NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 1

Č. 4879
.
Obecní samospráva. — Administrativní řízení. — Řízení před nss-em (Podk. Rus): * Výrok župana podle § 30 vl. nař. č. 171/1923 o prozat. úpravě obecního zřízení na Podk. Rusi není výrokem konečným.
(Nález ze dne 8. září 1925 č. 12081).
Věc: Dr. Ludvík G. a Ladislav P. v Mukačevě proti župnírnu úřadu v Mukačevě o nepotvrzení volby městskými úředníky.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: St-lé byli při volbě městských úředníků města Mukačeva dne 22. července 1924 zvoleni obecním zastupitelstvem a to Dr. G. hospodářským radou a Ladislav P. městským exekutorem. Proti celé volbě podána byla odvolání od různých osob, a žal. úřad rozhoduje o těchto odvoláních vyslovil, že zrušuje volbu některých úředníků pro vadnost provedeného volebního řízení, že nepotvrzuje volby obou st-lů, kdežto volbu ostatních zvolených městských úředníků potvrzuje podle § 30 vl. nař. ze 7. srpna 1923 č. 171 Sb. připojiv svému výroku dodatek, že další odvolání nemá místa podle § 81.
Nss maje rozhodovati o stížnostech do rozhodnutí toho podaných, musil předem zkoumati, jsou-li dány podmínky předpokládané zákonem pro jeho kompetenci, zejména také s hlediska § 5 zákona o ss, je-li iotiž věc vyřešena již pořadem přípustných stolic správních.
Ve směru tom uvážil nss takto:
V daném případě šlo o volbu úředníků a zřízenců města Mukačeva a to zaměstnanců městských na rozdíl od úředníků uvedených v §u 14 cit. nařízení. Podle § 23 nařízení toho jmenování úředníků a zřízenců takových vyžaduje županova schválení. Jde-li o úředníky magistátu, kteří nebyli přijati do státní služby, nenastoupí podle § 30 jejich pensionování v případě, budou-li podrženi za městské úředníky, k čemuž vyžaduje se županova potvrzení.
Z konceptu nař. rozhodnutí ve správních spisech založeného je patrno, že žal. úřad opřel svůj výrok o toto ustanovení § 30, jak ostatně bylo také st-lům v intimátu rozhodnutí toho sděleno. Již z povahy úkonu toho, jakožto »potvrzeni« dohlédacího úřadu, na němž závisí platnost aktu, jímž město své dřívější úředníky chce i na dále ponechati ve svých službách zvolivši je na systemisovaná místa městských úředníků na rozdíl od úředníků státních po rozumu § 14 cit. vl. nař., jest patrno, že úkon ten založen jest v pravomoci úřadu dohlédacího mocí jeho dozorčího práva, není však instančním výrokem vyšší stolice, vyvolaným nějakým opravným prostředkem.
Na tom nemění nic okolnost, že žal. úřad spojil výrok ten s rozhodnutím, jímž vyřešil jakožto vyšší správní stolice odvolání podaná k němu do volebního aktu jiných zaměstnanců a podržuje výrok ten přes to povahu opatření úřadu, kotvícího v jeho právu dozorčím.
Po názoru žal. úřadu sděleném st-lům v podobě právního poučení, jest jeho výrok konečným, nepodléhajícím dalšímu odvolání a to, jak magistrátem města Mukačeva bylo stranám intimováno, podle § 81 cit. nař. č. 171 z 1923, patrně nedopatřením, když nař. to má vůbec jen 37 paragrafů a když z jejich doslovu nelze souditi ani, že by šlo jen o omyl v číselném označení předpisu tohoto nařízení, jehož by se úřad byl chtěl dovolati.
Z konceptu nař. rozhodnutí založeného ve správních spisech je však zřejmo, že se úřad mínil dovolati ustanovení § 81. zák. čl. XXII z 1886 ovšem ve spojení s §em 28 zák. čl. XXVI z 1896 — dle něhož již výrok municipálního výboru byl rozhodnutím konečným, proti němuž bylo lze nastoupiti toliko cestu stížnosti k ss-u.
Žal. úřad přehlédl však, že předpis ten má na mysli pouze výrok municipálního výboru jakožto vyšší instance o odvolání podaném proti volbě městských zaměstnanců, nikoli však opatření, jež náleží, jak svrchu dovozeno, županovi mocí jeho dozorčího práva, tudíž úkon §u 81 zák. čl. XXII z 1886 a § 28 zák. čl. XXVI z 1896 naprosto cizí a nenalézá tedy ono právní poučení o vyloučení dalšího instančního opravného prostředku stran této části nař. rozhodnutí opory v normě, o niž úřad je opřel.
Poněvadž však není ani jiné normy, zejména ani v nařízení ze 7. srpna 1923 č. 171 Sb., ani v zákonu z 31. března 1920 č. 233 Sb. sloužícím za základ onomu nařízení, jež by vylučovala další opravný prostředek proti opatření županovu tohoto druhu, jak tomu je na příklad v případě § 34 cit. nař., není zde vůbec opory pro názor, že zákon zamýšlel vyloučiti další instanční prostředek proti opatření tomu a omeziti tak instanční pořad platný všeobecně proti úředním úkonům úřadů nižší instance a končící teprve centrálním úřadem.
Z uvedeného se podává, že nař. rozhodnutí není výrokem poslední přípustné stolice správní a že tudíž věc nebyla dosud pravoplatně vyřešena.

Citace:

č. 1883. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 834-835.