Č. 8266.

Samospráva obecní: * Uplatní-li při volbě starosty a jeho náměstků, prováděné podle § 62 ob. řádu vol., menšina, čítající aspoň čtvrtinu, avšak méně než třetinu všech členů obecního zastupitelstva, nárok na úřad druhého náměstka, nemůže na její úkor uplatňovati týž nárok také skupina, mající nejméně třetinu členů zastupitelstva.
(Nález ze dne 28. listopadu 1929 č. 21365.)
Věc: František O. a spol. v D. proti župnímu úřadu v Bratislavě o volbu obecního starosty a jeho náměstků.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Na den 30. října 1927 byli svoláni členové nově zvoleného 24tičlenného obecního zastupitelstva v D., k volbě starosty, náměstků a obecní rady. Na úřad druhého náměstka starosty uplatnily nárok jednak sdružené volební skupiny »Christlichsoziale Landespartei« a »Slovenská ludová strana« s 9 mandáty, jednak sdružené skupiny »Čsl. soc. demokratická« a »Čsl. volební skupina« se 6 mandáty. Volební komise přiznala nárok ten prve jmenovaným sdruženým skupinám jako početnějším, poněvadž pak nárok na prvého náměstka nebyl uplatněn, volily tohoto i starostu ostatní skupiny volební. Sdružené skupiny čsl. soc. demokratická a čsl. volební skupina na znamení protestu proti rozhodnutí volební komise se volby starosty ani prvního náměstka nezúčastnily a proti volbě druhého náměstka podaly námitky, dovozujíce, že skupina, mající více než třetinu všech členů zastupitelstva, má možnost obsaditi bez volby úřad prvního náměstka a že proto nárok na druhého náměstka přísluší stěžujícím si sdruženým skupinám.
Nař. rozhodnutím zamítl župní úřad v Bratislavě námitky jako neodůvodněné a výsledek provedené volby potvrdil z těchto důvodů: »Způsob volby v obci D., ve které se volilo podle zásady poměrného zastoupení, je určen v § 62 ob. vol. řádu. Dle druhého odstavce tohoto paragrafu má menšina členů obecního zastupitelstva, která čítá aspoň 1/4 všech členů obecního zastupitelstva, možnost, aby činila nárok na úřad druhého náměstka. Zákon v tomto odstavci stanovil 1/4 členů zastupitelstva jako minimum, což dosvědčuje slovo »aspoň« a měla proto též skupina, která měla více než 1/4 členů, možnost nárok na úřad druhého náměstka uplatniti. Pro případ, že by několik skupin činilo si nárok na druhého náměstka, ustanovuje cit. § ve 4. odstavci, že tento nárok přísluší skupině, která má největší počet hlasů. Byl proto postup volby ve shodě se zákonem.«
O stížnosti, vytýkající tomuto rozhodnutí nezákonnost, uvažoval nss takto:
Na sporu jest otázka, může-li při volbě starosty a jeho náměstků, konané podle § 62 ob. řádu vol., skupina, která má nejméně třetinu členů zastupitelstva a tudíž nárok na prvního náměstka, uplatňovati nárok na úřad druhého náměstka, na který vznesla nárok menšina, mající aspoň čtvrtinu, nikoli však třetinu všech členů zastupitelstva.
Podle § 62 ob. ř. v. provede se v obcích, ve kterých se konala volba obecního zastupitelstva podle zásady poměrného zastoupení, volba starosty a náměstků takto: Prohlásí-li před volbou obecního starosty menšina, mající aspoň čtvrtinu všech členů zastupitelstva, že činí nárok na úřad druhého náměstka, volí ho sama, ostatní členové zastupitelstva volí pak obecního starostu a prvního náměstka. Prohlásí-li skupina, mající nejméně třetinu členů zastupitelstva, že činí nárok na úřad prvního náměstka, volí ho rovněž sama a ostatní členové volí obecního starostu a není-li případu v předcházejícím odstavci řečeného i druhého náměstka. Činí-li takto nárok na druhého nebo prvního náměstka několik skupin, přiřkne se nárok ten skupině nejčetnější a mezi skupinami o stejném počtu členů rozhodne los. Jednotlivé skupiny mohou se pro volbu obecního starosty a náměstků sdružiti a platí pak za skupinu jednu. Nemůže-li uplatniti nebo neuplatní-li žádná skupina nárok na úřad druhého nebo prvního náměstka, koná se volba obecního starosty a jeho náměstků způsobem v § 61 nařízeným, t. j. podle zásady relativní většiny.
Z ustanovení těchto vychází, že zákonodárce chtěl v obcích, ve kterých se volilo obecní zastupitelstvo podle zásady poměrného zastoupení, podržeti tuto zásadu aspoň do jisté míry také při volbě obecního starosty a jeho náměstků a to potud, že vložil do vůle menšiny, mající aspoň čtvrtinu členů obecního zastupitelstva, aby si sama zvolila druhého náměstka, menšině pak, čítající nejméně třetinu členů zastupitelstva, poskytl možnost zvoliti si prvního náměstka. Podle toho by odporovalo jasnému úmyslu zákonodárcovu a zásadě poměrného zastoupení, kterou jest ovládána i volba starosty a jeho náměstků, konaná podle § 62 ob. ř. v., kdyby menšina, která si může zvoliti prvního náměstka, se tohoto svého práva zřekla a uplatňovala nárok na úřad druhého náměstka, neboť takovým postupem by bylo znemožněno, aby skupina, která má aspoň čtvrtinu členů zastupitelstva a nárok na druhého náměstka uplatnila, tohoto sama zvolila.
Názor tento dochází podpory i v samé výstavbě § 62 ob. ř. v., který nárok jednotlivých skupin na úřad druhého resp. prvého náměstka upravuje samostatně, bez vzájemné spojitosti. Jestliže se tu v odstavci druhém jedná o menšině, mající aspoň čtvrtinu a v odstavci třetím o skupině mající nejméně třetinu členů zastupitelstva, nutno z toho souditi, že menšinou, mající aspoň čtvrtinu, není v odstavci druhém míněna skupina, mající nejméně třetinu členů zastupitelstva, na jejíž zastoupení jest pamatováno až v odstavci třetím. Ustanovuje-li se pak v odstavci čtvrtém téhož paragrafu, že činí-li nárok na druhého nebo prvního náměstka několik skupin, přiřkne se nárok ten skupině nejčetnější, není tím myšlena konkurence menšin podle odstavce druhého a podle odstavce třetího mezi sebou, nýbrž toliko konkurence několika skupin buď jedné nebo druhé z těchto dvou kategorií.
V daném případě uplatnily nárok na úřad druhého náměstka jednak sdružené skupiny »Christlichsoziale Landespartei« a »Slovenská ludová strana« s 9 mandáty a jednak sdružené skupiny »čsl. soc. demokratická« a »Čsl. volební skupina« se 6 mandáty, a žal. úřad přiznal nárok ten prve jmenovaným sdruženým skupinám jako početnějším. Poněvadž však při 24 členech obecního zastupitelstva měly tyto skupiny více než třetinu a tedy nárok na úřad prvního náměstka, nemohly podle toho, co nahoře řečeno, na úkor skupiny, mající aspoň čtvrtinu, avšak méně než třetinu členů zastupitelstva a uplatnivší nárok na druhého náměstka, uplatňovati také tento nárok, a jestliže tak přes to učinily a úřad jim nárok ten přiznal, není postup ten ve shodě se zákonem.

Citace:

č. 8266. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 452-454.