NPD documents search: Právník, 60 (1921) - Prodloužení soudních prázdnin

Čís. 8189.

Do pozůstalostního soupisu nelze pojati pojistku, neměl-li zůstavitel vzhledem k § 133 (3) pojišť. zák. v době úmrtí nároku na pojistné.
(Rozh. ze dne 30. června 1928, R I 490/28.)
Pozůstalostní soud zařadil do pozůstalostního inventáře pojistku zůstavitele a odkázal manželku zůstavitelovu s jejími nároky na pořad práva, uloživ jí podati do čtyř neděl žalobu na rodiče zůstavitelovy. Rekursní soud k rekursu vdovy pojistku do inventáře nepojal a výrok prvého soudu o poukázání na pořad práva zrušil. Důvody: Jak rodiče zůstavitelovi, tak i jeho manželka Božena S-ová přihlásili se k pozůstalosti s výhradou inventáře, rodiče z poslední vůle, manželka ze zákona. Bylo proto vzhledem k ustanovení § 92 prvý odstavec nesp. říz. poříditi soupis pozůstalostního jmění, který obsahovati musí seznam všeho jmění, ale jen takového, v jehož držení byl zůstavitel v době svého úmrtí (§ 97 prvý odstavec nesp. říz.). Takovým majetkem zůstavitelovým však sporná pojistka nebyla, neboť z dodatného soupisu jmění jde na jevo, že pojistka při sepisování inventáře nalezena nebyla a jest zjištěno, že zůstavitel pojistku již po 20. říjnu 1927 stěžovatelce daroval a také ihned odevzdal. Již z tohoto důvodu, poněvadž pojistka nebyla v držení zůstavitele v době jeho smrti, neměla býti zařazena do inventáře. V projednávaném případě však je kromě toho zřejmo, že pojistka do pozůstalosti Františka S-a vůbec nepatří, ať jest již pravdou tvrzení Boženy S-ové, že jí zůstavitel za živa pojistku daroval, nebo tvrzení rodičů zůstavitelových, že jim zůstavitel pojistku podle poslední vůle odkázal. Zjištěno totiž z dopisu pojišťovny, že pojistka zněla doručiteli a tudíž podle § 133 (3) pojišť. řádu a vysvětlivek věst. min. spravedlnosti str. 290 z roku 1916 do pozůstalosti v žádném z obou případů nepatřila a jen v případě tvrzeném zůstavitelovými rodiči podléhala by zpoplatnění. V obou případech neměl by tedy zůstavitel nároku na pojistné, an zemřel před 9. prosincem 1949. Pojistné a nárok na ně není tudíž součástí zůstavitelova jmění a proto nenáleží do inventáře. Rodiče zůstavitelovi i manželka nevyvozují nároky na pojistku z práva dědického, nýbrž ze smlouvy. Stížnost do zařazení pojistky do soupisu inventárního jest opodstatněnou a bylo jí v tomto směru vyhověno a napadené usnesení v ten způsob změněno, že pojistka do pozůstalosti nezařazena. V dalším směru bylo usnesení prvého soudu zrušeno, poněvadž nebylo třeba následkem odporujících si nároků rodičů zůstavitele a jeho manželky, by pozůstalostní soud nějaké opatření činil, ano vůbec nejde o jmění pozůstalostní. Totéž — Čís. 8190 —
ostatně učiniti by nemohl ani v tom případě, kdyby šlo o jmění pozůstalostní, k němuž si různé osoby osobují vlastnické nároky, neboť nesmí se v mimosporném řízení předbíhati řešení otázky nabytí vlastnictví a to ani přikázáním úlohy žalobce ani určením lhůty k podání vlastnické žaloby, a sluší naopak v obou směrech použíti jedině hmotně-právních ustanovení zákona obč. o vlastnické žalobě.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu zůstavitelových rodičů.
Důvody:
Stěžovatelé napadají usnesení rekursního soudu, nepovažujíce za správný jeho názor, že sporná pojistka nepatří do soupisu pozůstalostního jmění, poněvadž nebyla v držení zůstavitele v době jeho smrti. Leč není třeba zabývati se otázkou, zda je správný názor rekursního soudu po této stránce. Rekursní soud vyslovil mimo to, že pojistka — nehledíc k důvodům, které stěžovatelé napadají — nepatří vůbec do pozůstalosti Františka S-a, ať již jest správným tvrzení zůstalé vdovy, že jí zůstavitel daroval pojistku za živa, nebo tvrzení stěžovatelů, že zůstavitel jim pojistku odkázal poslední vůlí z důvodů, opírajících se o ustanovení § 133 (3) zákona ze dne 23. prosince 1917, čís. 501 ř. z. (pojišťovací smlouva) a vysvětlivky ministerstva spravedlnosti ve věstníku z roku 1916 str. 290. Stěžovatelé nenapadají tyto důvody usnesení a stačí je proto odkázati na tyto důvody, které mají v uvedeném ustanovení zákona plnou oporu. Dovolací stížnosti, usilující o to, aby sporná pojistka byla zařazena do pozůstalostního jmění, bylo tudíž odepříti úspěch. Zrušil-li rekursní soud, posuzuje věc s tohoto právního hlediska, opatření prvého soudu, jímž byla pozůstalá vdova odkázána se svými nároky na pojistku na pořad práva a jí uloženo, by podala žalobu do určité doby, jinak že bude pozůstalost projednána bez ohledu na její vlastnické nároky, postupoval správně a ve shodě s judikaturou nejvyššího soudu.

Citace:

FEIGL, A.. Prodloužení soudních prázdnin. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1921, svazek/ročník 60, číslo/sešit 3, s. 112-112.