Č. 2688

Vyvlastnění. — Stavební ruch: I. * Předpoklad stanovený §em 4 zák. č. 45/1922, že žadatel za vyvlastnění nemá v obci pozemku způsobilého k zamýšlené stavbě, nemůže býti vyvrácen tvrzením, že žadatel jest členem stavebního družstva a že mu družstvo pozemek k stavbě nabídlo. — II. Druhá stolice, rozhodujíc za platnosti novějšího zákona (č. 45/1922) o rekursu proti nálezu vyvlastňovacímu, vydanému za platnosti dřívějšího zákona (č. 100/1921), musí se říditi předpisy nového zákona.
(Nález ze dne 24. září 1923 č. 15 450.)
Prejudikatura: Boh. 1203, 2648 adm.
Věc: František a Františka Z. v České K. proti zemské správě politické v Praze stran vyvlastnění pozemku.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se jednak jako nezákonné, jednak pro vady řízení.
Důvody: K žádosti manželů Z. v Č. K. vyvlastnila osp v K. výměrem ze 17. září 1921 na základě zákona z 11. března 1921 č. 100 Sb. část pozemku č. kat. 302/303 v kat. obci Č. K. patřícího Marii M., ve výměře 500 m2 pro st-le na stavbu obytného domku o dvou bytech s malou hospodářskou provozovnou. Z toho výměru odvolaly se k zsp-é jednak místní školní rada v Č. K., dovolávající se nabytého vlastnictví k pozemku, jednak Marie M., dosavadní vlastnice pozemku. Nař. rozhodnutím ze 17. srpna 1922 zsp přihlížejíc k ustanovení platného zákona z 27. ledna 1922 č. 45 Sb. výměr první stolice zrušila z moci úřední pro nezákonnost. Nss uvážil o stížnosti toto: Žal. úřad odůvodnil svůj výrok tím, že pro vyvlastnění zmíněného pozemku schází předpoklad § 4, odst. 1 zák. z 27. ledna 1922 č. 45 Sb., t j. průkaz, že žadatel nemá v obci vlastního pozemku způsobilého k zamýšlené stavbě. Založil pak tento svůj výrok na skutkovém předpokladu, že 1. žadatelé o vyvlastnění mají v obci vlastní pozemek č. kat. 301, jenž dle posudku soudního stavebního znalce jest ke stavbě způsobilý a svojí výměrou k provedení zamýšlených staveb úplně dostačí, pouze by bylo třeba projekt této parcele přizpůsobiti; pozemek tento nemá sice komunikaci, která by se však dala dle posudku soudního stavebního znalce zříditi a to nákladem as 4000 až 5000 K, což k poměrům projektované stavby není náklad veliký; 2. mimo to jest v obci pozemek č. kat. 178 ve výměře 1 ha 20 a a patřící družstvu »Svépomoc«, jehož jsou žadatelé o vyvlastnění členy. Místním řízením dne 1. prosince 1921 bylo zjištěno, že tento pozemek jest úplně k stavbě způsobilý a že se na něm již provádí stavba čtyř obytných domků. Dle prohlášení předsedy družstva při místním řízení jest družstvo ochotno manželům Z. jako svým členům stavbu na pozemku č. kat. 178 povoliti. Stížnost namítá předem nezákonnost rozhodnutí žal. úřadu, již spatřuje v tom, že žal. úřad rozhodoval podle zákona z 27. ledna 1922 č. 45 Sb., ač žadatelé žádali o vyvlastnění ještě za platnosti zákona z 11. března 1921 č. 100 Sb., za platnosti tohoto zákona se konala dvojí komisionelní řízení rozhodná a také vyvlastnění vysloveno bylo v první stolici podle tohoto zákona. Námitku tuto nss neshledal důvodnou. Výrok úřadu o vyvlastnění pozemku podle zákona o stavebním ruchu není výrokem deklaratorním, kterým se toliko uznává existence určitého subjektivního práva, nýbrž jest povahy konstitutivní a zakládá teprve subjektivní právo strany, které jí do té doby nepříslušelo; strana vyvlastňovacím výrokem první stolice, dokud tento nenabyl moci práva, nezískala žádného subjektivního práva a vyšší stolice, povolaná v pořadí instančním rozhodovati, musí svoje rozhodnutí, nastala-li v době jejího instančního rozhodnutí změna zákonné normy, založiti na té normě zákonné, která platila v době jejího instančního rozhodování (sr. nález Boh. 1203 adm.). Výrok první stolice omezující právo vlastnické protistrany nenabyl právní moci, ježto byl vzat v odpor stížností vyvlastněných, jichž námitky nař. rozhodnutím žal. úřadu byly vyřízeny, a bylo proto právem použito předpisů zákona z 27. ledna 1922 č. 45 Sb. v době rozhodnutí platného. Pokud však jde o další námitky stížnosti, bylo je uznati za důvodné. § 4 právě cit. zákona, o nějž se opírá nař. rozhodnutí, stanoví, že vyvlastňovací řízení provede se, když žadatel prokáže, že nemá v obci pozemku způsobilého k zamýšlené stavbě a že dobrovolný výkup se nezdařil. St-lé nenamítají, že nemají v obci pozemku, jsouť nesporně majiteli pozemku č. k. p. 301, tvrdí však, že pozemek ten pro stavbu jimi zamýšlenou není způsobilý a že skutkový předpoklad nař. rozhodnutí, tvrdící opak, jest v rozporu se spisy a zejména se znaleckými posudky. Poukazují po této stránce k obsahu protokolu z 1. prosince 1921, podle něhož znalci prohlásili, že by se od pozemku muselo asi 10 m délky odříznouti ke komunikaci a pak by se k stavbě nehodila. Náklad na komunikaci, odhadnutý úřadem na 4—5000 K, že je na tak malou stavbu již veliký, avšak mimo to odhad touto číslicí odporuje spisům, neboť podle spisů a to podle dobrozdání vrchního stavebního rady M. musela by k zřízení této komunikace býti postoupena velká část parcely č. kat 314 (školní zahrada) a jednoduchá úprava komunikace v délce asi 70 m by vyžadovala nejméně 20 000 K; školní rada by postoupila potřebnou plochu své zahrady jistě jen za velký peníz a komunikace přišla by na 25 000 K, tedy na obnos nepřiměřený nákladům stavby; rozpor mezi údaji slyšených znalců, kteří náklady zmíněné komunikace odhadli jednak na 4—5000 K, jednak na 20 000 K, ke kteréžto číslici třeba ještě připočítati cenu částice parcely č. k. 314, nebylo vysvětleno a zůstalo řízení v tomto ohledu neúplné. Nss neshledal, že by tu byl vytýkaný rozpor mezi údaji dvou slyšených znalců. Podle spisů slyšen byl podle předpisu § 5 cit. zákona soudní stavební znalec S., kdežto vrchní stavební rada M. jednal toliko jako technický orgán úřadu. Posudek soudního stavebního znalce z 23. července 1922, jenž podle spisů byl odkladem nař. rozhodnutí, byl podán písemně úřadu, stěžující si straně však sdělen nebyl, takže tato nemohla vůči němu zaujati stanoviska a po případě nabídnouti protidůkazy. Jest proto řízení po této stránce provedení stíženo podstatnou vadou. Pokud pak nař. rozhodnutí v druhé části nedostatek předpokladů cit. § 4 spatřuje v tom, že stěžující si strana jest členem stavebního družstva, které má k disposici pozemek č. k. 178 a jest ochotno povoliti jí stavbu na tomto pozemku, shledal nss rozhodnutí nezákonným. Dle protokolu z 1. prosince 1921 prohlásil arciť přítomný předseda stavebního družstva, že by družstvo bylo ochotno žadatelům zamýšlenou stavbu na družstevním pozemku povoliti, dodávaje, že by k tomu cíli muselo býti mezi družstvem a žadateli vedeno ještě další jednání. Avšak nehledě k tomu, že takový slib předsedy samého nemůže býti pokládán za spolehlivý základ k nabytí stavebního pozemku, třeba poukázati k tomu. že § 4 zák. z 27. ledna 1922 č. 45 Sb. vylučuje z vedení vyvlastňovacího řízení jen tehdy, když jest prokázáno, že žadatel má v obci způsobilý pozemek k stavbě. Tento předpoklad zákona není splněn tím, že žadatel jest členem družstva, ježto družstvo jest právní osobou rozdílnou od svých členů s vlastním okruhem práv a nelze tvrditi, že členství u družstva nahrazuje právní titul vlastnictví na pozemku družstevním. Bylo proto nař. rozhodnutí v tomto směru zrušiti jako nezákonné.

Citace:

č. 2688. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 633-636.