Č. 10 693.

Pojištění sociální. — Řízení správní: * Pro určeni kompetence podle čl. 8 odst. 3 zák. č. 125/27 jest rozhodné peněžité plnění požadované platebním výměrem pojišťovny, resp. skládá-li se výměr ten z několika položek samostatných, úhrn položek opravným prostředkem naříkaných.
(Nález ze dne 8. září 1933 č. 14 972.)
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna proti okresnímu úřadu v Humenném o sociální pojištění.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Platebním výměrem z 18. prosince 1929 předepsala stěžující si okr. nemoc, pojišťovna v H. firmě P. v H. za její zaměstnance, uvedené jmenovitě v konsignaci platebnímu výměru připojené, za období tam uvedená pojistné nemocenské, invalidní a starobní úhrnnou částkou 1 529 Kč 35 h.
Okr. úřad v Humenném nař. rozhodnutím vyhověl odvolání firmy a zavázal stěžující si pojišťovnu, aby rozdíl 179 Kč 56 h odvolatelce připsala k dobru. Připojeno právní poučení, že proti tomuto výměru není opravného prostředku.
Na toto rozhodnutí podala okr. nemoc, pojišťovna v H., řídíc se daným právním poučením, stížnost k nss. Zkoumaje otázku své vlastní příslušnosti musil nss také uvažovati, je-li rozhodnutí správního úřadu, stížností napadené, konečné ve smyslu § 5 zák. o ss.
V daném případě jde o instanční přezkoumání plat. výměru okr. nemoc. pojišťovny v H., kterýžto výměr podle svého znění judikátním způsobem vyslovuje jedině povinnost firmy P. platiti peněžní částku ve výměru uvedenou. Kompetenční předpis čl. 8 odst. 3 zák. č. 125/27, za jehož platnosti nař. rozhodnutí bylo vydáno, stanoví, že ve sporech, jejichž předmětem jest pouze peněžité plnění nepřesahující částky 200 Kč, jest odvolání z rozhodnutí správního úřadu vyloučeno. Toto omezení instančního postupu platí i tehdy, když okr. úřad podle § 239 zák. č. 221/24 rozhoduje o opravném prostředku proti plat. výměru nemoc, pojišťovny (srov. Boh. A 9323/31, 9753/32).
Žal. úřad v právním poučení, nař. rozhodnutí připojeném, vyloučil další opravný prostředek. Měl patrně za rozhodující, že částka, o kterou bylo zaměstnavateli pojišťovnou vyměřeno neprávem více na pojistném, nedosahuje 200 Kč, činíc pouze 179 Kč 56 h. Názoru tomu nelze přisvědčiti.
Jak již v cit. nálezech bylo vyloženo, jest předpokladem použití cit. čl. 8 odst. 3, aby šlo o prostý plat. výměr, konstituující jen platební povinnost zaměstnavatelovu. O takovýto výměr jde i v tomto případě. Dalším předpokladem pak jest, aby peněžité plnění nepřesahovalo 200 Kč. Pro posouzení, nepřesahuje-li sporné plnění této částky, není však rozhodný efekt, který strana opravným prostředkem zamýšlí nebo jehož snad docílí, nýbrž rozhodným je jedině peněžité plnění napadeným platebním výměrem požadované, tedy částka, na kterou zní platební výměr, jenž podle § 239 zák. č. 221/24 tvoří právě předmět instančního přezkoumání (srov. také shora cit. nálezy).
Skládá-li se plat. výměr pojišťovny — jako v daném případě — z několika samostatných položek, má ovšem odvolání strany s hlediska cit. čl. 8 ten význam, že určuje, v jakém rozsahu plat. výměr je napaden, čili o které z položek je spor, takže úhrn těchto položek jest peněžitým plněním, o kterém správní úřad má vydati instanční rozhodnutí. Vlastním a jediným judikátním výrokem správního úřadu v mezích kompetence cit. § 239 může tudíž býti pouze, zdali zaměstnavatel jest povinen spornou částku platiti tak, jak jest požadována v platebním výměru, tedy buď potvrzení nebo zrušení nebo změna (oprava) platebního výměru.
Které z 48 položek plat. výměru, znějícího na úhrnnou částku 1529 Kč 35 h, jsou předmětem sporu, nař. rozhodnutí neuvádí; avšak ze správních spisů jest zřejmo, že odvoláním domáhala se zúčastněná firma instančního přezkoumání takového počtu položek platebního výměru, jenž v součtu přesahoval značně částku 200 Kč. Potom arciť nebyl další opravný prostředek z rozhodnutí okr. úřadu vyloučen a byla by vlastně stížnost k nss podle § 5 zák. o ss nepřípustná. Leč st-lka byla nesprávným právním poučením okr. úřadu, že rozhodnutí nepodléhá dalšímu instančnímu přezkoumání, svedena k tomu, že podala přímo stížnost k nss-u a zmeškala následkem toho podati včas jak řádné instanční odvolání, tak i žádost o navrácení v předešlý stav podle § 84 odst. 1 bodu 3 vl. nař. č. 8/28. Ježto pak toto nař. v § 71 odst. 2 výslovně stanoví, že nesprávné poučení nemůže býti straně na újmu, dlužno v okolnosti té spatřovati podstatnou vadu řízení.

Citace:

č. 10 693. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 225-227.