Č. 10114.

Vodní právo. — Policejní právo trestní (Slovensko): 1. Skutkovou podstatu přestupku § 185 zák. čl. XXIII:1885 tvoří znečištění vody škodlivými látkami. — 2. Takovými jsou látky, které jsou způsobilé přivoditi škody ať na zdraví, ať na statcích materielních. — 3. K založení skutkové podstaty uvedeného přestupku není třeba, aby škoda skutečně nastala.
(Nález ze dne 2. listopadu 1932 č. 16527.) Prejudikatura: Boh. A 7913/29, 9539/31.
Věc: Rudolf U. v Š. proti zemskému úřadu v Bratislavě o přestupek vodního zákona.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Rozsudkem okresního úřadu v Nov. Zámcích jako policejního trestního soudu z 20. ledna 1930 byl st-1 uznán vinným přestupkem podle § 24 zák. čl. XXIII:1885, který spáchal tím, že jako technický správce cukrovaru š.-ského v době od 22. do 23. října 1928 od počátku kampaně, a v době od 4. října 1929 do 9. října 1929 rovněž na počátku kampaně znečistil vodu řeky Nitry tím, že odpadní vodu z kanálu vedoucího z cukrovaru pouštěl s velmi mnoho suspendovanými látkami anorganickými i rozpustnými látkami organickými z praček řepy přímo do řeky Nitry bez jakéhokoliv čištění; st-1 byl proto podle § 185 cit. zák. čl. odsouzen k peněžité pokutě 400 Kč, v případě nedobytnosti k uzavřením 10 + 10denním. Konečně bylo st-li uloženo zaplacení výloh řízení v obnose 742,65 Kč, kdežto rybářský klub v N. byl se svými požadavky na náhradu škody odkázán na pořad práva soukromého.
V důvodech tohoto rozsudku opřel se úřad o výsledky provedeného šetření, o výsledek místní prohlídky, o rozbory vzorků vody státních výzkumných ústavů zemědělských v Bratislavě spolu s jejich odborným posudkem, jakož i o odborný posudek zástupce technicko-vodoprávního oddělení při okresním úřadě v Nitře; úřad vzal za prokázáno, že st-1 skutečně jako zodpovědný technický správce cukrovaru š-ského v uvedenou dobu znečišťoval vodu řeky Nitry tím, že odpadní vodu z kanálu, vedoucího z cukrovaru, pouštěl s velmi mnoho suspendovanými anorganickými látkami a suspendovanými látkami organickými z praček řeky přímo do řeky Nitry, Při výměře trestu byl jako polehčující okolnost uznán ohled na rodinu, nicméně však pokuta byla vyměřena nejvyšší měrou, ježto jednak podle uvedených rozborů a odborných posudků byla voda řeky Nitry velmi znečištěna; a jednak znečištění toto se každoročně v době kampaně opakuje a st-1 byl pro týž přestupek již pravoplatně potrestán. Na vývody st-lovy, že již dávno byla župnímu úřadu v Nitře podána žádost o schválení nových čistících zařízení, nevzal úřad zřetele, poněvadž tyto vývody nebyly nikterak prokázány, naopak bylo zjištěno, že st-1 zařízení na čištění odpadních vod od praček, předepsané koncesní listinou, zrušil, k čemuž před vydáním nové koncesní listiny nebyl oprávněn.
Nař. rozhodnutím byl rozsudek 1. stolice potvrzen s tím, že peněžitá pokuta připadá podle § 11 org. zák. státu.
Nař. rozhodnutí jest v podstatě odůvodněno takto: Při místním řízení konaném dne 5. ledna 1929 bylo zástupcem státních výzkumných ústavů zjištěno, že voda z praček cukrovarských odchází přímo do řeky bez jakéhokoliv čistění. Z odborného posudku ústavů pro chemickou kontrolu státních výzkumných ústavů zemědělských v Bratislavě vychází najevo, že voda řeky Nitry, odpadními vodami cukrovaru znečištěná, není vhodná, nýbrž naopak Škodlivá pro ryby, poněvadž přítomné organické látky spotřebují všechen kyslík na hnití a ryba v takové vodě musí zahynouti. Ke zjištění skutkové podstaty přestupku nakažení vody škodlivými látkami jest podle nař. býv. uher. min. vnitra č. 4962/04 třeba, aby bylo nakažení vody buďto chemickou analysou prokázáno aneb aby bylo dokázáno, že následkem tohoto nakažení vody citlivé druhy ryb byly omámeny anebo lekly. V daném případě bylo nakažení vody prokázáno chemickou analysou a bylo dokázáno i to, že byly ryby v této nakažené vodě řeky Nitry hromadně omámeny, resp. že v ní lekly. Jest tedy nesporné, že skutková podstata přestupku podle § 24 zák. čl. XXIII:1885 jest prokázána, a poněvadž tím, že nakažení vody a otrávení ryb se v každém případě opakuje při zahájení kampaně, jest i příčinná souvislost mezi činem st-Iovým a mezi spáchaným přestupkem prokázána, nemohl býti na vývody odvolání vzat zřetel a musil proto rozsudek I. stolice býti potvrzen.
Ve stížnosti podané nss-u vytýká st-1 v prvé řadě, že prý zákonnou skutkovou podstatu přestupku podle § 24 zák. čl. XXIII:1885 tvoří »zkažení vody«, nikoli však »znečištění« vody, kdežto podle znaleckých posudků, které žal. úřad svému rozhodnutí položil za základ, bylo zjištěno jen tolik, že st-1 následkem nedostatečného zařízení pro čištění vody svedl do řeky Nitry řepové odpadky, čímž do jisté míry vodu tu »znečistil«, avšak »nezkazil«. St-1 nespáchal prý přestupku také proto, že řepné úlomky nelze kvalifikovat jako »látky škodlivé«, ježto podle posudku vodoprávního technického oddělení okresního úřadu v Nitře se nedá dovoditi, že by od řepných úlomků vůbec mohlo nastati nakažení vody. Mezi činem st-li za vinu kladeným a »nakažením« vody není také podle mínění stížnosti příčinné souvislosti, takže i když se připustí ničím nedokázané tvrzení, že se ryby v řece Nitře otravují , není mezi touto otravou a provozem cukrovaru příčinné souvislosti, jak výslovně praví znalecký posudek vodo-techn. oddělení okr. úřadu v Nitře. Taková souvislost není zjištěna ani ve vyjádřeni ústavu pro chemickou kontrolu státních výzkumných ústavů v Bratislavě.
Námitku tuto neshledal nss důvodnou.
Již v nál. Boh. A 7913/29 dovodil nss z doslovu originálního textu § 185 ve spojení s § 24 zák. čl. XXIII:1885, že skutkovou podstatu přestupku § 185 cit. zák. článku tvoří znečištění vody škodlivými látkami (srovn. i Boh. A 9529/31). V tomto dalším nálezu Boh. A 9529/31 dovodil pak nss dále, že škodlivými látkami jsou takové látky, které jsou způsobilé přivoditi škody ať již na zdraví, či na statcích materielních, jako na př. na právech vodních, a konečně, že k založení skutkové podstaty uvedeného přestupku se nevyžaduje, aby znečištěním vody škodlivými látkami škoda skutečně nastala, nýbrž stačí, když znečištění takové je způsobilé škody přivoditi, tedy když znečištění je toho rázu, že je dána možnost, aby nastala škoda.
Na všech těchto právních názorech setrval nss i v případě dnešním. Tvrdí tedy stížnost bezdůvodně, že skutkovou podstatu přestupku st-li za vinu kladeného tvoří »zkažení« vody škodlivými látkami. Tím padají všechny dedukce, které st-1 čerpá z mylné premisy, že absolutní skutková podstata přestupku § 185 ve spojení s § 24 cit. zák. čl. spočívá ve zkažení vody škodlivými látkami.
Lze-li pak výtce stížnosti, že po jejím názoru není příčinné souvislosti mezi činem st-li za vinu kladeným a »nakažením« vody, rozuměti tak, že tu není příčinné souvislosti mezi otravou ryb a provozem cukrovaru, je i v tomto bodě stížnost bezdůvodná, ježto ke skutkové podstatě uvedeného přestupku není zapotřebí, aby škoda skutečně vznikla, tedy v konkrétním případě, aby ryby skutečně lekly.
Jde tedy již jen o to, zda látky, které st-1 odpadními vodami cukrovarskými do řeky Nitry vpustil, jsou látkami »škodlivými« ve smyslu výše uvedeném. Otázka tato je otázkou nikoli právní, nýbrž otázkou znaleckou, a může ji proto nss přezkoumávati toliko s hledisek formální správnosti ve smyslu § 6 odst. 2 zák. o ss.

Citace:

č. 10114. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 495-498.