NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8471 —
Č. 8472.

Zaměstnanci veřejní: * Rozhodovati o ztrátě nároku na pensi resp. drahotní přídavky pragmatikálního státního zaměstnance ve výslužbě — Č. 3472 —
následkem nedovoleného pobytu v cizině příslušny jsou zásadně úřady resortní.
(Nález ze dne 7. března 1930 č. 13783/28.)
Prejudikatura: Boh. A. 7573/28, 7636/28, 8015/29, 8152/29, 8207/29, 8218/29.
Věc: Dr. Jindřich H. v Praze proti ministerstvu financí o zkrácení odpočivných požitků z důvodu nedovoleného odcestováni do ciziny a pobytu tamže.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-1 byl jako místodržitelský vicepresident přeložen na trvalý odpočinek dnem 1. července 1917. Ježto v rocích 1921 až 1924 častěji odcestoval do ciziny (republiky Rakouské) a tam se zdržoval, aniž si vyžádal předem úředního povolení, oduznalo mu zem. fin. řed. v Praze částečně výhody plynoucí ze zák. č. 99/21 a č. 394/22 za dobu od 1. ledna 1921 do konce prosince 1922, od 1. ledna 1923 do 31. prosince 1923 a od 1. července 1924 do konce prosince 1924, a předepsalo mu k náhradě částku 5 424 Kč na pensi a částku 17 208 Kč na drah. požitcích, úhrnem 22 632 Kč. Stížnost do těchto výměrů podanou zamítlo min. fin. nař. rozhodnutím z důvodů rozhodnutí zfř a zároveň nevyhovělo žádosti st-lově za prominutí přeplatků na odpočivných požitcích v cestě milosti pro nedostatek důvodů hodných zřetele.
Proti rozhodnutí tomuto čelí stížnost, v níž se namítá, že tu nebylo zákonných důvodů pro odepření zmíněných požitků. Uvažuje o stížnosti musil nss v prvé řadě zkoumati otázku, zda nař. rozhodnutí bylo vydáno úřadem k tomu příslušným.
Stížnost nepopírá, že st-1 v uvedených obdobích meškal častěji bez povolení v cizině, namítá však, že tento opětovný pobyt v cizině není kvalifikován tak, jak to shora cit. normy stanoví jako předpoklad pro zánik nároku na pensijní požitky jimi upravené. Nejde tedy o otázku, zda st-li byl či nebyl právem povolen pobyt v cizině, nýbrž o otázku, zda za daného skutkového stavu měl st-1 v uvedených obdobích nárok na nezkrácené pens. požitky podle zák. č. 99/21, resp. 394/22, a tedy — pokud jde o kompetenci — nikoliv o to, který úřad je příslušným povolovati pensistovi pobyt v cizině, nýbrž o to, který úřad je povolán rozhodovati o ztrátě nároku na pens. požitky, specielně na požitky podle obou zákonů právě citovaných, z důvodu pensitova pobytu v cizině.
V tomto směru praví nový odstavec § 8 zák. č. 3/20 ve znění čl. I. § 8 zák. č. 99/21, že »příslušné« min. může výhody tohoto zák., to jest zák. č. 99/21, zcela neb z části odepříti osobám bydlícím mimo území tohoto státu, k čemuž dodává § 8 vl. nař. č. 234/31, že zvýšené požitky dle zák. č. 99/21 se poukáží od 1. ledna 1921, že se poukaz provede z moci úřední, že k tomu cíli vyhotoví likvidující orgán, u něhož pensijní a zaopatřovací požitky jsou předepsány, seznamy, v nichž nutno uvésti původní data poukazu, a zašle je úřadům příslušným pro vyměření pensí. — Ustanovení zák. č. 99/21 doznalo sice změny §§ 14 až 16 zák. č. 394/22 stran jednotných drah. a dět. přídavků, na příslušnosti úřadů povolaných k vyměření přídavků těch nebylo však zákonem tím nic měněno. — Č. 3472 —
Jestliže o přiznání výhod zvýšené pense dle zák. č. 99/21 a drah. požitků podle tohoto zák. a zák. č. 394/22 jsou povolány rozhodovati úřady příslušné k vyměření odpočivných a zaopatřovacích požitků vůbec, pokud se týče příslušné ministerstvo, pak nemůže býti pochybnosti o tom, že i o odepření výhod zák. č. 99/21 a č. 394/22 z důvodů shora uvedených může býti rozhodováno, resp. předepsání přeplatků příslušných požitků k náhradě může býti provedeno jedině úřadem poukazujícím pensi a drah. požitky vůbec, byť i jen v dohodě s příslušným finančním úřadem.
V daném případě jde o úředníka služby politické; pro tyto úředníky jsou poukazujícím úřadem úřady politické, v poslední instanci min. vnitra, ježto povolování normálních pensí bylo přiznáno podle výn. býv. min. fin. z 8. listopadu 1855 č. 19467, věst. min. fin. č. 54, Possaner č. 379, politickým a justičním úřadům zemským, arciť v součinosti se zem. úřadem finančním. Totéž bylo v zásadě stanoveno cís. rozhodnutím z 29. září 1860, výn. min. fin. z 29. září 1860 č. 3866, věst. min. fin. č. 50, Possaner č. 417 b), jimiž bylo politickým a justičním úřadům zemským uděleno právo, poukazovati u kamerálních úřadů normální pense, ovšem zase v dohodě s úřadem finančním. Dále byly podle výn. státního ministerstva z 9. března 1861 č. 959, Possaner č. 419, na základě nejvyššího rozhodnutí z 24. února 1861, politické úřady zmocněny, aby pensistům a provisionistům udělovaly povolení k cestám do ciziny, při čemž rozhodnutí o opětném poukazu požitků těm, kteří přes dobu povolenou v cizině se zdrželi, bylo vyhrazeno státnímu ministerstvu, ovšem zase v dohodě s min. fin. Na předpisech těch nebylo nic změněno ani výnosem min-a fin. z 26. března 1869 č. 5300, Possaner č. 463, ježto podle tohoto výnosu jsou úřady finanční toliko povolány činiti pouhá pokladniční opatření (jako poukaz k provedení soud. obstávek, přikázání, zastavení atd.), kdežto přiznání nebo zvýšení pensí a drah. požitků, jich odepření a předepsání k náhradě nelze pokládati za pouhá pokladniční opatřeni, nýbrž za adm. rozhodnutí o právním nároku na požitek.
Z toho, co bylo uvedeno, plyne, že v zásadě jsou povolány k vyměření odpočivných požitků úředníku správy politické a tedy také k rozhodování o tom, zda, event. v jaké výši požitky ty jim příslušejí, úřady politické, ovšem po případě za součinnosti úřadů finančních.
Také i zákonodárství popřevratové, tak §§ 26, 30, 47, 117 zák. č. 76/22, § 16 vl. nař. č. 247/22 k provedení zák. č. 99/21, § 21 odst. 3 zák. č. 286/24, § 6 zák. č. 287/24 a § 28 zák. č. 288/24 setrvalo na zásadě shora uvedených norem dřívějších, totiž že rozhodovati o nároku na odpočivné a zaopatřovací požitky státních zaměstnanců přísluší úřadům resortním, byť i za součinnosti úřadů finančních. (Viz nál. Boh. A 7573/28, 7636/28, 8152/29, 8207/29, 8218/29).
V daném případě jde o vicepresidenta místodržitelství v Praze, tedy o státního úředníka ve výslužbě, jehož pens. požitky vyměřuje resort min-a vnitra v dohodě s úřady fin. Rozhodovalo-li proto — ač zákon nestanoví úchylek — o krácení odpočivných požitků st-lových z důvodů nedovoleného odcestování do ciziny a nedovoleného pobytu případně — Čís. 8473 —
pobírání platů v cizině, min. íin., jde o rozhodnutí úřadu nepříslušného, které bylo proto podle § 7 zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 8406. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 337-339.