Čís. 14436.
Byl-li kontumační rozsudek zrušen odvolacím soudem pro zmatečnost bez odmítnutí žaloby a bez výhrady pravomoci, a byl-li nový rozsudek vydaný po kontradiktomím jednání odvolacím soudem potvrzen, nejde o případ vytčený v § 502 odst. čtvrtý c. ř. s.
(Rozh. ze dne 8. června 1935, R II 233/35.)
Odvolací soud zrušil kontumační rozsudek prvého soudu pro zmatečnost podle § 477 čís. 4 c. ř. s. vydaný k žalobě o 1050 Kč a nevyhradiv svému usnesení právní moc uložil prvému soudu nové jednání a rozhodnutí. Prvý soud po provedeném řízení zamítl žalobu. Odvolací soud nevyhověl odvolání a dovolání do rozsudku odmítl. Důvody: Proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl zamítavý rozsudek soudu prvého potvrzen, podává žalobce včas dovolání, ač jde o 1050 Kč a potvrzující rozsudek odvolacího soudu a odůvodňuje přípustnost dovolání ustanovením § 502 odst. 4 c. ř. s. Ustanovení toto nelze na tento případ vztahovati. Odst. 4 uvedeného § má na mysli pouze takové rozhodování, kde soud první stolice byl při opětném svém rozhodování vázán právním názorem odvolacího soudu, projeveným v jeho usnesení zrušovacím. V souzeném případě zrušil sice odvolací soud kontumačni rozsudek prvého soudu jako zmatečný dle § 477 čís. 4 c. ř. s. a nařídil prvému soudu, aby ve věci dále jednal a znovu rozhodl. Nějakého' právního přesvědčení, jímž by byl prvý soud při novém rozhodování dle § 499 c. ř. s. vázán, odvolací soud nevyslovil. Sluší proto přípustnost dovolání posuzovati dle odstavce třetího a nikoliv dle odstavce čtvrtého § 502 c. ř. s. Ježto však dle tohoto odstavce odvolání přípustným není, bylo ho odmítnouti.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Podle § 502 odstavec 4 c. ř. s. dopouští se i v případech uvedených v třetím odstavci dovolání, když rozsudek první stolice odvolacím soudem potvrzený byl vynesen následkem usnesení odvolacího soudu, které rekursem nemůže býti bráno v odpor (§ 519 č. 3 c. ř. s.), a jímž dřívější rozsudek podle §§ 496 č. 2 a 3 a 499 c. ř. s. byl zrušen a právní věc byla přikázána zpět soudu prvé stolice. Předpokladem použití čtvrtého odstavce § 502 c. ř. s. není tedy jen to, že zrušovací usnesení odvolacího soudu jest podle § 519 č. 3 c. ř. s. neodporovatelným, nýbrž také to, že zrušovací usnesení jest usnesením vydaným podle §§ 496 č. 2 a 3 a 499 c. ř. s. (v němž projeven právní názor, jímž by byl vázán prvý soud při novém rozhodnutí) Avšak v souzeném případě tento druhý předpoklad chybí. Zrušovací usnesení, jež má na mysli § 502 odstavec 4 c. ř. s. musí se totiž týkati věci samé v první stolici již meritorně projednávané, ale projednané neúplně, ať již jde o neúplnost podle § 496 č. 2. c. ř. s., která byla shledána i když se vychází z téhož právního posouzení, jako vycházel první soud, či o neúplnost podle § 496 č. 3 c. ř. s., která má svůj původ v tom, že odvolací soud vycházel z jiného právního hlediska, než první soud, následkem čehož postrádal skutkových zjištění, jichž první soud podle svého právního názoru nepotřeboval (srov. na př. rozh. sb. n. s. 9499). Předpis § 502' odstavec 4 c. ř. s. se tedy nevztahuje na zrušení pro zmatečnost, což je zřejmé již z toho, že § 496 c. ř. s. podle svého prvního odstavce zmatečnost vylučuje z oboru své platnosti. Jsou tudíž pro souzený případ bez významu vývody rekursu, které se zabývají předpisem § 519 č. 2 c. ř. s. a judikaturou k tomuto předpisu. Vždyť rozsudek pro zmeškání vynesený prvním soudem byl tu již zrušen usnesením odvolacího soudu jako zmatečný v předběžném řízení podle §§471 č. 5, 473 odst. 1, 477 odst. 1 c. ř. s. a věc byla prvnímu soudu vrácena k dalšímu jednání podle § 478 odst 2 c. ř. s. Nelze proto na tento případ použiti ustanovení odstavce čtvrtého § 502 c. ř. s. (sb. n. s. 9606), nýbrž jen ustanovení třetího odstavce.