NPD documents search: Váž. civ., 17 (1935)

Čís. 2230.

K skutkové podstatě druhého odstavce §u 157 tr. zák. stačí v subjektivním směru, že pachatelé jednají proti napadenému v úmyslu (zřejmě) nepřátelském; nevyžaduje se úmyslu, poraniti ho na těle.
I tu platí zásada druhé věty §u 134 tr. zák. Nahodilou jest i taková vedlejší příčina, s níž pachatel nemohl předem počítati.
(Rozh. ze dne 4. ledna 1926, Zm II 519/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku krajského soudu v Olomouci ze dne 19. června 1925, pokud jím byli stěžovatelé uznáni vinnými zločinem těžkého poškození na těle podle §u 157-II. tr. zák.
Důvody:
S hlediska důvodu zmatku §u 281 čís. 5 tr. ř. namítá stížnost, že jednotlivě v ní uvedené rozsudkové závěry jsou v rozporu se spisy. Tento rozpor jest však jako onen důvod zmatečnosti uplatňován způsobem odpovídajícím zákonu tehdy, je-li tvrzeno, že je tu (závažný) rozpor mezi údaji rozhodovacích důvodů o obsahu listin, jsoucích při spisech, neb o soudních výpověděch na jedné straně a listinami nebo protokoly o výslechu na straně druhé. Toho zmateční stížnost nečiní, neboť neuvádí listin (protokolů), s nimiž by dotyčné rozsudkové závěry byly v rozporu, nýbrž je v ní jen všeobecně řeč o spisech. Měla-li stížnost snad na mysli námitku, že pro napadené jí rozsudkové závěry nejsou uvedeny důvody, nelze jí v tomto pojetí přiznati oprávnění. Rozsudek zjišťuje na základě svědeckých výpovědí poškozené Marie H-ové a Anny P-ové, že obžalovaná V-ová bila H-ovou kusem dřeva po celém vrchním těle a obžalovaný V. že ji tloukl rovněž kusem dřeva »hlava nehlava«. Zmateční stížnost namítá neprávem, že, tloukli-li oba obžalovaní H-ovou i podle tohoto zjištění rozsudku jen po vrchním těle, je v rozporu se spisy rozsudkový závěr, že tím bylo H-ové způsobeno těžké poranění na ledvinách. Dotyčný rozsudkový závěr nezní tak, jak jest uveden ve zmateční stížnosti. Je zbudován na nálezu soudních znalců, kteří zjistili na vrchní části těla H-ové, zejména na obou ramenou, na zádech a v kyčli více odraženin, pocházejících od onoho zlého nakládání oběma stěžovateli, které samy o sobě byly sice rázu lehkého, jimiž však následkem ran v krajině ledvin a také proto, že poškozená trpí tuberkulosou a chorobou ledvin, vzešlo jí přerušení zdraví, trvající více než 20 dní. Proti tomu, že soud vzal tento nález a posudek znalecký za podklad svého skutkového zjištění, nelze ničeho namítati, zejména pak nemůže tu naprosto býti řeči o rozporu se spisy. Že by byl obžalovaný V. tloukl H-ovou v úmyslu, poraniti ji na tele, rozsudek nezjišťuje; postrádá tudíž všeho podkladu námitka zmateční stížnosti, jakoby také tento závěr byl v rozporu se spisy. Ke skutkové podstatě zločinu podle §u 157 odstavec druhý tr. zák. stačí zejména i po stránce subjektivní úplně výslovné rozsudkové zjištění, podle něhož oba obžalovaní jednali proti H-ové v úmyslu (zřejmě) ne- přátelském. Také pro skutkovou podstatu tohoto zločinu platí dále, jako pro zločin těžkého poškození na těle podle §u 152 tr. zák., zásada §u 134 tr. zák., podle níž dopouští se pachatel dotyčných činů trestných mimo jiné také tehdy, když výsledek (při §u 157 odstavec druhý tr. zák. těžké poškození na těle) nastal jenom pro osobní povahu toho, komu bylo ublíženo, nebo jen z příčin vedlejších, náhodou k tomu přistoupivších, ač byly-li tyto způsobeny činem samým. Nahodilou je zejména i taková vedlejší příčina, s níž pachatel nemohl předem čítati. Postrádá tudíž všeho právního významu námitka zmateční stížnosti, že nebylo zjištěno, že obžalovaným byla ledvinová choroba H-ové známa, a je bezdůvodnou i její výtka, že rozsudkový závěr o příčinné souvislosti mezi zlým nakládáním s H-ovou obžalovanými a přerušením jejího zdraví jest v rozporu se spisy. Je-li tomu tak, nutno uznati, že také tento závěr má v nálezu a posudku znaleckém plnou oporu.
Bezpodstatny jsou i další námitky, jimiž napadá zmateční stížnost rozsudkový výrok s hlediska důvodu zmatečnosti čís. 9 a) §u 281 tr. ř. Zmateční stížnost namítá zcela všeobecně, že závěr, podle něhož jde o těžké poškození na těle podle §u 157 odstavec druhý tr. zák., způsobené oběma obžalovanými, jest neoprávněn a objektivně i subjektivně neodůvodněn pro vady, které vytýká před tím rozsudku jako důvody zmatečnosti čís. 5 §u 281 tr. ř. Pokud má při tom zmateční stížnost na zřeteli již shora vyvrácené vady, které se týkají skutkových zjištění rozsudkových, neuplatňuje důvodu zmatečnosti čís. 9 a) §u 281 tr. ř. způsobem, odpovídajícím předpisu §u 288 čís. 3 tr. ř., neboť podle tohoto ustanovení dlužno stěžovateli, uplatňujícímu kterýkoli z hmotněprávních důvodů, vycházeti ze skutkových zjištění napadeného rozsudku, kdežto zmateční stížnost výtkami, které činí rozsudku s hlediska důvodu zmatku čís. 5 §u 281 tr. ř., správnost oněch zjištění naopak popírá. Pokud však zmateční stížnost projevuje v rámci dotyčných svých vývodů porůznu některé právní názory, byla shora již dolíčena jejich mylnost a stačí odkázali ji v té příčině na příslušné hořejší právní úvahy. Tím pozbývají zároveň všeho podkladu a oprávnění i další vývody, jimiž zmateční stížnost doličuje, že není splněna ani skutková podstata přestupku podle §u 411 tr. zák., který prý by jinak mohl přijití v úvahu, jelikož prý nelze zjistiti, zda způsobil H-ové poranění ten či onen z obou obžalovaných. Z týchž důvodů jest neodůvodněnou i další námitka, uplatňovaná s hlediska důvodu zmatku čís. 10 §u 281 tr. ř., že v nejnepříznivějším případě mohlo by se jednati o skutkovou podstatu přestupku podle §u 411 tr. zák. a to jen ohledně onoho z obou obžalovaných, ohledně něhož by tu byl důkaz dotyčného jednání. Ke skutkové podstatě zločinu podle §u 157 odstavec druhý tr. zák., jehož ostatní pojmové znaky zjišťuje rozsudek jak ve směru objektivním, tak i po stránce subjektivní způsobem věcně i právně bezvadným, stačí, pokud jde o otázku, dotčenou oněmi vývody i posléz zmíněnou námitkou zmateční stížnosti, plně rozsudkové zjištění, podle něhož oba obžalovaní na H-ovou ruce vztáhli způsobem, shora podle rozsudku vylíčeným. V tom, že podle rozsudku nelze dokázati, kdo z nich jí těžce ublížil, tkví právě moment, který odlišuje skutkovou podstatu zločinu podle §u 157 odstavec druhý tr. zák. od skutkové podstaty zločinu podle §u 152, pokud se týče §u 157 odstavec prvý tr. zák.

Citace:

č. 2230. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 22-24.