NPD documents search: Právník, 65 (1926) - Ze soudní prakse na Moravě

Č. 6705.

Obecní dávka z motorických vozidel: V otázce, podléhá-li určité vozidlo dávce v Praze, je rozhodno, je-li stanoviště vozidla na území obce pražské; bydliště držitele vozidla nerozhoduje.
(Nález z 8. září 1927 č. 18479).
Věc: Max B. v K., (adv. Dr. Zikmund Taussig z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z držení motorických vozidel.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem magistrátu hl. m. Prahy z 1. prosince 1920 předepsána st-li z osobního automobilu pro 1920 obecní dávka z držení motorických vozidel částkou 3800 Kč, později snížena na 1500 Kč, a výměrem z 20. května 1922 pro 1921 částkou 1500 Kč. Předpisy ty byly v pořadu instančním nař. rozhodnutím potvrzeny, při čemž vzhledem na rekursní námitku st-lovu, že nikdy neměl své stanoviště v území obce pražské, uvedeno, že zdaněnému automobilu byla podle § 28 min. nař. z 28. dubna 1910 č. 81 ř. z. přidělena značka policejním ředitelstvím v Praze, a důsledkem toho že měl své stanoviště na území obce Pražské; stalo-li se označení vozidla pražskou značkou nesprávně, nelze k tomu přihlížeti, poněvadž vyměřujícímu úřadu nepřísluší zkoumati správnost automobilové značky polic, ředitelstvím přidělené.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil: Podle § 3 dávkových pravidel platí dávku »držitel motorového vozidla, t. j. osoba, které byla vzhledem ke stanovišti, ležícímu na území obce Pražské, polic. ředitelstvím vydána značka pro motorické vozidlo v Praze (odd. V nař. min. vnitra z 28. dubna 1910 č. 81 ř. z.)«. Cit. § 3. upravuje toliko otázku, kdo má dávku platiti, tedy určuje subjekt dávky, neobsahuje však žádné normy o tom, které objekty dávce podléhají. Tuto otázku řeší § 1. dávk. pravidel stanově, že dávka se vybírá »z motorových vozidel, jichž držitel má své stanoviště na území obce Pražské.« Pravidla dávková mluví v § 1. a 3. o »stanovišti« držitele vozidla. Z citace odd. V. min. nař. č. 81/1910 ř. z. v § 3 pravidel je však patrno, že slovo: »stanoviště« béřou v tom smyslu, jak ho užívá cit. min. nařízení. Toto nařízení však — jak vysvítá jasně z jehoi autentického textu německého — nemluví o stanovišti držitele vozidla, nýbrž o stanovišti vozidla (srovnej § 28) a toto stanoviště vozidla rozlišuje od bydliště jeho držitele (srovnej zejména § 34). Užívají-li dávk. pravidla obratu »stanoviště držitele«, je tu pouze nepřesná dikce vysvětlitelná nesprávným oficielním českým překladem říšského zákonníku z roku 1910. Podle jasného smyslu pravidel, vysvítajícího z § 3 jakož i vzhledem k tomu, že pojem »stanoviště« určité osoby jako takové je naší právní terminologii neznám, dlužno § 1. pravidel vykládati v ten smysl, že dávce podléhají vozidla, která mají své stanoviště na území obce Pražské.
Podle toho pro otázku, podléhá-li určité vozidlo dávce, rozhodnou jest pouze okolnost, je—li stanoviště tohoto vozidla na území Pražské obce; naproti tomu je arciť bez významu, zda držitel vozidla má své bydliště v území této obce čili nic.
Podle § 28 cit. min. nař. jsou držitelé oněch silostrojů, které mají své stanoviště v tuzemsku, povinni žádati za přidělení značky u polit, úřadu okresního, v jehož okresu stanoviště to leží, nalézá-li se pak stanoviště to v rayonu zeměpanského úřadu policejního, u úřadu posléze uvedeného. Může tedy arciť okolnost, že pro určité vozidlo vydána byla značka určitým politickým, resp. policejním úřadem, poskytnouti skutkový základ pro zodpovědění otázky, kde vozidlo ono má své stanoviště.
V daném případě tomu však tak není. Jednak totiž pražský policejní rayon v kritické době zaujímal nejen území obce Pražské, nýbrž také území obcí jiných. Poněvadž příslušnost polic, ředitelství Pražského vztahovala se na vozidla, která měla stanoviště v kterékoli z těchto obcí polic, rayonu, nelze z toho, že pro vozidlo st-lovo byla vydána pražským polic, ředitelstvím značka jeho rayonu, usuzovati, že stanoviště tohoto vozidla, bylo právě v území určité jedné z oněch obcí, totiž v území obce Pražské. St-l však dále v adm. řízení také tvrdil a tvrdí i nyní ve stížnosti, že v území obce Pražské nikdy stanoviště svého automobilu neměl. Bylo proto povinností úřadu, aby nejprve zjistil, zda stanoviště zdaněného automobilu leželo v území obce Pražské. Poněvadž úřad toto zjištění opomenul, čímž skutková podstata jeho v rozhodnutí v podstatném bodu zůstala neúplnou, vada tato pak zaviněna byla nesprávným právním názorem žal. úřadu, slušelo nař. rozhodnutí podle § 7 zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 6705. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 162-163.