NPD documents search: České právo, 16 (1934)

Ze dne

Notář JUDr. Josef Hausmanm v Jaroměři zaslal nám tuto zprávu: Obliterace kolků notáři jako soudními komisaři.
V čísle 1/35 pod tímto heslem uveřejněný výnos okr. finančního ředitelství v Jičíně,, že totiž dlužno dle §u 12 nař. č. 380/15 kolky na protokolech soudního komisařství obliterovati kulatým (?) úředním notářským razítkem, nepovažuji za správný. Citované nařízení mluví o soudním razítku, kterým mají býti kolky obliterovány, ale současně praví, není-li toho soudního razítka po ruce, že má býti obliterováno čarami, a tento předpis dlužno jako nejbližší vzíti za směrnici pro úřadování notářů jako soudních komisařů. Při tom třeba uváži ti dále, že notář má užívati úředního razítka při výkonu úřední činnosti dle »notářského řádu«, tedy dle §u 1 not. ř. jako »judex chartularius«, a užívání toho razítka v přenesené působnosti soudního komisaře není předepsáno. Pro výklad, jak jest uveden v tom výnosu, svědčily by ovšem předpisy otištěné Šedivou, ty však dlužno považovati za zastaralé. Dle mého náhledu má notář obliterovati kolky čarami a soudní kancelář po předložení spisů má tyto kolky přetisknouti soudním razítkem.
V téže věci zasílá nám notář Dr. J. Janda v Ostí n. L. toto
pojednání:
Navazuji na článek kolegy Karla Picka v minulém čísle »Českého Práva«.
Mám za to, že výnos jím uváděný spočívá na omylu.
Cituji texty výnosů ministerstva financí č. 91/1860 ř. z. a 80/1856 ř. z.:
Výnos ministerstev spravedlnosti a financí ze dne 10. dubna 1860 č. 91 ř. z. ohledně povinnosti notářů k překolkování kolkových známek přicházejících ve smírčím řízení.
Vzhledem na nařízení ze dne 29. října 1859 č. 202 ř. z. o kolkové povinnosti při přihláškách pohledávek ve smírčím řízení před notáři, se nařizuje, že notáři v případech, ve kterých mají zakročiti jako soudní komisaři ve smírčím řízení, jsou povinni spisy, jež jsou u nich v této jich vlastnosti podány a v nichž upevněné kolky nebyly dle předpisu §u 3 nařízení ze dne 28. března 1854 č. 70 ř. z. přepsány, ihned při podání překolkovati svou notářskou pečetí, dříve však do každého kolku vepsati datum podání.
Další překolkování těchto kolků na těchto spisech, když tyto byly předloženy soudu, bylo-li tohoto nařízení uposlechnuto, místa nemá.
Ohledně překolkování oněch listin a spisů, které k notářům dospívají ne ve vlastnosti shora uvedené, zůstává při výnosu ze dne 6. května 1856 č. 80 ř. z.
Výnos ministerstva financí z 6. května 1856 č. 80 ř. z.
V dohodě s ministerstvem spravedlnosti se prohlašuje: Notáři nemohou býti počítáni к veřejným úřadům, kterým dle §u 7 nařízení ze dne 28. března 1854 č. 70 ř. z. jest nařízeno překolkování kolkových známek.
Musí tedy kolku podléhající listiny notáři vyhotovené, při kterých dle §u 3 a 4 uvedeného nařízení může kolkové povinnosti býti vyhověno překolkováním známky a tato kolková povinnost nebyla splněna přepsáním kolkové známky dle způsobu v §u 3 onoho nařízení uvedeného, úřední pečetí jednoho v §u 7 zmíněného nařízení vypočtených veřejných orgánů býti překolkovány.
Přetištěním kolkových známek notářskou pečetí nemůže splnění kolkové povinnosti býti způsobeno.
Výnos prvý jedná výhradně o případech, kdy notáři jako soudní komisaři vystupují v řízení smírčím.
Takovéto řízení smírčí notáři nyní vůbec nevykonávají a vztahuje se na jejich činnost soudně komisařskou výhradně nařízení č. 80/1856, které jako dosud platící, jest otištěno v poplatkovém právu, kdežto prvé marně jsem tam hledal a vyhledal jsem je přímo v říšském zákoníku.
Jestliže tímto nařízením č. 80/1856 je notářům přímo zapovězeno obliterovati kolky na protokolech jimi sepsaných, a povinnost ta vyhrazena jest soudům, nemůže jim tato povinnost býti okresním neb finančním zemským ředitelstvím na základě výnosu č. 91/1860 vztahujícího se výhradně na specielní řízení smírčí, ukládána.
Protože však vyřešení této otázky má pro nás značný význam, bylo by záhodno, aby vyřešena byla způsobem veškeré pochybnosti odstraňujícím.

Citace:

Právnická jednota v Praze. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1935, svazek/ročník 16, číslo/sešit 3, s. 141-141.