Č. 4222.
Školství: I. K výkladu pojmu »třída zřízená« podle § 7, odst. II. zák. č. 226/1922 viz větu při Boh. 4221 adm. — II. Pro otázku potřeby zříditi třídu další podle § 5, odst. II zák. č. 226/1922 rozhoduje jenom počet dětí, který na jednotlivou třídu připadá při rozvrhu žactva podle předpisů učebné osnovy.
(Nález ze dne 11. prosince 1924 č. 22061).
Prejudikatura: Boh. 3988, 4001 a 4221 adm. a jiné.
Věc: Obecní zastupitelstvo a místní školní rada v K. (adv. Dr. AI. Scheiter z Karlových Varů) proti ministerstvu školství a národní osvěty o další ponechání zatímních tříd postupných při III. chlapecké a při III. dívčí škole v K.
Výrok: Pokud stížnosti jsou podány též jménem městské obce v K., odmítají se jako nepřípustné. Stížnost místní školní rady v K. ve příčině třetí školy dívčí se zamítá jako bezdůvodná; ke stížnosti téže místní školní rady zrušuje se nař. rozhodnutí z 1. června 1923 č. — stran III. školy chlapecké pro nezákonnost.
Důvody: Místopředseda zšr-y v Praze zrušil rozhodnutími ze 14 srpna 1920 k návrhu zsv-u v Praze na druhé a na třetí dívčí a na druhé a na třetí chlapecké pětitřídní škole obecné v K. po jedné třídě.
Proti tomu podaly st-lky rekursy.
Rozhodnutím z 11. října 1921 pozměnil místopředseda zšr-y, hledě k výsledku zápisu a rozměru učeben, uvedená vynesení v ten smysl, že každá z uvedených čtyř škol bude míti nadále čtyři definitivní třídy postupné a pátou zatímní třídu postupnou. Při tom vysloveno, že na další ponechání páté zatímní třídy při každé z uvedených škol jest každoročně hned o vykonaném zápisu zažádati, a zšr vysloví ponechání v dohodě se zsv-em.
Vzhledem k výnosu tomu odvolaly st-lky svoje rekursy.
Výnosy z 28. ledna 1922 povolila zšr v dohodě se zsv-em další ponechání prozatímní páté třídy postupné při třetí škole chlapecké a při třetí škole dívčí za dosavadních podmínek do konce kalendářního roku 1922 a podotkla, že další ponechání těchto tříd po 31. prosinci 1922 závisí bezpodmínečně na přivolení jejím.
Rozhodnutími z 15. března 1923 a ze 27. března 1923 nepovolila zšr, aby zatímní pátá třída postupná při třetí obecné škole dívčí a při třetí obecné škole chlapecké v K. zřízená na čas do konce kalendářního roku 1923 byla dále ponechána, při čemž přihlížela k tomu, že počet žactva, ke kterému nutno podle § 5, odst. 5 zák. č. 226/1920 míti zření, činí na chlapecké škole v prvé definitivní postupné třídě 26, ve druhé třídě 28, ve třetí 35, ve čtvrté 37 a v zatímní páté třídě 51 resp. na dívčí škole v prvé definitivní třídě postupné 18, ve druhé 38, ve třetí 30, ve čtvrté 38 a v zatímní páté třídě 36, a že tedy podle ustanovení § 5, odst. 2 cit. zák. další trvání (znovu zřízení) této třídy není odůvodněno.
Zároveň vysloveno, že ustanovení odstavce 2 § 7 uvedeného zákona nelze v tomto případě použíti, poněvadž se nevztahuje na zatímní třídy zřízené před platnosti tohoto zákona, že zsv s ponecháním pobočky nesouhlasí a že jmenované školy budou míti nadále každá pouze čtyři definitivní třídy postupné bez tříd zatímních.
Proti tomu podala mšr a ob. zast. rekursy, které byly nař. rozhodnutími zamítnuty.
O stížnosti uvážil nss takto:
I. Pokud stížnosti podány jsou též jménem městské obce K. shledal je soud nepřípustnými, setrvávaje na právním názoru vysloveném již v četných nálezech, tak zejména v nál. Boh. 3988 adm. toho obsahu, že místní obec, která není vlastním okresem školním, není legitimována stěžovati si do rozhodnutí školského úřadu, kterým podle § 9 zák. č. 189/1919 byl zredukován počet tříd.
Jak uvedeno, byl názor ten vysloven sice v případě zrušení třídy podle § 9 cit. zákona, důvody pro názor ten v cit. nálezu uvedené platí však povšechné ve věcech počtu tříd na školách, tedy též pro případy, o které tu blíží.
II. Pokud stížnosti podány jsou jménem místní školní rady, o jejíž legitimaci nss pochybností nemá, jest uvésti toto:
Předmětem přezkoušení nss-em jsou toliko naříkaná rozhodnutí, nikoliv předchozí rozhodnutí zšr-y.
Nss může se proto omeziti na to, zkoumati, zda důvody, které žal. úřad pro svoje zamítavé vyřízení st-lčiných rekursů uvedl, jsou po právu.
Jak v příčině školy chlapecké tak školy dívčí uvedl žal. úřad v podstatě tři důvody svého rozhodování a to
1) že počet dětí na školách těch podle § 5 zák. č. 226/22 odůvodňuje jen třídy tři (při chlapecké škole) respektive dvě (při dívčí škole),
2) že při náležitém rozdělení žactva na čtyři třídy žádná z nich nebude přeplněna a
3) že předpis § 7 II. odst. tu nerozhoduje, poněvadž nejde o zrušení tříd zřízených, nýbrž o zřízení tříd nových na místě tříd zaniklých uplynutím doby, na kterou byly povoleny.
Ad 3). Důvod uvedený ad 3) shledal nss správným.
Již v nál. Boh. 4221 adm. vyslovil nss právní názor, že ochrany vyplývající z předpisu § 7 II. odst. zák. č. 226/22 jsou účastný všechny třídy, ať definitivní nebo zatímní, ať zřízené před účinností zákona č. 226/22 anebo za platnosti jeho, avšak jenom potud, pokud jsou v době rozhodování úřadu ještě třídami zřízenými.
Třídy, o které tu jde, byly — jak stížnost nepopírá — zřízeny jako zatímní třídy postupné a to podle výnosů zšr-y z 28. ledna 1922 »do konce kalendářního roku 1922«.
Třídy ty byly tedy třídami zřízenými jenom do konce kalendářního roku 1922 a přestaly uplynutím'kalendářního roku 1922 býti v právním smyslu »třídami zřízenými.
Když pak v březnu 1923 zšr nepovolila další ponechání těchto tříd, tedy nešlo skutečně o nějaké zrušení tříd zřízených, které by bylo posuzovati podle § 7 II. odst. zák. č. 226/22, nýbrž o další povolení tříd po právu zaniklých, tedy o povolení nebo nepovolení tříd nových, které bylo posuzovati jen podle předpisů § 5 cit. zák.
Tvrdí-li stížnost v tomto směru, že původní vázanost oněch tříd na lhůtu (konec kalendářního roku 1922) vydáním zák. č. 226/22 zanikla a že za platnosti tohoto nového zákona byl úřad povinen zkoumati, zda další ponechání oněch tříd nebude v rozporu s §em 7, II. odst. zák., tedy nelze vývody ty uznati důvodnými.
Neboť zákon na uvedeném místě mluví výslovně o »rušení nebo spojování tříd již zřízených«, z čehož zřejmo, že ochrana tohoto předpisu uděluje se jen pro případ zrušení nebo spojení tříd, které v době onoho zrušení nebo spojení jsou »zřízené«, čehož dle toho, co shora vyloženo, v daném případě není.
Právem tedy vyslovil žal. úřad, že netřeba tu hleděti k § 7/II. odst. zák. č. 226/22, nýbrž jenom k § 5, jinými slovy, že rozhodným tu je počet dětí nikoliv 60, nýbrž 80 na třídu.
Ad 1). Důvod tento nepadá na váhu, jelikož na obou školách byly ponechány třídy čtyři, tedy o jednu respektive o dvě více než jak v tomto bodě důvodů uvedeno.
Ad 2). Dle toho byly tedy obě školy v době rozhodování min. po právu organisovány každá se čtyřmi definitivními třídami (bez zatímní třídy páté), a bylo by ve smyslu § 5 zák. č. 226/22 zřízení třídy další páté bývalo po zákonu nutné jenom, kdyby — jak praví odst. II. cit. § — počet dětí v některé třídě .... přestoupil v tom kterém roce příslušné nejvyšší číslo v odstavci 1. uvedené (tedy 80) a jestliže »přeplnění třídy se nedá odpomoci přípustnými změnami zařaděním dítek, o čemž rozhodne příslušný inspektor školní. ...«
Z uvedené textace zákona (v některé třídě, přípustné změny zařaděním dítek, o čemž rozhodne příslušný inspektor školní) jde, že onen počet dětí, jehož překročení podmiňuje zřízení třídy další, nelze zjistiti pouhým dělením počtu dětí na celé škole celkovým počtem tříd na škole té zřízených, nýbrž toliko podle konkrétních poměrů jednotlivé třídy a dle onoho stavu žactva, který se podává při náležitém t. j. podle předpisů učebné osnovy (§ 4 zák. č. 226/22, § 3 posl. odst. def. řádu škol. a vyuč. z roku 1905, výn. zšr-y pro Čechy z 23. února 1915 č. I 243/17 ai 1915 č. 9419, Věstník č. 15 a výn. min. škol. ze 4. srpna 1923 č. 92189-1 Věstník č. 109) dle roků školních a stupňů věkových a postupových provedeném rozvržení žactva na třídy.
Zkoumá-li se důvod uvedený ad 2) s těchto hledisek, dospěje se k těmto výsledkům:
A) V příčině školy dívčí: Žal. úřad tu vyslovil, že při správném a účelném rozdělení žactva na čtyři třídy žádná z nich nebude přeplněna.
Stížnost tu toliko vytýká, že nepovolením třídy páté nastane sloučením dosavadní třídy čtvrté a páté frekvence čtvrté třídy o 73 dívkách. Stížnost tedy sama uznává, že 4. třída nemá v tomto případě přes 80 dětí, a poněvadž stížnost vyšší frekvenci netvrdí také o žádné ze zbylých tříd, nelze shledati, že by tu byla zákonná nutnost ke zřízení třídy páté, takže tedy v příčině školy dívčí důvod uvedený ad 2) je po zákonu.
Tvrdí-li tu stížnost ještě, že škola ta — podobně jako škola chlapecká — tvoří podklad pro školu občanskou, tedy jest okolnost ta patrně správná, nemůže však o sobě způsobiti nutnost, aby zřízena byla pátá třída, neboť nutnost tu jest posuzovati podle § 5 zák. č. 226/26, a není také pro návštěvu školy občanské předepsána návštěva petit řídni školy obecné (viz § 18 zák. o školách národních z roku 1869 resp. 1883 a nál. tohoto soudu Boh. 4001 adm.), nýbrž toliko odbytí pátého ročníku školy obecné, který lze vychoditi také na školách méně než pětitřídních.
Z uvedených úvah jeví se stížnost pokud jde o školu dívčí bezdůvodnou a bylo ji zamítnouti.
B) Jinak se má věc v příčině školy chlapecké.
Nař. rozhodnutí tu praví, že při rozdělení žactva na 4 třídy žádná nebude přeplněna. Nař. rozhodnutí toto svoje tvrzení blíže neodůvodňuje.
Stížnost tvrdí, že nepovolením třídy páté činila by frekvence třídy čtvrté 88 dětí; kdyby tvrzení to bylo správné, byl by zákonný předpoklad pro zřízení zatímní třídy další podle § 5 zák. č. 226/22 dán.
Nss nemůže — jelikož příslušný skutkový podklad není ani z nař. rozhodnutí ani ze spisů patrný — rozhodnouti, zda správným jest shora uvedený údaj nař. rozhodnutí anebo stížnosti; nedostatečné odůvodnění nař. rozhodnutí jest tedy vadou podstatnou.
Poněvadž pak patrně vada ta způsobena byla nesprávným právním názorem žal. úřadu, jakoby rozvržení dětí na ony 4 třídy se mohlo státi jinak než přesně podle předpisů osnovy učebné, bylo nař. rozhodnutí pojednávající o škole chlapecké zrušiti podle § 7 zák. o ss.