392 s., 23 (1914). Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské
Authors:

Převodní poplatek při rozvrhu nejvyššího podání.


Okresní soud H. nepřiřkl v rozvrhovém usnesení berním úřadem účtovaný převodní poplatek dědický, ježto tento poplatek vázne na nemovitosti jedině tehdy, byla-li tato nemovitost předmětem převodu, z něhož se vyměřuje. V daném případě nebyla pozůstalost po T. »předána«, není tudíž »převodu« v právním smyslu, jak to má na zřeteli § 72. popl. zák. a § 1. zákona ze dne 18. června 1901 č. 74 ř. z. Mimo to nestačí nejvyšší podání za prodanou nemovitost ani ke krytí břemen váznoucích v čas smrti zůstavitelovy na ní, nemůže poplatek býti přikázán, poněvadž dluhy nutno při zjištění čisté pozůstalosti dle § 57. p. z. odečísti od jmění pozůstalostního, — 160 —
není tudíž v tomto případě čisté pozůstalosti vzhledem k předlužení nemovitostí prodaných.
Ve svém rekursu uplatňovala finanční prokuratura, že za věc, která podléhá převodnímu poplatku, nutno považovati dle § 49. popl. z. realitu, resp. její odhadní cenu v hodnotě zjištěné v den úmrtí zůstavitele a nikoli nejvyšší podání, jak rozhodl nejvyšší soud z 21. července 1904 č. 11062. Rozhodnou okolností pro vyměření převodního poplatku jest doba, kdy dědictví na dědice připadá (§ 545. obč. z.), nikoli vydání odevzdací listiny.
Krajský soud změnil k rekursu finanční prokuratury usnesení okresního soudu a přisoudil eráru převodní poplatek, ježto dle § 72. z. p. vázne poplatek z převodu nemovitostí, pro věcnou povahu na realitě, která tvoří předmět převodu, na tom ničeho nemění okolnost, že odevzdací listina nebyla vydána dědičce B. v době nucené dražby. Císařským nařízením ze dne 16. srpna 1899, ř. z. č. 158, resp. zákonem ze dne 18. června 1901, č. 74 ř. z. byl zrušen § 5. císařského nařízení ze dne 19. března 1853, č. 53 ř. z. a jest tedy, jak to již v rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 6. srpna 1901, čís. 10546 bylo vytčeno, pozůstalostní poplatek z nejvyššího podání poplatkem stižené a před odevzdáním pozůstalosti v dražbě prodané nemovitosti přiděliti. V tom směru dlužno též poukázati na výnos ministerstva financí ze dne 15. ledna 1902, čís. 58942 ex 1901.
K revisnímu rekursu vymáhající věřitelky změnil nejvyšší soud usnesení krajského soudu a nepřiřkl převodní poplatek z nemovitostí z těchto důvodů.
Dle §§ 57. a 72. popl. z. ručí jednotlivé předměty do pozůstalosti patřící pouze za onu část poplatku z čisté pozůstalosti, která na ně připadá. Dle pozůstalostních i exekučních spisů vázly v době úmrtí zůstavitele T. na prodávané nemovitosti dluhy v obnose 2035 K 94 h (bez příslušenství), uznané t é ž úřadem poplatky vyměřujícím. Poněvadž odhadní cena v pozůstalosti i nejvyšší podání obnášely 2000 K, nemůže býti řeči o čisté pozůstalosti se zřetelem na prodávanou nemovitost a nepříslušelo z docíleného nejvyššího podání přiřknouti dědický poplatek.
Rozh. soudu z 10. září 1913, R III 335/13. Kyas.
Citace:
Převodní poplatek při rozvrhu nejvyššího podání.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1914, svazek/ročník 23, číslo/sešit 4, s. 183-184.