NPD documents search: České právo, 11-12 (1929, 1930) - 3. sjezd právníků československých

Ročník 3
V Praze, dne 13. února 1926
Číslo 7
Soudní síň
Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů.
O nový trestní soud v Praze.

Již několik let zabývá se justiční správa otázkou přemístění pražského zemského trestního soudu z dosavadní budovy na Karlově náměstí na místo jiné, a nějaká moudrá hlava přišla před 3 lety na to, že by bylo nejlépe umístiti soud tento v budově pankrácké trestnice, od středu Prahy hodinu cesty vzdálené. Proti tomuto nápadu vzbouřila se postupně celá interesovaná veřejnost: advokátní komora protestovala proti němu i organisace soudcovské, žurnály bez rozdílu politického přesvědčení zaujaly nejkrajnější stanovisko odporu — ale návrh nejen že nebyl zastrčen do šuplíku zapomnění, ale byla dále připravována jeho realisace jakoby na výsměch všem rozumovým a praktickým důvodům, které se strany odpůrců tohoto plánu byly předkládány k úvaze. Zdá se, jakoby zde pracovala nějaká tajná síla, která mocí mermo chce prosaditi svoje nápady nejen proti vůli celé interesované veřejnosti, ale i ke škodě státu a všech občanů.
Kdo zná jen trochu poměry, nahlédne, že pankrácká trestnice se pro účely pražského soudu trestního vůbec nehodí. V celé budově až na několik málo výjimek není vůbec záchodků! Na 500 i více lidí chodí tu na ústraní do t. zv. „kýblů“! Není tu vůbec klosetového zařízení. Je to krátce zařízení nemoderní věznice, jakých už dnes málo lze nalézti. Výkaly vynášejí se ráno po 8. hodině a když po hodinovém snášení byly trestanci vyvezeny za Pankrác na pole do velkých žump, cítíte tu ještě dlouho ten „ozón“ na chodbách a v místnostech.
Tvrdí se ovšem, že bude nejdříve do všech budov zavedena kanalisace a vodovody a že budou postaveny záchody se splachovacím zařízením. Ale vyplatí se do nemoderní už věznice investovati tak ohromné náklady? A při tom dlužno uvážiti, že na Pankráci, vysoko položené, není vůbec dostatečného tlaku vody a stane se často, že pro nepatrný výtlak vody nedostane se tato ani do prvního patra! Jak potom budou vypadati tyto záchody s tak ohromným nákladem vybudované?
A teď uvažujme: Rozpočet na přemístění trestního soudu je preliminován částkou přes 30 milionů Kč. Jsou v tom zahrnuta některá zařízení elektrotechnická, instalační, přestavby kanceláří, nábytek, otopná tělesa atd. Ale také v budově zem. trestního soudu bude musit býti sáhnuto k pronikavým změnám adaptačním a ty pohltí jistě zase řadu pěkných milionů. Počítáme-li, že tahle přemísťovací horečka bude stát republiku nejméně 40 milionů Kč, pak vidíme teprve, jak bezdůvodně se u nás vyhazují miliony vydřené z poplatnictva.
Naproti tomu budova zem. trestního soudu na Karlově náměstí je zařízena jedině pro účely moderního soudu s moderním zařízením vězeňským. V celé republice není takové budovy, k tomuto cíli zvláště stavěné. Kanceláře vzdušné, vězeňské oddělení dobře vybavené, kuchyně, prádelna, vodovody, klosety, vše odpovídá podmínkám hygieny i estetiky. Vězeňské oddělení, které zabírá dvě velká křídla budovy, je opatřeno na všech stranách a chodbách silnými dubovými, železem pobitými dveřmi s kukátky uprostřed a s těžkou montáží. To všechno se stavělo před třiceti lety s ohromným nákladem a před 13 lety byly provedeny nákladné adaptace vězeňské ve staré budově — a to všechno teď má býti zmařeno nepraktickými plány ministerstva spravedlnosti, které, budou-li realisovány, přinesou jen ohromné škody na všech stranách.
Ačkoli na adaptaci pankrácké trestnice začalo se přes všecky ostré protesty skutečně již pracovat, ačkoli na Pankrác má v nejbližší době již býti přemístěno oddělení vyšetřujících soudců, přece máme za to, že není řečeno ještě poslední slovo a že dalo by se zabrániti zlu, třebaže bylo již započato. Utvrzuje nás v tom i úvaha generálního advokáta republikánské strany dr. Em. Slabého, otištěná v nedělním „Venkově“ orgánu nynějšího ministra spravedlnosti dr. Viškovského, bez jehož vědomí, máme za to, jistě by se tam nebyla dostala. A to nám věští, že celá akce přesídlovací dala by se ještě zaraziti, kdyby znovu a znovu všemi účastněnými a interesovanýrni stranami bylo protestováno proti přemístění.
Dr. Em. Slabý zaujímá ve svém článku stanovisko k projektu přemísťovacímu krajně odmítavé a podotýká, že ministerstvo spravedlnosti nepodalo dosud žádného spolehlivého dokladu o tom, že se trestnice po příslušné drahé úpravě bude dobře hoditi za úřadovny trestního soudu.
„Dále bylo poukazováno" — píše dr. Slabý — „že trestnice na Pankráci je na místě odlehlém a komunikačně těžce dostupném. Tato námitka je nemalé závažnosti, poněvadž třeba uvážiti, že k trestnici vede pouze jediná trať velikými oklikami a že proto cesta k soudu bude vyžadovati velmi značného času. S tím dlužno počítati u všech osob, které jsou jednak u soudu zaměstnány, jednak musí k soudu docházeti jako obvinění, soukromí účastníci, svědci, znalci, porotci, kmeti, obhájci, žurnalisté a pod. Z počtu případů trestních, které jsou u trestního soudu projednávány, možno dovoditi, že k trestnímu soudu mimo 300 úředníků a zřízenců, kteří k němu docházejí denně, musí průměrně ročně docházeti osmdesát tisíс až sto tisíc osob, které by bylo potřebí dopravovati jedinou, poměrně málo pohodlnou, dlouhou tratí. Velká vzdálenost soudu od středu města bude míti další důsledek, spočívající v tom, že dostaví se k líčení pozdě obvinění, svědci a po případě všechny osoby, na líčení zúčastněné, čímž celé řízení bude trpěti a výkon spravedlnosti bude podstatně ohrožen. Nesmí se přehlédnouti, že u trestního soudu nerozhoduje se o majetkových hodnotách, nýbrž o statcích daleko cennějších, jimiž jsou osobní svoboda a čest. Tyto nejcennější statky lidské vyžadují bezpodmínečně, aby trestní soudnictví bylo vykonáváno co nejdokonaleji, a to může se státi jen tenkráte, když výkon ten bude prováděn v budově účelně zařízené a se všech stran města snadno dostupné.
K budově trestního soudu je ze všech částí města spojení velmi dobré, takže nejen všichni úředníci a zaměstnanci soudní, nýbrž i veškeré ostatní osoby, které k soudu dojížděti musí, vykonají dojížďku bez velké ztráty času. To platí i o osobách, jež dojíždějí k soudu z venkova drahou, neboť mohou se ze všech pražských nádraží přímými spojeními dostati buďto přímo před trestní soud anebo do jeho blízkosti.
Stížení dojížďky nebo dochůzky k soudu, vyžadující delšího času, bude míti za následek vzrůst nákladů na trestní řízení, zejména na svědečném, znalečném a jiných poplatcích, takže se takto výkon spravedlnosti trestní podstatně zdraží, nehledě ke zvýšeným nákladům a ztrátě času, jež nastane u všech osob, které budou nuceny k dalekému soudu dojížděti. Zájem osob těchto vyžaduje bezpodmínečně, aby trestní soud zůstal ve středu města na místě snadno přístupném a nebyl překládán na místo, na něž možno se dostati jen s nesnázemi a velkou ztrátou času. Zájem občanstva musí býti rozhodným při řešení otázky, kde jednotlivé budovy mají býti umístěny a bude-li se ministerstvo spravedlnosti, jak je jeho povinností, zájmem tímto říditi, pak musí při umístění trestního soudu hledati řešení takové, které by občanstvu vyhovovalo a nebylo zhoršením oproti stavu posavadnímu.
Náš trestní řád stanoví, že líčení ve věcech trestních je veřejné, čímž má veřejnosti býti zajištěn přístup k němu, aby se takto rozhodování soudu dálo pod veřejnou kontrolou. Z toho plyne, že veřejnost má zájem na tom, aby se k líčení snadno a pohodlně dostala, což platí zvláště o zástupcích tisku, jimž jejich úkol nemálo by byl stižen, kdyby z redakcí jednotlivých listů, umístěných ve středu města, měli konati daleko cestu na Pankrác. Týž osud by stihl i obhájce ve věcech trestních, jejichž výkon vyžadoval by větší ztrátu času a měl by proto za následek značné zdražení obhajoby, takže by si placeného obhájce mohli poříditi jenom vrstvy zámožnější.
Bylo by třeba, aby ministerstvo spravedlnosti všechny tyto námitky náležitě uvážilo a porovnalo veškeré nevýhody, které z přeložení trestního soudu na Pankrác nastanou, s domnělými výhodami, jež si od přeložení toho slibuje a dospěje při bedlivém prozkoumání věci k závěru, že přeložení bylo by ke škodě všeho občanstva a že dlužno proto od něho upustiti.
Bylo by sice velmi účelným, kdyby se podařilo soustřediti veškeré civilní soudy do jedné budovy, avšak podle mého názoru je nutno řešiti věc tak, že musí se napřed zjistiti počet úřadoven, potřebných pro jednotlivé soudy s příslušným ohledem na případné rozšíření soudu při vzrůstu Velké Prahy a počtu obyvatelstva v soudním obvodě. Nato dlužno vypracovati přesný projekt budovy, která by v každém směru vyhovovala celkové potřebě všech soudů. Takovýto projekt ministerstvo spravedlnosti veřejnosti posud nepředložilo a nepodalo doklady, že trestní soud na Karlově náměstí postačí pro soustředěné soudy civilní.
Jsem přesvědčen, že při řešení této důležité otázky nebude rozhodovati ani zájem osobní, ani ohled na určitý stav, ani konečně ohled na určitou část města, která by z přeložení trestního soudu na Pankrác měla prospěch, nýbrž že umístění jak trestního soudu, tak i všech soudů civilních bude řešeno jedině důvody věcnými, způsobem takovým, aby z něho měl prospěch celek.“
Vývody dr. Slabého můžeme podepsati do poslední písmeny. Čerpáme z nich právě proto, že otištěny byly v orgánu nynějšího ministra spravedlnosti, určitou naději, že ve věci přesídlení soudu do pankrácké trestnice není vyřčeno ještě slovo poslední.

Citace:

O nový trestní soud v Praze. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 7, s. 77-79.