NPD documents search: Všehrd, 5 (1924) - Sedláček August: Paměti a doklady o staročeských mírách a vahách

Nohy pod postelí.

(Zemský trestní soud v Praze.)

Jan Svoboda byl v mladších letech človíček velmi čiperný. Rád se křivě díval na cizí majetek a dvakráte ho přiskřípla trestající Spravedlnost. To bylo v roce 1907. Od té doby nic závadného nebylo mu dokázáno, ač jeho minulost šla s ním i do nového působiště, do Radouně, kde se před 15 lety jako truhlářský mistr usadil. Během těchto let dopracoval se slušného majetku, o němž zlí jazykové šuškali, že není všechen tak poctivě vyhoblován, jak Svoboda každému říkal. A kdekoli v okolí Mělnického Vtelna se někomu něco ztratilo, aniž se podařilo zloděje vypátrati, označoval hlas lidu Svobodu jako člověka, který od té krádeže nebyl daleko.
Dne 8. prosince 1925 pořádal „Sokol“ ve Vysoké Libeni, obci to od Radouně jen kilometr vzdálené, mikulášskou zábavu, při níž čepovala pivo manželka místního řezníka a hostinského Marie Roškotová, zatím co její muž, Rudolf Roškot, ve svém hostinci naplňoval nečetným hostům jejich sklenice pěnivým mokem. Když mu po 9. hod. večer z hospody odešel poslední host, zavřel hospodu a šel se také podívat na mikulášskou zábavu, aby pomohl své ženě, která se tam za pomoci řeznického chasníka statně oháněla, aby žíznivé a hladové občany obsloužila. Hned ve dveřích sokolovny zahlédl truhlářského mistra Svobodu, svého denního hosta, a potřásl mu rukou. Když však po nějaké chvíli Svoboda náhle ze sokolovny zmizel, proběhly šenkýřovou hlavou všecky ty četné klepy, které o Svobodovi kdy byl slyšel, a v jakési předtuše oblékl si kabát a řekl ženě, že se jde podívat domů, zda se tam nic neděje. V celém jeho hostinci nezůstala totiž po jeho odchodu živá duše. Když hostinský Roškot zavřel dveře, vzpomněla si Roškotová, že by jí z domova mohl přinést také nějaký salám, jehož už měla nedostatek, a poslala tedy za ním s košíkem řeznického chasníka Boh. Líbala. Ten svého mistra za chvilku dostihl a tak se oba brali k domovu. Ale okna prázdného domku byla osvětlena. Zlou předtuchou jat dal se Roškot do běhu, rychle chtěl odemknouti dveře, ale ty už patrně odemkl někdo jiný, neboť klíč se v zámku netočil. Avšak světlo v okně zhaslo. Roškot usoudil, že se někdo nepovolaný dostal dovnitř a zastrčil se tam, a proto dveře ramenem vyrazil. Chasník posvítil mu sirkou v chodbě — nikde však ničeho neviděli. Ani v šenkovně nikdo nebyl, ba ani v kuchyni. Již chtěli jít pátrat dále, když chasník poznamenal, že by se měli podívat pod postele. Věnovali tedy větší pozornost zemi a skutečně zahlédli vykukovati z pod jedné postele špičky bot. Roškot si klekl, podíval se pod postel a v matné záři sirky zahlédl tam nějakého chlapa. „Vylez ven, nebo tam střelím!“ vzkřikl a zaměřil ke stolku, aby z něho vyňal revolver. Než došel zpět, chlap již lezl ze svého úkrytu. А k překvapení obou řezníků byl to — denní jejich host, Jan Svoboda. Omlouval se, že chtěl Roškota pouze překvapit a poděsit, aby také něčím přispěl k náladě mikulášské zábavy. Rozhodně se zadušoval, že tam nepřišel nic ukrást. Překvapený hostinský nevzpomněl, aby mu prohledal kapsy, ale s několikanásobným zasakrováním, že jsou to legrace docela blbé, jej pustil. Pak se rozběhl zpět do sokolovny, kde ohlásil, jaké dobrodružství právě byl prožil. Zděšená jeho žena honem běžela domů a přepočítavší hotovost, kterou měla v prádelníku a nad níž suverénně vládla, zjistila, že schází jí na hotovosti 9000 Kč, které v 18 pětistovkách měla, připravené na zaplacení piva...
Rozumí se, že mikulášská zábava byla Svobodovým vtipem značně pokažena a že hostinský již své ženě v šenkování nepomáhal, nýbrž upaloval na četnickou stanici do Mělnického Vtelna, kde vrch. strážmistru Velebilovi ohlásil, co se mu přihodilo.
V úterý zodpovídal se 46letý truhlářský mistr Jan Svoboda, před lety dvakráte pro krádeže, jednou pro falšování veřejných listin trestaný, ze zločinu krádeže dle §§ 171, 173, 174 a 176 tr. z. Popřel, že by byl peníze odcizil. Roškotovi prý chtějí si z něho pomoci, když vědí, že má majetek. Chtěl prý Roškota skutečně jen z legrace postrašit, proto zašel do jeho hostince, když shledal prý, že dveře byly otevřeny. Za sebou prý nezastrkoval a vše, co udávají svědci, je prý lež a pomluva. Byl sice trestán, ale to už je mnoho let; jednal tehdy v mladické nerozvážnosti, dnes prý by však toho nebyl schopen. Soud však nerozuměl takové legraci, při níž bylo by nutno v uzavřeném liduprázdném domě hledati úkryt pod postelí, a odsoudil po výslechu svědků Jana Svobodu do těžkého žaláře na deset měsíců bezpodmínečně, k ztrátě práva volebního, k náhradě 9000 Kč poškozenému i k náhradě nákladů na řízení trestní.
Senátu předsedal vrch. rada dr. Hladík, žalobu zastupoval 1. státní zástupce dr. Koblih, žalovaného hájil advokát dr. Bas.
—ff—

Citace:

Dr. Jiří Havelka: Československé železniční právo.. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1924, svazek/ročník 5, číslo/sešit 2, s. 71-71.