NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8361 —
Č. 8361.

Školství: Je přípustna dispens od povinné návštěvy školy, jejíž jazyk vyučovací se shoduje s národností dítěte, a za jakých okolností může školní úřad povoliti výjimečně, aby dítě chodilo do školy druhého jazyka (podle § 20 mor. zák. č. 4/1906 z. z.)?
(Nález ze dne 17. ledna 1930 č. 18990/29.) — Č. 8361 —
Věc: Městský školní výbor pro školy německé v Brně (vrch. mag. r. Dr. Felix Lupprich) proti ministerstvu školství a národní osvěty o reklamaci Gertrudy Z. ze školy české.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Předsednictvo zšr-y v Brně vyslovilo rozhodnutím z 1. února 1927 k návrhu měst. školního výboru pro německé školy v Brně na vyloučení dítka Gertrudy Z., žákyně I. třídy české dívčí obecné školy na náměstí 28. října v Brně, z této školy a na její přikázání příslušné škole německé, že provedeným šetřením — — — — bylo zjištěno, že otce dítěte dlužno považovati za příslušníka národnosti německé, v níž jej sleduje reklamované dítko; zšr povolila však na žádost rodičů dítka ze 17. prosince 1926 výjimkou z ustanovení § 20 zák. z 27. listopadu 1905 č. 4 z. z. mor. z r. 1906, aby toto mohlo dále navštěvovati školu českou, neboť, jak z provedeného řízení prokázáno, dítko bylo a je vychováváno hlavně v jazyku českém.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžující si měst. škol. výbor pro školy něm. odvolání, které bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodů rozhodnutí zšr-y; při tom podotklo jmenované min. k námitce stížnosti, že rozhodnutí zšr-y, jež povolení ponechání dítka ve škole české odůvodňuje výslovným přáním rodičů a hlavně okolností, že dítě bylo a je vychováváno i doma hlavně v jazyku českém, nelze vytýkati nezákonnost, poněvadž okolnost, že dítě přes přiznávanou něm. národnost otcovu je za jeho výslovného souhlasu vychováváno i doma převážně česky, dlužno považovati za dostatečný důvod k povolení výjimky z ustanovení § 20 cit. zákona.
O stížnosti nss uvážil:
Žal. úřad zamítl odvolání měst. škol. výboru v prvé řadě z důvodů rozhodnutí zšr-y; tato uznala, že otec dítěte i dítě samo jsou národnosti německé, že tedy není dán případ odklonu dítěte od národnosti otcovy. Proto a poněvadž i žal. úřad mluví o »přiznávané něm. národnosti otcově« a o »povolení výjimky z ustanovení § 20 zák. č. 4/1906«, nutno míti za to, že i žal. úřad stojí na stanovisku, že jak otec, tak dítě jsou národnosti německé, že dítě přes to se ponechává výjimkou ve škole české.
Dítě národnosti německé náleží podle § 20 cit. zák. a podle ustálené judikatury nss-u z pravidla do školy německé a má měst. škol. výbor pro školy německé jako representant příslušné školy německé nárok na to, aby dítě do školy německé chodilo. Nss vyslovil však v nál. Boh. A 1397/22 mimo jiné právní názor, že návštěvu školy jiné národností (než ke které dítě náleží) mohou zákonní zástupci dítěte žádati jen ze zvláštních důvodů, na př. není-li dítě mocno jazyka své národnosti, jako dispens ze zásady, že dítě jest na Moravě zpravidla — nehledíc k výjimkám § 23 zák. o školách národních z roku 1869 — povinno choditi do školy, jejíž jazyk vyučovací se shoduje s národností jeho. Takovou »dispens« zšr taky v daném případě udělila.
Stížnost netvrdí, že by dispens taková nebyla v zásadě přípustna, avšak tvrdí, že dispens, tedy výjimka ze zásady cit. § 20, může býti — Č. 8362 —
povolena jen, není-li ve školní obci bydliště dítěte škola, jejíž vyučovací jazyk se shoduje s národností dítěte, anebo není-li také dítě do té míry mocno jazyka své národnosti, aby bez závady mohlo sledovati vyučování v tomto jazyce, kteréžto případy však tu dány nejsou. — Avšak nss nesdílí tento názor stížnosti, pro který v zákoně není opory.
Zákon na uvedeném místě užívá výrazu »zpravidla«4/1906 z. z. m., § 20; z toho je tedy zřejmo, že zákon má na mysli případy, kdy ze zásady jím vyslovené jsou přípustny výjimky; zákon však nijak neprojevuje, za jakých okolností mohou nastati výjimky takové; nutno proto míti za to, že výjimka může nastati vůbec z jakýchkoliv závažných důvodů, které účelu zákona neodporují.
Důvody, proč povoluje výjimku ze zásady § 20 cit. zák., uvádí v daném případě žal. úřad dva, a to jednak přání rodičů, jednak okolnost, že dítě bylo a je vychováváno i doma hlavně v jazyku českém. Prvý důvod sám o sobě by ovšem, jak stížnost právem vytýká, nemohl odůvodniti úchylku od zásady § 20 cit. zák., poněvadž přání rodičů může sice býti pohnutkou pro úřad, aby uvažoval o povolení dispense ze zásady § 20 cit. zák., avšak nemůže — jako přání strany jedné — dostačiti k tomu, aby bylo povolením dispense dotčeno právo strany druhé — v daném případě německé školy, zastupované stěžující si korporací, aby dítě chodilo podle zákonné normy do školy své národnosti. Jinak je tomu však s důvodem druhým, který sleduje zřejmě účel, aby jazyková stránka výchovy školní byla v souladu s jazykovou stránkou výchovy domácí, o kterémžto účelu nelze říci, že by pojmově se příčil účelům školy vůbec a předpisu § 20 cit. zák. zvláště.
Stížnost ovšem popírá, že by dítě bylo převážně vychováváno česky. Leč tuto otázku, jako věc hodnocení skutkových okolností, může nss přezkoumávati toliko s hlediska § 6 zák. o ss. V řízení správním bylo zjištěno, že matka vychovává dítě jen česky, otec česky a německy a že obcovací jazyk ve vlastní rodině jest český. Nss neshledal proto, že by výše zmíněný závěr úřadu neměl dostatečné opory ve spisech, resp. že by nebyl logicky možným. Avšak je-li tomu tak, pak musí i nss vycházeti z toho, že dítě je vychováváno převážně v jazyce českém.
Poněvadž pak podle toho, co shora řečeno, v této okolnosti lze spatřovati zákonitý důvod pro povolení výjimky z pravidla cit. § 20 cit. zák., nelze shledati nezákonnost v tom, že žal. úřad (resp. zšr) žádanou »dispens« udělily.

Citace:

č. 8361. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 242-244.