Čís. 1623.

Jde o smlouvu o dílo, nikoliv o smlouvu trhovou, třebas zhotovitel dodal látku, vymínil-li si zákazník, by dílo bylo provedeno se zvláštní přesností. Nedostatek smluvené přesnosti opravňuje zákazníka, ustoupiti od smlouvy, bez ohledu na to, zda vada je podstatná čili nic.
Zákazník není povinen, by odmítl pouze vadné součástky a přijal bezvadné.
(Rozh. ze dne 11. dubna 1922, Rv II 10/22.)
Kuno K. objednal u Františka W-a sto úlů dle přesné míry za 10991 K a splatil závdavkem 6000 K. Úly měly býti dodány 15. července 1920, kteroužto lhůtu prodloužil Kuno K. zprvu do 31. července 1920 a posléze do 21. září 1920. Když však František W. ani v této lhůtě nesplnil, prohlásil Kuno K. dne 22. září 1920, že od smlouvy ustupuje a žaloval Františka W-a o zaplacení závdavku 6000 R. Žalovaný vznesl žalobu navzájem, domáhající se odebrání úlů a zaplacení nedoplatku 4991 K. Procesní soud prvé stolice žalobu Kuna K-a zamítl, žalobě na vzájem vyhověl co do peníze 4924 K 80 h, jinak ji zamítl. Důvody: V případě, o který jde, jedná se o kupní smlouvu dle obchodního zákona, jelikož František W. měl dodati material, z něhož zboží se zhotoviti mělo (§ 1166 obč. zák.). Zboží mělo býti dodáno dle dopisu Kuna K-a z 2. září 1920 do 21. září 1920. Dopisem z 22. září 1920 Kuno K. prohlásil, že zboží nechce. Tu měl tedy K. Františku W-ovi dáti dle čl. 356 obch. zák. lhůtu k dodání, pokud se týče byl povinen přiměřenou dobu na dodání počkati. Za přiměřenou lhůtu považuje soud dobu asi 14 dní. Jelikož František W. pak sám dopisem ze dne 24. září prohlásil, že zboží do 8 dnů dodá a dopisem pak ze 4. října 1920, že zboží je již hotovo, mělo býti zboží do doby té dodáno. Svědky považuje soud za dokázáno, že 2. října 1920 bylo zboží již ve stavu, v jakém je nalezl znalec. Znalcem považuje soud za dokázáno, že zboží odpovídá až na maličké vady objednávce. Nepatrné vady, které zboží má, záležejí v tom, že 27 prken na dně úlů je dílem široce, dílem úzce vyhloubeno a že 100 prken na přední stěnu je o 9—10 mm užší, z čehož připadá dle znalce určitě 4—5 mm a snad i více na seschnutí, a vyžaduje vše dohromady opravy v ceně 66 K 20 h. Vady ty neopravňují žalobce při celkové ceně objednávky k nepřijetí zboží dle § 1413 obč. zák., takže by tu neplatily předpisy o správě. Opačný náhled by vedl k nemožnému důsledku, že sebe menší vada při sebe větší objednávce opravňuje kupitele k nepřijetí zboží. Proto je na případ, o který jde, užíti zásad o správě. Dle nálezu znalce se nejedná o vady, které se nedají odstraniti a které řádnému ujednání zboží brání, nýbrž o vady odstranitelné a Kuno K. objednal zboží u tesaře, jemuž udal přesně rozměry zboží, a považuje soud slyšeným znalcem z oboru toho za dokázáno, pokud zboží objednávce odpovídá, a nepovažoval za nutno slyšeti znalce z oboru včelařství. Kuno K. nežádá, aby František W. vady odstranil, oproti tomu je v žádosti žalobní na vrácení kupní ceny mlčky žádáno i snížení kupní ceny. Proto bylo rozsudkem uznáno, že Kuno K. je povinen doplatiti kupní cenu 4991 K po odečtení 66 K 20 h, kterých vyžaduje oprava, se 6 proc. z kupní ceny od 4. října 1920, kdy zboží bylo hotovo. Žaloba pak Kuna K-a, žalujícího na vrácení kupní ceny, byla zamítnuta a rovněž zamítnuta žaloba o doplatek kupní ceny co do 66 K 20 h. Rovněž bylo zamítnouti část žaloby Františka W-a, žádající, aby bylo uznáno právem, že Kuno K. je povinen smlouvě na odebrání materiálu na 100 úlů, který je pro něj ve skladě Fr. W-a přichystán, dostáti a materiál ten odebrati, poněvadž z čl. 346 obch. zák. povinnosti takové odvozovati nelze, nehledě ani k tomu, že František W. ničeho netvrdí, jaké má na odebrání zboží interese. Odvolací soud vyhověl odvolání Kuna K-a a uznal Františka W-a povinným zaplatiti odvolateli 6000 K, zamítl pak žalobu na vzájem Františka W-a i co do 4924 K 80 h. Důvody: Odvolání Kuno K-a jest odůvodněno; výtka nesprávného právního posouzení věci není bezpodstatnou, Odvolací soud nesdílí právního náhledu odvolatele, že se jedná o kupní smlouvu mezi Kuno K-em jako kupitelem a firmou František W. jako prodatelemi, nýbrž má za to, že jsou zde všechny náležitosti smlouvy o dílo dle § 1166 obč. zák. Rozhodnou pro řešení otázky není okolnost, že ten, u něhož dílo bylo objednáno, dodal k němu i látku, nýbrž hlavně úmysl stran, jak se projevil při uzavírání smlouvy. Jen, je-li pochybnost o tomto úmyslu stran, platí domněnka § 1166 obč. zák. V tomto případě dlužno nepochybně míti, za to, že přišla k místu smlouva o dílo, neboť předmětem objednávky — nikoliv kupu — nebylo dřevo toho neb onoho druhu, nýbrž zvláštní materiál z dřeva upravený, po řemeslníčku, přesně poznačený co do rozsahu, délky a šířky a výslovně určený k stavbě včelích úlů ; nebyly také objednány včelí úly jako celek, nýbrž žádána byla v první řadě určitá práce, určité zpracování dřevního materiálu, který byl bez určení kvality při objednaném díle jen rázu podřadného. Dílo nebylo v době smlouvy na skladě, nýbrž muselo býti teprve zhotoveno; nejednalo se také, aspoň nevyšel opak toho ve sporu na jevo, o nákup a dodání zboží za účelem dalšího zcizení, tedy o nějaký kup obchodní, nýbrž jen o objednávku majitele zahradnictví, k vlastní potřebě, zhotovenou dle vlastního vkusu a přání objednatelova. Ze všech těchto okolností, smlouvu doprovázejících, lze s úplnou bezpečností souditi, že Kuno K. objednal u majitele tesařského a stolařského závodu Františka W-a dílo a že nesjednal s ním žádný kup. Dle výslovného ujednání stran mělo teto dílo býti určitých kvalit a dodáno ve lhůtě přesně stanovené. Poněvadž, jak jest zjištěno, nebylo dodáno ani dílo smluvené jakosti ani ve smluvené a opětně prodloužené lhůtě, dlužno případ posuzovati jedině s hlediska ustanovení §§ 1167 obč. zák. a dle něho řešiti spornou otázku, byl-li objednatel díla Kuno K. oprávněn ustoupiti od smlouvy a žádati vrácení 6000 K, které dne 18. června předem zaplatil, či je-li v právu František W., který se zrušení smlouvy vzpírá a žádá na objednateli doplatek 4991 K na smluvenou cenu 10991 K. Odvolací soud shledává oproti rozsudku prvé stolice, že byl Kuno K. oprávněn vysloviti zrušení uzavřené smlouvy a důsledkem toho žádati i vrácení toho, co předem složil. Jest zjištěno, že dílo mělo býti dle potvrzení ze dne 4. června 1920 dodáno již 15. července 1920, kterýžto krátkodobý termín dohodou stran byl prodloužen jen do 31. července 1920. Nesporno je, že do této lhůty objednaný materiál na 100 včelích úlů byl zhotoven, že však nebyl Kuno K-em převzat proto, že nevyhovoval úmluvě. Shledané vady vytkl Kuno K. a jeho bratr jak na místě samém, v dílně Františka W-a, tak i dopisem ze dne 9. srpna 1922 vůči němu samému. Vadnost některých zhotovených součástek uznal František W. ve svém dopisu ze dne 12. srpna 1920 a vyslovil v něm ochotu je odstraniti dle přání objednatelova. Po návštěvě Hugo K-a u Františka W-a dne 18. srpna 1920 uznal František W. opětně dopisem ze dne 20. srpna 1920, že dílo jest vadně provedeno a když se bratr Hugo K. dne 1. září 1920 k němu dostavil, slíbil František W. v dopise ze dne 4. září 1920, že materiál dle udání bratra Kuno K-y opraví, odmítnuv toliko opravu v určité lhůtě. V dopise ze dne 20. září 1920 oznamuje František W. Kuno K-ovi, že ho uvědomí o tom, kdy bude materiál hotov a že může práci po případě sledovati. Také tento dopis uznává tudíž, že materiál není dosud bezvadný a totéž plyne z jeho dopisu ze dne 24. září 1920, ve kterém uvádí, že věci budou do 8 dnů dohotoveny. Ze svědeckého průvodního materiálu vyšlo na jevo, že dělníci Františka W-a pracovali na materiále až do 2. října 1920 a to pilně od 25. září do 2. října 1920. v kterýžto den bylo zboží již v tom stavu, v jakém je nalezl znalec za sporu v době mezi 2. květnem a 25. červnem 1921. Také znalec shledal však ještě mezi zbožím materiál vadný, tedy s vadami proti úmluvě, kteréžto vady bylo lze odstraniti nejdéle do 2 dnů a nákladem vypočteným, na 66 K 20 h. Z těchto okolností plyne, že zhotovený objednaný materiál nevykazoval v době žaloby sice vady podstatné, nýbrž toliko vady odstranitelné, jistě však vady proti úmluvě, neboť objednaný materiál byl do podrobnosti vyměřen a specifikován. Ustanovením § 1167 obč. zák. jest objednateli dána právní možnost, odstoupiti od smlouvy, jsou-li vady podstatné aneb proti úmluvě. Jen tenkráte, když není zde takových vad, má zhotovitel díla právo na opravu díla, kdežto objednatel má na vůli, nechce-li, ač by směl, od smlouvy odstoupiti, žádati opravu díla neb zmenšení ceny. Rozhodne-li se objednatel pro opravu, musí dáti zhotoviteli díla přiměřenou lhůtu se současným prohlášením, že po jejím uplynutí opravu odmítá. Stalo-li se tak, zachová si právo, odstoupiti od smlouvy v každém případě díla vadně zhotoveného. Dlužno proto zkoumati, jak se zachoval v tomto případě objednatel díla Kuno K. Z předložené korespondence plyne, že Kuno K. žádal původně jen opravu vadného díla, prohlásiv zároveň, že dává lhůtu k opravě nejdéle do 17. srpna 1920 (dopis ze dne 9. srpna 1920). Když návštěvou ze dne 18. srpna 1920 zjistil, že vady trvají, udělil dopisem ze dne 2. září 1920 Františku W-ovi k opravě novou lhůtu 18denní, končící dne 21. září 1920 a připojil k tomu prohlášení, že nebude-li do té doby práce řádně provedena, že jest nucen, uplatniti práva, které mu dle zákona proti němu příslušejí, ihned žalobou. Po bezvýsledném uplynutí také této lhůty prohlásil pak Kuno K. dopisem svého právního zástupce ze dne 22. září 1920, že smlouvu stornuje, od kteréhožto prohlášení pak již více neustoupil. Odvolací soud má za to, že Kuno K. zachoval se dle předpisu § 1167 obč. zák., neboť udělil přiměřenou lhůtu k opravě a prohlásil, že po její uplynutí by uplatňoval svá práva, která mu dle zákona příslušejí, což jest totožným s prohlášením, že jinak opravu odmítá. Právem vyslovil proto stornování smlouvy po uplynutí dané lhůty a nebylo z jeho strany zapotřebí poskytnutí další nějaké lhůty к opravě. Pokud rozsudek prvé stolice jinak vykládá ustanovení občanského zákona o správě, aniž by výslovně citoval § 1167 obč. zák., maje na mysli patrně jen ustanovení § 932 obč. zák. při kupu, jest v právním omylu. Náhled prvého soudu, že zjištěné odstranitelné vady na části zboží neopravňují objednatele ku nepřijetí zboží dle § 1413 obč. zák., jest nesprávným vzhledem k ustanovení § 1167 obč. zák. a vzhledem k tomu, co bylo shora uvedeno. Rozhodnutím prvého soudu bylo objednateli vnuceno přijetí vadného zboží, a to zboží, jehož vadnost trvá dosud; dle tohoto rozhodnutí nemusel by zhotovitel sám již zboží opraviti, neboť byla mu z ceny stržena částka 66 K 20 h na tuto opravu: objednatel Kuno K. byl by nucen opravu zboží zaříditi po případě u jiného řemeslníka a jest více než pravděpodobná, že by mu na tuto opravu 66 K 20 h nestačilo, takže by jistě utrpěl škodu. Tento následek mylného právního posouzení věci nelze srovnati s povinností obchodníka (řemeslníka) dodati zboží dle úmluvy v čas a bezvadně, tedy solidně, a nelze vzíti v ochranu obchodníka, který nedodá přes upomínky a lhůty zboží ani v čas, ani ne bez vad. Důsledkem toho jest v právu Kuno K., který tak opožděné a vadné dodání odmítá a domáhá se zrušení smlouvy. Vzhledem k ustanovení §§ 1413, 1435 obč. zák. dlužno proto vyhověti žalobě Kuno K-a na vrácení 6000 K se 6procentními úroky ode dne složení tohoto obnosu, t. j. ode dne 18. června 1920. Odvolání Kuno K., které se tohoto výroku domáhá, jest tudíž odůvodněno a bylo mu plnou měrou vyhověti a žalobní návrh Františka W-a na zaplacení 4991 K s přísl. zamítnouti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání Františka W-a.
Důvody:
Dovolání, uplatňující dovolací důvody čís. 3 a 4 § 503 c. ř. s., není odůvodněno. Dovolatel neprovádí po zákonu onoho dovolacího důvodu, jenž předpokládá zjištění podstatného skutkového děje, odporujícího spisům, vytýkaje rozsudku, že prý neprávem vychází z předpokladu, že sporný materiál na úly neodpovídá výslovné podmínce ve smyslu § 1167 obč. zák. a že žalobce K. se zachoval dle tohoto ulstanovení zákonného a že prohlásil, že opravu odmítne po uplynutí dodatečné lhůty. Tím brojí dovolatel proti právnímu posouzení věci druhou stolicí a proti jejím právním závěrům, než neprávem, neboť dovolací soud sdílí právní názor odvolacího soudu a poukazuje dovolatele na důvody napadeného rozsudku, jež jsou v podstatě správné a nebyly vyvráceny dovolacím spisem. K jeho vývodům se připomíná, že smlouva, o niž jde, není kupní smlouvou, nýbrž smlouvou o dílo dle § 1167 obč. zák., jelikož ne každá smlouva, při níž dodá látku ten, kdo má zhotoviti dílo, jest již z toho důvodu smlouvou trhovou, nýbrž otázku tu jest řešiti v první řadě podle úmyslu stran a teprve tehdy, nelze-li úmysl ten zjistiti a jsou-li pak pochybnosti, jest použíti dispositivní, vykládací normy dle § 1166 obč. zák. V našem případě nešlo v podstatě o dodání suroviny (dřeva), nýbrž o zhotovení díla a o zvláště přesnou, řemeslnickou práci, pročež přichází v úvahu ustanovení § 1167 obč. zák. Nejen z uzávěrky a z účelu, ke kterému objednané dílo bylo určeno, nýbrž i z korespondence stran je zřejmo, že přesné zhotovení sporného materiálu dle rozměrů stanovených v objednávce bylo výslovnou podmínkou ve smyslu § 1167 obč. zák. V dopise ze dne 2. září 1920 píše žalobce: »...dass ich keineswegs geneigt bin, das bestellte Material in einem anderen Zustande zu übernehmen, sondern nur genau so, wie ich es bestellt habe. Ich habe dem wahnsinnig hohen Preis nur aus dem Grunde angenommen, weil ich Präcisionsarbeit verlangte und besiehe selbstverständlich auf ganz genauer Ausführung.« Dovolatel toto stanovisko uznává a sděluje dopisem ze dne 24. září 1920 se žalobcem: » Ich teile mit, dass Ihr Auftrag in circa 8 Tagen fertig sein wird und zwar in der von Ihnen gewünschten Accuratesse...« Žalobce byl tedy pro nedostatek smluvené přesnosti díla bez ohledu k tomu, je-li tento nedostatek podstatný čili nic, oprávněn od smlonvy ustoupiti (viz Dr. Ehrenzweig, System, str. 474 a násl.). Kuno K. není povinen, odmítnouti pouze vadné součástky a přijmouti bezvadné, neboť žalovaný měl dodati hospodářský celek, t. j. materiál na 100 úlů a ani netvrdí, že bezvadné součástky stačí ke stavbě určitého, menšího počtu úlů bez přebytku materiálu. Kuno K- byl by vázán na volbu vykonanou dle § 1167 obč. zák., kdyby dovolatel byl opravu v čas provedl, což se nestalo, neboť dle dopisu dovolatelova ze dne 4. října 1920 měl Kuno K. dílo převzíti teprve 7. října 1920. Tento žádal opravu vadného díla za předpokladu, že dovolatel dostojí svým smluvním povinnostem do 21. září 1920, a nemůže býti připraven o právo, ustoupit od smlouvy, liknavostí svého odpůrce. O tom, že Kuno K. nechce přijmouti vadné dílo a se nespokojuje se snížením mzdy, nemohl dovolatel býti v pochybnosti vzhledem k dopisu žalobcovu ze dne 2. září 1920. Ani o tom, že Kuno K. odmítne opožděnou opravu, dovolatel nemohl důvodně pochybovati, jelikož 18denní lhůtu k opravě zamítl a nabízel Káno K-ovi neurčitou, patrně delší lhůtu, kterou tento dopisem, ze dne 8. září 1920 odmítl s poukazem na svůj dopis ze dne 4. září 1920. Tím projevil žalobce Kuno K. způsobem jakékoli nedorozumění vylučujícím, že trvá na lhůtě, končící 2. září 1920 a že pozdější opravu odmítne. Dovolatel slovům žalobce: » .... so bin ich gezwungen, die mir nach dem Gesetze gegen Sie zustehenden Rechte unverzüglich mittels Klage geltend zu machen« a dopisu ze dne 8. září 1920 nemohl tedy jinak rozuměti, než v tom smyslu, že žalobce Kuno K. opožděnou opravu odmítne. Právem proto odvolací soud dospěl k závěru, že se žalobce zachoval dle předpisu § 1167 obč. zák.

Citace:

č. 1623. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 397-402.