Č. 6918.


Vojenské věci: O zařazení voj. gážistů zemědělských (úředníků) do postupových skupin.
(Nález ze dne 28. listopadu 1927 č. 18315/26).
Věc: Jan M. v P. proti ministerstvu národní obrany stran zařadění do postupové skupiny.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l, absolvent býv. hospodářské akademie v Táboře a domobranecký akcesista, byl převzat do čsl. armády a jmenován 1. srpna 1919 úředníkem 9. hodn. třídy, totiž voj. hosp. vrchním správcem ve skupině voj. hospodářských úředníků. Při propočtení služ. doby k 1. lednu 1920 dle §§ 6 a 7 zák. z 19. března 1920 č. 195 Sb. byl na základě ustanovení prováděcích předpisů k § 5 cit. zák. (výnos mno ze 4. srpna 1920, uveřejněný ve věcném věstníku ze 7. srpna 1920 č. 42 čl. 454) zařaděn ve 3. post. skupině dnem 1. května 1924 do platů 7. hodn. tř. 2. plat. stupně. Při propočtení služ. doby k 1. lednu 1921 dle zák. č. 152/23 a dle vl. nař. č. 10/24 byl st-l — tehdy kapitán prov. důstojnictva zeměd. služby — zařaděn v 5. post. skupině ke dni 1. lednu 1921 do 8. hodn. třídy 1. plat. stupně.
St-lova žádost z 27. listopadu 1925, aby mu bylo ponecháno zařadění v 3. post. skupině, byla nař. rozhodnutím zamítnuta. —
O stížnosti nss uvážil:
Podle § 5 zák. č. 195/1920 patří do 3. skupiny postupové jen voj. lékárníci a geometři, kteří mají úplné předběžné vzdělání podle platných ustanovení. Důstojníci pomocných sborů patří do skupiny V. Absolventi hospodářských vyšších škol nebyli tedy zákonem zařaděni do 3. skupiny. Shora uvedené prov. předpisy k cit. zák. (věstník 1920 č. 42 čl. 454) stanovily ovšem, že do skupiny 3. patří mimo voj. lékárníky a voj. geometry také voj. zvěrolékaři, kteří absolvovali 6 tříd gymnasia a voj. ústavy zvěrolékařské, a voj. zemědělští (lesní) úředníci, absolvovavší vyšší hosp. školy v Táboře nebo Děčíně-Liebwerdě nebo školy jim rovné. Než žal. úřad rozhodoval o zařaděni st-le do určité skupinv již za platnosti zák. č. 152/1923 a vl. nař. č. 10/1924.
Zákonem ze 4. července 1923 č. 152 Sb. — jenž v čl. 1. stanovil, že roztřídění důstojnictva (voj. úřednictva) do 5. a 6. post. skupiny bude provedeno vl. nařízením, — nebylo nic měněno na ustanoveních ohledně zařaděni do 3. post. skupiny. 6. nař. z 20. prosince 1923 č. 10 Sb. z r. 1924, provádějíc ustanovení § 5 zák. č. 195/1920, zařadilo ve svém § 5 do 3. post. skupiny pouze voj. geometry, lékárníky a zvěrolékaře, nepojalo tedy do skupiny této důstojníky (úředníky) zemědělské, kteří absolvovali vyšší hosp. školu.
Stížnost, nepopírajíc, že uvedený výpočet § 5 vl. nař. č. 10/1924 jest taxativní, spatřuje v tomto vynechání mezeru, kterou lze vyplniti jedině ponecháním ustanovení řečených prov. předpisů, a to proto, že voj. zeměd. úředníci tvořili při vydání vl. nař. č. 10/1924 ještě zvláštní stavovskou skupinu, o jejímž zařadění není v nař. tomto předpisu a že přeřadění úředníků těch do skupiny důstojníků proviantnictva se stalo až později. Také v tomto směru nelze dáti stížnosti za pravdu.
Přeřadění voj. zeměd. úředníků do skupiny důstojníků proviantnictva, na něž se také nař. rozhodnutí odvolává, stalo se, jak ze spisů správních jde, výnosem mno z 11. prosince 1923, tedy dříve než bylo nař. vl. č. 10/1924 vydáno (20. prosince 1923), resp. vyhlášeno (10. ledna 1924.). Provádějíc ustanovení čl. 1. zák. č. 152/1923, stanovilo toto vl. nař. v § 21, že do skupiny 5. náleží důstojníci služeb se vzděláním středoškolským nebo vojenským jemu na roven postaveným, pokud nenáleží do skupiny 6., nebo podle § 5 do některé ze skupin vyšších a konají službu, pro niž jest toto vzdělání (t. j. vzdělání středoškolské) předepsáno.
Pro skupinu důstojníků proviantnictva, jak nesporno, jest předepsáno pouze vzdělání středoškolské. Důstojník se vzděláním vyšším může dle cit. § 21 náležeti do některé ze skupin vyšších jen podle § 5 t. j. jen pokud do ní patří dle § 5. Tento případ u st-le, jak výše dovozeno, dán není. Patří tedy st-l do 5. skupiny a nelze právem mluviti o mezeře, která by musila býti vyplněna použitím ustanovení dřívějších prov. předpisů.
St-l dovolává se dále bodu 182 směrnic k zák. č. 195/1920 a 152/ 1923 a k vl. nař. č. 10/24, vydaných výn. mno ze 7. května 1924 (věcný věstník 1924 č. 32 čl. 283), jenž praví: Kdyby nové propočtení služ. doby podle novely (t. i. zák. č. 152/1923) a prov. nař. k ní (č. 10/1924), jakož i směrnic k němu nemělo pro gážisty žádných výhod, jest pro něho nepraktickým a zůstane při propočtení, resp. zařadění dosavadním, pokud bylo provedeno podle zák. č. 195/1920 a próz. předpisů k němu vydaných.
Ze slov »resp. zařadění« dovozuje st-l, že mu mělo býti dřívější zařadění do 3. post. skupiny ponecháno i na základě tohoto ustanovení směrnic. Ale neprávem, neboť toto ustanovení, jednajíc jen o propočtení a nikoli také o časovém postupu, pro něž jest zařadění do postupové skupiny, jak shora uvedeno, také směrodatným, nemá slovem »zařadění« na mysli zařadění do post. skupiny, nýbrž zařadění do hodn. třídy a do příslušného platového stupně v ní, tedy zařadění požitkové ve smyslu § 7 zák. č. 195/1920.
Namítá-li st-l konečně, že intencí zák. č. 195/1920 a prov. předpisů k němu bylo honorovati gážisty s vyšším vzděláním lépe než gážisty se vzděláním středoškolským a že tato zásada je rozhodnou i nadále, stačí poukázati k tomu, že rozhodným pro výklad právních norem jest v prvé řadě jejich striktní znění, které v případu, o nějž jde, neponechává pochybnosti o odchylném úmyslu zákonodárce, resp. vlády.
Citace:
č. 6918. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 534-536.