NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 1

Č. 7044.

Zajištění bytu: * Zajištění podle § 13 zák. č. 225/22 ve znění zák. č. 87/23 není přípustné, jestliže jíž před doručením zajišťovacího rozhodnutí byl nájemní poměr rozvázán soudním smírem.
(Nález ze dne 21. ledna 1928 č. 986.)
Prejudikatura: Boh. A: 3396/24.
Věc: Terezie Sch. v B, proti zemské správě politické v Praze stran zajištění bytu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem z 30. června 1926 zajistila osp v D. na základě § 13 zák. č. 225/22 ve znění zák. č. 87/23 v domě st-lky byt, dosud obývaný železničním zaměstnancem Josefem T. a uprázdnivší se služebním jeho přeložením, pro železn. zřízence Josefa N. V odvolání namítala st- lka, že zajištění je nepřípustné, ježto nájemník T. dávno před doručením zajišťovacího rozhodnutí se zavázal soudním smírem, že byt vyklidí 4 neděle po svém služ. přeložení do obce jiné, v případě že by tam ihned bytu neobdržel, v dalších 4 nedělích. Nař. rozhodnutím nevyhověla zsp v Praze odvolání, ježto zákonné předpoklady pro zajištění bytu jsou dány. Ve výnose podotknuto, že k podaným námitkám nelze vzhledem k přesnému znění § 13 cit. zák. přihlížeti a rovněž že nelze pokládati soudní smír, dle něhož se zavázal T. vykliditi byt do 4 neděl po svém přeložení, za výpověď z bytu.
Nss shledal stížnost na rozhodnutí to podanou důvodnou. St-lka bránila se v řízení správním proti zajišťujícímu rozhodnutí námitkou, že zajištění není přípustné, ježto nájemní poměr byl zde rozvázán dohodou stran. Poukázala k tomu, že nájemník se zavázal soudním smírem ze 4. listopadu 1925, že byt do 4 neděl po svém přeložení do L. nebo M. vyklidí a že povinnost tato prodlužuje se o další měsíc, jestliže by v novém působišti neměl bytu. O tom nabízela st-lka důkaz soudními spisy, které byly také správním úřadem vyžádány, a z nichž správnost údajů st-lky o obsahu smíru, jakož i ta okolnost vysvítá, že nájemník T. byl 16. ledna 1926 služebně do L. přeložen, takže jeho povinnost k vyklizení bytu nastala 16. března 1926.
Vyslovil-li žal. úřad přes to, že soudní smír ze 4. listopadu 1925 nelze pokládati za výpověď, pak ovšem nelze výroku tomu rozuměti jinak, než že úřad vycházel z právního názoru, že překážkou zajištění bytu ve smyslu cit. zákonného ustanovení může býti jedině takové rozvázání nájemního poměru, jež přivoděno bylo formální výpovědí nájemníkem. Tento právní názor však nelze uznati za správný. Nss vyslovil již v nál. Boh. A 3396/24 adm. názor opačný, uznav, že zajištění bytu podle § 13 zák. č. 225/22 ve znění zák. č. 87/23 není přípustné, jestliže již před doručením rozhodnutí o zajištění bytu nájemní poměr mezi vlastníkem domu a státním zaměstnancem byt obývajícím byl rozvázán dohodou stran. Ježto pak závazek nájemníka, převzatý v soudním smíru, že sporný byt v určité lhůtě vyklidí, jest pokládati za vzdání se nájemníka dalších práv na užívání bytu, tedy za rozvázání nájemního poměru, rovnající se účinkem svým výpovědi, a poněvadž podle soudních spisů i podmínka, pod kterou smír byl uzavřen, totiž služ. přeložení nájemníka, byla splněna, jest nař. rozhodnutí založeno na právním názoru zákonu odporujícím a bylo je již z tohoto důvodu zrušiti pro nezákonnost.

Citace:

č. 7044. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 220-221.