11. úraz. zák., patřila by k oněm jiným osobám, v §. 47. úraz. zák. zmíněným, jimž se klade za vinu, že nějakým zaviněním úraz žalobcův způsobily, neboť zákon zde mluví zcela všeobecně o jiných osobách, od osoby podnikatele, jeho zákonného zástupce, jeho plnomocníka a jeho dozorců odlišných, neobmezuje okruh těchto osob nikterak na osoby v závodě podnikatelově jakkoliv zaměstnané.
Odvolací soud dospěl však k tomu přesvědčení, že žalovaná obec přerovská jest v tomto případě dle §. 11. úraz. zák. podnikatelkou neb aspoň spolupodnikatelkou závodu, při jehož provozování se úraz žalobcův stal, a že tudíž na ni použíti jest předpisů §. 46. úraz. zák. Především dlužno vytknouti, že rozhodnutí otázky, kdo jest v tomto sporném případě podnikatelem závodu po rozumu zákona o úrazovém pojištění, přísluší soudu a že při tom nerozhoduje ani skutečný stav, totiž okolnosti, koho Úrazová pojišťovna dělnická za podnikatele uznává a kdo v tomto případě úrazové příspěvky platí a povinná oznámení činí. Proto není zapotřebí tyto prvým soudem dosud nezjištěné okolnosti teprve zjišťovati, nýbrž stačí otázku tu na základě zákonných předpisů rozřešiti.
Dle §. 11. úraz. zák. jest podnikatelem ten, kdo závod pojištění úrazovému podléhající na svůj účet provozuje. Prvý soud míní, že podnikatelem jest zde pouze řeznický mistr J. St., u něhož byl žalobce v době úrazu jakožto řeznický pomocník zaměstnán, při tom však přehlíží, že J. St. provozuje jen obyčejnou živnost řeznickou a že jen následkem donucení jatečného (Schlachthauszwang) poráží svůj dobytek ve veřejných jatkách města Přerova, které, jak jest odvolacímu soudu známo, teprve dnem 1. července 1911 byly otevřeny. Naproti tomu dlužno uvážiti, že řeznická živnost sama o sobě není podnikem úrazovému pojištění podléhajícím, nýbrž že živnostenské závody podléhají úrazovému pojištění dle §. 1., odst. 3., čís. 2. úraz. zák. jen tehdy, když se v nich používá parních kotlů nebo takových hnacích strojů, které se živelní silou, totiž větrem, vodou, parou, plynem, elektřinou a pod. v pohyb uvádějí. Takovýmto závodem živnostenským jsou nové jatky přerovské, které dle §. 2. min. naříz. ze dne 2. srpna 1909, čís. 117. říš. zák., a k němu připojeného rozvrhu o třídách nebezpečí (čís. 446. a) úrazovému pojištění podléhají, nikoliv však řeznická živnost J. St., v níž byl žalobce zaměstnán.
Teprve tím, že byli všichni řezníci přerovští dle §. 35. živn. ř. donuceni porážeti svůj dobytek výhradně v nových městských jatkách přerovských za poplatky tamějším jatečním řádem stanovené a že při tom ovšem se svými dělníky používají hnacích strojů tamtéž k tomu cíli zřízených, stal se i řeznický závod J. St. závodem úrazovému pojištění podléhajícím (§ 1. min. nař. ze dne 2. srpna 1909, čís. 117. říš. zák. a čl. V. a VI. zák. ze dne 20. července 1894, čís. 168. říš. zák.).
Vlastním živnostenským závodem, úrazovému pojištění podléhajícím, jsou zde tedy městské jatky přerovské a jest tudíž jen ještě zkoumati, zda-li obec přerovská tento závod provozuje na svůj účet. Že by byla obec ta své městské jatky někomu pronajala, netvrdí se žádnou ze sporných stran; naopak z přednesení stran i ze zjištění soudu procesního vychází na jevo, že žalovaná obec nejen jest vlastnicí městských jatek, ale že je má také ve své režii a správě, obstarávajíc činnost jejich — až na drobné práce řeznické — svými zřízenci, dozorci a zvěrolékaři. Ona tedy provozuje veřejné městské jatky i na svůj účet, vybírajíc za to od řezníků úředně stanovené poplatky, a provozuje tím samostatný živnostenský podnik (rozhod. správ. soudu ze dne 7. března 1888, čís. 756, Budw. 3972, a ze dne 16. ledna 1897, čís. 319, Budw. 10291).
Ježto tedy žalovaná obec provozuje tento podnik, úrazovému pojištění podléhající, též na svůj účet, nutno ji dle §. 11. úraz. zák. považovati za podnikatelku závodu. Když se však na to vezme zřetel, že bezprostřední porážení dobytka v městských jatkách obstarávají si řezníci přerovští se svými pomocníky, tak že na celé jateční činnosti zúčastňuje se obec i řezníci, pak jest uznati, že žalovaná obec jest zde při nejmenším spolupodnikatelkou, která má oproti všem v jatkách zaměstnaným, úrazovému pojištění podléhajícím dělníkům právní postavení podnikatele dle §. 11. úraz. zák. (§ 1. min. naříz. ze dne 2. srpna 1909, čís. 117. říš. zák.) Toto postavení uznává patrně také Úrazová pojišťovna dělnická, neboť ve svém přípise ze dne 4. prosince 1911 uvádí jakožto místo úrazu žalobcova závod J. St. i městské jatky přerovské, jejichž vzájemná spojitost jest, jak uvedeno, samým zákonem dána.
Když má však žalovaná obec oproti žalobci postavení podnikatelky závodu, pak jest k náhradě škody úrazem vzešlé zavázána jen v mezích §. 46. úraz. zák. vytknutých, a nárok žalobcův obmezoval se jen na ten obnos, o nějž by odškodnění, jemu dle §§. 1325. —1327. obč. zák. příslušející, výši úrazové renty přesahovalo, kterýžto obnos však dosud není vypočítatelným, ježto úrazová renta dosud žalobci vyměřena nebyla. Ježto Však žaloba přičítá žalované obci jen obyčejné zavinění na úrazu, žalobcově a o tom, že by byla žalovaná nebo její zástupci úraz ten zúmyslně přivodili, ani zmínky neobsahuje, není žalovaná k náhradě škody žalobci dle §. 46. úraz. zák. vůbec povinna a žaloba jest proto neodůvodněna.
Bylo proto odvolání žalované obce vyhověti a žalobu změnou rozsudku prvé stolice zúplna zamítnouti.
Dovolání žalobcově nejvyšší soud nevyhověl a odsoudil žalobce i k náhradě útrat řízení dovolacího a to z těchto
důvodů:
Dovolání opírané o dovolací důvody čís. 3. a 4. §. 503. c. ř. s., je bezdůvodné. Nutno soudu odvolacímu přisvědčiti v tom, že řeznický závod J. St.-a, u kterého žalobce pracuje jako pomocník, o sobě ještě nepodléhá úrazovému pojištění a že jej tato povinnost stihla teprve, když přerovští řezníci byli donucením jatečním zavázáni, vykonávati výhradně v přerovských jatkách obecních určité, k jejich živnosti náležející práce, mezi nimi i porážení dobytka (§ 1. odst. 3., čís. 2. úraz. zák.). Správný jest i závěr naříkaného rozsudku, dle kterého pokládati je obec přerovskou jakožto nespornou vlastnici jatek, jež spravuje svými orgány a ve kterých od řezníků úředně stanovené poplatky vybírá, za podnikatele ve smyslu §. 11. úraz. zák. Rovněž bezvadný je další závěr, že k závodním místnostem řezníka J. St., když jest se svými pomocníky povinen určité práce vykonávati v městských jatkách, dlužno i tyto počítati a že v důsledku toho je nutno zde žalovanou v poměru ke St. považovati při nejmenším za spolupodnikatelku závodu úrazovému pojištění podléhajícího. Při tom je zcela lhostejno, zda jatky jsou veřejným podnikem z důvodů zdravotních zřízeným čili nic, koho stihá povinnost ku přihlášení pojišťovacímu a kdo platí sazbové poplatky pojišťovací, nýbrž rozhodnou zůstává stále toliko z donucení jatečního vyplývající povinnost k úrazovému pojištění živnosti St. a okolnost, že tu jsou St. jako donucený používatel jatek a obec přerovská jako vlastnice jich, spolukonkurujícími podnikateli jatek.
Je-li však tímto způsobem a dotyčnými, zcela správnými vývody naříkaného rozsudku dovoděno, že přísluší žalované vůči St. a jeho pomocníkům postavení podnikatelky závodu, pak je i zřejmo, že stihne-li někoho z těchto dělníků při práci v jatkách, které jsou současně i částečnou závodní místností St., úraz, použíti je na takový úraz, pokud se jedná o žalovanou, ustanovení §. 46. úraz. zák., při čemž není závažno, že úrazem stižený nenalézal se právě u žalované obce ve smlouvě námezdní.
Zamítl-li tedy soud nižší, ježto zúmyslné zranění ani tvrzeno nebylo, žalobu úplně, neposoudil spor nesprávně po stránce právní a není tu tedy dovolacího důvodu č. 4. §. 503. c. ř. s. Při tomto stavu věci je však zbytečno rozbírati další dovolací důvod č. 3. §u 503. c. ř. s. a slušelo tedy uznati, jak shora uvedeno.
Rozhodnutí c. k. nejvyššího dvoru soudního ze dne 5. června 1912, Rv III 210/12.)
Dr. Synek.