NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 1

Čís. 3451.

Vnucený správce jest aktivně a pasivně oprávněn ku sporům, týkajícím se užitků spravované nemovitosti.
Smlouvou, sjednanou dlužníkem ohledně užitků nemovitosti před zavedením vnucené správy, vázán jest i vnucený správce. Sem patří na př. smlouva dlužníka s cukrovarem o dodávce řepy z příští sklizně, spadající již do doby vnucené správy.
(Rozh. ze dne 29. ledna 1924, R II 27/24.)
Pachtýři, manželé S-ovi, zavázali se žalující cukrovarnické společnosti, že osází řepou 6 měřic pole; žalující dala jim semeno a 3000 Kč zálohy na řepu, již měli dodati. Proti manželům S-ovým byla po té povolena exekuce zabavením pachtovních práv a zavedený vnucený správce se na vyzvání žalobkyně nevyjádřil, zda dodá žalobkyni umluvenou řepu a povolí srážku předplacených 3000 Kč. Cukrovarnická společnost žalovala proto vnuceného správce na zjištění, že smlouva mezi žalující stranou a manžely S-ovými, uzavřená na jaře 1923 v ten smysl, že jsou tito povinni řepu ze šesti měřic po 16 Kč za 1 q dodati a srážku zálohy 3000 Kč z ceny řepy povoliti, jest oproti nim a i proti vnucenému správci v platnosti. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Důvody: Rozhodujícím jest, zda jest vnucený správce povinen dodržeti smlouvu o dodání řepy, uzavřenou mezi žalobkyní a manželi S-ovými a sice ještě před povolením exekuce zabavením práv pachtovních. Dle náhledu soudce není vnucený správce povinen tuto smlouvu dodržeti; jak jest zjištěno a ostatně i nesporno, zavázal se Josef S. na jaře roku 1923 ještě před povolením exekuce zabavením práv pachtovních dodati žalobkyni řepu, která tehdy ještě ani zaseta a která při povolení exekuce též ještě uzrálá nebyla. Dle §u 119 ex. ř. musí se výtěžků spravované nemovitosti použiti k tomu, by správní výdaje byly zapraveny a aby vymáhající věřitel a jiní oprávnění byli uspokojeni, a nesmí povinní s užitky těmi nakládati. Dle §u 103 ex. ř. může, pokud vnucená správa není právoplatně zrušena, vedena býti exekuce na užitky nemovitostí bez újmy práv, již dříve k nim nabytých, toliko vnucenou správou. O nějakých právech žalobkyně, která by byla tato nabyla na užitcích, kterých vnucený správce může teprve později docíliti, nemůže býti řeči. Ostatně žalobkyně ani netvrdila, že by nějakého věcného práva k těmto užitkům byla nabyla a může se zde jen jednati o obligační nárok proti manželům S-ovým na dodání řepy, kterou budou museti teprve pěstovati a skliditi. Z těchto důvodů není dle náhledu soudce nucený správce povinen, smlouvu mezi žalobkyní a manželi S-ovými dodržeti, to tím méně, když i vymáhající věřitelé, ve prospěch kterých vnucená správa zavedena byla, se proti tomu vyslovili. Není-li však vnucený správce povinen, smlouvu o dodání řepy dodržeti, není též povinen z užitků vnucené správy zaplatiti žalobkyni osobní dluh manželů S-ových. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, ji znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Výtkám, činěným napadenému usnesení, nelze přiznati oprávnění. Především správným je stanovisko odvolacího soudu, že žalovaný jakožto vnucený správce jest pasivně legitimován v tomto sporu, v němž se žádá za zjištění, že smlouva dlužníků se žalobkyní o dodání řepy na jaře 1923, to jest před zavedením vnucené správy sjednaná, a záloha na tuto dodávku dlužníkům tehdy daná, je platnou i oproti vnucenému správci. V exekučním řádě není sice nikde přímo vysloveno, že vnucený správce v této své vlastnosti může býti také žalován, ale plyne to z jeho postavení a působnosti, k níž jest povolán. Vnucený správce vede správu s vyloučením dlužníka (§ 99 a 130 ex. ř.), jen on hospodaří, pobírá užitky, jemu náleží předsebráti právní jednání a úkony, jichž provádění vnucené správy vyžaduje a také, pokud k výkonu správy to náleží, je povolán podávati žaloby (§ 109 ex. ř.). Vzhledem k této jeho působnosti a jeho povolání nemůže býti pochybnosti o tom, že vnucený správce v této své vlastnosti, pokud jde o záležitost do vnucené správy spadající, může býti také žalován. Smlouvou, o kterou jde, dlužníci úplatně zcizili úrodu, přijali na kupní cenu splátku, smlouva týká se tedy hospodaření na spravovaném majetku a užitků z něho a, jako nepochybně mohl vnucený správce z této smlouvy na př. o její splnění žalovati žalobkyni, zajisté opačně může z této smlouvy žalobkyně žalovati jeho. Kdyby měl býti správným názor, že vnucený správce z této smlouvy žalován býti nemůže, a žalováni by měli býti dlužníci, protože oni jsou právi z ujednání před zavedením vnucené správy, došlo by se k tomu, že tedy dlužníci mohli s užitky nakládati, to však z ustanovení §u 99 a 130 ex. ř. srovnati nelze. Z toho, co uvedeno a co dále pověděno bude, plyne také, že odvolací soud právem uznal, že je žalovaný jako vnucený správce dotyčnou smlouvou dlužníků přes to, že byla sjednána před zavedením vnucené správy vázán. Podle §u 103 odstavec prvý ex. ř. postihuje vnucená správa užitky spravovaného předmětu s výhradou práv na užitky ty nabytých. Zákon nerozeznává, zda jsou to práva zástavní či jiná, zní všeobecně a proto dlužno míti za to, že zachovává v platnosti i práva obligační. Že tomu tak a že ujednání před zavedením vnucené správy ohledně užitků s dlužníkem sjednaná platí i za vnucené správy, plyne také z §u 110 ex. ř., neboť podle ustanovení tohoto §u vnucený správce je též oprávněn požadovati od třetích osob plnění, dlužníku povinná a zadrželá, patří-li k užitkům spravovaného předmětu. Tímto ustanovením zachovávají se v platnosti smlouvy sjednané s dlužníkem před zavedením vnucené správy, a také z tohoto ustanovení plyne oprávněnost stanoviska, že smlouvy dlužníka jsou pro vnuceného správce závazny. Ohledně nájemných a pachtovních smluv uznává to § 111 ex. ř. výslovně a tvrditi, že tím stanovena byla jen výjimka, se důvodně nedá (srovnej též vyjádření min. práv. k §u 111 ex. ř. bod 1, návod pro vnucené správce § 37—39).

Citace:

č. 3451. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 168-170.